Č. 1711.

Školství: * Školní výbor živnostenské školy pokračovací není legitimován ke stížnosti na nejv. správ, soud do rozhodnutí neb opatření nejvyššího úřadu školského, vydaných ve věcech živnostenské školy pokračovací.
(Nález ze dne 30. listopadu 1922 č. 17841.)
Věc: Školní výbor německé živnostenské školy pokračovací v Š. proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze stran zastavení státní subvence a odvolání úředního povolení ke zřízení živnostenské školy pokračovací v Š.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo stěžujícímu si školnímu výboru sděleno, že 1. jelikož provoz vyučování na živnostenské škole pokračovací v uplynulém roce školním ponecháním večerního vyučování výslovně zakázaného, neodpovídal platným předpisům, zastavuje se výplata subvenčního doplatku na školní rok 1920/21 a že 2. vzhledem na skrovnou návštěvu školy, jež není v souhlase s vydáním vydržovacím, prohlašuje se úřední povolení ze dne 4. října 1913 č. — ke zřízení tamní živnostenské školy pokračovací za neplatné a zastavuje se provoz vyučování na ní.
Inventární předměty státní, jež jsou ve správě školního výboru, jakož i veškeré úřední knihy a spisy jest proti potvrzení odevzdati nejdéle do 15. října 1921 školnímu výboru německé živnostenské školy pokračovací v N. J.
Stížnost podanou školním výborem této živnostenské školy pokračovací uznal nss za bezdůvodnou z těchto úvah:
Stížnost se sama dovolává na doklad domnělého oprávnění st-le ke stížnosti na předpisy min. nař. ze dne 24. února 1883 č. 3676 a min. výnosu ze dne 5. dubna 1883 č. 6495.
Podle prv uvedeného nařízení (Věstník býv. ministerstva kultu a vyučování z roku 1883 č. 3) odstavce IV. vyhrazena je nejvyšší správa živnostenských škol pokračovacích a dozor nad nimi ministerstvu kultu a vyučování; tato pravomoc přešla podle § 1 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 292 sb. z. a n. na ministerstvo školství a národní osvěty. Podle uvedeného nařízení zřídí se za účelem bezprostředního dozoru a hospodářské správy každé jednotlivé živnostenské školy pokračovací školní výbor, skládající se vedle zástupce vyučovací správy ministerstvem (resp. zemským úřadem) jmenovaného, ze starosty obce jako předsedy a ze zástupců činitelů přispívajících na školu (země, obchodní komory a pod.).
Práva a povinnosti tohoto školního výboru stanoví schválené stanovy školy.
Podle normální osnovy vydané týmž nařízením (§ 4) jest školní výbor pověřen dozorem a hospodářskou správou školy; podle § 8 jmenuje výbor s výhradou schválení ministerstvem členy učitelského, sboru, opatřuje pomůcky vyučovací (§ 10) a vyřizuje návrhy učitelského sboru, pokud nepodléhají schválení školního úřadu (§ 9). Konečně mají členové školního výboru právo navštěvovati vyučování (§ 6).
Podstatně stejné předpisy obsahuje i výnos ministerstva kultu a vyučování ze dne 5. dubna 1883 č. 6495 (Věstník č. 11), jakož i schválené stanovy školy v Š. (výnos býv. moravského místodržitelství ze dne 4. října 1913 č. 75262, §§ 4, 5, 6, 9, 10).
Z těchto předpisů jest zjevno, že stěžující si školní výbor jest pouhým pomocným, poradním a výkonným orgánem státní správy školské, nikoli však nositelem samostatných práv od práv vyučovací správy odlišných nebo zástupcem samostatného nositele takovýchto práv; není tudíž nadán podobnou povahou, jakou zákon č. 292/20 a dřívější zákonodárství školské propůjčuje místní školní radě jako zákonnému zástupci školní obce a veřejné školy národní.
Jsa tedy pouhým orgánem státní správy školské, nemůže školní výbor živnostenské školy po;kračovací rozhodnutím nebo opatřením nejvyššího úřadu školského býti ve svých právech dotčen a není proto legitimován k tomu, aby se proti rozhodnutím neb opatřením ministerstva školství a národní osvěty, vydaným ve věcech živnostenské školy pokračovací, dovolával kognice nss-u.
Jest tedy tvrzení stížnosti, spatřující v nař. rozhodnutí porušení práv školského výboru jakožto orgánu domněle oprávněného, k zastupování zrušené školy, bezdůvodné.
Vzhledem k tomu bylo stížnost zamítnouti, aniž se mohl nss zaměstnávati ostatními vývody stížnosti.

Citace:

č. 1711. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 517-518.