Č. 1546.

Učitelstvo: Zákon neposkytuje učiteli, který byl dán na dočasný odpočinek, právní nárok na reaktivaci, naopak stanoví v § 83 služ. pragm. učit. jen povinnost učitele, aby za určitých předpokladů na úřední vyzvání nastoupil zase službu.
(Nález ze dne 6. října 1922 č. 13936.)
Věc: Dr. Adolf S. v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze (odborový rada K. Hrdina) stran dání na dočasný odpočinek. Výrok: Pokud stížnost směřuje proti rozhodnutí ze dne 15. listopadu 1920 č. —, odmítá se jako nepřípustná, jinak se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím žal. úřadu ze dne 15. listopadu 1920 č. — byl st-l na základě bodu 1 § 82 služ. pragm. učitelské z důvodů zdravotních dán z moci úřední na dočasný odpočinek.
Podáním z 30. listopadu 1920 žádal podle § 89 služ. pragm. o opětné lékařské vyšetření a podáním ze dne 25. března 1921 o reaktivaci; teto žádosti rozhodnutím ze dne 15. května 1921 č. — nebylo vyhověno.
O stížnosti, vytýkající toliko, že lékařské prohlídky, které předcházely rozhodnutí, byly provedeny bez zapisovatele a bez podrobné prohlídky, že protest st-lův při prohlídkách přednesený nebyl protokolován a že mělo býti vyžádáno dobré zdání fakultní, uvážil nss takto:
I. Pokud stížnost směřuje proti rozhodnutí žal. úřadu ze dne 15. listopadu 1920 č. —, jest opožděna; stížnost sama udává, že rozhodnutí toto bylo st-li doručeno již 28. listopadu 1920; jest tedy stížnost — daná na poštu teprve dne 1. července 1921 — podána dávno po uplynutí lhůty 60tidenní stanovené §em 14. zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876.
Uvedená lhůta nemohla se prodloužiti tím, že st-l podal dne 30. listopadu s poukazem na § 89 služ. pragm. žádost za opětné vyšetření lékařské.
Neboť rozhodnutí ze dne 15. listopadu 1920 č. — bylo vydáno nejvyšší stolicí správní k tomu dle zákona příslušnou; kdyby byl chtěl st-l pro skutečné nebo domnělé závady tohoto rozhodnutí podle § 89 služ. pragm. dosíci jeho odstranění, byl by se musil domáhati jeho zrušení stížností k tomuto soudu, podanou ve lhůtě shora uvedené; jelikož tak neučinil, stalo se ono rozhodnutí neodstranitelným a jest proto stížnost, pokud směřuje proti tomuto rozhodnutí, opožděná a proto nepřípustná.
II. Pokud stížnost směřuje proti rozhodnutí ze dne 15. května 1921 č. —, jest podána včas, a bylo tedy o ní uvažovati meritorně. Tímto rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti st-le o reaktivaci.
Zákon neposkytuje však učiteli, který byl dán na dočasný odpočinek, právní nárok na reaktivaci; naopak stanoví v § 83 služ. pragm. učitelské toliko povinnost učitele, aby za určitých předpokladů v zákoně uvedených k úřednímu vyzvání opět nastoupil činnou službu.
Není-li však takového právního nároku na reaktivování, nemá st-l také nároku na to, aby eventuelní lékařské prohlídky, k jeho žádosti nebo z moci úřední nařízené, provedeny byly podle určitých forem (přibrání zapisovatele, protokolování protestu vyšetřovaného, dobré zdání fakultní), nehledě ani k tomu, že vůbec není předpisu, který by žádal přibrání zvláštního zapisovatele, anebo který by ukládal úřadu povinnost vyžádati si o zdravotním stavu postiženého dobré zdání fakulty lékařské.
Jest tedy stížnost, pokud směřuje proti druhému rozhodnutí, bezdůvodná.

Citace:

č. 1546. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, číslo/sešit č. 1546, s. 117-118.