Č. 1792.

Státní zaměstnanci: Byl-li nárok úředníkův na určité služební požitky vznesen in judicium a bylo-li o něm úřadem správním pravoplatně rozhodnuto, je tím pro úředníka toho dáno nabyté právo, které mu (nehledě k početním chybám) nemůže býti dodatečně úřadem jednostranně odňato.
(Nález ze dne 29. prosince 1922 č. 11195.)
Věc: Jan N. v K. proti ministerstvu spravedlnosti o propočítání let.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: K přihlášce st-lově propočítalo předsednictvo vrchního soudu zemského v Praze dekretem z 30. dubna 1921 č. — jeho celkovou služební dobu ke dni 1. ledna 1921 a poukázalo mu od tohoto dne požitky 1. stupně VIII. hodn. třídy.
St-l vykazoval tyto druhy služební doby: 1. vojenskou službu povinnou 3 r. 1 m. 23 d., 2. vojenskou službu dobrovolnou jako dále sloužící poddůstojník 10 r. 5 m. 19 d., .3. službu v poměru úředního sluhy 1 r. 9 d., 4. službu kancelářského úředníka skupiny D § 52 sl. pragm. 6 r. 5 m. 21 d., 5. válečná pololetí za léta 1914-1918 2 r. 6 m., celkem 23 r. 7 m. 12 d.
Propočtení se stalo v ten způsob, že se podle § 4 č. 1, 2, § 3 č. 2 a § 20 vl. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. odečetly 4 r., takže zbylo k propočítání 19 r. 7 m. 12 d.
Pro postup do 1. stupnice VIII. hodnostní třídy jest třeba lhůt 5+6+8 roků = 19 r., zbylo tedy 7 m. 12 d. pro postup do 2. stupně VIII. hodnostní třídy.
Proti tomuto, propočtení nebylo vzneseno opravných prostředků.
Dekretem z 27. února 1922 č. — provedlo totéž předsednictvo nové propočítání zmíněné sdlužební doby st-lovy 23 r. 7 m. 12 d., od něhož na rozdíl od dřívějšího dekretu odečetlo dle § 13 č. cit. vl. nař. 7 r., takže zbylo jen 16 r. 7 m. 12 d. a zařadilo dle toho st-le do 3. stupně IX. hodnostní třídy se spotřebou 5+6+4 roků = 15 r., takže mu zbylo 1 r. 7 m. 12 d. do 4. stupně IX. hodnostní třídy.
Zároveň nařídilo předsednictvo vrchního soudu zemského, aby přeplatek na požitcích dle dřívějšího dekretu vyplacených byl vybrán ve 12ti měsíčních lhůtách.
Odvolání st-lovo zamítl žal. úřad výnosem z — s poukazem na § 13 č. 1 a § 14 nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. a na pokyny k §§ 13 a 20 výnosu min. sprav. ze dne 7. dubna 1921 č. 7517/21.
Ve stížnosti k nss podané vytýká st-l rozhodnutí tomuto: nezákonnost, kterou odůvodňuje v souhlase se svými vývody přednesenými v řízení správním jednak tímv že
1. předsednictvo vrchního soudu zemského nebylo oprávněno, aby změnilo pravoplatně propočtení let provedené prvním svým dekretem, z něhož nabyl st-l práv, novým dekretem na jeho škodu a aby předepsalo vrácení přeplatků,
2. že také ve věci samé jest druhé propočtení v rozporu se zákonem proto, že přes jasné ustanovení §§ 13, odst. 1 a 20 vl. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. bylo st-li místo 4 let odečteno 7 let od úhrnné doby služební.
Nss rozhoduje o této stížnosti byl veden těmito úvahami:
Námitka nezákonnosti nař. rozhodnutí, uvedenou pod č. 1 nutno uznati za neoprávněnou. Žal. úřad odůvodňuje v odvodním spise přípustnost dodatečné změny prvotního propočtení služebních let st-lových tím, že není zákonného předpisu, který by zamezoval, aby opatření vydaná v o;boru justiční správy podřízenými úřady byla kdykoli co do správnosti přezkoumána a, pokud byla shledána mylnými nebo vadnými, aby byla opravena.
S názorem tím však nelze plně souhlasiti. Má snad platnost v případech, kde úřad přiznává úředníkovi beze všeho jeho zakročení, tedy ex officio, jednostranně určité požitky služební, o nichž dodatečně zjistí, že byly vyměřeny na základě nesprávných předpokladů skutkových nebo právních nebo následkem nějaké chyby početní. Došlo-li však k přiznáni určitých služebních požitků na základě žádosti úředníkovy, v níž uplatňoval na podkladě tvrzených skutečností a s odvoláním na platné právní normy přesně formulovaný nárok, kde tedy jistý nárok úředníkův byl učiněn hned v I. stolici předmětem rozhodování úřadu správního, byv vznesen formálně in judicium, nutno trvati na tom, že výrok úřadem na tomto podkladě vydaný zakládá, vešel-li v právní moc (a nejde-li o pouhé chyby početní), pro úředníka nabyté právo, které mu dodatečně úřadem jednostranně odňato býti nemůže. To jest všeobecná zásada uznávaná v řízení správním vůbec, z níž ani pro obor, o nějž tu jde, výjimky připustiti nelze, poněvadž není tu odchylného předpisu právního.
I v daném případě bylo by zajisté bylo možno provésti propočtení služební doby st-lovy způsobem, jaký uveden jest v úvodě předcházejícího odstavce, totiž ex officio jednostranným aktem příslušného úřadu, a to tím spíše, když nárok na propočtení služební doby podle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 vzniká ex lege a ministerstva pověřená podle § 7 zákona jeho provedením, mají tudíž ex lege povinnost provésti důsledky tohoto zákona z úřední moci, takže není třeba, aby jednotlivý zaměstnanec svůj nárok podle tohoto zákona zvláště uplatňoval resp. zvláště učinil předmětem rozhodování příslušných úřadů, vznesl jej tedy formálně in judicium; při tom ovšem by nebylo závady, aby příslušný úřad z důvodů evidenčních a k usnadnění vyřizování vyzval jednotlivé zaměstnance k tomu, aby sdělili jemu určitou formou anebo prokázali svoje osobní data pro propočtení důležitá.
Takovýto postup však v tomto případě úřady zachován nebyl.
Naopak st-l podal na úředním formuláři u okresního soudu v K., kde působil, přihlášku, v níž příslušnému úřadu oznamoval, že má určitě specifikované druhy služební doby a vznesl na justiční správu nárok (viz rubr. 15 přihlášky), aby byl po propočtení celkové dob v služební podle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n., zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. a § 55 služ. pragm. dnem 1. ledna 1921 zařaděn podle skupiny D čl. III. § 1 zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. do 2. stupnice VIII. třídy hodnostní se zbytkem služební doby 1 roku, 9 měsíců, 1 dne pro postup do 3. stupnice VIII. hodnostní třídy.
Předsednictvo vrchního soudu zemského dekretem z 30. dubna 1921, uznávajíc až na nepatrný rozdíl v délce služby vojenské správnost skutkových okolností st-lein tvrzených, přiznalo st-li a to výslovně k jeho shora uvedené přihlášce a s odvoláním na příslušné zákonné předpisy služební požitky 1. stupně VIII. hodnostní třídy místo žádaného 2. stupně této třídy, rozhodlo tedy o sporném nároku st-lově jím výslovně uplatňovaném a tedy in judicium vzneseném, částečně zamítavě a nelze proto tvrditi, že by toto jeho rozhodnutí byl jednostranný akt justiční správy, který by bylo lze kdykoliv odvolati a nahraditi novým.
Učinilo-li to předsednictvo přece, porušilo tak nezákonným způsobem nabytá práva st-lova a bylo tudíž nař. rozhodnutí potvrzující výrok I. stolice zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se nss mohl zabývati námitkami st-lovými ve věci samé.

Citace:

č. 1792. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 692-694.