Č. 1689.

Policejní právo trestní (Slovensko): K podmínkám obnovy trestního řízení při přestupku §§ 1 a 5 vl. nař. ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n.
(Nález ze dne 24. listopadu 1922 č. 17314.)
Věc: David K., spolumajitel velkostatku v K. P., proti županskému úřadu v Trenčíně o obnovení trestního řízení.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jednak se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozsudkem služného okresu Ilavského ze dne 29. září 1921 č. — byl uznán David K. vinným přestupkem §§ 1 a 5 vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že ve lhůtě 6 týdnů nepředložil pozemkovému úřadu soupis spravovaného jím nemovitého majetku, a odsouzen k peněžité pokutě 2000 Kč, při nedobytnosti k vězení na 30 dnů.
K odvolání Davida K. a stpú v Praze župan župy trenčínské rozsudkem ze dne 29. října 1921 č. — rozsudek stolice první ve výroku o vině potvrdil, ve výroku o trestu však změnil a trest peněžité pokuty zvýšil na 5000 Kč a stanovil, že v případě její nedobytnosti nastupuje trest vězení 1 měsíce.
V podání ze dne 21. listopadu 1921 uvedl David K., že mylné jest rozhodnutí, že se dopustil nějakého opomenutí, protože
1. náleží mu jen desátá částka majetku a Cecilie K. užívá celého majetku a jest oprávněna a povinna celý spravovati,
2. v březnu 1921 vyhověl soupisové povinnosti,
3. nejde o zabraný majetek, ježto, když se rozdělí na 6 částek, nepřesahuje míru v zákoně předepsanou a že o otázce této rozhodováno bude u nss-u pod č. —.
Služnovský úřad v Ilavě rozhodnutím ze dne 10. prosince 1921 č. — toto podání jako žádost o obnovení řízení na základě § 193 trest. pol. řádu zamítl z důvodu, že dne 18. března 1921 předložený soupis jest ve smyslu nařízení ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n. opožděný a že dle platných zákonných ustanovení zabraný společný majetek se béře jako jeden celek bez ohledu na částky, na jednotlivé majitele připadající, a že soupisová povinnost v přítomném případě stihá st-le, který majetek sám a bezprostředně spravuje, ježto Cecilie K. a ostatní spolumajitelé bezprostředního spravování majetku se neúčastní a na majetku se nezdržují.
Rozhodnutím ze dne 31. ledna 1922 č. — potvrdil župan župy trenčínské výrok posléz uvedený z jeho správných důvodů.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost na nss vznesená spatřuje nezákonnost v tom, že žal. úřad zamítl žádost, domáhající se obnovy řízení, aniž zjistil okolnosti pod č. 2 uvedené a ač o tom, jde-li zde o zabraný majetek v době vydání napadeného rozhodnutí, ještě nález nss vydán nebyl, na což st-l svým tvrzením pod č. 3 zmíněným poukazoval.
Žal. úřad opřel rozhodnutí své ustanovením § 193 uh. pol. trest. řádu (nařízení býv. uh. min. vnitra a sprav. č. 65000 ex 1909). Vzhledem k okolnostem případu měl zde úřad zjevně na mysli předpis čís. 3 cit. § 191, který stanoví, že obnovení řízení jest přípustno také tenkráte, když odsouzený uvede taková nová podstatná fakta nebo důkazy, jichž v průvodním řízení uplatniti nemohl a která ať o sobě neb ve spojení s tím, co již bylo uvedeno, pravděpodobně by vedla k zastavení řízení neb sproštční odsouzeného.
Zamítnutím st-lovy žádosti za povolení obnovy trestního řízení popřel žal. úřad, že zde splněny byly podmínky pro povolení obnovení trestního řízení cit. předpisem vyžadované.
Pro posouzení, je-li odůvodněna stížnost, vytýkající, že napadený výrok jest nezákonný, třeba předem zjistiti, které okolnosti jsou pro posouzení trestnosti činu, st-li přičítaného, směrodatné.
Přestupku § 1 a 5 nař. vlády z 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n., kterým byl st-1 uznán vinným, dopustí se — nehledíc k případu § 2, č. 2 cit. nař., o který zde nejde — zejména též spoluvlastník zabraného pozemkového majetku, který nevyhoví své soupisové povinnosti ve lhůtě v § 5 cit. nař. stanovené, t. j. který ve lhůtě této nepředloží poz. úřadu soupis zabraného majetku, nalézajícího se v jeho spoluvlastnictví. Pod výrazem »zabraný majetek pozemkový« rozumí se dle § 2 zák. ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. soubor nemovitostí, jichž výměra náležející v území čsl. republiky jedné osobě nebo týmž spoluvlastníkům jest větší než 150 ha půdy zemědělské nebo 250 ha půdy vůbec.
Nesporno jest, že komplex pozemků, tvořící spoluvlastnictví st-le, jeho matky a 4 sourozenců má výměru přes 850 kat. jiter, t. j. více než 489-175 ha.
Následkem toho platí tento komplex dle cit. zákona za zabraný, pokud nebyl ze zabrání vyloučen aktem oprávněného orgánu.
Pokud se tak nestalo, náleželo st-li, aby předložil stpú soupis tohoto majetku ve lhůtě v § 5 cit. nař. stanovené, jejíž délka řídí se výměrou jeho majetku. Lhůta tato činí nejvíce 90 dnů, čítajíc ode dne účinnosti cit. nařízení, t, j. od 18. února 1920 (§ 2, čís. 1, § 3 a), § 10 cit. nař.), sahá tedy nejdéle do 18. května .1920. Nebyl-li pozemkový majetek ve spoluvlastnictví st-lově se nalézající ze záboru vyloučen a nevyhověl-li st-1 ve lhůtě odpovídající cit. § 5 povinnosti soupisové, zahrnuje toto jeho opomenutí veškeré náležitosti skutkové povahy předem uvedeného přestupku.
Z toho vychází na jevo, že st-1 okolností pod č. 2 shora uvedenou vlastně přiznává, že soupisové povinnosti včas nevyhověl.
Okolnosti pod č. 3 uvedené mohly by pak v důsledku předem uvedeného právního stavu věci míti zde význam pro výsledek trestního řízení jen tenkráte, kdyby byl st-1 dále tvrdil a dokazoval, že rozdělení nemovitostí, v jeho spoluvlastnictví se nalézajících, na 6 dílů ve výměře záboru nepodléhajících již bylo provedeno nebo že byly objekty ty rozhodnutím příslušného úřadu ze záboru vyloučeny.
St-1 opíral však svou žádost o obnovu řízení ve směru stížnosti jen o okolnosti předem pod č. 2 a 3 uvedené.
Došel-li tedy žal. úřad, jak z jeho zamítavého výroku na jevo jde, k úsudku, že nejsou zde dány předpoklady pro obnovu řízení ve smyslu cit. § 191, č. 3 uh. pol. trest. řádu, pak nelze ve výroku tom spatřovati vytýkanou nezákonnost.
St-1 dále namítá, že II. instance nebyla oprávněna trest pokuty zvýšiti ze 2000 Kě na 5000 Kč. Tím brojí st-l vlastně proti rozsudku županského úřadu v Trenčíně ze dne 29. října 1921 č. —, kterým výrok tento k odvolání stpú v Praze vynesen byl.
V tomto směru jest stížnost opožděna. Neboť, ač ve správních spisech není výkaz o tom, kdy zmíněný rozsudek st-li byl doručen, nutno z okolnosti, že st-1 ve svém podání na služnovský úřad v Ilavě de pres. 12. listopadu 1921 proti rozsudku tomuto brojil, souditi, že rozsudek ten mu byl nejpozději 12. listopadu 1921 doručen. Jelikož pak stížnost na nss dána byla na poštu 27. března 1922, tedy čítajíc cd 12. listopadu 1921 po uplynutí 60denní lhůty v § 14/1 zák. o ss předepsané, byla opožděně podána.
Následkem úvah těchto, byla stížnost dílem jako nepřípustná, dílem jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

č. 1689. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 459-461.