Č. 1708.

Známky: K registrační způsobilosti známek svou povahou deskriptivních (»asthmador«).
(Nález ze dne 29. listopadu 1922 č. 18054.)
Prejudikatura: Boh. č. 1644 adm.
Věc: Firma R. Sch. Company v St. Paul Minnesota, U. S. A. (adv. Dr. A. Pless z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. taj. J. Fric) o výmaz ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že neměla býti zapsána a tudíž má býti vymazána slovní známka »Asthmador« pro léčebné prostředky proti asthmě, bronchitidě, záškrtu, horečce, katarhu, tuber- kulose, kterou st-lka dne 11. listopadu 1920 pod č. — přihlásila k zápisu do rejstříku obchodní a živnostenské komory v Praze. Svoje rozhodnutí odůvodnil žal. úřad tím, že slovní známka »Asthmador« jest utvořena z řeckého »asthma« (záducha) připojením koncovky »dor«, která nemění zrakového a sluchového dojmu kmenového slova a jsouc použita na udané zboží, označuje jeho účel a je proto dle § 1 známk. novely ze dne 50. července 1895 č. 108 ř. z. vyloučena z registrace.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí podané vznáší st-lka právní námitku, kterou vytýká, že žal. úřad nesprávně pochopil ustanovení § 1 známk. novely ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z.
Stížnost hájí právní názor, že ze zápisu jsou vyloučeny slovní známky, záležející ve slovech bezprostředně a přímo popisného významu, která jako taková jsou všeobecně neb v dotyčném obchodním oboru obvykla a vžita.
Nss dal těmto vývodům za pravdu potud, že známkový zákon zásadně ze zápisu vylučuje a tím odpírá ochranu značkám, které mají povahu obvyklých prostředků výrazových, tedy značek, jež jsou společným kulturním majetkem.
Důvod, proč takové známky byly výslovným předpisem ze zápisu vyloučeny, jest ve všeobecném, tedy veřejném zájmu, aby zápisem nebylo monopolisováno užívání potřebných neb obvyklých prostředků výrazových na prospěch jednotlivého podnikatele a nebylo tak bráněno všem ostatním volně jich užívati.
Všeobecný zájem a důvody ekvity příčí se při známkách deskriptivních tomu, aby byly pro jednotlivce vytvořeny výsady na používání obecných prostředků výrazových, vzniklých bez jejich přičinění.
S tendencí § 1 známk. novely z r. 1895 by se však nesrovnával a účel předpisu by mařil výklad, že k zápisu způsobilé jsou slovní útvary vzniklé jakoukoli, tedy i sebe nepatrnější změnou takových slov z některé řeči převzatých, která obsahují údaje ví onom předpisu vypočtené. Naproti tomu jest však nss ní zoru, že slovní útvary, byť i zřejmě utvořené ze slov popisného významu, které se však svým vnějším celkovým rázem liší od původních slov, z nichž vznikly, tak že se jeví jako slova uiměle, tedy individuální invencí svých původců nově vytvořená, nelze pokládati za pouhé údaje popisné podle § 1 známk. novely.
Zdali v konkrétním případě změna na běžném slově provedená jest způsobilá, aby novému útvaru tak vzniklému dodala ráz nového slova invencí vytvořeného, jest otázkou skutkovou.
Mohl proto nss úsudek, z něhož žal. úřad vycházel, že slovo »Asthmador« neliší se do té míry od sleva asthma, aby je bylo možno pokládati za nově vytvořené zvláštní slovo, přezkoumati jen s hlediska 2. odst. § 6 zák. o ss. V tomto směru neshledal nss, že by úsudek, k němuž dospěl žal. úřad, byl logicky nemožný. Jest mimo spor, že slovo asthma označuje chorobu dýchacího ústrojí; jest rovněž notorické, že slova toho v tomto jeho významu se užívá rozsáhlou měrou v širokých vrstvách obyvatelstva a zejména také v zúčastněných kruzích lékárnických a lékařských.
Jestliže tedy za těchto okolností žal. úřad došel k úsudku, že slovo »Asthmador« k označení léčivého prostředku proti asthmě zvolené neliší se do té míry od běžného slova asthma, aby je bylo možno pokládati za nově vytvořené slovo a že toto slovo bude pojímáno jako údaj o účelu léčivého prostředku proti asthmě, nemohl nss shledati, že by úsudek ten byl v rozporu s požadavky správného myšlení, zejména když se uváží, že suffix »dor« připojený ke kmenu »asthma« ani sám o sobě nemá zvláštního významu — což není sporno — ani v souvislosti s hlavním slovem na významu jeho ničeho nemění, ani k němu ničeho nepřičiňuje.
Stížnost, dovolávajíc se všeobecně § 1, odst. 2 známk. novely ze dne 17. března 1913 č. 65 ř. z., vytýká vady řízení, jež spatřuje v tom, že úřad při posuzování registrační způsobilosti známky nebral zřetele na veškeré skutkové okolnosti podle pojímání spotřebitelů, že nezjistil pojímání konsumenstva o významu známky, že neslyšel znaků z oboru farmakologie a že neudělil st-lce žádanou lhůtu k předložení osvědčení z kruhů odběratelů o tom, že tato známka jest vžita a známa.
Tyto námitky jsou bezdůvodné, neboť ty okolnosti, které dle názoru st-lky měly býti zjištěny, jsou pro právní posouzení otázky, o niž jde, irelevantní. Nss vyslovil již v nálezu ze dne 13. listopadu 1922 č. 6010/21 (Boh. č. 1644 adm.), na nějž se dle § 44 jedn. řádu poukazuje, právní názor, že principu vysloveného v 2. odst. § 1 známk. zákona (čl. I. zn. nov. z r. 1913) nelze použíti, jde-li o rozhodování o způsobilosti známky s hlediska předpisu § 1 známk. nov. z 30. července 1895 č. 108 ř. z. V tomtéž nálezu dovodil nss, že ustanovení § 1, odst. 2 známk. zákona nejsou v rozporu s předpisy mezinárodních smluv.
Při výkladu čl. VI. t. zv. smlonvy washingtonské ze dne 2. června 1911 dospěl nss k závěru, že ani ve znění této smlouvy, ani ve zprávách o jejím vzniku není ničeho obsaženo, z čehot by se dalo usuzovati, že direktivy úřadům předpisem 2. odst § 1 známk. zákona (čl. I. nov. z r. 1913), má býti použito, jde-li o posouzení otázky, nevadí-li zápisu známky překážka vytknutá v § 1 známk. novely z r. 1895. Nestane se tedy známka — svou povahou deskriptivní — způsobilou k zápisu tím, že se vžila a je známa, takže ji zúčastněné kruhy obchodní a konsumenti uznávají toho času za označení zboží určitého závodu.
Není proto vadou řízení, že nebyly připuštěny důkazy, že se sporná známka vžila a je známa, ani že nebyli slyšeni znalci, ani že nebylo zjišťováno pojímání konsumenstva.
Bylo tedy stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 1708. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 510-512.