Č. 1728.

Nemoc. pojišťování dělnictva: Zrušenými pokladnami podle čl. XXIV. zák. č. 268/1919 nejsou míněny zapsané pokladny pomocné a proto se na ně nevztahuje předpis § 40 a) zák. o nemoc, pojišť.
(Nález ze dne 6. prosince 1922 č. 18552.)
Prejudikatura: srovn. Boh. č. 978 a 1451 adm.
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Bílině (adv. Dr. K. Heller z Prahy) proti ministerstvu sociální péče v Praze (za zúčastn. stranu adv. Dr. M. Weden z Prahy) o vrácení jmění podpůrné nemocenské pokladny v Bílině.
Výrok: Stížnost se zamítá jako. bezdůvodná.
Důvody: K žádosti okresní nemocenské pokladny v Bílině vydala politická expositura v Bílině představenstvu nemocenské pokladny pod- půrné, zapsané pomocné pokladny v Bílině, výměr ze dne 14. října 1920 č. — tohoto znění:
»Zákonem ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. byla zapsaná pomocná pokladna v Bílině zrušena. Tato, také zastavila svoji činnost dnem 31. července 1919. Podle ustanovení § 40 a) zákona ze dne 20. listopadu 1917 ř. z. č. 457 přikazuje politická expositura v Bílinč jmění zrušenou pokladnou vykázané .... okresní nemocenské pokladně v Bílině«.
Z tohoto výměru nebylo podáno odvolání řečenou pokladnou pomocnou, ale podáním ze dne 25. října 1920 odvolal se přípravný výbor zemědělské nemocenské pokladny v Bílině k zemské správě politické v Praze, poukazuje na to, že dle usnesení představenstva zapsané pomocné pokladny inventář této pokladny připadnouti má zemědělské pokladně, jež píro politický okres Bílinu má býti zřízena.
Rozhodnutím z — zemská správa politická v Praze odvolání nevyhověla a potvrdila výměr okresní správy politické (expositury) v Bílině s připomenutím, že pro likvidaci zrušených pokladen ve smyslu zákona ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n, platí dle čl. XXIV. tohoto zákona výlučně ustanovení § 40 a) zákona ze dne 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z.
Rozhodnutím z — zrušilo ministerstvo sociální péče jako dozorčí úřad obě rozhodnutí pro vadnost řízení, poněvadž nejde o pokladnu zrušenou zákonem ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n., nýbrž o zapsanou pokladnu pomocnou, které mohlo býti pouze v důsledku změn provedených právě cit. zákonem a podle výnosu ministerstva sociální péče z 12. září 1919 č. 21788 odňato osvědčení podle § 7, odst. 2. zák. ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z. a jež mohla tudíž volně disponovati svým jměním.
V předpokladu, že představenstvo pokladny ve schůzi dne 15. července 1919 konané, rozhodujíc na základě zmocnění zákona z 30. prosince 1917 č. 52/4 ř. z. usneslo se na rozpuštění pokladny a takové disposici se jměním, jež odporuje výslovnému znění stanov, uložilo pak ministerstvo sociální péče, aby představenstvu rozpuštěné pokladny bylo nařízeno rozhodnouti o, jmění ve smyslu stanov.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí okresní nemocenskou pokladnou v Bílině uvážil nss toto:
V první řadě bylo se mu zabývati otázkou legitimace přípravného výboru zemědělské okresní nemocenské pokladny v Bílině odvolati se z rozhodnutí II. stolice k žal. úřadu, nadhozenou zástupcem stížnosti při ústními veřejném jednání.
Nss nemohl sdíleti pochybnosti zástupcem stížnosti v tomto směru projevené. Dle spisů nabyla okresní zemědělská nemocenská pokladna v Bílině v době vydání nař. rozhodnutí právní osobnosti již tím, že zemská správa politická v Praze výnosem ze dne 8. listopadu 1920 č. — podle § 14 zák. o nemocenském pojištění schválila stanovy okresní nemocenské pokladny zemědělské pro obvod soudního okresu bílinského se sídlem v Bílině. Odvolání přípravného výboru na ministerstvo sociální péče jest datováno dne 5. ledna 1921, tudíž z doby pozdější a obsahuje výslovný poukaz na to, že pokladna svoji činnost již zahájila dne 1. ledna 1921, což souhlasí s úřední zprávou politické expositury v Bílině ze dne 22. prosince 1920 na zemskou správu politickou v Praze, dle níž pokladna zahájí svoji činnost na základě schválených stanov dne 1. ledna 1921. Byly-li za tohoto stavu věci a dokud statutární zastoupení okresní zemědělské pokladny ještě se neustavilo, její zájmy hájeny před úřady přípravným výborem, nemohl nss shledati, že by přípravný výbor nebyl býval oprávněn rozhodnutí zemské správy politické u žalovaného úřadu bráti v odpor a že by žal. úřad nebyl býval oprávněn toto odvolání meritorně vyříditi.
Ani ve věci samé nemohl nss uznati stanovisko stížnosti odůvodněným. Novela k zákonu o nemocenském pojištění ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. rozlišuje v čl. XXI. dvě kategorie opatření, jež ukládá zákonodárce ministru sociální péče, aby zrušil jisté kategorie nemocenských pokladen, v odstavci druhém pak, aby jistým kategoriím odňal osvědčení uvedené v § 7, odst. 2 zák. ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z. Příkaz, týkající se zrušení nemocenských pokladen, jak upraven byl v odstavci prvním, vztahuje se výslovně na jmenovitě tam uvedené kategorie takovýchto institucí, a to na nemocenské pokladny závodní a společenstevní, které nevyhovují § 11, dále pokladny stavební a na učňovské pokladny společenstevní.
Mluví-li tudíž článek XXIV a před tím článek XXIII o pokladnách zrušených, pak vzhledem k této spojitosti článků XXI, XXIII a XXIV nemůže býti pochybnosti, že zrušenými pokladnami v čl. XXIV míní zákon právě tak jako výslovně v čl. XXIII, odst. 1 jen ony nemocenské pokladny, které podle vůle zákona měly býti zrušeny po rozumu čl. XXI, odst. 1, tedy pouze ony kategorie nemocenských pokladen, které jsou v prvním odstavci článku XXI jmenovitě uvedeny. Mezi nimi však zapsané pokladny pomocné uvedeny nejsou a nelze tudíž na ně použíti ustanovení čl. XXIV, pokud se týče § 40 a) zákona o nemocenském pojištění. Ohledně těchto uloženo bylo v odst. 2. čl. XXI ministru sociální péče, aby jim za určitých předpokladů odňal osvědčení uvedené v § 7, odst. 2 zákona ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z. Zrušení pokladen těchto nebylo s hlediska účelu zákona nemocenského ani zapotřebí, poněvadž již odnětí onoho osvědčení má za následek, že pojištění u takových zapsaných po- kladen pomocných nenahrazuje obligatorní pojištění u nemocenských po- kladen, vyjmenovaných v § 11 nemoc. zákona, a že členové, aby dostáli povinnostem, jim dle zákona o nemoc, pojištění uloženým, musejí býti pojištěni u některé z nemocenských pokladen, vypočtených v § 11. K tomu přistupuje další okolnost, že odnětím řečeného osvědčení pokladnám těm se neodnímá právo, pojišťovati členy i dále pro případ nemoci a vyvíjeti v rámci stanov a § 1 zákona ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z. po případně jinakou činnost pojistnou.
Nemohl tudíž nss shledati, že by nař. rozhodnutí odporovalo zákonu a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž bylo pak třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti, které se zaměstnávají pouze otázkou účelnosti opatření nařízených žal. úřadem a možností jejich provedení.

Citace:

č. 1728. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 547-549.