Č. 1735.

Státní zaměstnanci (Slovensko): K pojmu soudce »na Slovensko nově jmenovaného« a soudce, jenž byl »na Slovensko původně vyjmenován«, po rozumu ustanovení odst. II. D 1 usnesení min. rady z 27. července 1920 č. 22047.
(Nález ze dne 11. prosince 1922 č. 1068.)
Prejudikatura: Boh. č. 1662 adm.
Věc: Alexandr W. v Nitře proti ministerstvu spravedlnosti v Praze stran náhrady stěhovacích nákladů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l stav se ze soudního zaměstnance bývalého státu uherského podle § 6 zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 270 sb. z. a n. v dosavadním svém působišti Novém Městě n. V. okresním soudcem ve službách republiky čsl., byl na svou žádost, odvolávající se na konkurs ze dne 29. ledna 1920 č. — rozhodnutím presidenta republiky ze dne 10. srpna 1920 jmenován tabulárním soudcem VI. třídy hodnostní u sedrie v Nitře, kdež nastoupil službu dne 28. září 1920.
Jeho žádost za náhradu stěhovacích výloh z Nového Města n. V. do nového působiště v Nitře byla zamítnuta, při čemž min. spravedlnosti uvedlo: St-l složiv republice slib poslušnosti podle § 2 zákona ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n. stal se pak trvalým zaměstnancem stát- ními již tím okamžikem, když ještě složil služební přísahu, a to v důsledku § 6 zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 270 sb. z. a n. Ježto podle jasného ustanovení bodu II. D 1 usnesení ministerské rady z 27. července 1920 č. 22047 přísluší náhrada stěhovacích nákladů zaměstnancům na Slovensku se stabilisujícím pouze při původním jmenování anebo pří pozdějším přeložení z moci úřední, u st-le však těchto podmínek není — bylf již před svým jmenováním za tabulárního soudce v Nitře, proye- deným k jeho vlastní žádosti, okresním soudcem v Novém Městě n. V., nemá nároků na náhradu těchto nákladů. Nss rozhoduje o stížnosti k němu podané vycházel z těchto úvah:
Stížnost tvrdí, že se st-l stal trvalým, (definitivním) zaměstnancem republiky v soudnicví v dosavadním svém působišti Novém Městě n. V. nikoli z ustanovení jeho správou státní (jmenováním), nýbrž ex lege, t. j. mocí předpisu §§ 4 a 6 zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 270 sb. z. a n. Z toho prý plyne, že za akt, jímž byl ustanoven, sluší považovati teprve jeho, pozdější jmenování tabulárním soudcem u sedrie v Nitře. Vychází-li se pak z toho, že st-1 teprv jmenováním do Nitry byl ustanoven na systemisované místo soudcovské na Slovensku, jest prý zřejmo, že jak po rozumu konkursu, tak po rozumu usnesení ministerské rady resultuje pro st-le nárok na náhradu stěhovacích nákladů.
Dovolávaný konkurs v bodě a) praví, že státní správa poskytne soudcům. »na Slovensko nově vyjmenovaným« náhradu výloh stěhovacích z jich bydliště na nově přikázané místo služební, a odst. II. D 1 usnesení ministerské rady určuje, že s ohledem na nedostatek kvalifikovaných sil stanoví se pro státní zaměstnance na Slovensku na systemisovaná místa ustanovené, a to jak zaměstnance z území mimoi Slovensko povolané, tak i zaměstnance ze Slovenska, až na další, mezi jinými i ta výhoda, že těmto zaměstnancům přísluší jak »při původním jmenování«, tak při pozdějším případném přeložení z moci úřední náhrada stěhovacích výloh z místa jejich bydliště na nově přikázané služební místo.
Tímto bodem brojí stížnost jedině proti právnímu názoru nař. rozhodnutí, že nikoli teprv jmenování st-lovo na soudcovské místo v Nitře bylo jeho ustanovením na Slovensko, nýbrž již fakt, že se stal před tím v důsledku norem §§ 4 a 6 zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 270 sb. z. a n. okresním soudcem v Novém Městě n. V. Že by st-li příslušel nárok na náhradu stěhovacích nákladů i za stavu, když by st-le slušelo považovati za ustanoveného již před jmenováním do Nitry soudce na Slovensku (v Novém Městě n. V.), stížnost ani netvrdí, majíc zřejmě na zřeteli, že přeložení obsažené v povýšení na jiné místo nestalo se z moci úřední, nýbrž k vlastní žádosti.
Bylo tudíž zapotřebí zabývati se výtkou stížnosti jen s hlediska, zda skutečně, jak stížnost dovozuje, nař. rozhodnutí jest v rozporu se zákonem, když bere za základ, že ustanovení st-le, jenž byl dotud okresním soudcem v Noyém Městě n. V., za tabulárního soudce do Nitry není »původním jmenováním na Slovensko« (viz svrchu citované usnesení ministerské rady), aniž že st-le při jeho povýšení na místo v Nitře nesluší považovati za »soudce na Slovensko nově vyjmenovaného (viz svrchu cit. konkurs).
Nss tento právní názor napadeného rozhodnutí shledává úplně případným Možnoť za soudce »na Slovensko nově jmenovaného« resp. za soudce, jenž byl »původně vyjmenován na Slovensko«, již podle doslovného znění těchto rčení považovati jen takového soudce, který do rozhodné doby vůbec nebyl soudcem ve službách republiky na Slovensku v systemisovarfém místě činným, a to bez ohledu na to, zda onoho původního postavení získal formálním jmenováním či automaticky z normy zákona. Jest však i zřejmo, že akt státní správy, jehož důsledkem není nic jiného, než že někdo, kdo působí již na Slovensku jakožto definitivní soudce v službách republiky, v postavení definitivního soudce na Slovensku zůstane i nadále, nezahrnuje v sobě vůbec nějaké změny ani co do otázky jeho působnosti jako definitivního soudce ani co do otázky jeho působnosti na Slovensku, kdežto přiznání výhody po rozumu konkursu resp. usnesení ministerské rady má na mysli změnu alespoň v jednom z těchto dvou směrů.
2. Pokud stížnost nezákonnost rozhodnutí dovozuje z okolnosti, že úřad přiznal st-li jinou výhodu než náklady stěhovací, o kteréž tuto jde, t. j. diety, dokud nedostal st-1 bytu v Nitře, a že jiným žadatelům v obdobné posici přiznal i náhradu nákladů stěhovacích, jest zřejmě bezdůvodná, neboť odlišný snad způsob rozhodování v některých případech nemůže založiti závazného prejudice pro státní správu ani žádného práva pro st-le ...

Citace:

č. 1735. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 566-568.