Č. 1615.Vyučování: * Předseda zemské školní rady může podle § 9 zák. ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. zrušiti též školní exposituru, ale zrušení to nelze odůvodniti tím, že tu není ani 40 dětí, jež do této školní expositury choditi jsou povinny, a není tedy připustilo pouze »pro nepatrný počet takových dětí«.(Nález ze dne 3. listopadu 1922 č. 15671.)Věc: Místní školní rada v Hl. proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o zrušení školní expositury v Terešově.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Výnosem zemské školní rady v Brně ze dne 5. prosince 1911 č. _ povolena byla v Terešově expositura německé školy v Hlubočanech.Usnesením předsedy zemské školní rady v Brně ze dne 10. března 1921 č. — byla pak na základě § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. tato expositura vzhledem k nepatrnému počtu dítek do ní zapsaných zrušena a zároveň uvedeno, že rozhodnutí předsedy německé okresní školní rady pro Brno venkov ze dne 3. září 1920 č. —, kterým bylo nařízeno zrušení této školy, jakož i odvolání, místními školními činiteli proti tomu podané, se tímto stává bezpředmětným.Stížnost naříká toto usnesení pro nezákonnost a vady řízení.Nss shledal stížnost důvodnou z těchto úvah:Nař. rozhodnutí odvolání st-lů prostě zamítlo jako neodůvodněné. Rozhodnutí předsedy zemské školní rady v Brně ze dne 10. března 1921 č. _, proti němuž odvolání nař. rozhodnutím vyřízené směřovalo, obsahovalo výrok dvojí: 1. jednak zrušilo exposituru v Terešově, 2. jednak prohlásilo rozhodnutí předsedy okresní školní rady ze dne 3. září 1920 č. — a odvolání st-lkou podané za bezpředmětné.Obojí výrok jest v rozporu se zákonem z těchto důvodů:Pokud jde především o ivýrok ad 2. jest uvážiti toto:Výměr předsedy okresního školního úřadu ze dne 3. září 1920 č — prohlásil exposituru v Terešově za zrušenou, obsahoval tudíž opatření, které se dotklo práv školy v Hlubočanech, jejíž součástí expositura Terešovská byla (§ 2, posl. věta zákona ze dne 24. ledna 1870 č. 17 z. z.).Byla tedy místní školní rada v Hlubočanech jako zástupce této expositury legitimována stěžovati si do tohoto rozhodnutí předsedy okresní školní rady.Podala-li pak místní školní rada také skutečně toto odvolání a to u okresní školní rady sub pres. 17. září 1920, tudíž podle předpisu § 27, posl. odst. zákona o dozoru ke školám ze dne 12. ledna 1870 č. 3 z. z. na předepsaném místě a včas — a domáhala-li se zrušení onoho opatření, měl žalovaný úřad rekursní, zemská školní rada, povinnost o odvolání tom se vysloviti, to tím, spíše, když se místní školní rada domáhala výroku o tom, že předseda okresní školní rady k vydání onoho rozhodnutí z 3. září 1920 nebyl příslušným, že tedy ono rozhodnutí je zmatečné.Této povinnosti nebylo učiněno zadost tím, když předseda zemské školní rady rozhoduje pak sám jako první instance ve věci, prohlásil ono opatření předsedy okresní školní rady a odvolání proti němu podané za bezpředmětné, neboť tím ani o platnosti onoho opatření ani o rekursu proti němu nerozhodl; v tom spočívá vada řízení, neboť i přes to, že zrušena byla pak škola rozhodnutím předsedy zemské školní rady, mohla práva strany oním opatřením předsedy okresní školní rady býti porušena aspoň pro dobu ležící mezi rozhodnutím okresní školní rady a rozhodnutími předsedy zemské školní rady.Místní školní rada ve svém rekursu na ministerstvo školství výslovně na porušení svých práv v tomto směru poukazovala a měl tudíž žal. úřad povinnost touto otázkou se zabývati; zamítl-li tudíž odvolání jako neodůvodněné i v tomto směru, vycházel patrně z názoru, že oním postupem předsedy zemské školní rady ve směru ad 2. práva strany nebyla porušena, kterýžto názor jest však podle shora vylíčeného nesprávný; jest proto nař. rozhodnutí v tomto směru v rozporu se zákonem.ad 1. Rozhodnutí předsedy zemské školní rady, které nař. rozhodnutím bylo v platnosti zachováno, zrušilo; Terešovskou exposituru na základě § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. vzhledem k nepatrnému počtu dítek školu tu navštěvujících.§ 9 uved. zákona dává předsedovi zemské školní rady právo zrušiti obecnou národní školu, ať byla zřízena podle tohoto zákona či podle zákonů starších, není-li ani 40 dětí, jež do této školy choditi jsou povinny; dále dává týž paragraf témuž funkcionáři právo zmenšiti počet tříd nebo poboček.Expositura školy není sice podle § 2 zákona ze dne 24. ledna 1870 č. 17 z. z, ani samostatnou školou ani třídou nebo pobočkou školy, jest však částí školy hlavní. Je-li tedy předseda zemské školní rady oprávněn rušiti jednak jednotlivé třídy, jednak i školy celé, nutno míti za to, že jest oprávněn rušiti i část školy, a jest tudíž v tomto směru i pokud jde o expositury pozměněn předpis § 19 zákona z roku 1870, podle něhož může býti veřejná škola národní zrušena jenom se schválením ministra školství, nepatří-li ke školám nutným.Zbývá však ještě rozřešiti otázku, za jakých podmínek může předseda zemské školní rady exposituru školy zrušiti.§ 9 uved. zák. dopouští jednak zrušení školy, není-li zde ani určitý minimální počet dětí, pro které jest škola povinnou, jednak zrušení jednotlivých tříd, nestanově tu však vůbec bližších podmínek.Minimální počet dětí, který zákon stanoví pro zrušení školy, odpovídá předpisům o zřizování škol (§ 1 zák. o zřiz. škol); v tom či onom případě mluví se o 40 dětech. Počet 40 dětí jest však rozhodný toliko pro zřízení školy, nikoli však pro zřízení expositury; neboť § 2 zákona o zřizování škol stanoví jako podmínku pro povinné zřízení expositury (resp. pro vyučování vysíláním učitele) toliko a jedině, aby uvnitř vzdálenosti v § 1 uvedené — aniž by tedy bylo nutno zříditi školu samostatnou — místní poměry čas od času anebo trvale chození do školy patrně činily nesnadným. Jest tudíž zjevno, že pro zřízení expositury nerozhoduje počet 40 dítek, nýbrž obtížná komunikace.Z toho plyne, že nemůže důvod uznaný §em 9 zákona č. 189/19 pro zrušení školy platiti také pro zrušení expositury.Nestanoví-li tedy § 9 zákona č. 189/19 blíže důvody, pro které expositura může býti zrušena, jest patrno, že zákon ponechává zrušení expositury volnému uvažování předsedy zemské školní rady.Volné uvažování však ovšem neznamená libovůli, naopak jest i správní úřad při svém volném uvažování vázán, aby zachoval meze, které jemu celková intence zákona a podstata věci vytkly, obzvláště nedal se vésti při svém rozhodnutí ohledy jinými, než které má zákonný předpis na zřeteli.Nelze proto pohlížeti na singulární zákon o sobě, nýbrž nutno přihlížeti též k tomu, jaké postavení má tento jednotlivý zákonný předpis jako součást celkového právního řádu a v poměru k jinakým předpisům zákonným.Z toho důvodu a poněvadž § 14 zák. č. 189/19 příslušná zákonná ustanovení mění nebo ruší jenom potud, pokud se zákonem, tím jsou v odporu, jest zjevno, že důvodem pro zrušení expositury může býti jen důvod, z kterého zřízení expositury nové by mohlo býti odepřeno. Poněvadž pak důvodem zřízení expositury jsou podle § 2 zákona z r. 1870 toliko obtíže komunikační, nelze, pokud v obvodu expositury je vůbec počet dětí k hromadnému vyučování nutný, po právu zřízenou exposituru rušiti toliko z důvodu zmenšené frekvence, pokud není prokázáno, že obtíže komunikační, které byly příčinou zřízení expositury, přestaly.Rozhodnutí předsedy zemské školní rady podle svého výslovného znění zrušilo exposituru Terešovskou pro malou frekvenci; podle shora vylíčeného tento důvod sám o sobě pro zrušení nestačí; nař. rozhodnutí vycházelo tudíž patrně z nesprávného právního názoru a octlo se tak v rozporu se zákonem.Poněvadž pak nař. rozhodnutí odvolání z tohoto rozhodnutí odmítlo jako bezdůvodné, jest i v tomto směru nezákonné a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.Za tohoto stavu věci nebylo pak třeba ani možno zaměstnávati se ostatními námitkami stížnosti.