Č. 10954.

Závodní výbory: I. Rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech není příslušná vysloviti, že zaměstnavatel je povinen propuštěného zaměstnance přijmouti znovu do práce a nahraditi mu ušlý zisk. — II. Rozhodčí komise je příslušná vysloviti, že propuštěný zaměstnanec nesměl býti z práce propuštěn bez souhlasu rozhodčí komise. — III. Dosud nezvolený kandidát členství v záv. výboru nepožívá ochrany § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech.
(Nález ze dne 20. prosince 1933 č. 21.313.)
Prejudikatura: Boh. A 3262/24, 3263/24, 3427/24, 4128/24, 5064/25, 5547/26, 5908/26, 7531/28, 7627/28 a j.
Věc: Josef M. v U. proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Říčanech o propuštění zaměstnance.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Volební výbor pro volbu záv. výboru ve st-lově závodě stěžoval si u rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech v Říčanech, že dnešní st-l Josef M. propustil dne 1. srpna 1930 na hodinu z práce dělníka Aloise B., ačkoliv jmenovaný kandidoval do záv. výboru a byl již uveden na kandidátní listině, vyvěšené dne 23. července 1930. Žádal pak volební výbor, aby rozhodčí komise uznala, že st-l má povinnost přijmouti Aloise B. znovu do práce a nahraditi mu ušlý zisk. Nálezem z 11. listopadu 1930 rozhodčí komise stížnosti této vyhověla a uznala st-le povinným přijmouti Aloise B. znovu do práce za dřívějších pracovních podmínek a nahraditi mu ušlý výdělek v částce 570.20 Kč. V důvodech rozhodovacích je uvedeno, že rozhodčí komise došla k přesvědčení, že Alois B., který kandidoval do záv. výboru a byl uveden na kandidátní listině již vyvěšené, byl vlastně v době výpovědi již členem záv. výboru, a to tím spíše, když se žádné strany proti jeho osobě nebylo vysloveno námitek. Následkem toho bylo k jeho propuštění zapotřebí souhlasu rozhodčí komise, který udělen nebyl.
Zkoumaje nař. nález rozhodčí komise, musil se nss zabývati především otázkou, zdali žal. komise byla příslušná nař. nález vydati.
Nálezem tímto se 1. vyhovuje stížnosti volebního výboru proti propuštění Aloise B. z práce bez souhlasu rozhodčí komise, čímž je vysloveno, že jmenovaný bez souhlasu rozhodčí komise z práce propuštěn býti nesměl, 2. st-l uznává povinným, aby jmenovaného zaměstnance znovu do práce přijal a jemu ušlý zisk nahradil.
Druhý z obou výroků rozhodčí komise jeví se jako výrok o nárocích práva soukromého, k němuž rozhodčí komise, jak nss konstantně judíkuje, nebyla kompetentní, neboť nejde tu o případ § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, kde rozhodčí komisi výjimečně podle výslovného předpisu zákonného přísluší rozhodovati i o nárocích práva soukromého (srv. judikaturu, citovanou pod č. 6672 II. knihy adm. judikátů nss-u). Z důvodu toho bylo nutno zrušiti tento výrok pro nezákonnost.
Pokud jde o prvý z obou výroků, byla ovšem rozhodčí komise příslušná vysloviti, zda Aloisů B. v době propuštění příslušel nárok na ochranu proti propuštění podle § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech, a zda tento nárok jeho byl zaměstnavatelem porušen.
In merito je na sporu otázka, měl-li Alois B. v době svého propuštěni nárok na ochranu proti propuštění z práce podle § 22 zák. o záv. výborech z důvodu, že kandidoval do záv. výboru a byl uveden na kandidátní listině již vyvěšené, aniž proti jeho osobě byly vzneseny námitky. Žal. úřad zodpověděl tuto otázku kladně, ježto podle jeho právního náhledu jmenovaný již tím, že kandidoval do záv. výboru a byl uveden na kandidátní listině již vyvěšené, aniž proti jeho osobě byly vzneseny námitky, byl vlastně již v době výpovědi členem záv. výboru.
Náhled ten je však mylný. Ochrana, kterou poskytuje § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech proti propuštění z práce, vztahuje se jen na členy a náhradníky závodního výboru. Členem nebo náhradníkem záv. výboru může se zaměstnanec, nejde-li o případ odpadnutí volby podle § 12 odst. 4 voleb. řádu, státi jedině volbou, nikoli však již tím, že na člena záv. výboru kandiduje, a že dotčená kandidátní listina byla podle § 12 voleb. řádu vyložena nebo vyvěšena. Poněvadž v daném případě podle vyjádření zástupce volebního výboru před rozhodčí komisí podaného konala se volba teprve asi dva neb tři dny po té, co B. na hodinu z práce byl propuštěn, nemohl jmenovaný v době propuštění býti členem záv. výboru a neměl tudíž nároku na ochranu § 22 zák. o záv. výboru (srv. Boh. A 1617/22). Nař. rozhodnutí, jež ochranu tu mu přiznává, je tedy nezákonné.

Citace:

Č. 10954. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 901-902.