Č. 1566.Obecní zaměstnanci: * Nárok na základní služné 2. nebo posledního stupně X. hod. tř. dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků přísluší podle § 19, II. č. 5 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. a. a n. Jen těm odborným úředníkům, kteří prokázali odborné vyšší vzděláni školské a příslušné zkoušky.(Nález ze dne 12. října 1922 č. 14128.)Věc: Engelben P. v S. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran úpravy služebního poměru.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Nař. rozhodnutím zemský správní výbor ve shodě s oběma nižšími instancemi odepřel st-li, policejnímu komisaři města S., nárok na základní služné posledního stupně X. hodn. třídy ve smyslu § 19 II. 5 druhé věty zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. z důvodu, že st-1 nevyhovuje podmínkám stanoveným v tomto předpisu, jenž předpokládá vyšší kvalifikaci a zkoušky (vyšší školy).Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí nss neshledal důvodnou.Na sporu je v první řadě otázka, jak vymeziti pojem odborného úředníka s vyšší kvalifikací ve smyslu § 19 II. 5 zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. Stížnost stojí na stanovisku, že předpis ten nevyžaduje žádné formální kvalifikace, nýbrž že pod pojem onen spadá každý úředník bez ohledu na předběžné vzdělání, jenž si jakýmkoli způsobem osvojil vyšší stupeň inteligence, takže může zastávati a skutečně zastává také s úspěchem místo služební, které takovou inteligenci předpokládá. Názor ten není však správný.Při řešení sporné otázky možno ponechati stranou vývody stížnosti, které se snaží dovoditi, že stanovisko, jež zastává, uplatňuje se v nové době v různých odvětvích veřejné služby. Neboť v daném sporu jediné to jest rozhodným, jak požadavku »vyšší kvalifikace rozumí ustanovení § 19, II., 5 zákona z 23. července 1919 č. 443. Předpis ten dlužno vykládati v souvislosti s ostatními ustanoveními tohoto zákona. Zásadní hledisko zákona patrno je z § 3, určujícího zvláštní náležitosti pro ustanovení v jednotlivých oborech služby obecní; pokud jde o služby vyššího druhu, t. j. službu konceptní, účetní a pokladniční a kvalifikovanou službu odbornou, nespokojuje se tím, aby ten který uchazeč fakticky byl způsobilý, příslušné místo zastávati, nýbrž žádá formální průkaz způsobilosti absolvovaným určitým předběžným školním vzděláním a případně složením určitých zkoušek. Stejně klade váhu na předběžné vzdělání školní a zkoušky v § 19„ II., 1 a 2. Jenom pro obor služby manipulační nežádá určitého minimálního školního vzdělání a zkoušek, nýbrž spokojuje se s bezformálným průkazem, že uchazeč je způsobilý úkony služby této úspěšně vykonávati.Pokud se týče úředníků odborných, zákon rozeznává tři kategorie. Především odborné úředníky, kteří podle podmínek konkursních při ustanovení svém prokázali, že vykonali studia na vysoké škole a podrobili se s prospěchem všem předepsaným zkouškám státním (§ 19, II., 2) — ty rovná úředníkům konceptním. Dále odborné úředníky, od nichž nebyla žádána vyšší kvalifikace, nežli od úředníků manipulačních podle § 3, III. zákona — ze zásadního hlediska výše vyloženého spadají sem ti odborní úředníci, od nichž nebylo žádáno průkazu nějakého zvláštního vzdělání, ani nějakých zvláštních zkoušek. Tato druhá kategorie je po zákonu postavena na roven úředníkům manipulačním.O třetí kategorii odborných úředníků konečně jedná bod 5 § 19 II., který má na mysli »odborné úředníky... s vyšší kvalifikací a zkouškami (vyšší školy lesnické, průmyslové, hospodářské a pod.)«. Ze zřejmé souvislosti bodu 5 s předcházejícím bodem 4 plyne, že »vyšší kvalifikací« rozumí se tu kvalifikace vyšší nežli se požaduje od úředníků manipulačních, tedy nejen — jako podle bodu 4 v souvislosti s § 3, III. — jakýkoli průkaz o tom, že uchazeč je způsobilý úkony služby své úspěšně vykonávati, nýbrž průkaz určité vyšší kvalifikace formální, t. j. určité vyšší předběžné vzdělání školu a zkoušky. Zákon vyjadřuje to zcela nepochybným způsobem, když vedle vyšší kvalifikace požaduje od dotyčných úředníků ještě »zkoušky«, a pojem »vyšší kvalifikace« interpretuje v závorce slovy »vyšší školy lesnické, průmyslové, hospodářské a pod.« Slova »a podobné« nedotýkají se — jak mylně stížnost vykládá — vůbec požadavku zvláštních zkoušek, nýbrž vztahují se jen na exemplifikativní výpočet odborných učilišť v závorce uvedených, paralelní s příkladným výpočtem druhů odborných úředníků, jací nejčastěji v obcích se vyskytují (stavební, lesní, hospodářští) a naznačují — pro případ, že by šlo o jiné odborné úředníky — že patří sem jen učiliště postavená na roven těm, jež v organisaci odborného školství našeho zovou se »vyššími školami průmyslovými, lesnickými, hospodářskými«.Aby odborný úředník měl nárok na služební požitky dle bodu 5 § 19, II., nestačí však, aby měl stanovenou vyšší kvalifikaci, jak právě byla vymezena, nýbrž je nad to třeba -- jak dlužno dovozovati analogicky z ustanovení bodu 2 (»kteří podle podmínek konkursních při svém ustanovování prokázali«), jakož i z bodu 4 (»od nichž nebyla žádána vyšší kvalifikace«) — aby ona vyšší kvalifikace byla na nich při ustanovení jich nebo později jako podmínka pro udělení onoho místa požadována.Spadají tedy pod ustanovení bodu 5 jenom takoví odborní úředníci, od nichž při propůjčení toho kterého místa obec ať vzhledem k platným předpisům (§ 3, IV.), ať o své újmě požadovala průkaz absolvování vyššího odborného učiliště a složení příslušných zkoušek.St-l, jak sám uvádí, má jen trojtřídní měšťanskou školu. Rovněž je nesporno, že ani v konkursu z 9. března 1901 na místo policejního, revisora, st-lem zastávané, ani později obec pro ustanovení na místo to vyšší kvalifikace ve smyslu § 19, II., 5 cit. zák. nepožadovala. Není tu tedy podmínek, za jakých by st-l mohl činiti nárok na přiznání služného v tomto bodě pro odborné úředníky normovaného, a nemůže se st-l pro svůj nárok na toto ustanovení odvolávati.St-1 opírá arciť svůj nárok v druhé řadě také ještě o svou služební smlouvu s obcí uzavřenou, resp. o služební dekrety dříve mu vydané, a z nich dovozuje nezákonnost nař. rozhodnutí. Námitce té, která ostatně není dosti jasně formulována, lze rozuměti jen tak, že po názoru st-lově obec tím, že mu před úpravou z r. 1919 přiznávala vyšší služební požitky, uznala ho za odborného úředníka vyšší kategorie nežli jsou úředníci manipulační, a tato výhoda že mu — patrně ve smyslu § 41/3 zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. — měla jako zvláštní výhoda zůstati zachována. Naproti tomu sluší však uvážiti, že obec — i když snad fakticky neposkytovala st-li vyšší plat, nežli měli úředníci manipulační, — nedala mu žádným svým aktem nárok na to, aby jeho služné bylo vždy vyšší nežli služné úředníků manipulačních, a aby taková diference ať už absolutně, ať relativně 'vyjádřená byla i pro budoucnost mezi ním a úředníky manipulačními zachována. Nehledě k tomu nelze však jako zvláštní výhodu plynoucí z dosavadního poměru služebního ve smyslu § 41/3 cit. zák. konstruovati nárok na základní služné určitého stupně určité hodn. třídy, jejž teprve zákon z 23. července 1919 sám založil a učinil závislým na splnění určitých jím determinovaných faktických předpokladů, jak tomu je právě v případě bodu 5 § 19, II. cit. zák.Neobstojí tedy ani tato druhá námitka, i bylo proto stížnost zamítnouti.