Č. 1791.

Stavební právo: I za účinnosti zákona o stav. ruchu ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. platí a zůstaly nedotčeny kompetenční předpisy stavebních řádů, pokud jde o povolení parcelační.
(Nález ze dne 28. prosince 1922 č. 20073.)
Prejudikatura: Boh. č. 1327 adm.
Věc: Josef K., stavitel v R., proti zemské správě politické v Praze o povolení k stavbě.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, hodlaje postaviti na pozemku č. kat. 176 v R. 11 rodinných domků, předložil obecnímu úřadu plán na rozdělení onoho pozemku na místa stavební a žádal za udělení parcelačního povolení. Žádost tato byla výměrem obecního úřadu v R., opírajícím se o usnesení obec. zastupitelstva, zamítnuta, poněvadž by stavební čára vedla na straně jižní po sousedním pozemku č. kat. 175, patřícím záduší kostela R. a poněvadž pro zřízení projektované ulice bylo by nutno odkoupiti část tohoto sousedního pozemku, neboť majitel jeho klade požadavek, že se parcelace nesmí pozemku toho nikterak dotknouti. Dle uvedeného výměru mohl by pozemek, č. kat. — býti rozdělen na místa stavební jen tehdy, kdyby na základě vzájemné dohody patronátní úřad v Z. bezplatně propůjčil obci část pozemku č. kat. 175 na projektovanou ulici, aneb kdyby žadatel sám onu část pozemku získal a ji pak obci odevzdal do vlastnictví pro veřejné užívání.
St-l proti tomuto rozhodnutí opravných prostředků nepoužil, nýbrž předložil obecnímu úřadu plány na stavbu 11 obytných domků na pozemku č. kat. 176 se žádostí, aby mu pro zamýšlenou stavbu uděleno, bylo stavební povolení, při čemž podotkl, že hodlá stavbu provésti za pomoci státní záruky dle zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n.
Obecní úřad v R. — vydal na základě provedeného komisionálního řízení rozhodnutí ze dne 25. dubna 1922 č. —, kterým odepřel uděliti st-li žádané povolení k stavbě z těchto důvodů:
»1. Pozemek č. kat. 176 nebyl schválen pro parcelaci ve smyslu §§ 21 a 131 stav. řádu.
2. Navržená ulice není zakreslena rovnoběžně s ulicí kolonie stavebního družstva a neodpovídá předpisům § 13 ad 2 stav. řádu.
3. Aby ulice mohla býti vedena rovnoběžně se střední ulicí z kolonie domků družstevních, musila by býti založena na sousedním pozemku č. kat. 175, patřícím zádůší kostela R., a musil by tudíž předcházeti vý- kup části tohoto pozemku st-lem a odevzdání jeho obci, jak vyznačeno jest v §§ 10 a 22 stav. řádu.
4. Zastupitelstvo obce usneslo se také ve své schůzi dne 28. ledna 1922 na tom, žádanou parcelaci nepovoliti dříve, dokud st-l nezíská příslušnou část pozemku č. kat. 175 pro komunikaci a neodevzdá ji obci. Opatření to však se st-lem dosud nestalo.
5. Dle § 42 zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. lze stavěti na pozemcích, jež do polohových plánů pojaty nebyly, jen tehdy, když pro stavbu takto vznikající dosíci se dá souvislosti se zastavěnými čtvrtěmi snadné neb aspoň nikoliv nákladné komunikace, třeba jen prozatímní a když udržovací náklady nebudou požadovány od obce. Dle toho musí se žadatel postarati o komunikaci takovou, jakou obec uzná za vhodnou a nikoliv jakou uznává a nabízí st-l.
6. Stavba domků na pozemku č. kat. 176 neodpovídá také z ohledů estetických a hospodářských, neboť zastavěním pozemku č. kat. 176, který nalézá se ve středu mezi pozemky č. kat. 175 na straně jižní a č. kat. 177 na straně severní, pozbyly by pozemky své hodnoty, neboť nehodí se pak ani pro zemědělství, ani pro stavby. Pozemek č. kat. 177 jest úzký a jest na něm projekována ulice v šíři 12 m podél dráhy. Po zabrání ulice té zbude úzký pruh pozemku, který se pro stavby nehodí.
Další závadou jest, že stavby 11 domků na parcele č. kat. 176 projektovány jsou zadním průčelím ke dráze a přední frontou do ulice. Takové stavby hyzdily by na řadu let nejbližší okolí Prahy, k čemuž stavební komise nemůže lhostejně přihlížeti. Má-li býti navržená část území č. kat. 175, 176 a 177 vkusně zastavěna, musí býti parcelace těchto pozemků řešena jednotně.«
Z tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání, jemuž zemská politická správa výnosem z 22. května 1922 č. — nevyhověla a to z těchto důvodů:
Dle § 10 čes. stav. řádu jest ten, kdo zamýšlí pozemkovou plochu zastaviti a rozděliti ji za tím účelem na několik stavenišť, povinen opatřiti si napřed povolení k rozdělení pozemků na místa stavební.
Ačkoliv v tomto případě běží o rozdělení pozemkové plochy na 11 stavenišť za účelem rozšíření obce 11 novými stavbami, nebylo parcelační povolení pravoplatně vymoženo, a proto jest v odpor vzatý nález obecního úřadu v R. dle cit. ustanovení stav. řádu odůvodněn.
Ustanovení ono nebylo nahrazeno předpisy §§ 40 a 41 zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n., neboť tyto předpisy o parcelačním povolení vůbec se nezmiňují, a poněvadž také ostatními ustanoveními tohoto zákona předpisy parcelační zrušeny aneb novými nahrazeny nebyly, zůstávají předpisy platného řádu stavebního o rozdělování pozemků na místa stavební v platnosti.
K okolnostem, obsaženým v bodě 2, 3 a 4 rozhodnutí prvé stolice zemská politická správa stanoviska nezaujala, poněvadž, jak v rozhodnutí se uvádí, okolnosti ty týkají se povolení parcelačního, o němž dle zákona nepřísluší rozhodovati zemské politické správě.
Pokud se st-l odvolává na § 42 zákona o stavebním ruchu, dle něhož stavěti lze i na pozemcích, jež do polohových plánů pojaty nebyly, jen když se dá pro stavby takto vznikající dosíci snadné komunikace, a když udržovací náklady nebudou požadovány od obce, podotkla zemská politická správa, že ani tyto okolnosti nevylučují potřeby parcelačního povolení, a proto není případné dovolávati se tohoto ustanovení.
Do tohoto rozhodnutí podal st-1 stížnost k nss-u, o níž soud uvážil takto:
Žal. úřad odpírá st-li v nař. rozhodnutí udělení stavebního povolení ke stavbě 11 rodinných domků proto, že st-l si nevymohl dříve, než podal žádost za povolení k stavbě budov jednotlivých, úřední povolení k rozdělení pozemku na místa stavební ve smyslu § 10 čes. stav. řádu pro venkov, a prohlašuje, že nemůže se pustiti do věcného zkoumání námitek, jimiž se stížnost snaží prokázati, že není závad proti navrhovanému rozdělení řečeného pozemku na místa stavební, poněvadž rozhodování o rozdělení pozemku na místa stavební zemské politické správě nepřísluší.
Naproti tomu uvádí stížnost, že při stavbách, na něž vztahuje se zákon o stavebním ruchu, není potřebí zvláštního parcelačního povolení obecním zastupitelstvem, a tvrdí, že zemská politická správa, rozhodujíc o udělení stavebního povolení dle zákona o stavebním ruchu, musí se také in merito zabývati otázkou přípustnosti rozdělení pozemku na místa stavební.
Má tedy stížnost za to, že ustanovení § 10 čes. stav. řádu pro venkov nemá, pokud jde o stavby prováděné dle zákona o stavebními ruchu, účinnosti, a že ustanovení ono patří mezi ony normy čes. stav. řádu pro venkov, jež byly ve smyslu § 41 zák. o stavebním ruchu změněny, nebo nahrazeny ustanoveními hlavy VIII. tohoto zákona.
Názor ten neuznal nss za správný.
Ustanovení § 10 čes. stav. řádu pro venkov nebylo zákonem o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. ani výslovně zrušeno, ani mlčky derogováno tím, že by zákon o stavebním ruchu obsah zmíněné normy jinak upravoval.
Zákon o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. volil právě tak jako zákon č. 100 sb. z. a n. z r. 1921 rozmanité cesty a prostředky, jimiž ruch stavební má býti usnadněn a povzbuzen. K prostředkům těmto náleží mimo jiné také »změna, dočasná a dílčí bezúčinnost stavebních řádů« v mezích, jež stanoveny jsou v osmé hlavě zákona. Dle § 41 zák. pozbyly účinnosti předpisy všech stavebních řádů, dosud na území republiky platných, pokud jsou nahrazeny ustanoveními tohoto zákona o úlevách tuto daných.
Zákon chce tedy svými dispositivními předpisy dočasně a dle § 52 jen fakultativně nahraditi nikoliv všecko platné právo, stavební v jeho celistvosti, nýbrž toliko jednotlivé kusy platných řádů stavebních, a to právě jen potud, pokud jsou nahrazeny ustanoveními tohoto zákona o úlevách zákonem daných. Ony normy dosud platné, které ustanoveními o daných úlevách nejsou nahrazeny, nejsou tedy bezúčinností zasaženy a platí beze změny dále, tvoříce spolu s ustanoveními zákona o stavebním ruchu jeden celek.
Úlevy, které zákon o stavebním ruchu poskytl, jsou jednak materielního, jednak procesního rázu. Z úlev materielního rázu může pro řešení dnešního sporu zajímati jen ona, která dovoluje zastavěti pozemky, jež dle práva dosud vůbec platného neb aspoň dle výkladu, který zákonodárce platnému právu dává, byly nezastavitelné (§ 42 cit. zákona).
Ostatní úlevy materielního rázu (§ 45—51) modifikují ona »nařízení řádů stavebních, jež týkají se stavby samé«, tedy po výtce normy obsahu stavebně technického (částka IV. čes. stav. řádu pro venkov). Nedotčeny zůstaly tudíž zejména dosud platné materielní předpisy o rozdělení pozemku na místa stavební a o ustanovení čáry stavební a výše rovinné (částka II. čes. stav. řádu), jakož i ustanovení o povelení k stavbě (částka III. stav. řádu). Dle toho musí i po dobu účinnosti zákona o stavebním ruchu každý, kdo chce pozemek stavební rozděliti na místa stavební, vymoci si dříve, než podá žádost za povolení ke stavbě jedno- tlivých budov, zvláštní úřední schválení (§ 10 čes. stav. řádu).
Zákon o stavebním ruchu neupustil tedy od požadavku, aby dříve, než se může jednati o povolení k stavbě, byla úředně zkoušena zastavitelnost pozemku v řízení parcelačním a aby o tom bylo rozhodnuto samostatným povolením parcelačním orgánem k tomu příslušným.
Úlevy .procesního rázu uvedeny jsou především v odstavci nade- psaném »Úlevy v řízení« (§§ 43 a 44 zák.). Ustanovení tohoto odstavce jednají o »žádostech za povolení stavební«, o »stížnostech při stavbách podle tohoto zákona povolovaných« a stanoví sankce pro případ, že by obec žádost o »povolení stavební« nevyřídila ve stanovené lhůtě. Všecka tato ustanovení zabývají se výslovně a výlučně povolením stavebním, čímž míněno, jest »p0'volení k stavbě«, což jest dle terminologie stavebních řádů technický název aktu úředního, kterým se konkrétní návrh stavební povoluje a plány stavební schvalují. Kompetenční předpis § 43, odst. 3 nahrazující předpisy platných stavebních řádů, mění a zkracuje pořad instanční jen potud, že o stížnostech při stavbách podle tohoto zákona povolených, rozhoduje zemský úřad politický. Jsou to tedy jedině stížnosti týkající se povolení stavebního, jež dle tohoto ustanovení přecházejí do kompetence zemské správy politické.
Je sice pravda, že § 53 a násl. zákona o stavebními ruchu, jež blíže upravují organisaci služby pro stavební ruch při zemských politických správách atd. (t. zv. oddělení pro stavební ruch), přikazují těmto »stavebním orgánům druhé instance« (§ 57) v konečné a výlučné stolici odvolací rozhodovati »o stavbách, stížnostech a stavebních záležitostech dle tohoto zákona vůbec prováděných a posuzovaných«, a že by výrazy »stížnosti a stavební záležitosti« samy o sobě mohly označovati širší kruh záležitostí stavebních, než jsou věci stavby samé a konsensu stavebního se týkající, tedy snad i povolení parcelační, sta- novení stavební čáry a výše rovinné a j. Nelze však přehlížeti, že zákon mluví o stavebních záležitostech dle tohoto zákona vůbec prováděných a posuzovaných, a že dle tohoto zákona provádějí a posuzují se právě jen »stavby« samé, kdežto veškeré úřední úkony, jež dle platného práva stavebního konsensní řízení mají předcházeti, jako řízení parcelační, stanovení čáry atd. neprovádějí se podle tohoto zákona, nýbrž podle řádů stavebních, jichž předpisy v těchto částech zákonem o stavebních ruchu nahrazeny nejsou.
I za účinnosti zákona o stavebním ruchu je tedy nutno, aby dříve, než lze jednati o povolení k stavbě, byl pozemek formálně uznán za zastavitelný, čili aby nabyl právní povahy staveniště a to buď povolením parcelačním nebo prohlášením za pozemek stavební.
Z toho plyne, že úřad, jemuž přísluší rozhodovati o žádosti za povolení k stavbě, má dříve, nežli se podejme věcného, zkoušení návrhu stavebního, odpověděti si na otázku, zda pozemek, na němž navržená budova má býti zřízena, povahy staveniště již nabyl, a musí proto zjistiti a posouditi, zda příslušný akt úřední vskutku byl platně vydán a zda právní účinky jím založené dosud trvají (§ 16 čes. stav. řádu).
I za účinnosti zákona o stavebním ruchu platí a zůstaly nedotčeny kompetenční předpisy platných stavebních řádů, pokud jde o pokolení parcelační.
Těmito úvahami dospěl soud k následujícím závěrům:
Zemský úřad politický (»oddělení pro stavební ruch«) rozhoduje dle §§ 43 a 53 zák. o stavebním ruchu o »stížnostech při stavbách podle tohoto zákona povolených«, musí sice, je-li o to spor, zabývati se otázkou, zda pozemek, který má býti zastavěn, nabyl již platně a účinně povahy staveniště, nalezne-li však, že tomu tak není, není oprávněn a tím méně poyinen o žádosti za povolení stavební věcně rozhodovati. Zemský úřad politický není vůbec povolán, aby rozhodoval o tom, zda dotčený pozemek se má státi staveništěm, to jest, zda se má povoliti jeho rozdělení na místa stavební nebo jeho přeměna na staveniště, neboť meritorní řešení těchto otázek přísluší výhradně pravidelným úřadům stavebním.
Stížnost se domnívá, že může opačný názor svůj opříti především o nadpis § 42 cit. zákona.
Z nadpisu § 42 »úlevy pro staveniště« nelze však dovozovati, že pro staveniště, pokud jich použito má býti pro stavby dle zákona o stavebním ruchu, nemají vůbec platiti předpisy části II. lit. a) čes. stav. řádu o rozdělování pozemku na místa stavební, neboť nadpis ten jest pouhým poukazem na to. že ohledně stavenišť platí úleva v § 42 zák. o stav. ruchu vytčená, že totiž lze stavěti i na pozemcích, jež do polohových plánů pojaty nebyly, když pro stavby takto vznikající dosíci se dá v souvislosti se zastavěnými čtvrtěmi snadné neb aspoň nikoliv nákladné komunikace, třeba jen prozatímní, a když udržovací náklady nebudou požadovány od obce. Také norma § 42 sama, jíž se st-l dovolává, neposkytuje stavebníkovi ani úplnou volnost ve volbě pozemků pro stavbu budov a rozdělení pozemků na místa stavební, ani nepovolává jiný úřad k rozhodování o této věci, nýbrž chce stanoviti pouze úlevu v tom směru, že připouští za určitých podmínek zastavitelnost pozemků do polohových plánů nepojatých, vycházejíc patrně z právního náhledu, že dle dosavadního stavu práva pozemky takové zastavitelny nejsou. Jiného smyslu toto zákonné ustanovení nemá.
Praví-li zákon na uvedeném místě, že na pozemcích, do polohových plánů nepojatých, lze stavěti za určitých podmínek, neznamená to ještě, jak se mylně domnívá stížnost, že na pozemcích těch lze stavěti i bez povolení parcelačního.
Dle toho musí i po dobu účinnosti zákona o stavebních ruchu každý, kdo, chce pozemek stavební rozděliti na místa stavební, vymoci si dříve, nežli podá žádost za povolení k stavbě jednotlivých budov, zvláštní úřední povolení k parcelaci pozemků na několik stavenišť.
Stížnost se konečně dovolává pro opačný svůj názor ustanovení § 69 provád. nařízení ze dne 21. května 1921 č. 191 sb. z. a n., dle něhož v řízení o žádostech za udělení podpory se má okresní politická správa vyjádřiti o vhodnosti vyhlédnutého stavebního pozemku a o účelnosti navrhované parcelace. Než stížnost přehlíží, že ustanovení toto nejedná o udílení stavebního povolení, o něž v daném případě jde, nýbrž stanoví postup, jaký zachovati jest při vyřizování žádosti o udělení podpory dle zákona o stavebním ruchu.
Posudek úřadu, jehož se stížnost dovolává, má význam jediné pro udělení neb odepření finanční podpory státu pro zamýšlenou stavbu, nemá však vlivu na udělení neb odepření stavebního povolení, což ostatně je jasně patrno z toho, že dle § 65 cit. nařízení musí se strana, o podporu se ucházející, vykázati již pravoplatným povolením stavebním.
Jednal tedy zemský politický úřad po zákonu, když zjistiv, že pozemek, na němž zbudováno má býti 11 obytných domků, nebyl dosud pravoplatně rozdělen na místa stavební, odepřel udělení stavebního povolení, a když také odepřel meritorně zabývati se otázkou přípustnosti navrženého rozdělení pozemku na místa stavební, ježto meritorní řešení této otázky přísluší výhradně pravidelným úřadům stavebním.
Vzhledem k tomu musela stížnost jako bezdůvodná býti zamítnuta.

Citace:

č. 1791. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 687-692.