Č. 1554.

Živnostenské právo: I. Zjištění přípustnosti živnosti vetešnické s hlediska místních poměrů (§ 23, odst. 5 živn. ř.). — II. Nedostatek odůvodnění zamítavého rozhodnutí?
(Nález ze dne 9. října 1922 č. 12977.)
Věc: Filomena Š. v P. proti zemské správě politické v Praze stran odepřeni koncese vetešnické.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K žádosti st-lky za udělení koncese vetešnické s oprávněním k prodeji starého šatstva, prádla a obuvi v domě čp. — rozhodl magistrát hlavního města Prahy výnosem z —, že žádosti vyhověti nelze, ježto místní poměry, k nimž dle § 23, odst. 5 živn. ř. jest přihlížeti, provozování živnosti té v těchto místech nevyžadují, a poněvadž st-lka postrádá spolehlivosti, byvši odsouzena rozsudkem okresního soudu pro přestupky v Praze z — podle § 477 tr. z. k pokutě 20 K, event. k vězení na 48 hodin.
St-lka podala z tohoto rozhodnutí odvolání, jemuž zemská správa politická v Praze výnosem z — nevyhověla, a to již z toho důvodu, že místní poměry koncese takové nevyžadují.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost podaná k nss.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Rozhodnutí druhé stolice, ponechávajíc stranou otázku, zda st-lka má potřebnou spolehlivost k nastoupení vetešnické živnosti, jejíž nedostatek ve svém rozhodnutí konstatovala stolice první, přijalo za svůj pouze první z důvodů, obsažených v rozhodnutí pražského magistrátu, t. j., že místní poměry koncese té nevyžadují.
Zákonný podklad toho;to výroku jest v § 23, odst. 5 živn. ř., dle něhož úřady, udělujíce koncesi pro jistá živnostenská oprávnění, mezi něž patří též živnost vetešnická, mají mimo jiné bráti zřetel také k místním poměrům, t. j. mají uvážiti, jaké účinky jeviti bude udělení koncese na místní poměry s hlediska ochrany zájmů veřejných, a mají odepříti koncesi, když by živnost ta byla zájmům oněm na újmu. Zda místní poměry s tohoio hlediska posuzovány dopouštějí udělení koncese či nikoliv, jest otázkou skutkovou, jejíž řešení úřadem správním může nss přezkoumati jen po stránce formální, zda totiž řízení jest prosto vad uvedených v odstavci 2. § 6 zák. o ss. Neshledá-li nss vad takových, musí skutkové zjištění správního úřadu položiti též za základ svému rozhodnutí.
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí jest vadné, a to jednak proto, že úřad opomenul před tím, než je vydal, vyšetřiti a prozkoumali řádně místní poměry a dále, že rozhodnutí není blíže odůvodněno', aby se st-lka mohla proti němu brániti.
Nss nehledal tyto výtky důvodnými.
Zákon nestanoví, pokud jde o zkoumání a hodnocení místních poměrů, pro úřad žádných bližších směrnic, leč že nařizuje slyšení obce před udělením koncese (§ 23 a) živn. řádu). Že by tento předpis úřad byl porušil, stížnost ani netvrdí. Jinak ponechává zákon úřadu, aby sám určil způsob, jak opatřiti si chce skutkový materiál pro svoji úvahu o přípustnosti živnosti s hlediska místních poměrů, a nebrání úřadu, aby posoudil přípustnost tu také na podkladě vlastní své znalosti místních poměrů.
V daném případě úřad konal šetření o místních poměrech i počtu koncesí téhož druhu v místě prostřednictvím dozorčí kanceláře v okresích, nelze tedy úřadu vytýkati, že by byl vůbec šetření v tom směru nekonal.
Chce-li snad stížnost vytýkati nedostatečnost tohoto šetření, pak nutno připomenouti, že stížnost sama ani neuvádí, v jakém ještě směru by bylo bývalo třeba šetření doplniti, aby vyhovovalo požadavkům) kladeným na řádné řízení správní, a dále, že úřad, jak svrchu uvedeno, mohl přípustnost živnosti na uvedeném místě posouditi také na základě vlastní své znalosti místních poměrů. Jest tedy bezdůvodná námitka stížnosti, že místní poměry nebyly úřadem prozkoumány.
Pokud stížnost vytýká nedostatečnost odůvodnění nař. rozhodnutí, nutno konstatovati, že nař. rozhodnutí odůvodněno jest, a sice odpírá st-lce koncesi proto, že místní poměry koncese té nevyžadují. Výrok tento jest výsledkem hodnocení všech skutečností, majících vztah k zvolenému místu živnosti s hlediska zájmů veřejných, a následkem toho po stránce věcné nss-em ani přezkoumán býti nemůže (§ 6, odst. 1. zák. o ss).
Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1554. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 135-136.