Č. 1516.Úředníci státní: O započtení služby důstojníků z povolání podle § 13 č. 2 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n.(Nález ze dne 22. září 1922 č. 12855.1)Věc: Emil K. v N. J. proti ministerstvu financí (min. konc. Dr. K. Kalousek) o započtení vojenské služby.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Výměrem z — započetlo zemské finanční ředitelství v Praze st-li, měřickému vrchnímu komisaři při evidenci katastru daně pozemkové podle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n. na místo vojenské služby presenční od 23. září 1888 do 29. března 1899 v přihlášce st-lově uvedené jenom dobu do 1. září 1891 do 31. ledna 1899, po kterou byl důstojníkem z povolání, a to jenom jednou polovicí, vyloučivši ze započtení vůbec: a) dobu od 23. září 1888 do konce srpna 1891, po kterou byl st-1 přebytečným chovancem kadetní školy přiděleným řadovému vojsku, a b) dobu od 1. února 1899 do 29. března 1899, po kterou byl na dovolené s čekatelným.Žádosti st-lově z — o přezkoušení jeho přihlášky v tom směru, aby mu započtena byla celá presenční služba od 23. září 1888 do 29. března 1899 a to podle § 13, odst. 2 a) vlád. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. plným rozsahem, ježto jeho vojenské vzdělání a prakse v zeměměřictví umožnila jeho přijetí do evidenční služby, žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl.Stížnost proti rozhodnutí tomuto podaná namítá:1. že povinná služba presenční počaia u st-le již dnem odvodu (23. září 1888), ježto st-l byl od tohoto dne podroben válečným článkům a byl zařazen u bývalého pluku č. 11. jsa veden jako přespočetný, a že tedy podle § 12, odst. 1. vlád. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. měla doba povinné služby vojenské býti započtena plně; 2. že jeho vojenská služební doba z povolání byla ve smyslu § 13 č. 2 a) cit. nař. se státní službou rovnocenná a byla také podmínkou přijetí do státní služby evidenční, ježto st-l předloženými vysvědčeními z kadetní školy podati musil a podal průkaz o svém vzdělání v měřičství. Měla tedy po názoru stížnosti pro postup do vyšších platů býti započtena plně celá vojenská služba presenční od 23. září 1888 do 29. března 1899 a nikoli jen polovice vojenské služby od jmenování kadetem (l. února 1891) do udělení dovolené s čekatelným (l února 1899).O stížnosti uvažoval nss toto:Podle zmocnění daného v § 4 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n. stanoví vlád. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. v § 13 č. 2, který je pro započtení služby důstojníků z povolání jedině rozhodným, že plným rozsahem (odst. a) započítává se služba rovnocenná, jestliže zaměstnanec měl vzdělání předepsané pro civilní státní službu, o niž jde. Ustanovení tomuto nelze rozuměti jinak, než že nárok na započtení celé služby vojenské důstojníka z povolání přísluší jenom tehdy, byly-li při výkonu této služby splněny obě podmínky, t. j. jak rovnocennost služby, tak i předepsané vzdělání pro civilní státní službu. Pojem rovnocennosti vysvětlen jest v cit. § vlád. nařízení ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. v ten smysl, že rovnocennou jest taková služba vojenská, která byla podmínkou pro přijetí do civilní služby státní neb obsahovala výkony téhož druhu.St-1 tvrdí sice, že jeho vojenská služba z povolání byla civilní státní službě rovnocenná a že byla podmínkou přijetí do státní služby pro evidenci katastru daně pozemkové, opírá však tvrzení svoje o tu okolnost, že svými předběžnými vysvědčeními z kadetní školy podati musil a také podal průkaz o svém vzdělání v zeměměřičství. Pro posouzení rovnocennosti služby rozhodnou jest však povaha skutečných výkonů služebních, t. j. rovnocennost služby předpokládá v podstatě stejný obor a kvalitu práce ve službě. Otázka, zdali vojenská služba st-lova jako důstojníka z povolání obsahovala tytéž výkony jako civilní služba měřičská, jest však otázkou skutkovou, kterou nss může přezkoumati jedině s hlediska § 6 zák. o ss, t. j. potud, zdali skutková podstata nebyla přijata proti spisům, nepotřebovala-li v podstatných bodech doplnění nebo nebylo-li řízení vadné.St-1 ve své stížnosti nevytýká, že by provedené řízení trpělo nějakou vadou v § 6, odst. 2 zák. o ss vytčenou, nss pak přezkoumávaje v tomto směru nař. rozhodnutí z úřední povinnosti, nemohl shledati, že by provedené řízení bylo vadné anebo skutková podstata, ze které žal. úřad vycházel, potřebovala doplnění, když měl žal. úřad pro svůj závěr dostatečný podklad v údajích obsažených v opisu hlavní knihy kmenové, z něhož způsob služebních výkonů st-lových po dobu jeho činné důstojnické služby byl zřejmě patrný.Nss neshledal též důvodnou námitku stížnosti, že vojenská služba st-lova byla podmínkou pro přijetí do státní služby pro evidenci katastru daně pozemkové a že proto měla býti započtena plně, neboť § 13 č. 2, odst. a) cit. vlád. nař. mluvě o službě, která byla podmínkou pro přijetí do civilní služby státní, má na mysli jenom onu službu, kterou musí uchazeč o službu státní jisté kategorie vedle předepsané plné teoretické kvalifikace vykázati jako předepsanou předchozí do téhož cooru spadající soukromou nebo veřejnou službu, jak tomu jest na příklad u úředníků státní služby lesní, veterinární a zdravotní. U úředníků evidence katastru daně pozemkové nevyžadovalo se však průkazu o předchozí praxi a zejména není nikde stanoveno, že by bylo zapotřebí, aby žadatel ztrávil jistou dobu v činné službě důstojnické.St-1 ostatně ani netvrdí, že by byl předložil nějaké průkazy o zeměměřičské praxi, z doby jeho skutečné služby důstojnické, nýbrž poukazuje i tu rovněž jen na předložená vysvědčení z kadetní školy o svém předchozím důstojnickém vzdělání teoretickém.Pokud jde o. námitku ad 1., jest předmětem sporu započtení období a) od 23. září 1888 do 31. srpna 1891, b) od 1. února 1899 do 23. března 1899.ad a). Jak již svrchu řečeno, upravuje započtení služby důstojníků z povolání do civilní služby státní výhradně § 13 č. 2 vlád. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. a nelze vedle započtení služby dů- stojníka z povolání domáhati se ještě ustanovení § 12 č. 1 pro započtení vojenské služby presenční. Vysvítá to z ustanovení § 13 č. 2 lit. b) cit. nařízení, ve kterém se bére zřetel i na povinnou službu presenční, když se praví, že služba důstojníka z povolání (pokud ovšem není směrodatným odst. a) cit. §u) započítává se polovicí, nejméně však v rozsahu povinné (presenční) služby. Ježto tedy nař. rozhodnutím započtena byla st-li z vojenské služby celkem 3 léta 8 měsíců a 15 dní, nebyl zákon porušen a jest stížnost v tomto směru bezdůvodná.ad b). Doba tato ztrávena byla nesporně v poměru dovolené s čekatelným. Není také sporu o tom, že doba tato st-li do postupu časového podle dosavadních ustanovení započítána nebyla. Podle principu vysloveného v § 25 nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. doby, ztrávené ve službě vojenské z povolání, jež podle dosavadních platných ustanovení nejsou pro postup do vyšších požitků započítatelny, jsou vyloučeny ze započítání a propočítání podle tohoto nařízení, pokud toto nařízení nestanoví výslovně jejich započítatelnost. Že by doba dovolených s čekatelným u důstojníků z po v cí árií do postupu do vyšších platů podle cit. nařízení byla započítatelná, v nařízení tomto nikde výslovně stanoveno není. Jde tedy jedině ještě o otázku, zda dobu od 1. února do 23. března 1899 možno subsumovati vůbec pod pojem »služby« důstojníka z povolání ve smyslu § 13 č. 2 cit. vlád. nař. Podle vojenských předpisů, zejména podle § 14 lit. c) zák. ze dne 27. prosince 1875 č. 158 ř. z. doba dovolených s čekatelným byla vyloučena ze započítávání do doby rozhodné pro nároky zaopatřovací. Když i do platového systému důstojníků byl zákonem ze dne 19. března 1920 č. 195 sb. z. a n. uveden princip postupu platového a časového, byla doba dovolené s čekatelným ze započtení do služby důstojnické z povolání v § 6, posl. odst. tohoto zákona vůbec vyloučena. Analogické předpisy platí i u státních zaměstnanců v poměru na dovolené s čekatelným, kterým se dovolená taková do postupu časového a platového nezapočítává (srv. §§ 73, 74, posl. odst., 78 služ. pragm.).Z těchto všech úvah jde na jevo, že nařízením ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n., kterým uveden byl ve skutek princip propočítání celkové služební doby i u státních zaměstnanců — provedený u vojenských osob zákonem ze dne 19. března 1920 č. 195 sb. z. a n. — již z důvodů rovnoměrnosti propočítání služby důstojníků z povolání a úředníků stát- ních započítání doby dovolených s čekatelným vůbec ani zamýšleno ne- bylo a že tedy doby takové pod pojem »služby« ve smyslu § 13 č. 2 cit. vládního nařízení subsumovati nelze.Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.Stejně nález ze dne 11. prosince 1922 č. 801._1