Č. 10 660

Stavební právo (Slovensko):* Podle stavebního statutu župy trenčínské není obec legitimována k odvolání z rozhodnutí o žádosti za udělení stavebního povolení, netvrdí-li porušení svého práva sousedského nebo práva příslušejícího jí jako správkyni veřejného statku, nebo práva vzniklého z pravoplatného stanovení regulací.
(Nález ze dne 27. června 1933 č. 11 351.)
Věc: Alois Ď. v Ž. proti zemskému úřadu v Bratislavě o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní úřad v Žilině výměrem z 26. května 1931 udělil Aloisů Ď. v Ž. na základě ustanovení § 10 žup. stav. statutu z r. 1903 č. 133 — 3373, schváleného min. výn. č. 11.514 — 1905 B M, hledě k výsledkům stav. komise z 15. dubna 1931, povolení k novostavbě stájí, projektované na dvoře obytné budovy u B.-ovy cesty v Ž. Námitky sousedů a obecní stav. komise, že stavba odporuje v ohledu zdravotním a estetickém ustanovením měst. stav. statutu, schváleného obecním za- stupitelstvem 16. prosince 1927 a potvrzeného výměrem okresního ná- čelníka v Žilině ze 17. září 1928, zamítl, neboť podle rozhodnutí zem. úřadu v Bratislavě ze 13. května 1931, jímž zrušen byl výměr okresního úřadu, stav. povolení odpírající, jest pro město Ž. směrodatný jedině stav. statut býv. župy trenčínské, který dosud nebyl změněn. Podle usta- novení tohoto statutu pak s hlediska zájmů veřejných i soukromých udě- lení stav. povolení nic v cestě nestojí.
Z tohoto výměru odvolalo se kromě sousedů a čsl. státní nemocnice také město Ž., které v souhlasu s námitkami, uplatňovanými při stav. komisi, vytýkalo, že povolení stavby odporuje jak doplňku žup. stav. statutu, usnesenému ve schůzi zastupitelstva ze 16. prosince 1927, tak rozhodnutí býv. župního úřadu v Turč. Sv. Martině č. 1839/1928, jímž bylo intimováno pravoplatné rozhodnutí municipálního výboru býv. župy trenčanské o schválení měst. regulačního plánu a některých ustanovení o způsobu zastavení; podle těchto — bod 7 odst. 4 — jest nepřípustno v regulovaném území stavěti větší továrny a podniky, které ohrožují zájmy veřejného zdravotnictví a ruší klid obyvatelstva. Ježto pak projektovaná stavba není malými stájemi, nýbrž celým dvorem — »majerem« —, jest udělené povolení v rozporu s cit. ustanoveními, a to tím více, že ležíc v blízkosti státní veřejné nemocnice, bude jí v neprospěch. Zem. úřad v Bratislavě, vykonav dne 11. července 1931 na místě samém komis. šetření za účasti stran a zdravotního úředního znalce, nař. rozhodnutím odvolání státní nemocnice odmítl pro nepřípustnost, odvolání sousedů zamítl pro bezpředmětnost, odvolání města však vyhověl, nař. výměr zrušil a vyslovil, že žádané stav. povolení se neuděluje. Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musel se nss především zabývati námitkou, že obec Ž. k podání odvolání nebyla legitimována. Námitkou touto stížnost vytýká, že žal. úřad neměl vůbec práva ve věci samé rozhodovati a nebyl tudíž také oprávněn udělené stavební povolení z moci úřední zrušiti.
Nss musel této námitce přisvědčiti. Z § 1 stav. statutu býv. župy trenčínské z 11. května 1903, schváleného výnosem uher. min. vnitra z 10. března 1905, lze zajisté dovoditi, že obcí pravoplatně stanovená regulační opatření zakládají pro obec právní nárok na to, aby jich bylo dbáno, tedy i právo obce brániti se proti nedodržování těchto opatření úřady stavebními. Kromě toho je obec oprávněna rozhodnutí o žádosti za udělení stav. povolení bráti v odpor z důvodu, že jím byla porušena práva sousedská, zejména i ta, jež přísluší obci jako správkyni statku veřejného.
Obec Ž. ovšem ve svém odvolání vytýká porušení předpisů regulačního plánu, jak se na nich usneslo obecní zastupitelstvo a jak je potvrdil okresní náčelník, resp. jak je schválil municipální výbor býv. župy trenčínské, při tom však přehlédla, že již rozhodnutím zem. úřadu ze 13. května 1931 bylo vysloveno, že tato obcí usnesená regulace nemá právní závaznosti a že rozhodnými jsou jen ustanovení stav. statutu župy trenčínské. Toto rozhodnutí, byvši doručeno také obci, projevilo své právní účinky i proti ní. Obec tedy nemohla se nyní dovolávati toho, že povolení udělené okresním úřadem příčí se pravoplatnému opatření regulačnímu, jehož porušení by jí dávalo legitimaci proti rozhodnutí tomu podati odvolání a neměla ovšem také práva, domáhati se svým odvoláním nového rozhodnutí ve věci, o níž zem. úřad již dříve rozhodl. Ale pak také obec, která by byla oprávněna stav. povolení, udělené okresním úřadem, bráti v odpor jen v mezích rekursní legitimace, jak shora byla vytčena, ve svém odvolání neuplatňovala žádný nárok, o němž by zem. úřad byl mohl věcně rozhodovati, a nebyla proto k odvolání legitimována. Zem. úřad zrušiv v odpor vzaté rozhodnutí okr. úřadu jedině k odvolání obce — tedy k odvolání strany nelegitimované — rozhodoval zcela bez podkladu pro svou instanční kompetenci.
Z toho důvodu musil nss zrušiti nař. rozhodnutí pro nezákonnost, aniž mohl vejíti na další námitky stížnosti.
Ježto pak žal. úřad odvolání sousedy vznesené zamítl jedině proto, že následkem zrušení uděleného stav. povolení k rekursu obce je pokládal za bezpředmětné, bude na něm, aby nyní, kdy podklad pro tento výrok byl odklizen, rozhodl znovu o odvolání sousedů a vypořádal se s námitkami v něm uplatňovanými.

Citace:

č. 10 660. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 137-138.