Č. 1669.Pozemková reforma: Záboru podléhá nemovitost, mající výměra v § 2 zák. zábor. předpokládanou, i tehdy, když je ve spoluvlastnictví osob, které nejsou na listu vlastnickém zaneseni jmény, nýbrž jsou-li jako vlastníci zapsání dočasní vlastníci určitých domů v obci.(Nález ze dne 18. listopadu 1922 č. 13454.)Věc: Jan S. a soudruzi ve Vimperku (adv. Dr. H. Fleischer z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (odbor. r. Dr. J. Kaňka) o zábor lesa zaneseného ve vložce č. — čes. zemských desk.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: K návrhu stpú ze dne 3. ledna 1922 poznamenal zemský soud civilní v Praze dle usnesení ze dne 17. ledna 1922 v zemských deskách ve vložce č. —, že nemovitosti tam zapsané zabrány jsou státem pcdle zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n.Dle knihovního výpisu ve spisech založeného zapsány jsou ve vložce té stavební parcely č. — hájovna v kat. obci V. íi, stavební parcely č. — myslivna, — hájovna kat. obce S. a řada pozemkových parcel těchto dvou katastrálních obcí, pastvin, rolí, skladišť dříví a lesa. Jako vlastníci zapsáni jsou na základě protokolu ze dne 10. října 1884 č. — dočasní vlastníci domů ve Vimperku, jichž popisná čísla na listě B vl. č. — zemských desk jsou uvedena a to z části k 2/255, z části k 1/255 celé vložky.V pozemkových knihách okresního scudu ve Vimperku zaneseno je pod praes. 16. ledna 1885 č. — při každém z domů oněch v příslušné vložce: »Auf Qrund der Zuschrift des Landesgerichtes in Prag vom 22. November 1884 Z. — wird angemerkt, dass zu diesem Hause von den in der Landtafel Einlage Žahl — eingetragenen Besitzungen der holzberechtigten Eigentúmer in Winterberg gehoren und zwar...« (při některých 2/255, při jiných 1/255).Výměra nemovitostí ve vložce č. — zemských desk zanesených činí, jak st-lé již v administrativním řízení udali, 737 ha 42 a 72 m2, z čehož je 5 ha 82 a 14 m2 rolí, 8 ha 67 a 14 m2 luk a patří 69 majitelům domů po 2/255, 117 pak po 1/255.Správa měšťanského lesa udala, že majetek ve vl. č. — zanesený netvoří jeden celek a nepatří také jednotlivé ideální podíly jednotlivým osobám fysickým, nýbrž jde o reální práva, která jsou příslušenstvím jednotlivých domů ve Vimperku, patřících různým vlastníkům nebo spoluvlastníkům. Nepodléhají-li domy záboru, nemohou mu podléhati ani příslušenství domů těch.Současně s návrhem na poznamenání záboru vydal žal. úřad i výnos ze dne 3. ledna 1922, kterým oznámil zástupci majitelů podílů ve vložce č. —, že nemohl vzíti zřetele k námitce, že nemovitost ve vložce té zanesená nepodléhá záboru; v důvodech výnosu toho se uvádí:Nemovitost zanesená ve vl. č. — je velkým majetkem lesním, majíc výměru přes 700 ha. Nemůže býti považována za příslušenství určitých domů vimperských. Ležíť lesy mimo obvod města, nejsou s domy spojeny a nejsou proto věcí vedlejší. Neslouží domům jako na př. dvorky. Les jest úplně samostatnou nemovitou věcí, která co do svého věcně právního, poměru s domem nemá ničeho společného. Les má zvláštní vložku v deskách zemských, domky mají zvláštní vložky v pozemkové knize, jsou tedy i tím právně odlišný. Že ten který dočasný majitel domu je spoluvlastníkem lesa, má význam rázu jen osobního, nikoli význam rázu věcného a poněvadž příslušenství znamená poměr věcný, t. j. poměr mezi věcí hlavní a vedlejší, nelze les považovati za příslušenství domu, s kterým má pouze společného vlastníka. Dům dává jen jméno podílníku lesa a je les fysicky i právně samostatným tělesem. Ale i kdyby les byl příslušenstvím domů, podléhal by záboru, poněvadž je lhostejno, z jakého právního důvodu majitel velkého zabraného majetku majetek ten má. Zabrán je veškerý velký majetek nemovitý, ať vázaný neb nevázaný, tedy bez ohledu na provenienci majetku, jen když vyhovuje podmínkám záborového zákona.Stížnost podaná u nss-u vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a řízení vady, uvádějíc:1. O velkém pozemkovém majetku ve smyslu záboroyého zákona nemůže býti řeči, poněvadž i ti, jimž patří 2/555 celé nemovitosti, mají jen 5 ha 80 a. 2. Podíly jednotlivcům vlastnicky patřící nemohou býti sčítány, poněvadž jde o řadu účelových jmění, patřících různým subjektům.3. Jako spoluvlastnictví nelze právní poměr, o který jde, posuzovati. Jde o pouhé příslušenství jednotlivých domů, připsaných do vlastnictví st-lů, o jistý druh reálních práv. spojených s vlastnictvím k oněm domkům. Tato práva netvoří samostatný objekt záboru. Mohla by býti zabrána jen, kdyby zabrány byly domy, jichž osud sdílí. Právní povaha vl. č. — plyne z historie těchto lesů a z toho, že ve vložkách pozemkové knihy ve Vimperku, v nichž zaneseny jsou domky st-lů, vztah ten na listě A je zanesen.4. Žalovaný úřad neprávem popírá, že by šlo, o příslušenství. Je lhostejno, že lesy jsou od domků prostorně odděleny. Rozhodným je, že jsou v knihách jako příslušenství domů zapsány, že dle úmyslu dárce a nynějších majitelů i hospodářských poměrů jsou určeny k stálému užívání věci hlavní, domků st-lů. Věcně-právní poměr je dán knihovními zápisy a vztahem lesů k domkům, nikoli k osobám. Lesy a domky mají netoliko stejného majitele, nýbrž i dluhy a břemena domků zatěžují současně i lesy a naopak. Otázka provenience vlastnictví je potud významnou, že z ní usuzovati lze na účel, proč se lesy staly příslušenstvím domků. Vlastnictví k lesům není vlastnictvím vázaným, jak za tc má žal. úřad.5. Zábor vl. č. — odporuje smyslu a účelu záborového zákona, poněvadž je v dokonalé formě dosaženo toho, k čemu záborový zákon směřuje, totiž obhospodařování komplexu na základě družstevní organisace. VI. č. — rozdělena je na 186 majitelů, při čemž řádné hospodaření je zabezpečeno. Toho se záborem a přídělem půdy nikdy nedocílí.6. Vady řízení spatřuje stížnost v tom, že nebyly vyšetřeny tyto okolnosti:a) že lesy ve vl. č. — byly darovány před mnoha stoletími bývalým robotníkům panství, aby zabezpečeno bylo, jim skrovné živobytí,b) že zápis do vl. č. — se stal pouhým omylem,c) že i v pozemkových knihách obce Vimperku je zápis vlastnictví toho se týkající,d) že st-lé lesů, resp. výtěžků z nich pro potřebu domů svých nutně potřebují a že v lesích řádně se hospodaří.Rozhoduje o stížnosti té veden byl nss těmito úvahami: Dle jasného znění § 2 zábor. zák. jest velkým majetkem rozuměti nejen soubor přesahující výměru v tomto § uvedenou, náležející vlastnicky jedné osobě, nýbrž i soubor náležející vlastnicky týmž spoluvlastníkům. Není tedy dle tohoto znění zákona správný názor stížnosti, že nemovitost náležející spoluvlastníkům nepodléhá záboru, když z celkové výměry nepřipadá na každého spoluvlastníka více než 150 ha půdy zemědělské neb 250 ha půdy vůbec (srovnej nález ze dne 10. listopadu 1921 č. 14646 Boh. č. 1011 adm.). Tím vyvrácena jest první z uvedených námitek.Aby druhá z námitek mohla býti považována za věcnou, musela by stížnost tvrditi, že nemovitosti, ve vl. č. — zanesené, jsou mezi st-le rozděleny v ten způsob, že každý z nich béře užitky z určité fysicky označené částky této nemovitosti. Pak teprve bylo by potřebí obírati se otázkou, zda tato okolnost nesvědčí tomu, že skutečně jde o různé subjekty vlastnického práva a otázkou, pokud je možné sečtení nemovitého majetku subjektům těm pařícího. To však stížnost netvrdí a nic podobného nebylo tvrzeno ani v administrativním řízení. Že se st-lé o celkový výtěžek nemovitostí dělí, je přirozeným důsledkem poměrů ideálního spoluvlastnictví, ale nezakládá okolnost ta žádný podklad pro tvrzení, že jde o více samostatných jmění účelových.Chybí tedy pro tuto námitku nutný skutkový podklad, který nikdy nikým ani tvrzen nebyl. Bez tvrzení tohoto nutného skutkového podkladu je však námitka ta vůbec bezvýznamná a bezpředmětná.Žal. úřad zabývá se v rozhodnutí svém sice otázkou, jsou-li nemovitosti ve vl. č. — zanesené pouhým příslušenstvím domků st-lů a dospívá k názoru, že příslušenstvím nejsou. Ale vyslovuje současně, že i kdyby za příslušenství považovány býti mohly, přece by neunikly záboru. Nss-u bylo se obírati především otázkou, zda tento posléze uvedený názor má v zákoně oporu a zda stačí k odůvodnění nař. rozhodnutí, že nemovitcsti ve vl. č. — zanesené záboru podléhají.St-lé tvrdili v administrativním řízení, že nemovitosti ve vl. — zanesené nepatří ani jednotlivé fysické osobě, ani několika spoluvlastníkům, nýbrž že tvoří jako reálné právo příslušenství jednotlivých domů ve Vimperku, které tvoří věc hlavní. Domky — patřící různým majitelům — záboru nepodléhají a nemůže tedy záboru podléhati ani věc vedlejší, totiž vl. č. —. Na tuto námitku odpovídá žal. úřad, že státu netřeba se ohlížeti, z jakého právního důvodu majitel velkého majetku pozemkového tento majetek má, nýbiž státem je zabrán veškerý majetek pozemkový ať vázaný ať nevázaný, tedy bez ohledu na provenienci majetkovou, jen když vyhovuje podmínkám zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. a že proto vl. č. —, i kdyby mohla býti považována za příslušenství domků st-lů, záboru by podléhala.Z odůvodnění toho je zřejmý právní názor žal. úřadu, dle něhož pro otázku, zda nemovitost nějaká záboru podléhá či nikcli, rozhodnou je jediné výměra nemovitostí patřících vlastnicky témuž subjektu, t. j. téže osobě neb týmž spoluvlastníkům.Nss neshledal, že by tento právní názor byl v rozporu se zákonem.Zákon záborový zabírá v § 1 všechen velký majetek pozemkový, ležící v území republiky čsl., jímž dle § 2 jest rozuměti soubory nemovitostí s právy, která spojena jsou s jejich držením, jestliže výměra ná- ležející v území čsl. republiky vlastnicky jedné osobě neb týmž spolu- vlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské nebo 250 ha půdy vůbec.Z těchto zcela jasných ustanovení plyne, že každá nemovitost ležící na území republiky čsl. dosahující výměry v § 2 zábor. zákona uvedené, náležející vlastnicky témuž subjektu, je státem zabrána. Že nemovitost ve vl. č. — zanesená výměry té dosahuje, je nesporno.Podléhá proto dle §§ 1 a 2 zábor. zákona záboru a je s hlediska těchto ustanovení zcela lhostejným, že na listu vlastnickém téže vložky nejsou vlastníci zaneseni jmény, nýbrž že jako vlastníci zanesení tam dočasní vlastníci určitých domů ve Vimperku, a že při domech těch v pozemkové knize skutečnost ta je zapsána.Neustanovilť zákon záborový z této v § 1 stanovené zásady žádné úchylky, neustanovil, že by případy toho druhu měly býti posuzovány s hlediska jiného a způsobem od zásady té odchylným, a nelze proto právem tvrditi, že by výrok žal. úřadu, že nemovitost zanesená ve kn. vl. č. — záboru podléhá a podléhala by mu i tehdy, kdyby mohla býti považována za příslušenství domků st-lů, odporoval zákonu záborovému.Stížnost snaží se v námitce té dovoditi, že vl. č. — záboru samotnému nepodléhá, poněvadž sdílí osud věci hlavní, totiž domků st-lů, které však zabrány nejsou. Ale s hlediska §§ 1 a 2 zábor. zákona jest okolnost ta zcela irelevantní, poněvadž — jak uvedeno — rozhodná je právně jedině výměra nemovitosti a nikoli právní vztahy nemovitosti výměry té dosahující k nemovitostem jiným.Neshledal tedy nss, že právní názor žal. úřadu, dle něhož nemovitost ve vl. — zanesená záboru podléhá, nehledě k tomu, je-li pouhým příslušenstvím domků st-lů proto, poněvadž leží v území republiky čsl. a dosahuje výměry v § 2 zábor. zákona uvedené, odporoval zákonu.Proto byla stížnost zamítnuta, aniž bylo potřebí zabývati se námitkami svrchu pod 4 a 6 uvedenými, které vesměs brojí jednak po stránce věcné, jednak po stránce formální proti názoru žal. úřadu, že vl. č. — není příslušenstvím domků st-lových, poněvadž těmito námitkami bylo by se obírati jen tehdy, kdyby tato okolnost mohla býti považována pro nař. rozhodnutí za relevantní.K námitce pod 5 uvedené budiž pouze poukázáno na znění §§ 1 a 2 zábor. zákona, z nichž je patrno, že zákon nerozlišuje, kolika spolumajitelům pozemkový majetek zabraný vlastnicky náleží, a že nss zkoumá jen zákonnost nař. rozhodnutí a nemůže tedy rozhodovati, zda ponecháním statu quo účelu pozemkové reformy lépe by bylo poslouženo než zabráním.Z těchto důvodů byla stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.