Č. 1638.

Živnost hostinská: Živnost hostinskou a výčepnickou nelze propachtovati dvěma pachtýřům tak, že by každý z nich neodvisle od druhého provozoval živnost v určité části místností hostinských, v nichž se dosud podle platné koncese provozuje živnost jediná.
(Nález ze dne 10. listopadu 1922 č. 16286.)
Věc: Spolek H. D. R. v Praze (adv. Dr. O. Oesterreicher z Prahy), proti ministerstvu obchodu v Praze straní hostinské živnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Stěžujícímu si spolku udělena byla bývalým pražským místodržitelstvím koncese k provozování živnosti hostinské a výčepní ve dvou sousedních domech čp. — a — v Praze; místnosti určené k provozování živnosti zařízeny byly tak, že restaurační kuchyně zaujímala pro sebe jednu místnost z domu čp. — a druhou z domu čp. —.
Spolek provozoval příslušející mu živnostenské oprávnění pachtýřem, za kterého naposledy byl schválen František N.
Podáním ze dne 8. dubna 1919 oznámil stěžující si spolek, že nadále hodlá své živnostenské oprávnění provozovati jmenovaným pachtýřem pouze v domě čp. —, kdežto živnost hostinskou v domě čp. —, jejíž hostinské místnosti nikterak nesouvisejí s místnostmi v domě čp. —, bude provozovati pachtýřem Karlem B., o jehož schválení zároveň požádal.
Pražský magistrát nevyhověl této žádosti, dovolávaje se ustanovení § 19 živn. řádu, poněvadž by živnost zakládající se na jediné koncesi ztrácela svou jednotnost, kdyby pro různé místnosti této živnosti, třeba ve dvou sousedních domech provozované, schvalováni byli různí nájemci, a poněvadž vůči živnostenskému úřadu musí býti vždy jediný provozovatel za celou živnost zodpovědným.
Odvolání, jež spolek podal z tohoto rozhodnutí prvé stolice, zamítla zemská politická správa z důvodů rozhodnutí stolice prvé a z této další úvahy:
»Živnostenské oprávnění, vyplývající z ohlášení živnosti nebo zaklá- dající se na koncesi, jest čistě osobním právem (§ 56, odst. 1—3 živn. ř.), jež výhradně přísluší osobě (buď fysické nebo právnické), která jest majitelkou živnostenského listu nebo koncese; živnostenské oprávnění přichází tudíž vždy výhradně jako celek v úvahu a nemůže tudíž (nehledě k výjimkám stanoveným zákonem ve prospěch vdov anebo nezletilých dětí živnostníka) ani v celku ani částečně býti přenesena na osobu třetí.
»Z toho následuje, že také zastoupení majitele živnosti v těch případech, ve kterých jest zákonem dovoleno anebo předepsáno, může se vztahovati vždy jen na celkový poměr majitele živnosti k živnostenskému úřadu a nemůže býti rozděleno, a že tudíž veškerá práva a povinnosti vyplývající ze živnostenského oprávnění možno přenésti pouze na jednoho zástupce«.
Z rozhodnutí toho podal stěžující si spolek odvolání k ministerstvu obchodu, jež výnosem odvolání nevyhovělo z těchto důvodů:
Spolek má koncesi k provozování jediné živnosti hostinské a výčepnické se stanovištěm v domech čp. — a — v Praze s oprávněním podávati pokrmy, výčepu piva, vína a ovocného vína, výčepu pálených lihových nápojů s vyloučením obyčejné kořalky, podávati kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé nápoje i občerstvení, jakož i s oprávněním míti dovolené hry.
Dle § 55 živn. řádu může každý živnostník za určitého omezení svou živnost propachtovati.
Na propachtování části místností určených k provozování živnosti jednomu pachtýři a na propachtování ostatních místností jinému pachtýři není v zákoně pamatováno. Za živnost považovati jest podnik, na nějž koncese zní, a jest tento podnik jediným jednotným živnostenským podnikem. Zrušením této jednotnosti a rozdělením podniku na jednotlivé místnosti za účelem provozování živnostenských oprávnění různými pachtýři povstaly by zcela jiné poměry než byly při jednotném provozování živnostenského oprávnění.
Toto zrušení jednotnosti podniku a rozdělení na jednotlivé místnosti bylo by tedy přípustno, kdyby bylo lze odvolati se na positivní zákonné předpisy, jichž však není.
Pokud se tedy živnost provozuje pachtýřem, muže se tak díti pouze tím způsobem, že budou všechna oprávnění přenechána pouze jedinému pachtýři.
Provozování oprávnění v jednotlivých místnostech různými pachtýři jevilo by se jako rozmnožení živností, poněvadž by každý pachtýř živnost provozoval samostatně, třeba byl omezen na jednotlivé místnosti, v nichž se provozovala dosud koncese jediná.
Stížnost spolku do rozhodnutí ministerstva obchodu namítá, že propachtování živnosti několika pachtýřům zákon nezapovídá a nutno tedy připustiti zásadní možnost takového pachtu. Ustanovení § 19 živn. řádu tomu není nikterak na odpor, naopak připouští, aby táž osoba měla v témže místě dvě koncese, z nichž každou může zvlášť propachtovati. Názor úřadu, že by provozováním živnosti současně různými pachtýři nastaly poměry jiné, než při jednotném provozování živnosti, nepokládá stížnost za správný.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Spornou jest jediné otázka, zda lze živnost hostinskou a výčepní propachtovati dvěma pachtýřům tak, že by každý z nich neodvisle od druhého provozoval živnost v určité části hostinských místností, v nichž se dosud na základě platné koncese provozuje živnost jediná.
Živnostenský řád nepodává přímé odpovědi na tuto otázku, ačkoliv propachtování živnosti upravuje, a zvláště při živnosti hostinské a výčepní blíže určuje, za jakých podmínek může majitel živnosti tuto propachtovati.
Nezakázal-li však zákon výslovně a přímo propachtování živnosti několika pachtýřům, nelze z toho ještě souditi, že nájem toho způsobu připouští, nýbrž jest dříve uvážiti, zda by z propachtování takového plynoucí důsledky nebyly v rozporu s jednotlivými ustanoveními živnostenského řádu, kteráž okolnost by pak ovšem vylučovala přípustnost řečené disposice majitele koncese.
Propachtování živnosti hostinské několika pachtýřům tak, že se hostinské místnosti mezi ně rozdělí, a každý pachtýř provozuje na svůj účet živnost v místnostech jemu přikázaných, jeví především důsledky po stránce subjektivní. Kdežto dříve byl zde jediný subjekt, provozující určitou živnost na vlastní svůj účet, přecházelo by uvedeným propachtováním provozování živnosti na několik subjektů na sobě nezávislých, z nichž každý vyvíjí výdělečnou činnost pro sebe. Z toho patrno, že původní provozování jediné živnosti rozštěpilo by se tímto postupem tak, že fakticky by zde byly pak místo jediné živnosti dva i více výdělečných podniků vzájemně neodvislých.
Tento důsledek byl by však v odporu s ustanoveními živnostenského řádu. Dle § 55 živn. řádu může živnostník živnost svoji provozovati také zástupcem nebo ji propachtovati.
Z toho plyne, že nehodlá-li živnostník provozovati živnostenské oprávnění své osobně, může provozování jeho jen v jeho celistvosti, tak jak mu přísluší dle koncese neb živnostenského listu, přenésti na svého zástupce neb pachtýře.
Odporovalo by tedy zmíněnému předpisu, kdyby majitel živnosti své živnostenské oprávnění pronajal jen z části, nebo kdyby je pronajal několika osobám, z nichž by pak každá provozovala živnost na svůj účet.
To platí i pro pronájem živnosti hostinské dle § 19 živn. řádu. Zákon sám také, mluvě na různých místech (§§ 2, 3, 12, 19, 55, 56 živn. řádu) o provozování živnosti pachtýřem, má na zřeteli vždy pachtýře jediného.
Než uvedená disposice majitele živnosti vedla by ještě v jiném směru k důsledkůmi, jež by byly v odporu s ustanoveneími živnostenského řádu. Propachtování živnosti několika pachtýřům tím způsobem, že by v jedné části místností, sloužících dosud k provozování jediné živnosti, provozoval živnost pachtýř jeden, v druhé části pak pachtýř druhý, může se dotýkati svými účinky také způsobilosti hostinských místností k provozování živnosti (§ 18, odst. 3 živn. řádu).
Místnosti, jež uznány byly úřadem za způsobilé k provozování živnosti hostinské a výčepní jako jediného výdělečného podniku, mohou zajisté býti nezpůsobilými k provozování živnosti tím způsobem, že by v jedné části jich provozoval živnost pachtýř jeden, ve zbývající pak části pachtýř druhý.
Kdyby zákon připouštěl propachtování živnosti hostinské tím způsobem, zajisté by obsahoval ustanovení, že podobně jako před udělením koncese jest i před pronájmem živnosti hostinské několika pachtýřům zkoumati, zda hostinské místnosti hodí se i pro tento způsob provozování živnosti. Neobsahuje-li zákon takového předpisu, pak lze mezeru tu vysvětliti jediné tím, že zákon nepokládá tento způsob propachtování živnosti hostinské za přípustný.
Ze všeho toho jest patrno, že platné právo stojí na stanovisku nedělitelnosti živnostenského oprávnění a že žal. úřad jednal po zákonu, když odmítl schválení ještě druhého pachtýře pro touž živnost hostinskou. Vzhledem k tomu bylo stížnost spolku zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1638. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 347-350.