Č. 10959.

Řízení správní: Podjatost znalce přibraného ke komísionelnimu řízení (o schválení živn. provozovny) musí strana pod následky prekluse namítati výslovně osvědčujíc důvody tvrzené podjatosti, pokud nejsou úřadu známy.
(Nález ze dne 20. prosince 1933 č. 21.842.) Věc: Karel a Marie K. v U. proti zemskému úřadu v Brně (za zúč. Lubomíra G. v N. adv. Dr. Kar. Skalička z Prahy) o schválení knihtiskařské provozovny.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní úřad v Uherském Brodě udělil podle předloženého projektu na základě vykonaného komisionelního řízení výměrem ze 4. června 1930 dnešní zúčastněné straně L. G. podle § 25 živn. ř. a §§ 137 a 40 mor. stav. řádu povolení ke zřízení a postavení knihtiskařské provozovny při domě čp. . . . v U. za podmínek ve výměru uvedených. — — — — — —
Odvolání, jež z výměru toho podali st-lé, zem. úřad v Brně nař. rozhodnutím nevyhověl. O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvažoval nss takto: — — —
Stížnost uplatňuje řadu námitek vadnosti řízení. Z námitek v té příčině ve stížnosti formulovaných dlužno odmítnouti jako nové, a proto podle § 5 zák. o ss nepřípustné ty námitky, jež st-lé v řízení správním, zejména v odvolání podaném k žal. úřadu z rozhodnutí první stolice nevznesli, ačkoliv tak učiniti mohli. Do kategorie těchto námitek náleží především výtka, že za znalce byl přibrán stav. rada inž. M., který má obor stavební, kdežto se zřetelem k tomu, že šlo o zjišťování hlomozu způsobeného stroji, měl býti přibrán znaloc z oboru strojnictví. Inž. M. byl přibrán jako úřední znalec podie § 61 odst. 2 vl. nař. č. 8/28 ke všem komis, jednáním, konaným dne 28. února, 19. a 26. května 1930. Proti jeho znalecké způsobilosti st-lé ani při těchto komisích ani v odvolání, kde k tomu měli příležitost, nic nenamítali a netvrdí ani, že by tak z nějakého důvodu učiniti nemohli. Podle protokolu, sepsaného o komis, šetření z 26. května 1930, vzdálili se st-lé před jeho ukončením se svým právním zástupcem, který prohlásil jen, že se proti složení komise ohražuje. V tomto zcela všeobecně znějícím prohlášení není možno shledati námitku proti vhodnosti osoby přibraného úředního znalce ani »samozřejmé odmítnutí (komise) pro předpojatost«, jak tvrdí stížnost, neboť podjatost úředního orgánu, stejně jako znalce, musí strana namítati nejen výslovně, ale odmítajíc je má také osvědčiti důvody podjatosti, pokud nejsou úřadu známy (§ 11 odst. 5 a 6 a § 62 odst. 3 cit. vl. nař.). Takové osvědčení musí se státi hned při námitce podjatosti, jak plyne z obratu »odmítajíc . . . . . . . . .«, použitého v 6. odst. § 11. Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že st-lé podjatost členů komise a úředního znalce ani nenamítali ani důvody její neosvědčili.
Neučinili toho ani v příčině osoby znalce K. H. Co se týče tohoto znalce, uváděli st-lé v odvolání toliko, že dlel v tiskárně dnešní zúčastněné strany od rána dne 26. května 1930 ještě před přícnodem komise, ačkoli měl prý přijití ve styk s jejím majitelem teprve za její přítomnosti. Domnívali-li se st-lé, že tato jimi tvrzená a jim známá skutečnost stačí k tomu, aby jí byl osvědčen důvod podjatosti znalce K. H., měli a mohli jeho podjatost při komis, jednání dne 26. května 1930, jemuž byli přítomni, namítati a osvědčiti. To se však nestalo. Vytýkají-li nyní ve stížnosti, že jim nebyla poskytnuta možnost, aby se vyjádřili o osobě tohoto znalce, jest výtka tato zcela bezdůvodná. K vývodům pak, kterými snaží se teprve ve stížnosti dolíčiti jeho předpojatost, jako k novým, v řízem správním neuplatněným, nelze proto vůbec přihlížetí. Z téhož důvodu není možno zabývati se věcně ani námitkou, že znalec K. H. nebyl vzat do slibu místo přísahy podle § 62 vl. nař. č. 8/28, neboť ani tato námitka nebyla uplatěna v řízení správním, kde k tomu st-lé měli také příležitost, zejména když v protokolu z 26. května 1930 bylo výslovně konstatováno, že K. H. jest přísežným soudním znalcem krajského soudu v Uher. Hradišti. Podstatnou vadu řízení shledává stížnost také v tom, že při komis, šetření dne 26. května 1930 nebyl připuštěn k dalšímu jednání odborný poradce K., kterého si st-lé k tomuto šetření přibrali, čímž porušeno bylo oprávnění, zaručené jim v § 17 správ. ř. Následkem toho skutková podstata nebyla prý náležitě zjišťována. K tomu sluší uvésti toto: Podle protokolu, sepsaného o řečeném komis, jednání, dostavili se k němu st-lé se svým právním zástupcem a v průvodu K. Právní zástupce zúčastněné strany namítal, že dotčený K. jako soukromý znalec st-lů jest předpojat, a že ho při jednání není třeba. K těmto námitkám nebyl K. předsedou komise k dalšímu jednání připuštěn s odůvodněním, že k vydání rozhodnutí úplně postačuje posudek přítomných úředních znalců. Z toho plyne, že K. byl odmítnut jako znalec ve smyslu § 61 odst. 2 správ. ř. Proti tomuto postupu předsedy komise mohli se st-lé — měli-li za to, že byla jim ztížena obrana podle § 17 správ. ř. — v svém odvolání, resp. protestu proti rozhodnutí první stolice brániti jen námitkou, že nenavrhovali K. za znalce, nýbrž že ho chtěli použiti jen jako odborného poradce ve smyslu § 17 spr. ř. Této námitky však st-lé ani při komis, jednání ani v odvolání, resp. protestu nevznesli. Činí-li to nyní teprve ve stížnosti, dovolávajíce se ustanovení § 17 spr. ř., jest tato námitka nová. Proti schválení živn. provozovny, o něž žádala dnešní zúčastněná strana, bránili se v řízení správním st-lé jako sousedé námitkou, že budou ohrožováni a obtěžováni neobyčejným hlomozem knihtiskařských strojů v ní umístěných a otřesy způsobovanými při jejich chodu. Otázka, zda tyto závady skutečně nastanou či nikoli, jest otázkou skutkovou, kterou nss může přezkouinati toliko s hledisek vytčených v 2. odst. § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 10959. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 913-915.