Č. 1651.

Zemědělství: * Otázka, zda vyloučením ploch bude ztíženo třípolní hospodaření po rozumu 2. odst. § 3 zák. čl. XII. z r. 1894, jest otázkou skutkovou.
(Nález ze dne 14. listopadu 1922 č. 15561.)
Věc: Obec D. proti ministerstvu zemědělství, exposituře pro Slovensko v Bratislavě o propuštění luk z třípolního hospodářského systému.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Podle protokolu o valné schůzi dobšimských rolníků ze dne 4. dubna 1921 bylo usneseno zamítnouti žádost občanů rédovských, aby jim bylo dovoleno vzhledem k tomu, že mají kolem 106 jiter horských luk na Buchwaldu v katastru dobšinském, zříditi si vlastní košár, aby své louky mohli hnojit. Jako důvod zamítnutí bylo uvedeno, že hospodáři dobšinští jsou organisováni dle zák. čl. XII. z r. 1894, mají společnou pastvu a cizí, kteří mají svou držebnost v jejich katastru, mohou tam pásti pod jejich kontrolou a společně s jejich dobytkem.
Rozhodnutím ze dne 9. června 1921 č. — zamítl správní výbor Gemermalohontské župy odvolání rédovských.
Rozhodnutím v odpor vzatým vyhověl žal. úřad odvolání rédovských a povolil jim obhospodařovati jejich louky na Buchwaldu dle hospodářského plánu obce Rédové, zrušiv výrok druhé instance.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
V tomto sporu jde o propuštění určitých ploch z třípolního hospodářského systému, zavedeného ve stěžující si obci Dobšiné ve prospěch občanů rédovských jako jejich vlastníků.
Podle 2. odst. § 3 zák. čl. XII. z r. 1894 jest základní podmínkou propuštění toho, aby tím nebyl stížen třípolní hospodářský systém v obci Dobšiné zavedený, v němž zahrnuty byly dosud pozemky, o jejichž propuštění se žádá.
Žal. úřad na rozdíl od první instance, která otázku tu neřešila, odpověděl na ni zápcrně a neshledav tudíž v tomto směru překážky, povolil propustiti ony plochy z hospodářského systému dobšinského.
Stížnost, postřehnuvši dobře jádro sporu, brojí proti nař. rozhodnutí právě v tomto bodu, dovozujíc nezákonitost a nesprávnost závěru, k ně- muž žal. úřad dospěl. Otázka, zda by žádaným propuštěním oněch ploch byl hospodářský systém v obci Dobšiné ohrožen čili nic, není otázkou právní, nýbrž skutkovou, jejíž zodpovědění je skutkovým zjištěním, z něhož úřad vycházel a může tudíž býti po rozumu 2. odst. § 6 zák. o ss soudem tím přezkoumána pouze po stránce formální, zda totiž postup, jímž úřad ke zjištění tomu dospěl, není stížen vadností, jež by odůvodňovala pochybnost o správnosti konečného závěru.
Pokud ze stížnosti lze souditi, shledává stěžující si obec vadnost tu v podstatě ve třech směrech, a to jednak odpor se spisy, pokud jde o skutkové zjištění první instancí, jednak neúplnost záležející v tom, že úřad nehleděl k tomu, že jsou zde ještě jiní přespolní majitelé pozemků v dobšinském katastru, ohledně kterých by vyhovění rédovským mohlo býti nebezpečným prejudicem, a konečně nesouhlas skutkových předpokladů úřadem přijatých se skutečností následkem chybného zjištění.
Bezdůvodná je výtka první, neboť nehledí-li se ani k tomu, že v pouhém odchylném zjištění druhou instancí od instance první nebylo by lze shledávati odporu se spisy, nejde v tomto případě o zjištění první instance vůbec, nýbrž pouze o domněnku, úřadu toho, že by se po případě časem páslo v lesních kulturách, jak se to dělo v jiných obcích.
Bezdůvodná jest i námitka druhá, neboť v tomto sporu jde pouze o poměr rédovských občanů ohledně určitých pozemků vůči občanům dobšinským a o to, zda propuštění těchto pozemků by byl hospodářský systém stěžující si obce ohrožen. Záporné zodpovědění této skutkové otázky nemůže býti prejudicem pro otázku téže povahy ohledně pozemků jiných, za jejichž propuštění bude snad svého času žádáno, a již bude opět řešiti podle skutkového stavu, který zde bude v době, kdy otázka ta vzejde, aniž by však otázka ta mohla míti význam pro zjištění, zda a pokud hospodářský systém dobšinský bude stížen propuštěním ploch, o které nyní se jedná. Jestliže tedy žal. úřad čerpaje svůj závěr k okolnosti té nepřihlížel, nelze spatřovati v tom neúplnost řízení.
Důvodná je však námitka třetí.
Jak ze správních spisů patrno, opřel žal. úřad svůj výrok o dodatečné šetření, totiž zprávu a dobrozdání župního hospodářského inspektorátu v Rim. Sobotě, zejména pokud jde o polohu a povahu půdy, vlastnický poměr k plochám těmi s jedné strany občanů rédovských, s druhé pak dobšinských, počet dobytka v obou obcích a způsob příhonu se zřetelem na hospodářské plány obou obcí. Podle obsahu stížnosti data takto sjednaná neodpovídají však skutečnosti, zejména pokud jde o poměry vlastnické, počet dobytka a možnost příhonu se zřetelem na hospodářský systém, tudíž v bodech, jež právě byly rozhodny pro závěr žal. úřadu.
I když toto nové skutkové přednesení je po stránce meritorní pro nss po rozumu 1. odst. § 6 cit. zákona bezvýznamno, není tomu tak s hlediska procesního, jestliže následek ten byl vyvolán postupem úřadu.
Ze správních spisů je patrno, že dodatečné zjištění, jež žal. úřad položil za základ svému rozhodnutí, stalo se bez součinnosti stran a nebylo jim ani dodatečně sděleno. Tím však stranám odňata byla možnost, aby zaujaly své stanovisko a působily případně k tomu, aby bylo opraveno a uvedeno v soulad se skutečností a tím také odňal úřad svému zjištění, opírajícímu se o jednostranné prohlášení župního inspektorátu, dostatečnou spolehlivost a bezpečnost, aby je i nss mohl položiti za základ svému rozhodnutí.
Poněvadž pak jde o okolnosti, jež právě byly pro závěr žal. úřadu rozhodné, zakládá tento nedostatek podstatnou vadnost, pro kterou bylo rozhodnutí o zjištění to se opírající zrušiti podle § 3 zák. o ss a přenechati úřadu, aby řízení ve směru tom doplnil nebo nutné ještě šetření provedl a pak nový výrok vydal.

Citace:

č. 1651. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 376-378.