Č. 1532.

Policejní věci trestní: K výkladu §§ 16 č. 1 a 19 vlád. nař. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. (o úpravě obchodu s obilím... a výrobky z něho).
(Nález ze dne 30. září 1922 č. 13178.)
Věc: Jan S. v Praze (adv. Dr. Alfr. Sabath z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o trestní nález podle § 16/l vlád. nař. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Členové Dobrovolné občanské kontroly našli dne — ráno u st-le v jeho pekařské dílně 500 pečených slaných housek, které prohlásili za zabavené; pak odešli pro strážníka a když se s ním vrátili, shledali, že byly housky již odstraněny; za to bylo však nalezeno ještě 222 žemlí, které strážník zabavil; st-l na to vysypal housky na podlahu a šlapal po nich nohama.
Trestní oznámení o tom bylo podáno jednak okresnímu soudu pro přestupky v Praze, jednak magistrátu města Prahy.
Rozsudkem okresního soudu ze dne — byl st-l uznán vinným přestupkem § 3 zák. z 25. května 1883 č. 78 ř. z., jehož se dopustil tím, že věci zabavené z úředního rozkazu odstranil, aby s nimi úřad nemohl nakládati, a odsouzen podmínečně k pokutě 500 K, po případě do vězení na 10 dnů; v důvodech se uvádí, že svědci potvrdili, že obviněný zničil zabavené pečivo a že byl střízliv, čímž jest vina jeho prokázána. Rozsudek nabyl moci práva. Nálezem magistrátu města Prahy z — byl st-l uznán vinným přestupkem § 16 č. 1 vlád. nařízení z 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že dne — členy občanské kontroly zabavené pečivo vysypal na podlahu a šlapal po něm, a odsouzen do vězení na dobu 14 dnů.
V odvolání z nálezu magistrátu namítal st-1, že byl pro týž čin již trestán okresním soudem pro přestupky a dovolával se § 19 cit. vl. nař., podle něhož trestání přestupků §§ 16 — 18 téhož nařízení přísluší politickým úřadům jen, pokud čin nezakládá skutkovou povahu soudně trestného činu.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání zamítnuto s odůvodněním, že st-l byl soudem odsouzen proto, že věci zabavené z úředního rozkazu odstranil, aby s nimi úřad nemohl nakládati, kdežto předmětem administrativního trestního řízení bylo zničení výrobků získaných spracováním mouky, tedy jiný čin trestní, takže se st-1 nemůže s účinkem odvolati na to, že soudním odsouzením byla vyčerpána celá skutková trestní podstata jemu za vinu kladeného protizákonného jednání.
Stížnost k nss opakuje v podstatě vývody odvolání a navrhuje zrušení nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Rozhoduje o ní uvážil nss:
Z odůvodnění rozsudku okresního soudu jest patrno, že soud shledal skutkovou podstatu přestupku § 3 zák. ze dne 25. května 1883 č. 78 ř. z., pro který st-le odsoudil, nikoli snad pouze v tom, že st-1 odstranil oněch 500 housek, které byly původně zabaveny členy občanské kontroly, nýbrž i v tom, že po 222 žemlích, zabavených strážníkem, šlapal, neboť soud pokládá za prokázáno, že st-l zabavené pečivo zničil. Dle toho rozsudek tento se vztahuje na odnětí oněch 222 zabavených žemlí úřední disposici, jež se stalo pošlapáním t. j. zničením jich.
Předmětem trestního nálezu administrativního bylo rovněž — jak z důvodů první i druhé stolice vysvítá — zničení těchto výrobků.
Viděl-li úřad v jednání tom čin, trestný podle ustanovení § 16, č. 1 cit. nař., pak mohl vzhledem na předpis § 19 téhož nař. přistoupiti k potrestání vinníka jen tenkrát, nezakládal-li čin skutkovou povahu soudně trestného činu. Že tu však takováto skutková povaha je, bylo již v době vydání nálezu první stolice zjištěno pravoplatným soudním rozsudkem. Proto byl administrativní úřad k trestání činu, jehož se st-l dopustil, nepříslušný.
Rozhodnutí v odpor vzaté poukazuje sice na to, že jde tu o dva různé trestné činy, jednak totiž o odnětí zabavených věcí úřední disposici, jednak o zničení výrobků získaných spracováním mouky.
Tomuto názoru nelze se však přikloniti, když ono odnětí zabavených věcí úřední disposici spočívá, jak soud ve svém rozsudku vyslovil, ve zničení jejich.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zákona ze dne 22. října 1875 ř. z. č. 36 ex 1876.

Citace:

č. 1532. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 91-93.