Č. 1557.Obecní zřízení: I. Není třeba, aby se stalo formální usnesení ob. zastupitelstva podle § 3 zák. ze 7. února 1919 č. 76 sb. z. a n., má-li se jednati o předmětu, který nebyl dán na program schůze a nebyl veřejně vyhlášen, — stačí, když žádný ve schůzi přítomný člen tomu neodporuje, aby se o předmětu takovém jednalo. Lhostejno, zda jde o předmět naléhavý čili nic. — II. Příspěvek k §§ 5 a 18 zák. o spr. ss.Nález ze dne 10. října 1922 č. 14073.)Věc: Antonín T. v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran platnosti usnesení městského zastupitelstva.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Ve schůzi městského zastupitelstva v L., konané dne 15. prosince 1920, navrhl starosta obce, aby bylo veřejně vyhlášeno provolání k obyvatelstvu, projevující obyvatelstvu dík za dosavadní vzorné, vlastenecké chování, tlumočící odhodlání zakročiti proti násilnému rušení veřejného pořádku a vybízející obyvatelstvo, aby i příště zachovalo dosavadní vzorný pořádek a nedalo se ničím svésti k nezákonnému jednání. Návrh, aby o projevu starosty byla zahájena debata, byl většinou hlasů zamítnut a usneseno rovněž většinou hlasů, aby starostou obce navržené provolání bylo veřejně vyvěšeno.Do tohoto usnesení podali Antonín T. a společníci stížnost, která byla rozhodnutím okresní správní komise v Lounech z — zamítnuta, pokud směřovala proti způsobu projevu a navrhovala, aby členové obecního zastupitelstva, kteří pro tento projev hlasovali, rhradili náklad vzešlý tímto usnesením.Nař. rozhodnutím zamítl zemský správní výbor stížnost Antonína T. a společníků, podanou do řečeného rozhodnutí okresní správní komise.Námitku, že jednání c provolání k obyvatelstvu nebylo na programu schůze obecního zastupitelstva ze dne 15. prosince 1920 a nebylo veřejně vyhlášeno, a že usnesení o tomto bodu jednání se nestalo se souhlasem 3/4 přítomných členů, neshledal žal. úřad důvodnou, poněvadž z protokolu o schůzi jde na jevo, a st-lé toho nepopírají, že proti jednání o tomto předmětu nebylo činěno žádných námitek, naopak za souhlasu všech bylo o tomto předmětu jednáno a byl dokonce učiněn návrh, aby o projevu starostově byla zahájena rozprava. Výslovného usnesení za souhlasu 3/4 přítomných, že se má jednati o předmětu, který nebyl dán na program, není zapotřebí, nýbrž teprve tenkráte, když z nějaké strany byl přednesen protest proti projednáni předmětu, což se tu však nestalo a projevili všichni přítomní souhlas s projednáním.Byl-li takto předmět projednán, není k platnosti usnesení zapotřebí 3/4 většiny, nýbrž stačí většina v § 48 ob. zříz. předepsaná, které bylo nesporně docíleno.Současně vyslovil žal. úřad, že k námitce dovozované z ustanovení §§ 15 a 22 novely k obec. zřízení, totiž že obecní rada neučinila návrh na uhrazení vydání spojeného s veřejným vyvěšením provolání a že finanční komise nebyla požádána, aby se o tomto vydání vyjádřila, nemůže přihlížeti, poněvadž námitka tato nebyla dle § 99 ob. zř. vznesena ve stížnosti do usnesení obecního zastupitelstva.O stížnosti proti tomu podané uvážil nss toto:Podle § 3 zákona ze dne 7. února 1919 č. 76 sb. z. a n. lze o předmětech, které nebyly dány na program schůze obecního zastupitelstva a veřejně vyhlášeny, jednati jen tehdy, souhlasí-li aspoň tři čtvrtiny přítomných členů. Podle tohoto ustanovení vyhledává se k jednání o takovém předmětu souhlas alespoň tří čtvrtin přítomných členů. Zákon tedy nepředpisuje, že jest v každém případě třeba, aby na projednávání takového předmětu se zvlášť usneslo obecní zastupitelstvo, nýbrž souhlas může býti projevem i konkludentním jednáním přítomných členů, tedy tím, že žádný ve schůzi přítomný člen neodporuje tomu, aby o předmětu, který nebyl na programu schůze, bylo jednáno.V daném případě žádný z členů obecního zastupitelstva, kteří se zúčastnili schůze, na níž se jednalo o provolání k obyvatelstvu, neodporoval projednání této věci, jež nebyla na programu schůze. Námitka stížnosti, že pro jednání o návrhu starostově vyslovilo se pouze 11 členů, tedy asi jedna třetina přítomných, nemá ve spisech žádné opory; z protokolu o schůzi oné jest vidno, že obecní výbor se vůbec neusnášel, má-li se o tomto předmětu jednati, nýbrž usnesl se pouze o návrhu, aby o projevu starosty byla zahájena debata, kterýžto návrh byl většinou hlasů zamítnut a o dalším návrhu, aby provolání bylo veřejně vyvěšeno, kterýžto návrh byl většinou hlasů schválen.Neodporoval-li žádný přítomný člen projednání této věci, nebylo třeba vyvolati usnesení obecního zastupitelstva o tom, má-li se o zmíněném předmětu jednati. Jsou tedy výtky stížnosti v této příčině bezdůvodný.Stížnost dále tvrdí, že i kdyby tento právní názor byl správný, bylo by ho lze užíti jen, šlo-li by o věci naléhavé. Takové rozeznávání jest však zákonu neznámo, neboť § 3 cit. zákona mluví pouze o předmětech jednání všeobecně; rozumí se samo sebou, že kde zákon nerozeznává, nesmí býti při výkladu zákona rozeznáváno.Pokud stížnost namítá, že ve smyslu § 15 novely k ob. zřízení nebyl starosta obce k zmíněnému návrhu vůbec legitimován, ježto jeho návrh obsahoval o sobě nové vydání a že návrh mohl vyjíti pouze a jedině z obecní rady po vyjádření finanční komise, dlužno vytknouti, že žal. úřad odmítl meritorní rozhodování o této námitce proto, že nebyla dle § 99 ob. zř. vznesena ve stížnosti na usnesení obecního zastupitelstva.Vzhledem k tomu mohl st-l ve stížnosti k zdejšímu soudu toliko vytýkati, že tento právní názor není správný a odporuje zákonu.Námitku toho smyslu st-l vůbec neučinil a následkem toho nemá nss možnosti zkoumati, je-li právní názor žal. úřadem vyslovený ve shodě se zákonem.Když však žal. úřad meritorně nerozhodoval, byl-li starosta obce legitimován učiniti návrh, který měl v zápětí vydání v příslušné položce neuhrazené, nemůže ani nss zabývati se meritem této otázky, která nebyla v instančním pořadí konečným rozhodnutím vyřešena (§§ 2 a 5 zákona ze dne 22. října 1875 ř. z. č. 36 ex 1876).Proto bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.