Č. 1550.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Dávkový řád ponechává volnému uvážení úřadu, aby vzal za základ vyšetření poplatného přírůstku nabývací a zcizovací hodnoty místo nabývacích a zcizovacích cen v kupních smlouvách uvedených, když z jakýchkoli důvodů má subjektivně za to, že ceny smluvené se nesrovnávají se skutečnou obchodní hodnotou nemovitosti.
(Nález ze dne 7. října 1922 č. 14078.)
Věc: Vojtěch D. v D. P. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Podle přiznání k dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí a trhových smluv k němu přiložených prodal st-l dne 7. ledna 1918 za smluvenou cenu 34000 K Václavu B. a Adolfu Š. hostinec č. — v Ch. s pozemky, jejž byl koupil dne 30. října 1912 od manželů Václava a Anny L. za smluvenou cenu 30000 K.
Inspektorát pro zemské dávky v Praze za účelem uložení dávky z přírůstku hodnoty z tohoto převodu sdělil st-li dne 24. března 1920, že podle § 18 dávk. řádu sluší vzíti za základ hodnotu reality v den 30. října 1912, že stanoví tuto hodnotu částkou 15000 K na základě svého šetření a sdělení obce, a že nepodá-li strana ve lhůtě 14 dnů proti hodnotě té námitek, bude dávka vyměřena na základě této hodnoty úředně předpokládané; podá-li strana včas námitky, bude vyšetřena hodnota soudním odhadem. Proti tomuto úřednímu předpokladu hodnoty nabývací st-l námitek nepodal. Pokud dotýče se hodnoty zcizovací, úřad vyměřovací učinil na konec dne 26. listopadu 1920 straně sdělení, že po rozumu § 18 dávk. řádu sluší vzíti za základ jako hodnotu reality v den 7. ledna 1918 částkou 45000 K, že částka ta ustanovuje se pouze za účelem dosažení dohody bez soudního odhadu, a že nepodá-li strana ve lhůtě 14 dnů proti hodnotě úřadem vyměřovacím předpokládané námitek, bude dávka vyměřena na základě hodnoty úřední předpokládané; podá-li strana v uvedené lhůtě námitky, bude vyšetřena hodnota soudním odhadem. Ani proti tomu ocenění strana námitek nevznesla.
Po té platebním rozkazem ze dne 28. května 1921 č. — uložena st-li
dávka 6215 K 06 h, při čemž jako nabývací hodnota vzata 15000 K, jako
zcizovací hodnota 45000 K, oboje »podle úředního ocenění (§ 18 dávk.
řádu«.
Nař. rozhodnutím bylo rekursu částečně vyhověno, platební rozkaz, pokud vzad za základ hodnotu zcizovací podle úředního ocenění, zrušen za účelem zjištění této hodnoty, naproti tomu zamítnut rekurs, pokud žádáno, aby jako nabývací a zcizovací hodnoty byly uznány ceny podle smluv, a pokud směřuje proti nabývací hodnotě 15000 K.
Nss rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí, řídil se těmito úvahami:
Podle § 5 svrchu cit. řádu dávk. platí jako přírůstek hodnoty při převodu nemovitosti rozdíl mezi hodnotou nabývací a hodnotou zcizovací. Dle vůle zákona má daň stihnouti přírůstek hodnoty nemovitostí, který mezi dvěma převody vlastnictví nastal bez přičinění vlastníka. Předmětem daně tedy není zisk následkem změny vlastnictví dc jmění zcizovatele plynoucí, nýbrž skutečné zvýšení hodnoty nemovitosti. Zásadně platí sice podle § 5, odst. 2 dávk. ř. jako hodnoty nabývací a zcizovací ceny nabývací a zcizovací. Ze zákona však nelze dovoditi nárok strany, aby tyto ceny vzaty byly za základ v každém případě, zejména i tehdy, když se nesrovnávají s obecnou hodnotou — nýbrž jest úřadu vyměřujícímu dávku ponecháno na vůli, aby místo cen vzal za základ hodnoty v případech, kdy vzejde pochybnost, že se cena smluvená rovná objektivní hodnotě obchodní. Tato zásada došla výrazu ustanovením § 8, odst 1 dávk. řádu, který vyhrazuje úřadu, aby v případech, kde se nabývací cena nedá bezpečně zjistiti nebo kde vzejde pochybnost, zdali vyšetřená cena nabývací srovnává se s obecnou hodnotou nemovitosti v době nabytí, vzal za základ výpočtu přírůstku hodnoty vyšetřenou obecnou hodnotu v době nabytí.
Názor stížnosti, že pochybnosti úřadu o správnosti ceny nabývací musí se zakládati na určitých skutkových okolnostech, resp. že taková pochybnost jest vyloučena, když cena nabývací jest prokázána listinou, která před úřady činí úplný důkaz, nemá opory v zákoně, neboť zákon nestanoví určitých předpokladů, za kterých úřad může nebo nesmí o srovnalosti ceny s hodnotou pochybovati — ponechává tedy volnému uvážení úřadu, aby vzal za základ nabývací hodnotu, když z důvodů jakýchkoli má subjektivně za to, že této srovnalosti není. Nelze proto tvrditi, že odporovalo zákonu, když úřad přes to, že mu o ceně nabývací předložena byla kupní smlouva, se rozhodl, že přihlížeti bude k nabývací hodnotě, zahájil k tomu cíli řízení dle § 18 dávk. ř. a následkem prekluse vzal za základ hodnotu nabývací straně v řízení tom sdělenou.
Pokud jde o hodnotu zcizovací, platí úvahy shora uvedené vzhledem k ustanovení § 10 dávk. ř. též o této hodnotě, z čehož jde, že úřad vyměřovací byl i co do zcizovací hodnoty oprávněn provésti řízení dle § 18 dávk. ř. a při preklusi za základ vzíti hodnotu zcizovací straně v řízení tom sdělenou. Nař. rozhodnutí jest proto v souhlasu se zákonem, když shledalo, že řízení o hodnotě zcizovací dosud provedené předpisu § 18 dávk. ř. nevyhovuje, zrušilo platební rozkaz za účelem opětného zjištění hodnoty zcizovací a nařídilo, aby v řízení dle § 18 dávk. ř. bylo pokračováno (srovn. nález z 5. září 1921 č. 7422, Boh. č. 922 adm.).

Citace:

č. 1550. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 125-127.