Č. 1537.

Pozemková reforma: K pojmu slova »vlastnicky« v § 2 zák. zábor. při statcích církevního řádu, určených mimoknihovně pro jednotlivé jeho dignitáře nebo pro vydržování nemocnic a kostelů řádových.
(Nález ze dne 4. října 1922 č. 13781.) Prejudikatura: Boh. č. 904 adm.
Věc: Souverenní Maltézský rytířský řád v Praze (adv. Dr. A. Schauer z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran záboru velkého majetku pozemkového.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Kancelář recepterátu mezinárodního souverenního řádu rytířů Maltézských pro republiku Československou podala dne 15. prosince 1021 u žal. úřadu žádost, aby komendy: Strakonice, Hor. Libchava, Dožitce, Obytce, Měcholupy, Dívčí Hrady, Opava a Hrušky uznány byly za samostatné, na sobě nezávislé subjekty.
V žádosti uvedeno, že komendy ty jsou sice majetkem řádu, ale přes to: a) každá z nich má svého uživatele, který volně se jměním svěřeným disponuje a plní všechny povinnosti, t. j. platí úřednictvo, zřízenectvo, daně a veřejné dávky, které vždy jednotlivým komendám byly a jsou předpisovány; sám státní pozemkový úřad poskytl slevu hektarového příspěvku jednotlivým komendám; b) generální receptorát nemá žádných práv co do vnitřních záležitostí komend; ty každý komtur spravuje sám, jsa obmezen pouze při prodeji a směně pozemků; receptorát nejvýše Komturům radí; c) z udělení komend platí se taxa a z jednotlivých komend ekvivalent.
Lze tedy komendy přirovnati k farním beneficím.
Pokud jde o jednotlivé velkostatky uvádí žádost: a) velkostatek Obytce věnován byl rodinou Thunů pod podmínkou, že vždy, vstoupí-li člen této rodiny do řádu, má statku toho užívati; b) Dožic užívá vždy nejstarší velkokřížník; c) Měcholupy koupeny za prodanou komendu v Chebu, Dívčí Hrady za prodanou komendu v Kladsku; d) velkostatek Opava jest určen k vydržování nemocnice, velkostatek Hrušky též; e) velkostatek Strakonice a Horní Libchava určeny jsou velkopřevorům jako uživatelům.
Rád sám nikdy nenazíral na komendy jako na společné jmění, nikdy je nespravoval, nýbrž ponechával je jejich uživatelům.
Jsou proto komendy samostatné právní subjekty, třeba byly v knihách zapsány jako majetek řádu.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad tuto žádost, uváděje tyto důvody:
Statky jsou vesměs majetkem řádu, poněvadž jsou mu připsány v zemských deskách. Ta okolnost, že řád ponechává užívání toho kterého statku některému ze svých hodnostářů a že ten pak plní povinnosti s užíváním spojené, není dostatečným důvodem, aby ta která komenda prohlášena byla za samostatný subjekt. Žádost žádá vlastně, aby soubor nemovitostí řádu byl rozpuštěn, tedy pravý opak toho, co nařizuje § 2 zábor. zák., který nařídil sečtení nemovitostí patřících témuž vlastníku nebo týmž spoluvlastníkům. Pro žal. úřad je jedině rozhodným poměr vlastnický, nikoli poměr uživatelský.
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Podle § 2 zábor. zák. sčítati lze v jeden soubor majetkový, záboru podléhající, jen ty nemovitosti v tuzemsku ležící, které patří téže osobě nebo týmž spoluvlastníkům a jichž výměra dohromady přesahuje 150 ha půdy zemědělské nebo 250 ha půdy vůbec. Stěžující si řád zažádal u žal. úřadu, aby jednotlivé komendy jeho, v žádosti vyjmenované, uznány byly za samostatné na sobě nezávislé subjekty právní.
Tím tvrdil, že jednotlivé statky v žádosti uvedené náležejí různým subjektům, od stěžujícího si řádu odchylným a bránil se tomu, aby tyto statky včítány byly do souboru jeho majetku pozemkového.
Žal. úřad žádost tu zamítl s odůvodněním, že statky, o které jde, jsouce v zemských deskách připsány do vlastnictví stěžujícího si řádu, jsou jeho vlastnictvím a ta okolnost, že řád jednotlivé statky přenechává v užívání jednotlivým svým členům, nečiní je samostatnými subjekty.
Stran statku Strakonic, zaneseného ve vl. č. 1348 zemských desk, a statku Obytce, zaneseného ve vl. č. 1024, popírá stížnost správnost skutkového předpokladu, z něhož žal. úřad vychází, popírajíc, že by statky ty byly připsány do vlastnictví stěžujícího si řádu. Podle tvrzení stížnosti připsán je statek vl. č. 1348 »Velkopřevorství Maltézského řádu českého jazyka«, statek vl. č. 1024 pak »Komendě souverenního Maltézského řádu rytířského«.
Stran všech statků trvá pak stížnost na právním stanovisku, zaujatém již v žádosti de praes. 15 prosince 1921, že totiž velkostatky ty nelze sečítati v jeden soubor, poněvadž tvoří 8 různých jmění účelových, tedy 8 od sebe odlišných subjektů práva vlastnického.
Žal. úřad, vydávaje nař. rozhodnutí, vycházel z právního názoru, že pro otázku, lze-li statky ony sečítati, je rozhodným jedině knihovní zápis vlastnického práva.
Nss zastával již v četných svých nálezech názor, že výraz »vlastnicky« užitý v § 2 zábor. zák. nelze pojímati tak, že by byl rozhodným jedině knihovní zápis na listě B desk zemských nebo knih pozemkových.
Proto nelze jedině ze skutečnosti, z níž vychází žal. úřad, že totiž veškeré statky, o něž jde, připsány jsou v zemských deskách do vlastnictví stěžujícímu si řádu, usuzovati, že by mu ve smyslu § 2 zábor. zák. vlast- nicky patřily.
Podle toho, co uvedeno bylo v žádosti de praes. 15. prosince 1921 a co i stížnost u nss podaná opakuje, vzniká o tom pochybnost. Neboť je-li správné tvrzení stěžujícího si řádu, že jednotlivé statky určeny jsou jednotlivým dignitářům řádu, nebo, pro vydržování nemocnic a kostelů, pak by snad nebylo lze tvrditi, že subjekt všech těchto statků resp. vlastnického práva k nim ve smyslu zákona záborového jest úplně a naprosto identický. Identitu takovou však záborový zákon při sčítání majetku nutně předpokládá.
Žal. úřad vycházeje z mylného právního názoru, že i pro otázku, náleží-li který soubor vlastnicky témuž vlastníku ve smyslu § 2 zábor. zák., je rozhodný pouze knihovní zápis, opomenul vyšetřiti zejména podle listin, týkajících se právní povahy stěžujícího si řádu, jeho statut, listin týkajících se věnování jednotlivých statků řádu jednotlivým jeho dignitářům neb zvláštním účelům bohoslužebným nebo humanitním, skutečné a právní poměry jednotlivých statků, vzájemné jich vztahy a vztahy jich k stěžujícímu si řádu.
Žal. úřad vyslovil pouze, že ta okolnost, že řád propůjčuje užívání určitého statku určitému hodnostáři, nečiní hodnostáře ještě vlastníkem tohoto statku. Avšak v žádosti z 15. prosince 1921 bylo tvrzeno, že každý ze statků tvoří zvláštní jmění účelové a měl tedy žal. úřad za součinnosti stěžujícího si řádu vyšetřiti, zda skutečně tomu tak jest a také v tom směru se vysloviti.
Nedostatek svrchu uvedeného šetření zaviněn byl nesprávným práv- ním názorem žal. úřadu a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Námitkou stížnosti, že ani skutkový předpoklad, z něhož žal. úřad vycházel, že totiž všechny ony statky připsány jsou stěžujícímu si řádu, je nesprávný, nebylo se třeba obírati, když, jak vysloveno, knihovní zápis není pro otázku zákonnosti nař. rozhodnutí rozhodným.

Citace:

č. 1537. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 102-105.