Č. 1650.

Státní občanství:* Pro státní občanství čsl. republiky dle § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. stačí důkaz, že se osoba — o jejíž státní občanství jde — narodila na území, tvořícím nyní součást republiky. Tato právní domněnka může býti vyvrácena důkazem, že osoba ona nabyla narozením jiného státního občanství. Toto jiné státní občanství nesmí však býti státní občanství, na základě něhož někdo podle § 1 č. 3 cit. zák. jest státním občanem československým (uherské státní občanství, pokud bylo nabyto na území připadlém republice čsl.).
(Nález ze dne 13. listopadu 1922 č. 15684.)
Věc: Terezie C. v D. proti ministerstvu vnitra v Praze o státní občanství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Podáním ze dne 30. prosince 1920 žádala Terezie C. zemskou správu politickou v Brně, aby jí bylo vydáno úřední vysvědčení o tom, že jest čsl. státní občankou a má právo domovské v obci B. Žádost svou opřela o to, že jest narozena v oblasti čsl. republiky, narozením nenabyla jiného státního občanského práva a jest dle § 2 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. ipsc jure čsl. státní občankou. Poněvadž nemůže listinami prokázati domovské právo otce a nemá domova, nutno st-lku, ježto otec měl poslední řádné bydliště v B., pokládati za příslušnici obce B. dle § 14 cit. zák.
Zemská správa politická nevyhověla rozhodnutím ze dne 1. února 1921 žádosti o vyhotovení osvědčení, že st-lka jest státní občankou čsl. na základě ustanovení § 2 ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n., jelikož toto ustanovení platí jen pro případy, ve kterých pro- kázáno není, že dotčená osoba nabyla narozením jiného státního občanství, a má nehledě k tomu jen presumptivní význam a platí jen prozatímně tak dlouho, pokud opak toho není prokázán.
Zde však nelze vůbec míti za to, že žadatelka jest státní občankou
čsl., jelikož, jak sama tvrdí, nabyla narozením státního občanství
uherského.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo ministerstvo vnitra odvolání z důvodu napadeného výroku zemské správy politické.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost podané uvážil nss uváživ toto:
Státní občanství čsl. přirozeně mohlo vzniknouti teprve vznikem tohoto nového státu — mohlo tedy také teprve od toho dne — 28. října 1918 — býti nabyto. Účel ústavního zákona z 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. mohl býti pouze ten, aby ustanovil, kteří bývalí státní občané němečtí, rakouští a uherští a jakým způsobem se stanou státními občany nového státu. Ve směru tom rozeznává zákon v oddílu prvém »o státním občanství« osoby, které za státní občany uznává, které tedy mocí samého zákona nového státního občanství nabývají, v oddílu II. pak osoby, které samy chtějí nabýti jiného státního občanství, než jim dle oddílu prvého přísluší, ať již chtějí se státi státními občany jiného státu nebo optovati pro státní občanství čsl.
Maje stanoviti, kteří dosavadní státní občané zaniklého mocnářství rakousko-uherského stanou se státními občany čsl. republiky, béře zákon v § 1 za základ právo domovské a prohlašuje za státní občany čsl. všechny, kteří v některé obci jmenovaných dřívějších států, které nyní leží na území nového státu, mají právo domovské.
Pro případ, že tato domovská příslušnost nemůže býti prokázána, stanoví § 2 právní domněnku, že o osobách, které se v území čsl. republiky narodily, se má za to, že jsou státními občany čsl., není-li prokázáno, že narozením nabyly jiného státního občanství.
Toto ustanovení jest jakýmsi doplňkem ustanovení § 1, odst. 3 zák., dle kterého nabývají státního občanství čsl. osoby, které do 28. října 1918 byly státními občany rakouskými a uherskými a narodily se na území čsl. republiky jako děti státních občanů rakouských nebo uherských, majících tam právo domovské.
Předpoklady tohoto ustanovení jsou a) státní občanství rakouské nebo uherské, b) narození na území čsl. republiky, c) rakouské nebo uherské státní občanství otce, po případě matky, d) bydliště nebo domovské právo otce, po případě matky na tomto území.
Poněvadž dítě manželské nabývá státního občanství i práva domovského po otci a podrží je potud, pokud samo nenabude jiného státního občanství a domovského práva — stačí pro dítě narozené na území čsl. republiky, vzhledem k tomu, že území to — nehledí-li se k částem od říše německé připadlým — dříve bylo součástí mocnářství rakousko- uherského — průkaz, že otec v době narození byl státním občanem rakouským nebo uherským a že měl v některé obci na nynějším území čsl. republiky právo domovské. Průkaz ten v případech § 2 odpadá.
Právní domněnka tam stanovená může býti vyvrácena jen protidůkazem, že dítě narozením nabylo jiného státního občanství. Toto jiné státní občanství musí však býti jiného druhu, než státní občanství v § 1 č. 3 uvedená, jež jsouce prokázána stačí k nabytí státního občanství čsl. dle tohoto předpisu, jinak by domněnka v § 2 stanovená pozbyla významu a stala se — ač se jeví dle úmyslu zákona presumpcí ve prospěch státního občanství čsl. — překážkou, aby toto státní občanství u osob, které průkazu v § 1 pod č. 3 žádaného nemohou podati, bylo uznáno, což by zřejmě odporovalo jejímu účelu.
Není sporno, že st-lka se narodila 12. října 1864 v B. na Moravě.
St-lka tvrdí, že otec její v době narození byl příslušným do B. B. (Slovensko), nemůže to však dokázati. Obě místa leží na nynějším území čsl. republiky. Dle úvah shora rozvedených byla by st-lka v případě, kdyby důkaz ten byl proveden, dle ustanovení § 1 č. 3 cit. úst. zák. čsl. státní občankou, neboť jsouc narozena na území čsl. republiky jako dcera státního občana uherského do B. B. na nynějším území republiky čsl. příslušného — stala se narozením rovněž státní občankou uherskou — splnila tudíž všechny předpoklady ustanovení § 1 č. 3. Má-li žal. úřad na základě tvrzení st-lky za prokázáno, že otec st-lky v době jejího narození byl příslušným do B. B., musí ji dle § 1 č. 3 cit. zák. uznati za státní občanku čsl. Nepokládá-li okolnost tu za prokázánu, nemůže jí také proti st-lce použíti, musí tedy založiti výrok svůj na skutečnosti, že st-lka se narodila na území čsl. republiky a že není prokázáno, že narozením nabyla jiného státního občanství — neboť důkaz, kterého jiného státního občanství st-lka nabyla, není proveden.
Nař. rozhodnutí nemá tedy opory v zákoně, pročež dle § 7 zák. o ss bylo zrušeno.

Citace:

č. 1650. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 374-376.