Č. 10904.

Školství (Slovensko): * Udíleje vládní napomenutí podle § 15 zák. čl. XXXVIII:1868 z důvodu, že jeden učitel vyučuje větší počet dětí, než zákon dovoluje (§ 34 cit. zák. a § 5 zák. č. 226/1922 Sb.), není úřad oprávněn uložiti vydržovateli školy, aby nedostatek ten odstranil určitým způsobem (na př. přístavbou další učebny a přístavbou bytu pro další učitelskou sílu).
(Nález ze dne 29. listopadu 1933 č. 16.491.) Věc: Dr. Karel K. v N. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o vládní napomenutí ve smyslu § 15 zák. čl. XXXVIII:1868.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo st-li uloženo, aby vytknutou vadu odstranil přístavbou druhé učebny a naturálního bytu pro druhou učitelskou sílu, zrušuje se pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Referát min. škol. v Bratislavě vydal řím.-kat. biskupskému úřadu v Nitře výměr ze 13. února 1931 tohoto obsahu: Při inspekci na řím.-kat. škole v K. byly zjištěny tyto závady: V školním roce 1930/31 jsou na škole zapsány 73 školou povinné děti, které jsou umístěny v jedné učebně. Podle § 5 zák. č. 226/22 Sb. je maximální počet dětí v jednotřídní škole stanoven na 65, pročež jeví se potřeba zříditi II. zatímní postupovou třídu s příslušnou přístavbou druhé učebny a naturálního bytu pro druhou učitelskou sílu. Ježto vydržovatel školy neučinil zadost své povinnosti, předepsané §§ 11 a 12 zák. čl. XXXVIII:1868, ačkoli byl k tomu školským inspektorátem v P. vyzván, udělujeme vydržovdteli jmenované školy na návrh okr. úřadu v Prievidzi prvé vládní napomenutí ve smyslu § 15 shora uvedeného zák. čl. s upozorněním na právní následky případného třetího vládního napomenutí.
Ve stížnosti podané na tento výměr biskupem nitranským se namítá, že v §§ 11 a 12 zák. čl. XXXVIII:1868 není vydržovatelům církevních škol uložena povinnost rozšířiti školu z důvodů, že dosavadní školní místnosti nepostačují pojmouti všechny školou povinné děti z obce. Nemůže proto potřeba rozšíření konfesijní školy býti podkladem udělení vládního napomenutí, neboť náboženským společnostem není uložena povinnost zřizovati a udržovati školy jako obcím politickým, nýbrž mají jen právo zřizovati a udržovati školy s tím omezením, že školy mají vyhovovati zákonným požadavkům. Je-li školu třeba rozšířiti, může býti podle názoru stížnosti vydržovatel konfesijní školy jen vyzván, aby školu rozšířil, a nevyhoví-li do 6 týdnů, může úřad naříditi zřízení školy obecní, ale jen s ponecháním dosavadní konfesijní školy, jinak zákonitým požadavkům vyhovující.
O stížnosti nss uvážil:
Podle ustanovení § 11 č. 2 zák. čl. XXXVIII:1868 mohou náboženské společnosti zříditi a udržovati veřejné ústavy vyučovací mimo jiné s podmínkou, že budou míti na zřeteli předpis § 34 téhož zák. čl. o počtu dětí, jež má jeden učitel vyučovati. V cit. § 34 se stanoví, že jeden učitel nesmí zpravidla vyučovati více dětí než 80, a že ve výjimečných případech může škol. úřad povoliti výjimku. Toto ustanovení bylo změněno předpisem § 5 zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb., který podle § 17 téhož zák. platí o všech veřejných školách obecných (Pudových) a občanských vůbec, nehledíc na to, kým byly založeny a jsou vydržovány. Platí tedy předpis § 5 cit. zák. také o veřejných Pudových školách zřízených a vydržovaných náboženskými společnostmi. Podle cit. § 5 řídí se počet tříd při obecné (Pudové) škole počtem dětí. Největší počet dětí v jedné třídě stanoví se tam pro školní léta 1927/28 až 1931/32 na obecných (ľudových) školách jednotřídních na 65. Přestoupí-li počet dětí v některé třídě školy obecné (ľudové) v tom kterém roce největší číslo v § tom uvedené a nedá-li se přeplnění třídy odpomoci přípustnými změnami zařáděním dítek (o čemž rozhoduje příslušný inspektor školní), zřídí se při škole další třída a to zatímní.
Stížnost nepopírá správnost skutkového zjištění žal. úřadu, že v jednotřídní řím.-kat. škole v K. byly ve školním roce 1930/31 zapsány 73 školou povinné děti, tudíž více, než je nejvyšší počet dětí, který podle cit. § 5 zák. č. 226/22 byl ve školním roce 1930/31 v jedné třídě přípustný. Nevyhovovala tudíž řečená škola ustanovení § 11 bodu 2 zák. čl. XXXVIII:1868, pokud jde o počet dítek vyučovaných jedním učitelem. Ježto pak podle § 15 téhož zák. čl. je též nedodržení podmínek § 11 důvodem vydání napomenutí podle tohoto zákonného předpisu, nelze uznati, že žal. úřad neměl v tomto případě vůbec zákonného podkladu k vydání nař. rozhodnuti.
Naproti tomu nelze nař. rozhodnutí uznati zákonným, pokud se v něm vyslovuje, že rozšíření školy se má státi přístavbou druhé učebny a naturálního bytu pro druhou učitelskou sílu, neboť státní úřad školský není podle zákona oprávněn nařizovati, aby zjištěné nedostatky škol konfesijních byly odstraněny určitým způsobem; dlužno proto ponechati vydržovateli školy, aby sám zvolil prostředky, jimiž lze nedostatky školy jím vydržované odstraniti, na př. jde-li o opatření nových místností školních, jest ponechati úvaze vydržovatele školy, zda vhodné místnosti opatří novostavbou budovy školní nebo snad nájmem nebo vyho>i předpisům zákona způsobem jiným.
Bylo proto v tomto bodu uznati stížnost důvodnou a zrušiti nař. rozhodnutí v tomto směru podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10904. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 756-758.