Č. 1586.

Stavební právo: * Stavební úřad, uděluje stavební povolení pro stavbu v požárním obvodu dráhy, je podle § 45 stav. řádu pro Čechy - venkov povinen pojati do něho beze změny podmínky stanovené úřadem železničním podle § 99 prov. ř. železn. ze 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. ex 1852.
(Nález ze dne 19. října 1922 č. 14798.)
Prejudikatura: Boh. č. 998 a 1403.
Věc: P. 11, akc. spol. v P. (adv. Dr, O. Oplatka z Prahy) proti zem-
skému správnímu výboru v Praze o stavbu místnosti pro kontrolní
hodiny.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Při stavební komisi, která konána dne 9. dubna 1920 o žádosti P. H. za povolení přístavby místnosti pro kontrolní hodiny na parcele č. kat. — v D., zástupce Buštěhradské dráhy — konstatovav, že projektovaná přístavba se nachází ve vzdálenosti 5,20 m od koruny vrchní stavby vlečky Dubí-Poldina huť — prohlásil, že proti povolení přístavby nečiní námitek, bude-li do stavebního povolení pojata m. j. také podmínka, že »ani stavebník ani právní nástupcové jeho v držení nemají nároku na náhradu oněch škod, které by následkem trvání svrchu uvedené vlečky neb následkem provozování vozby po ní na projektované přístavbě nebo předmětech v ní se nalézajících a jinakém jejich majetku povstati mohly« — a vyžádal si, aby spis před udělením povolení předložen byl ministerstvu železnic k rozhodnutí.
Ministerstvo železnic výnosem z 13. října 1920 č. — oznámilo obecnímu úřadu v D., že s projektovanou stavbou,, která proti předpisům zříditi se má v zakázaném obvodu dráhy, souhlasí pouze výjimečně a jen za té podmínky, »že se stavebník za sebe a své právní nástupce v majetku zřekne náhrady za každou škodu, která by na této stavbě a předmětech tam se nacházejících následkem trvání Buštěhradské dráhy nebo provozováním jejím povstati mohla«, a že podmínka tato doslovně pojata bude do stavebního povolení.
Výměrem obecního úřadu z 15. března 1921 č. — uděleno P. H. žádané stavební povolení, do něhož s odvoláním na stanovisko zaujaté ministerstvem železnic pojata podmínka svrchu uvedená tak, jak byla formulována při stavební komisi zástupcem dráhy Buštěhradské. K rekursu P. H. druhá instance stavební podmínku onu ze stavebního povolení vyloučila a odkázala ji na pořad práva. K rekursu Buštěhradské dráhy zemský správní výbor naříkaným dnes rozhodnutím z 22. října 1921 č. — jak toto usnesení, tak i stavební povolení í instance změnil v ten smysl, že se P. H. uděluje povolení k projektované přístavbě za obou podmínek, tak jak tyto byly formulovány v protokole o komis. jednání z 9. dubna 1920 od zástupce Buštěhradské dráhy a rozhodnutí své odůvodnil tím, že podle § 45 stav. řádu a § 99 prov. řádu železn. ze 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. ex 1852 železniční úřady jsou oprávněny k stavbám v požárním obvodu železnic dávati povolení a tím také stanoviti podmínky minky svého souhlasu, stavebnímu úřadu pak nepřísluší podmínky tyto
přezkoumávati, nýbrž prostě je do stavebního povolení pojmouti
Stížnost P. H. shledává rozhodnutí to nezákonným potud, pokud klade za podmínku pro povolení projektované stavby, že ani stavebník ani právní nástupcové jeho v držení nemají nároků na náhradu oněch škod, které by následkem trvání svrchu uvedené vlečky neb následkem provozování vozby po ní na projektované přístavbě neb na předmětech v ní se nalézajících a jinakém jich majetku povstati mohly, namítajíc v podstatě, že podle intence § 99 prov. řádu železn. úřad železniční může stanoviti pouze podmínky veřejnoprávní, které mají za účel zajistiti trvání a pravidelné i bezpečné používání dráhy, a zejména zameziti nebezpečí požáru, nikoli však podmínky soukromoprávní, ježto se vymykají z jeho kompetence.
Nss uvažoval o stížnosti takto:
§ 45 stav. řádu stanoví, že při provádění staveb na blízku železnic šetřiti jest zvláštních předpisů v té příčině platných. K předpisům těm náleží také platný dosud § 99 prov. řádu železn. ze 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. ex 1852, který ustanovuje, že k stavbám, jež se mají provésti v pásmu požárním, nutno si předem vymoci povolení úřadu povolaného k dozoru na provoz, t. j. příslušného úřadu železničního. Úřad tento nevystupuje tedy při takových stavbách jako pouhý soused nebo jinaký interesent, nýbrž jako úřad, který je povolán zastupovati zvláštní veřejné zájmy na bezpečném a nerušením trvání a provozu železnic, a v němž za tímto účelem — jak patrno z cit. provoz, řádu železn., dále z nařízení ze dne 14. září 1854 č. 238 ř. z. a organ, statutu z 19. ledna 1896 č. 16 ř. z. — soustředěna je principielně kompetence bdíti nad bezpečností jak železničních objektů samých, tak i okolních pozemků, stavení atd., který tedy oprávněn jest v tomto oboru samostatně autoritativně rozhodovati. Ze znění cit. § 99 je patrno, že toto povolení železn. úřadu dozorčího musí býti vysloveno před vydáním stavebního povolení, a že stavební úřad — moha uděliti stavební konsens jenom za šetření platných předpisů — musí při tom dbáti také zákonné kompetence železničního úřadu dozorčího, jež tomuto úřadu dána jest k hájení veřejných zájmů železničně-policejních, a musí tedy do stavebního povolení pojati také všechna ona ustanovení, jež železniční úřad dozorčí k zachování zájmů oněch uznal za nutná. Stavební povolení zůstává sice aktem stavebního úřadu, avšak platnost jeho podmíněna je tím, že také železniční úřad stavbu, o niž jde, se svého stanoviska předem povolil, a že modality tohoto povolení byly do stavebního konsensu pojaty.
Ježto železniční úřad, dávaje zmíněné povolení, funguje -— jak už řečeno — jako úřad povolaný zastupovati zvláštní obor veřejných zájmů, a tyto, zájmy jemu svěřené jsou z kompetence stavebního úřadu po zákonu úmyslně vyňaty, odporovalo by dojista zásadní samostatnosti každého úřadu v oboru zájmů jemu přikázaných, aby stavebnímu úřadu přiznávána byla kompetence přezkoumávati úřední rozhodnutí, jež učinil železniční úřad ve sféře své. Nelze proto přiznati stavebnímu úřadu oprávnění, aby uděluje na základě svolení úřadu železničního povolení stavební, podmínky tímto úřadem stanovené nějak modifikoval. Ježto povolení železničního úřadu jest úředním rozhodnutím, které prostřednictvím stavebního konsensu dotýká se zájmů stavebníkových, musí ovšem tomuto i naproti onomu povolení resp. jeho modalitám zachována býti právní ochrana. Jenže ochrany té nemůže dosáhnouti v řízení před úřady stavebními resp. právními prostředky proti aktům těchto úřadů, nýbrž samostatnou obranou proti dotčenému aktu úřadu železničního. Poněvadž přítomná stížnost směřuje jen pro,ti rozhodnutí nejvyšší stolice stavební, která — jak výše dovoděno — povinna jest podmínky vyslovené v povolení úřadu železničního beze změny do rozhodnutí svého přejati, nemohl nss — jak učinil za zcela jiných právních předpokladu v nálezu svém ze 26. ledna 1921 č. 942 (Boh. č. 684 adm.), jehož se stížnost dovolává — přezkoumávati zákonitost podmínek, jež pro předmětnou stavbu v povolení svém bylo stanovilo ministerstvo železnic, nýbrž bylo mu v mezích petitu stížnosti zkoumati toliko, zda nař. rozhodnutí stanovíc modality stavebního konsensu, má v povolení železničního úřadu dostatečný podklad.
V tom směru shledal však soud, že sporná podmínka stavebního povolení tak, jak je formulována v nař. rozhodnutí, odpovídá sice pod- mínce, jak ji precisoval zástupce Buštěhradské dráhy při stavební ko- misi dne 9. dubna 1920, že však jde dále, než ji stanovilo ministerstvo železnic ve svém výnosu z 13. října 1920, vylučujíc nároky stavebníka a jeho právních nástupců na náhradu škod, vzniklých trváním a provozem vlečky na projektované přístavbě a předmětech v ní se nalézajících, nikoli také nárok na náhradu škody na jinakém jejich majetku. Ježto za povolení dozorčího úřadu železničního ve smyslu § 99 provozovacího řádu železn. možno ovšem pokládati jenom výrok ministerstva železnic, nikoli však prohlášení učiněné zástupcem dráhy jako interesentem při stavební komisi zúčastněným, je zřejmo, že žal. úřad pro stanovení sporné podmínky v tom rozsahu, jak to učinil, podkladu neměl.
V tomto rozporu vytčení podmínek železničního úřadu v nař. rozhodnutí se skutečným zněním těchto podmínek nss shledal podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 1586. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 205-207.