Č. 1509.

Administrativní řízení (Čechy): I. Úřady samosprávné nejsou povinny, aby ke svým rozhodnutím připojovaly poučení o opravných prostředcích. — II. Autoritativní rozhodnutí neb opatření úřední či pouhý projev strany?
(Nález ze dne 19. září 1922 č. 12674.)
Prejudikatura. Boh. č. 679, 933, 1067 a 1085 adm.
Věc: Akciová společnost L. & K. v Ml. B. (adv. Dr. E. Miřička z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran odmítnutí rekursu ve věci zřízení stoky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením obecního zastupitelstva z 23. června 1908 bylo uděleno povolení k parcelaci pozemků č. kat. — a — v Ml. B., při čemž stanoveno, že parcelant je povinen v ulicích, kde není obecních stok, zříditi potřebné stoky svým nákladem.
Výměrem z 25. dubna 1921 městská rada vyzvala stěžující si firmu jako právního nástupce parcelantova, aby ve smyslu tohoto povolení parcelačního zřídila pro jeden z oněch pozemků řádnou stoku. Výměr doručen byl firmě 29. dubna 1921. Podáním presentovaným u městského úřadu 20. května 1921 podala st-lka proti vyzvání tomu rekurs, který byl okresní správní komisí odmítnut jako opožděný. Nař. rozhodnutím bylo odmítnutí to potvrzeno.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Žal. úřad nař. rozhodnutím' odmítl instančně přezkoumávati výměr městské rady v Ml. Boleslavi z 25. dubna 1921, vyzývající st-lku k určitému plnění, a to z důvodu, že byla zmeškána rekursní lhůta k instančnímu jeho naříkání. Ježto není o tom sporu, že st-lka rekursní lhůtu k od- volání na druhou instanci zmeškala, nelze žal. úřadu důvodně vytýkati, že nař. rozhodnutí o tento důvod opřel. Účinek zmeškání tohoto nemohl býti vyloučen ani tím, že městská rada k uvedenému svému výměru nepřipojila poučení o opravných prostředcích. Neboť i kdyby bylo lze výtku zástupcem st-lky v tomto směru při veřejném ústním líčení vznesenou vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss připustiti, nemohla by míti úspěchu, poněvadž není zákona, který by samosprávným úřadům v Čechách ukládal povinnost opatřovati rozhodnutí a opatření svoje poučením o opravných prostředcích, a příslušných předpisů platných pro soudy a úřady finanční, na něž zástupce st-lčin poukazoval, na úřady samosprávné analogicky použíti nelze, stejně ani zákona z 12. května 1896 č. 101 ř. z., platného pro úřady politické, jak to konstantní judikaturou tohoto soudu uznáno.
Stížnost namítá ovšem dále, že cit. výnos městské rady trpí absolutní nulitou, a snaží se dovoditi, že akty absolutně zmatečné lze bráti v odpor kdykoli, i po uplynutí lhůty rekursní, takže dovolaný úřad k takovému žádání je povinen akt přezkoumati a eventuelně nulitu jeho deklarovati.
Nss neshledal však potřeby přistoupiti k řešení této zásadní otázky. Neboť řešení to by předpokládalo, aby se akt, o nějž jde, charakterisoval jako rozhodnutí neb opatření, obsahující autoritativní výrok o právech a povinnostech strany. Zkoumaje s tohoto hlediska cit. výměr městské rady z 25. dubna 1921 dospěl však soud k přesvědčení, že tohoto předpokladu v daném případě není. Výměr onen ani neukládá straně nějakého nového závazku, ani neobsahuje rozsudečného výroku o existenci takového závazku, nýbrž je pouhým vyzváním, upomenutím strany, aby splnila závazek, který jí po názoru městské rady vznikl z parcelačního povolení ze dne 23. června 1908. Upomínka taková, z níž ostatně nemůže právům strany vzniknouti žádná újma, nemajíc povahy autoritativního rozhodnutí neb opatření úředního, jeví se jako pouhý projev strany, při čemž o zmatečnosti vůbec nelze mluviti.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 1509. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 42-43.