Č. 10846.

Stavební právo (Slovensko): I. Podle stavebního statutu býv. župy trenčanské z r. 1903 není překážkou stav. povolení, že se stavbou (s přestavbou) bylo započato bez stav. povolení. — II. Při udělení stav. povolení k přestavbě má podle cit. stav. statutu býti šetřeno stanovené regulační čáry.
Nález ze dne 10. listopadu 1933 č. 18447.)
Věc: Město Ž. proti zemskému úřadu v Bratislavě o povolení přestavby a přístavby.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se jednak pro vadnost řízení, jednak pro nezákonnost.
Důvody: Při stavební komisi, konané k žádosti Ondřeje Z. za povolení přestavby a přístavby domu č. p. . . . v Ž., konstatováno z předložených stavebních plánů, že se má provésti velmi nákladná přestavba domu, jehož značná část přesahuje regulační čáru, schválenou rozhodnutím župního úřadu v Turčanském Svatém Martině z r. 1928.
Bohuslav, Nálezy správní XV.
95 Okresní úřad v Žilině proti zamítavému návrhu měst. rady v Ž. žádané stav. povolení na základě § 10 žup. stav. statutu z r. 1903 č. 133-3373, schváleného min. výn. č. 11514/1905 udělil, ježto podle předložených stav. plánů nejde o konstruktivní změny, nýbrž jen o výměnu některých příček za účelem racionelnějšího využití budovy, t. j. zřízení bytu, rozšíření místností hostinských a obchodních. Okolnost, že v době dosud neurčité bude třeba rozšířit prostor před nádražím, není důvodem, aby se už nyní vlastnické právo majitele budovy omezovalo. Ostatně stavebník se písemně městu zavázal, že z titulu investic nebude činiti nároků na zvýšenou náhradu.
Proti tomuto výměru odvolalo se město Ž., namítajíc, že stavebník před udělením stav. povolení přestavbu téměř dokončil a porušil tak předpis §§ 11 a 14 stav. statutu, že nejen při novostavbě, nýbrž také při tak rozsáhlé přestavbě a přístavbě dlužno dodržeti platnou regulační čáru — a že novou úpravou značně se zhodnotil dům, takže město při rozšiřování náměstí před nádražím — jsouc nuceno část přistaveného domu k tomu účelu vykoupit — bude zbytečně zatíženo.
K vývodům odvolání podalo technické oddělení zem. úřadu dne 19. prosince 1930 vyjádření tohoto obsahu: »Podle stav. plánů jde o přestavbu a přístavbu se změnami konstruktivními; jdeť o odstranění hlavních zdí, sloužících za podporu stropních konstrukcí, přístavbu ve dvoře, rozdělení budovy novými příčkami, vylámání a zazdění otvorů v hlavních zdech, zvětšení oken do náměstí, k čemuž je třeba povolení podle §§ 2 a 10 stav. statutu.«
Zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím odvolání města Ž. zamítl jednak z důvodů v odpor vzatého výměru, jednak z těchto důvodů vlastních: Ideální regulační čára W.-ova náměstí je sice pravoplatně stanovena, k faktické regulaci však dosud nedošlo a dojde teprve tehdy, až se splní určité předpoklady. Takovými jsou: skutečné rozšíření ž.-ského nádraží a rozhodnutí města v příslušné formě o zahájení vyvlastňovacího řízení za účelem nabytí pozemků, res. objektů ležících před platnou regulační čarou. Tyto předpoklady dosud splněny nebyly a jest proto předčasným trvat na právech a domáhat se nároků z platné regulační čáry vyplývajících. Ze závazného prohlášení stavebníka, učiněného při stav. komisi, že z titulu učiněných investic nebude při uskutečnění regulace nic od města požadovat, vyplývá, že město Ž. v případném a budoucím vyvlastnění nemůže utrpět hmotné újmy. Řešení otázky, že přestavba byla započata a provedena bez úředního povolení, vymyká se z pravomoci zem. úřadu a ponechává se příslušnému úřadu první stolice.
O stížnosti města Ž. bylo uvážiti toto:
Stav. statut býv. župy trenčanské, usnesený dne 11. května 1903, schválený výn. uher. min. vnitra z 10. května 1905 č. 11514-III d) a rozhodný pro řešení sporné stavební záležitosti, neobsahuje ustanovení, že by započetí přestavby bez ohlášení nebo úředního povolení a skončení její přes to, že bylo podáno odvolání proti stav. povolení, mohlo býti překážkou udělení stav. povolení. Cit. stav. statut nikde nestanoví, že taková přestavba nemohla by býti dodatečně kohsentována. Okolnosti stížností namítané mohou jedině zakládati skutkovou podstatu pře- stupku §§ 11, 14 a 27, podle § 62 trestného. Bezdůvodnou jeví se tudíž námitka stížnosti, že žal. úřad v těchto okolnostech neshledal zákonnou překážku udělení stav. povolení.
St-lka již při stav. komisi namítala, že jde o velmi nákladnou a rozsáhlou přestavbu, a v odvolání proti výroku okr. úřadu, že se přestavbou na konstrukci dosavadního domu nic nemění, bránila se opětně poukazem na rozsáhlost přestavby a dovozovala z toho již ve správním řízení, že jde o takový stav. projekt, pří němž dlužno dbáti pravoplatně stanovené regulační čáry s důsledky stanovenými v § 3 stav. statutu. V podstatě shodnou námitku uplatňuje obec i v soudní stížnosti. Proti výroku žal. úřadu, že nebylo třeba dodržeti regulační čáru jednak proto, že nešlo o konstruktivní změny, jednak proto, že nebyly splněny předpoklady pro faktickou regulaci, namítá totiž, že přestavbou mění se celkový charakter přestavované budovy a celé její vnitřní uspořádání a potřeba i předpoklady pro rozšíření náměstí již nastaly. O této námitce uvažoval nss takto:
Cit. stav. statut stanoví v § 3, že při nové stavbě nebo přestavbě takový prostor, který připadá k ulici, je povinna převzít obec za přiměřenou náhradu. Z tohoto ustanovení v souvislosti s ustanoveními § 1, který ukládá obci, aby za účelem regulování ulic a náměstí stanovila regulační čáry a pořídila regulační plány, a s ustanovením § 2, že na ulicích a náměstích jakékoli přeměny a útvary lze provésti jen se svolením patřičného úřadu, vyplývá, že ustanovení to jest dáno k provedení regulování obce a že při udělení stav. povolení pro novostavby a přestavby má býti šetřeno stanovené regulační čáry. Stav. statut neobsahuje sice bližšího vysvětlení pojmu přestavby, s níž vázáno je dodržení regulační čáry, z té okolnosti však, že — ukládaje stavebníkům povinnost postoupiti obci onu část staveniště, která přesahuje regulační čáru, jen ve dvou případech, — staví vedle sebe novostavby a přestavby, dlužno souditi, že nechce postihnouti touto povinností každou třeba i nepatrnou změnu stavebního objektu, nýbrž toliko takovou úpravu, která v relaci k veřejnému prostranství jeví podobné důsledky jako novostavba. Váže-li statut nové stavby na dodržení regulační čáry nepochybně z toho důvodu, že se jimi přilehlé veřejné ulice a náměstí na dobu jejich normálního trvání ustalují, mohl míti v § 3 na mysli pouze ony přestavby, kterými se poměry veřejného prostranství stabilisují stejným způsobem jako pří novostavbách — tedy toliko takové přestavby, jimiž v příčině trvání objektu dociluje se v podstatě stejného účinku jako novostavbou.
Zda žal. úřad posuzoval přestavbu domu s tohoto hlediska, t. j. zda zkoumal stavební změny po stránce jejich účinků co do dalšího trvání budovy, a zda s tohoto stanoviska skutkové okolnosti ve správním řízení zjištěné hodnotil, není z naříkaného rozhodnutí patrno. Neúplnost tato znemožňuje nss-u věcně přezkoumati zákonitost výroku, že stav. změny nebyly takového druhu, aby bylo nutno dodržeti stanovenou regulační čáru. Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud obsahuje tento výrok, zrušiti pro podstatnou vadu řízení podle § 6 zák. o ss.
Také druhý důvod, pro který žal. úřad odepřel zrušiti stav. povolení, nemohl nss uznati po právu. Pro názor úřadu, že pro povinnost říditi se regulační čarou, nestačí, je-li regulační čára pravoplatně stanovena, ný-
95* brž že jest třeba ještě splnění dalších předpokladů, není v cit. stav. statutu žádné opory. Zejména nelze ze žádného ustanovení statutu vyčísti, že by regulační čára, vymezující veřejnou ulici nebo náměstí na straně jedné, byla vázána na to, že i budovy na protější straně byly již postaveny do nové regulační čáry. Kdyby takovýto názor úřadu měl býti správným, bylo by jakékoliv regulování v zastavěné části obce téměř úplně znemožněno, ježto sotva kdy by nastal případ, že by zároveň šlo o novostavbu nebo přístavbu na staveništích příčně přes veřejné prostranství spolu korespondujících.
Také ani z ustanovení § 3 ani z jiných předpisů stav. statutu nelze dovoditi, že by dodržení regulační čáry při přestavbě bylo vázáno na předchozí formální zahájení vyvlastňovacího řízení ohledně získání staveniště, regulační čáru přesahujícího.
Jestliže tedy žal. úřad sám v nař. rozhodnutí vycházel ze skutečnosti, že regulační čára v úseku, v němž přestavovaný objekt se nachází, byla v době rozhodování žal. úřadu pravoplatně stanovena, pak stačila již tato skutečnost sama o sobě k tomu, aby k stanovené regulační čáře bylo stav. úřady náležitě přihlíženo, předpokládajíc ovšem, že jde vůbec o přestavbu podle § 3 stav. statutu. Jeť účelem regulačního plánu vytknouti směrnice pro postup stav. úřadů při vyřizování konkrétních stav. projektů.
Také závazek stavebníkův, že nebude požadovati na obci z důvodu přestavby vyšší náhrady při případné expropriaci, nikterak nemůže stavebníka liberovati od povinnosti ustoupiti s přestavbou do předepsané regulační čáry.
Vycházel-li tedy žal. úřad z právního názoru, že nebylo třeba dbáti pravoplatně stanovené regulační čáry, ježto protější nádraží nebylo ještě rozšířeno do nové regulační čáry, ježto nebylo předem zahájeno vyvlastňovací řízení a ježto obec neutrpí nedodržením čáry žádnou hmotnou újmu, bylo rozhodnutí jeho jako stavebnímu statutu odporující zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10846.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 597-600.