Č. 1530.

Honební právo (Čechy): Nepříčí se zákonu, neshledat-li zemský správní výbor ve výzvě obecního starosty k zájemníkům při dražbě společenstevní honitby: »aby byli moudří a na sebe neházeli, že je škoda peněz a pod.« jednání zakázané §em 18 licitačního řádu ze dne 15. července 1786.
(Nález ze dne 30. září 1922 č. 13176.)
Věc: Anna H. v H. proti zemskému správnímu výboru v Praze o neplatnost dražby honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne — byla provedena za řízení obecního starosty dražba společenstevní honitby v H. a byla honitba přiřknuta na základě nejvyššího podání 806 K Janu K., rolníku v H., na 6 roků.
Podáním z — žádalo 14 h-ských občanů — mezi nimi manžel st-lčin — u okresní správní komise ve V. za zrušení tohoto pronájmu honitby a nařízení nové dražby. Žádost ta odůvodněna byla tvrzením, že starosta dražbu řídící před zahájením jejím »upozorňoval zájemníky k dražbě se dostavivší, aby byli moudří, na sebe neházeli, že je škoda peněz, by se srovnali a podobně«, což mělo v zápětí, že honitba byla pronajata Janu K. za peníz neodpovídající dnešním poměrům, ač nebýti upozornění starostova, mohlo být vzhledem na velkou účast zájemníků vytěženo mnohem více; tímto postupem byli poškozeni členové honebního společenstva. Starosta ve zprávě z — popřel, že by byl působil na účastníky, aby se cena dražením nevyháněla do výše, uvedl však, že skutečně někteří místní zájemníci mezi sebou jednali o tom, kdo má jménem občanů h-ských dražiti a za jakých podmínek, což zajisté nezůstalo bez vlivu na výsledek dražby; také je pravda, že dostavivší se cizí zájemníci, vidouce zaujetí místních účastníků dražení se vůbec neúčastnili.
Výměrem okresní správní komise ve V. z — byl výsledek veřejné dražby na pronájem společenstevní honitby v H. vzat na vědomí, ježto komise neshledala, že by se byl obecní starosta při řízení dražby dopustil nějakého poklesku proti předpisům dražebního řádu, který by byl důvodem pro zrušení dražby, a ježto nájemné per 806 K, docílené při dražbě proti dosavadní 1 K odpovídá zájmům honebního společenstva.
Zemský správní výbor rozhodnutím z — stížnost Jana H. zamítl, ježto neshledal důvodnými námitky, jimiž H. popírá platnost dražby, totiž námitky, že již před dražbou byla učiněna dohoda ohledně osoby vydražitele, poskytující mu zvláštní výhody, a že protizákonným zasáhnutím vyvolatele — obecního starosty — porušeny byly předpisy licitačního řádu §§ 13, 18).
Stížnost do tohoto rozhodnutí Annou H. podaná obsahuje dvě námitky. Předem vytýká vadnost řízení, kterou shledává v tom, že žal. úřad nevyhověl návrhu, učiněnému v odvolání z výměru okresní správní komise, aby vyžádány byly trestní spisy od okresního soudu ve V., jimiž mělo býti podle obsahu odvolání prokázáno, že starosta před dražbou vybízel zájemníky, aby byli moudří, aby na sebe neházeli, že je škoda peněz a pod., že svědci vypověděli, že nebýti dohody, kterou uzavřeli mezi sebou R. a K., mohl býti docílen za honitbu mnohem vyšší výnos, a konečně, že někteří interesenti k dražbě se dostavivší se jí neúčastnili.
Nss nemohl v opomenutí tomto shledati podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zák. o ss. Žal. úřad vyslovil totiž, že i kdyby bylo prokázáno, že starosta skutečně učinil prohlášení svrchu uvedené, přece by okolnost tato neinvolvovala porušení předpisů licitačního řádu. Pokládal-li dle toho úřad nabídnutý důkaz za irelevantní proto, že byť se i zdařil, nemůže míti vlivu na rozhodnutí, pak ovšem nebylo třeba, aby důkaz ten připustil.
Že se stala před dražbou dohoda mezi h-skými zájemníky a že okolnost ta nezůstala bez vlivu na výsledek dražby, uvedl starosta sám ve své zprávě ze dne —, a i žal. úřad fakt tento ve svém rozhodnutí připouští, nepřikládaje mu ovšem právního významu.
Proto nebylo třeba ani o této, nař. rozhodnutím uznané okolnosti provésti nabízený důkaz.
Konečně bylo žal. úřadu z cit. již zprávy obecního starosty známo, že cizí zájemníci, dostavivší se k dražbě, se jí neúčastnili. I tu nešlo tedy o prokázání nějaké okolnosti, která by byla sporná nebo ze spisů nevysvítala.
Druhou, věcnou námitkou stížnosti jest, že vylíčeným již jednáním starostovým porušeny byly předpisy §§ 13 a 18 licitačního řádu ze dne 15. července 1786.
Žal. úřad výtku tuto, vznesenou i v odvolání právem uznal za ne- odůvodněnou. § 13 cit. lic. řádu upravuje řízení při vlastním výkonu dražby a nařizuje, že vyvolatel při vyvolání nesmí míti žádných osobních ohledů, nesmí se snažiti nikomu ze zvláštní náklonnosti ani z jiných ohledů nic přiděliti ani nikomu z přítomných překážeti ve volném nabízení. Stížnost však sama netvrdí, že by se byl starosta při výkonu této funkce, totiž při vyvolání, dopustil nějaké nesprávnosti. § 18 pak nařizuje, že nikdo nesmí věc, která má býti vydražena, haněti, uchazeče odstra- šovati aneb jim jakýmkoliv způsobem překážeti při dražení. Hodnotil-li žal. úřad prohlášení starosty, jenž domlouval zájemníkům, »aby byli moudří, na sebe neházeli, že je škoda peněz a pod.«, takovým způsobem, že v tom neshledal ani hanění ani odstrašování účastníků ani překážení při přihazování, a příslušelo-li mu hodnocení těchto skutečností jako otázky skutkové podstaty, kterou jest podle § 6 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. i nss vázán, pak může tento soud jedině zkoumati, zda při tom nebyly porušeny předpisy o řízení a zda výrok ten není v rozporu se zákonem.
Takového rozporu nebo porušení předpisů o řízení však nss neshledal, pročež musel stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 1530. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 88-90.