Č. 10 670

Zaměstnanci veřejní. — Župy. — Řízení správní (Slovensko): * Rozhodnutí zemského úřadu jako prvé stolice ve věci služebních příjmů župního zaměstnance na Slov. není v instančním pořadu konečné.
(Nález ze dne 30. června 1933 č. 7353.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10 597, 10 638, 10 667/33.
Věc: Koloman K. v M. proti zemskému úřadu v Bratislavě o do- platek služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výnosem ze 7. srpna 1930 nevyhověl zem. úřad v Bratislavě žádosti st-le, župního cestmistra, o vyplacení 2/3 služebních požitků za dobu jeho suspense od 1. února 1926 do 31. července 1928, nýbrž přiznal mu za tu dobu pouze 1/3 ročních požitků s tím, že drahotní přídavky na členy rodiny st-li nepříslušejí ve smyslu ustanovení § 6 zák. č. 394/22, protože st-1 nebyl v uvedené době státním občanem čsl. a osvědčení o státním občanství přes opětné vyzvání dosud nepředložil. Rozhodnutí to označeno jako konečné v instančním pořadu.
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí podané, uvážil nss především z úřední povinnosti, zkoumaje předpoklady své vlastní příslušnosti, zda rozhodnutí to jest výrokem úřadu, který podle platných předpisů je povolán rozhodnouti v této věci jako instance v pořadí stolic správních konečná.
Nař. rozhodnutí vydal zem. úřad jako úřad stolice první dne 7. srpna 1930, tedy v době, kdy na Slov. byl již v účinnosti zák. o organisaci politické správy ze 14. července 1927 č. 125 Sb., podle jehož čl. 8 odst. 1 lze se z rozhodnutí zem. úřadu, rozhoduje-li v prvé stolici, odvolati k příslušnému min., pokud opravný prostředek není vyloučen.
Opíraje se o usnesení adm. plena z 22. května 1933, vyložil nss citovaný předpis čl. 8 org. zák. v nál. Boh. A 10 597/33 v ten rozum, že je předpisem tím normována nejen zásada, že pořad instancí v oboru politické správy je principielně omezen na dvě stolice, nýbrž, že je tím stanoveno positivně, že ve věcech vnitřní správy svěřené úřadům politickým, je proti rozhodnutí, které učinil v první stolici úřad zemský, zásadně přípustno odvolání k úřadu vyššímu — ministerstvu. Normy čl. 8 org. zák. o přípustnosti opravných prostředků a o instančním pořadu postihují jako výlučné pravidlo v těchto směrech platné rozhodnutí a opatření zem. úřadů, vydaná při výkonu jejich kompetence podle § 5 org. zák. Uvedená zásada platí ovšem pouze potud, »pokud opravný prostředek není vyloučen«. Opravný prostředek je však v tomto smyslu vyloučen pouze tam, kde jej — ač by o sobě možný byl — zákon positivně vylučuje, dávaje zřejmě na jevo, že v tom kterém případě opravný prostředek, o sobě možný, připustiti nelze. K výkladu tomu byl nss veden úvahou, že jiný výklad by nevyhověl intenci organisačního zákona, patrné jednak ze zavedené jednotné úpravy organisace politických úřadů v celém státním území, jednak z ustanovení § 8 organisač. zákona (»k zjednodušení a sjednocení správy«), učiniti další krok ve sjednocování právního řádu, dosud rozděleného v jednotlivých oblastech státu, tedy zejména též provésti sjednocení pořadu instančního v oblasti býv. práva rak. a v oblasti práva uher.; naopak jiný výklad vedl by dokonce k roztříštění jednotnosti úpravy instančního pořadu i tam, kde podle dosavadního stavu ve stejných právních materiích jednak v zemi České, jednak v zemi Moravskoslezské již byla, zejména v těch případech, kde podle § 8 cit. zák. došlo k přesunům kompetence s úřadů zem. na úřady okresní.
Ve sporech o služební příjmy župních zaměstnanců rozhodovaly na Slov. před účinností župního zákona č. 126/20 podle § 47 lit. i) z. čl. XXI: 1886 municipální výbory (resp. podle z. č. 64/1918 Sb. adm. výbory) v jediné stolici,. z jejichž rozhodnutí byla podle § 45 zák. čl. XXVI: 1896 přípustná stížnost přímo na uher. ss. Kompetence municipálních výborů přešla podle § 6 zák. č. 126/20 na župní úřady (srov. Boh. A 3520/24) a s těchto podle § 5 organisač. zák. na úřad zemský. Z rozhodnutí tohoto úřadu — jak nahoře vyloženo — jest podle předpisu čl. 8 odst. 1 organisač. zák. přípustno odvolání k příslušnému min., neboť není positivního předpisu, který by stanovil, že v případech, o jaký jde, opravný prostředek, o sobě možný, připustiti nelze. Takovým předpisem není zejména ustanovení § 45 zák. čl. XXVI: 1896, z něhož plyne instanční konečnost rozhodnutí municipál. výboru ve věcech služeb, příjmů župních zaměstnanců pouze nepřímo.
Byla by tudíž stížnost vlastně nepřípustnou podle § 5 zák. o ss, poněvadž nesměřuje proti rozhodnutí úřadu poslední přípustné stolice správní. Leč nss přihlédl k tomu, že st-l podal z rozhodnutí zem. úřadu stížnost na nss, sveden byv nesprávným právním poučením, obsaženým v nař. výměru, že rozhodnutí zem. úřadu je v instančním pořadu konečné. Tím se stalo, že st-l nepoužil správné právní obrany proti rozhodnutí zem. úřadu, totiž odvolání k příslušnému min. Pro uvedenou vadu poučení o opravných prostředcích, již bylo uznati za vadu podstatnou, poněvadž jí byla st-li ztížena obrana jeho práv, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž bylo možno zabývati se meritem sporu.

Citace:

č. 10 670. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 167-168.