Č. 1647.

Státní zaměstnanci: Služební pořadí kancelářských úředníků, kteří se jimi stali z býv. kancelářských oficiantu podle zákona ze dne 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n., bylo založeno již dnem 26. února 1919 (kdy onen zákon vešel v účinnost), třeba že jim byly dekrety, provádějící zařadění jejich do hodnostních tříd, vydány později.
(Nález ze dne 13. listopadu 1922 č. 10224.)
Věc: Jindřich F.. vrchní kancelářský oficiál v U. O., proti ministerstvu spravedlnosti o ustanovení služebního pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V listině o pořadí úředníků v obvodu moravsko-slezského vrchního zemského soudu podle stavu ze dne 31. prosince 1918 uveden byl mezi kancelářskými úředníky IX. hodn. třídy st-l pod číslem řadovým 33.
Ve stejné listině podle stavu z 31. prosince 1919 uveden pod č. ř. 391. k čemuž došlo tím, že před něj zařaděni byli oni bývalí kancelářští oficianti, kteří dle zákona z 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n. byli do této hodnostní třídy (IX.) zařaděni.
Žal. ministerstvo nevyhovělo stížnosti Jindřicha F. proti stanovení služebního pořadí.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané a namítající nezákonnost i vadnost řízení uvážil nss toto:
Po stránce meritorní neshledal nss stížnost důvodnou.
Obě instanční stížnosti směřovaly proti tomu, že před st-le byli zařaděni oni bývalí kancelářští oficianti, kteří podle zákona z 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n. byli na roven postaveni kancelářským úředníkům a zařaděni do IX. hodnostní třídy.
Nař. rozhodnutí zamítlo stížnosti ty poukazem na to, že jmenování kancelářským úředníků, jichž předřaděním cítí se st-l zkrácen, uskutečněno bylo už zákonem ze dne 18. února 1919, t. j. dnem 26. února 1919, že tedy odpovídá ustanovení jich pořadí zásadě § 37, odst. 1. služ. pragm., ježto už dnem 26. února 1919 nabyli služebních oprávnění z úředního postavení jejich prýštících, zejména i oprávnění stanovených v III. dílu služ. pragm.
Stížnost k nss-u po této stránce meritorní namítá nezákonnost, kterouž spatřuje v tom, že oním předřaděním porušeno bylo ustanovení § 37, odst. 1. služ. pragm. neboť st-l byl jmenován oficiálem v X. hodn. třídě již dne 22. března 1912 a vrchním oficiálem v IX. hodnostní třídě dne 28. února 1919, kdežto u předřaděných jemu bývalých oficiantů stalo se jmenování do X. hodnostní třídy teprve 22. listopadu 1919 a do IX. hodnostní třídy teprve 19. března 1920. Přísluší mu tedy dle shora cit. zák. ustanovení pořadí před těmito kancelářskými úředníky. I kdyby se však mělo určovati pořadí dle 2. odst. § 37 služ. pragm., musil by přijíti před tyto bývalé oficianty, neboť má nejen služebních let více než oni, nýbrž je i fysicky starší. Vidí v předřadění těchto úředníků porušení práv již nabytých z ustanovení § 37 služ. pragm.
Jak správně st-l dovozuje, řídí se služební pořadí ve smyslu § 37, odst. 1 služ. pragm. v prvé řadě délkou služební doby v příslušné hodnostní třídě ztrávené, kdežto okolnosti uvedené v odst. 2 téhož zákonného ustanovení mohou přijíti v úvahu teprve tehdy, nedá-li se toto pořadí zjistiti dle odst. 1, tedy tenkráte, vykazují-li osoby, o jichž zařaděni jde, stejně dlouhou služební dobu v dotčené hodnostní třídě.
V daném případě jest nesporno, že st-l byl do IX. hodnostní třídy jmenován 28. února 1919, a záleží tudíž na tom, který den jest u oněch před st-le zařaděných úředníků počítati za den vstupu do téže hodnostní třídy. St-1 tvrdí, že u nich jest tu rozhodné datum dekretu, jímž byli do IX. hod- nostní třídy jmenováni, t. j. 19. březen 1920. Odvodní spis žal. úřadu naproti tomu stojí na stanovisku, že tímto rczhodným dnem jest 26. únor 1919, t. j. den, kdy vešel v platnost zákon z 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n.
Nss přiklonil se v tomto směru k názoru žal. úřadu. Cit. zákon v § 1 praví výslovně, že oficianti staví se na roven dosavadním kancelářským úředníkům, přiznává se jim charakter veřejných úředníků, zařaďují se do hodnostních tříd a započítávají se jim určitá léta do pense. Z toho znění plyne jasně, že propůjčení výhod, jichž tu zaměstnanci tito získali — a jsou to všechna práva v odst. I. služ. pragm. uvedená, jak již nss opětovně, zejména též v nálezu ze 17. prosince 1919 č. 6593, Boh. č. 273 vyslovil — nebylo zákonem uloženo nějakému státnímu orgánu, nýbrž provedeno zákonem samým, neboť v opačném případě byl by zákon jistě užil obratu: budou zařaděni, buďtež zařaděni anebo podobně. Z toho tedy plyne, že dekrety, provádějící zařaděni bývalých oficiantů do hodnostních tříd, mají pouze povahu deklaratorní, prohlašujíce pouze to, co zákonem samým už provedeno bylo, a že tedy zařaděni těchto bývalých oficiantů do hodnostních tříd veřejných státních úředníků, jež v podsatě lze právně posuzovati stejně jako jmenování úředníky dotyčné hodnostní třídy, provedeno již 26. únorem 1919, t. j. dnem, kdy cit. zákon vešel v činnost. Potom však ztrávili také tito bývalí oficianti v témže odvětví a v téže hodnostní třídě delší dobu služební než st-l a správně bylo jim ve smyslu § 37, odst. 1 služ. pragm. poskytnuto služební pořadí před st-lem, aniž mohla přijíti při tom v úvahu ustanovení odst. 2 téhož zákonného ustanovení.
Na tomto právním stavu nemohla ničeho měniti ani ta okolnost, že shora uvedené zařaděni bývalých kancelářských oficiantů stalo se na dvakráte, že totiž nejprve 22. listopadu 1919 zařaděni byli do hodnostní třídy X. a teprve 19. března 1920 do hodnostní třídy IX., neboť oboje toto zařaděni stalo se — jak ze spisů patrno — na podkladě cit. zákona č. 89/19, což st-l ani nepopírá a sám ani nenamítá, že zařaděni jejich do této hodnostní třídy IX. by se bylo stalo nezákonně.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1647. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 369-371.