Č. 1648.

Četnictvo: Propuštění četníka bez disciplinárního řízení.
(Nález ze dne 13. listopadu 1922 č. 10829.)
Věc: Arnošt D. v B. proti ministerstvu vnitra v Praze stran propuštění ze sboru četnictva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozsudkem divisního soudu v Brně ze dne 2. září 1921 č. _ byl st-l dle § 306 : 4 voj. tr. z. sproštěn obžaloby pro zločin zpronevěry dle § 472, lit. a) voj. tr. z.
Generální velitel četnictva výměrem ze dne 27. září 1921 č. —, poukázav na obsah zmíněného již rozsudku a zejména na to, že podle rozsudku zločin zpronevěry dle § 472 a) voj. tr. z. jest dokázán, propustil (bez dalšího řízení) st-le podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 13. března 1920 č. 10649 — 13 ze sboru četnictva a zbavili ho dosažené hodnosti.
Stížnost do tohoto výměru byla nař. rozhodnutím zamítnuta, poněvadž žal. úřad podle výsledku trestního řízení měl za prokázáno, že se st-l dopustil zločinu zpronevěry, tedy činu, pro který vzhledem k dobrému jménu četnictva ve sboru nemůže býti trpěn, a jest tedy jeho propuštění v ustanovení § 22, bodu 6 zákona ze 14. dubna 1920 č. 299 sb. z. a n. odůvodněno. Kompetence generálního velitele četnictva k tomuto opatření zakládá se v ustanovení bodu 17 výnosu min. vnitra ze dne 11. listopadu 1920 č. 57181/13—20. Žádosti st-lově o přiznání pense jeho rodině vyhověno nebylo. Ve stížnosti proti rozhodnutí ternu k nss-u podané se namítá:
1. Výnos ministerstva vnitra ze dne 13. března č. 10649 upravuje mimosoudní propuštění četnického mužstva jen pro ty případy, jestliže buď příslušník četnického sboru spáchal nějaký zločin nebo takový přečin, pro který muže býti dle ustanovení voj. tr. z. kromě uloženého trestu také degradován, a byl-li rozsudkem sice odsouzen, avšak od degradace bylo vzhledem k zvláštním polehčujícím okolnostem upuštěno. St-l byl však trestním soudem sproštěn a nelze tedy případ st-lův pod tento výnos subsumovati. Ministerstvo vnitra v nař. rozhodnutí na tuto námitku vůbec nereagovalo.
2. Podle § 22, bodu 6 zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 299 sb. z. a n., může ceník býti propuštěn jen cestou disciplinární. Řízení disciplinární podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 14. ledna 1921 č. 27181/20 provedeno nebylo, a jestliže tedy žal. úřad stojí na stanovisku, že propuštění st-le jest odůvodněno v § 22, bodu 6 četnického zákona, pak jest rozhodnutí to nezákonné.
3. Dle § 26 cit. zákona zrušen byl zákon ze dne 25. prosince 1894 č. 1 ř. z. ex 1895, takže propuštění st-lovo nutno posuzovati jen podle zákona 299/20, tím spíše, že zákon z r. 1894 propuštění cestou disciplinární vůbec neznal.
Nař. rozhodnutí jest však vadné, poněvadž st-1 nebyl vyslechnut a nebyla mu dána možnost, aby se k jednotlivým bodům obvinění vyjádřil, čímž byla porušena nejen všeobecná zásada slyšení stran, nýbrž i speciální ustanovení o disciplinárním řízení žal. úřadem vydané.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 22, odst. 6 zák. ze dne 14. dubna 1920 č. 299 sb. z. a n. propouštějí se příslušníci četnictva ze sboru cestou disciplinární, když spáchali takový čin, pro který sice nebylo soudním rozsudkem uznáno na propuštění, pro který by však vzhledem k dobrému jménu četnictva ve sboru trpěni býti neměli.
Podle § 12 cit. zák. stanoví disciplinární předpisy pro četnictvo ministerstvo vnitra, nejsouc tímto zákonným zmocněním co do obsahu a disposic těchto disciplinárních předpisů nijak dále omezováno. Takovýto disciplinární předpis vydalo pak ministerstvo vnitra výnosem ze dne 11. listopadu 1920 č. 57181/13/1920, zřizujíc pro četnické mužstvo v činné službě u zemských četnických velitelství zvláštní disciplinární komise, určujíc jejich příslušnost, jejich složení a celý postup disciplinárního řízení a rozhodování. V době 17 tohoto disciplinárního předpisu jest stanoveno, že ustanovení výnosu ministerstva vnitra ze dne 13. března 1920 č. 10649/13, — podle kterého generální velitel četnictva jest oprávněn na základě soudních spisu trestních v určitých případech naříditi propuštění četníka, a výnosu ze dne 13. března 1920 č. 15653-13, podle něhož v případech podmínečného odsouzení muže za určitých podmínek generální velitel četnictva četníka propustiti, — zůstávají nedotčena i v případech, nedošlo-li k odsouzení, ač byl pachatel z činu usvědčen, pro promlčení, abolici, účinnou lítost nebo že zavčas odčinil škodu. Tímto bodem 17 disciplinárního předpisu byly tedy stanoveny případy, ve kterých generální velitel četnictva na základě trestních spisů může propustiti četníka i bez předchozího řízení disciplinárního, čili výnos ministerstva ze dne 13. března 1920 č. 10649-13 byl ponechán v platnosti a rozšířen na případ, když k odsouzení pachatele, ačkoli byl z činu usvědčen, nedošlo pro účinnou lítost nebo že včas škodu odčinil.
Není sporno, že skutkový děj, v cit. rozsudku divisního soudu vylíčený, zakládá jak subjektivní, tak objektivní skutkovou podstatu zločinu zpronevěry dle § 472 a) voj. tr. z., a musí dle § 35 voj. tr. z. při odsouzení pro, zločin vždy býti vyslovena v rozsudku ztráta hodnosti, a ježto dále k odsouzení nedošlo pro účinnou lítost, nastal u st-le případ bodu 17, č. 3 výnosu ministerstva vnitra ze dne 11. listopadu 1920 č. 57181/13/1920, kdy generální velitel četnictva mohl st-le propustiti bez předchozího řízení disciplinárního a jeví se námitky stížnosti ad 1) a 2) bezdůvodnými.
Pokud jde o námitku ad 3), nemohl ji nss uznati důvodnou, ježto generální velitel četnictva vyslovil propuštění st-lovo, jak k tomu dle výše uvedeného byl oprávněn, jen na základě soudních trestních spisů a soudního rozsudku, nejsa povinen řízení disciplinárního zaváděti, v nálezu svém podstatný obsah rozsudku soudního uvedl a st-l práva obrany ve stížnosti k ministerstvu vnitra skutečně použil.

Citace:

č. 1648. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 371-373.