Č. 10759.
Řízení správní. — Cesty: Rozhodnutí osk jako silničního úřadu či prohlášení strany (podnikatele stavby silnice okresní)?
(Nález ze dne 4. října 1933 č. 15150.)
Věc: František Š. v T. (adv. Dr. Viktor Poláček z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o správu silnic a silniční policii.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Podáním ze 3. prosince 1925 žádal st-l osk-i v K., aby projektovaná okresní silnice z K. do T. byla položena nejméně 1,30 m od jeho domu (oproti projektovaným 80 cm), poněvadž jinak by prý základům domu, které jsou z drobivého materiálu, hrozilo nebezpečí poškození. Dalším podáním ze 14. června 1926 zaslal st-l podobnou žádost zsv-u, v níž poukazoval na to, že jeho podání z 3. prosince 1925 nebylo dosud osk-í vyřízeno, a dále na to, že již při předchozí komisi vytýkal, že bude mu zabráněn příjezd do sklepa i vrat dvora. Kromě toho — jak dodatečně zjistil — kus pozemku před jeho domem, po němž má silnice vésti, jest jeho vlastnictvím. Protože nebylo s ním dosud jednáno, aniž vyvlastňovací řízení zavedeno, a aniž jaká náhrada mu poskytnuta, žádal, aby uvedené skutečnosti byly zjištěny, na ně vzat zřetel, a aby to, co z jeho pozemku bylo odkopáno, bylo zase upraveno. Podobné námitky opakoval st-l v protokolárním podání u obecního úřadu dne 1. října 1926 a v další stížnosti k zsv-u z 16. února 1928, v níž odmítal odpovědnost za nebezpečí srážky s autem pro špatný vjezd do svého statku.
Při komisi, konané z nařízení zsv-u dne 11. května 1928, při níž uznána do jisté míry oprávněnost st-lových požadavků, trval st-l na všech svých požadavcích a odmítl protokol podepsati. Podle zápisu u obecního úřadu dne 25. října 1928, podepsaného st-lem, oznámil tento v týž den, že při výjezdu z vrat nemohl zahnouti směrem ke K. a že zůstal s povozem trčeti přes okresní silnici, načež, když mu nikdo nepomohl, večer prostě vypřáhl koně. Prohlásil, že vůz odstraňovati nebude a že věc bude se opakovati, dokud náprava nebude zjednána. K dotazu starosty obce, který dal zatím vůz odstraniti na útraty obecni, sdělila osk v K. dne 26. října 1928 obecnímu úřadu, že týž jest povinen bdíti spolu s četnickou stanicí nad nerušeným provozem silničním a že vůz má býti odstraněn na útraty majitele; tento měl pak býti o tom vyrozuměn a poučen, aby takové věci napříště nečinil, dokud nebude o záležitosti jeho vjezdu pravoplatně rozhodnuto a vjezd upraven; st-l měl býti poučen, že následky by si musil pak sám přičísti.
Podáním z 2. listopadu 1928 u zsv-u v Praze žádal st-l opětně za vyřízení svých stížností a věcně je opakoval, při čemž jejich oprávněnost dovozoval příhodou s vozem dne 25. října 1928, přikládaje opis připíšu osk z 26. října 1928, a žádal znovu za náhradu škod mu způsobených.
Osk v K. usnesla se pak v schůzi dne 13. listopadu 1928 mezi jiným též na některých opravách u st-le a vyzvala dne 15. listopadu 1928 čtyři stavitele k podání nabídek na tyto dodatečné práce. — Ani při smírném pokusu, konaném dne 9. října 1929 z nařízení zem. úřadu, nebylo smíru docíleno a st-l, trvaje stále na všech svých požadavcích, nepřijal nabídky zástupců okresu, vyhovující mu pouze částečně. Když pak smír ani dne 4. srpna 1930 se nezdařil, sdělil okresní náčelník st-li přípisem z 8. srpna 1930, že okresní zastupitelstvo v R. ve schůzi své dne 7. srpna 1930 usneslo se setrvati na návrzích kladených zástupci okresu při komisionelním jednání dne 9. října 1929 (jež byly znovu opakovány) a na další požadavky st-lovy nepřistoupiti. St-l zároveň uvědoměn, že o tomto usnesení okr. zastupitelstva vyrozuměn současně i zem. úřad.
Zem. úřad v Praze vydal pak dne 8. října 1930 výměr tohoto znění: Zem. úřad v Praze, vyšetřiv prve a spravedlivě uváživ všechny okolnosti a poměry, nedává místa odvolání Františka Š. v T. z 2. listopadu 1928, věcně čelícímu proti výměru býv. osk v K. z 26. října 1928, odvolání to jako nezákonné a neodůvodněné zamítá a v odpor vzaté rozhodnutí potvrzuje. Pokud st-l se domáhá náhrady škody, odkazuje se se svými soukromoprávními nároky na pořad práva civilního. V důvodech bylo pak uvedeno: V odpor vzatým rozhodnutím býv. osk v K. uloženo bylo obecnímu úřadu v T., aby bděl s četnickou stanicí podle zák. a silničního řádu nad nerušeným provozem, bránil poškozování okr. silnic a dal okamžitě odstraniti vůz st-lův a to jeho nákladem, dále, aby o tom vyrozuměl četnickou stanici a st-le, a téhož zároveň poučil a vyzval, aby nečinil nepřístojnosti až do pravoplatného rozhodnutí předmětné záležitosti. Rozhodnutí toto se zcela shoduje s platnými zákony a námitky st-lem proti němu učiněné jsou patrně bezdůvodnými. Dále bylo vyšetřeno, že okres jako takový projevil a projevuje usnesením okr. zastupitelstva v R. ze 7. srpna 1930 opětovnou ochotu zřídili při usedlosti Františka Š. v T. vrata dřevěná, znovu vyzdíti pilíře vrat v šířce 4,20 m a upraviti vrata tím způsobem, jako byla dřívější i s požadovanými dvířky a případně i vrata na 5 m rozšířiti a zříditi betonovou desku na stávající přizděný teras v délce okrouhle 15 m a v šířce 1 m2 zdiva cementovou maltou omítnouti. Pokud st-l se domáhá náhrady škody stavbou silnice utrpěné, uplatňuje nárok rázu soukromo-právního, jehož projednání jest vyhraženo řádným soudům, a sluší proto st-le odkázati na pořad práva civilního. Zavedení řízení expropriačního nejeví se prozatím potřebným, ježto bude se teprve v nejbližší době zaváděti knihovní pořádek ohledně ploch stavbou silnice zaujatých, případně, že st-l neprokázal nikterak, že by část pozemku, před jeho domem silnicí zabraná, byla jeho vlastnictvím. Slušelo tedy odvolání, resp. i ostatní stížnosti Františka Š. v téže věci jako věcně i zákonně neodůvodněné zamítnouti a správné i zákonité stanovisko okresu potvrditi a pokud se týče jeho nároků soukromoprávních, odkázati jej na pořad práva civilního. Maje uvažovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musel si nss především skutkově ujasniti původ sporu. Příběh, který zavdal podnět k tomuto sporu, je podle stavu správních spisů v podstatě tento:
Šlo o stavbu okresní silnice z K. do T., jež probíhá podél st-lovy usedlosti. St-l, jak se zdá, již ve stadiu projektu, jistě však již po zřízení silnice vznášel proti stavbě její řadu protestů. Zejména uváděl, že stavbou silnice bylo přímo zasaženo do jeho vlastnictví tím, že byla pro silniční trasu zaujata část jeho pozemku před jeho domem, dále že zřízenou silnicí budou ohroženy základy jeho stavení, jež jsou zřízeny z drobivého materiálu, že následkem hluboké prokopávky blízko stavení zamáčí se jeho sklep a že byla mu poškozena vjezdová vrata a hradební zeď. Jiným směrem nesou se protesty proti tomu, že situováním silnice bude mu zamezen řádný příjezd do jeho usedlosti a výjezd z ní, jakož i zmařeno užívání sklepa. Tyto protesty byly vznášeny jednak k osk jako podnikatelce stavby silniční, jednak k zsv. Podle stavu spisů o žádném z těchto protestů nebylo vydáno zastupitelským okresem vyřízení, jež by bylo lze považovati za úřední rozhodnutí; nejvýše by tu mohlo jiti o prohlášení strany. Zejména není takovým rozhodnutím ani usnesení osk z 26. října 1928, týkající se věcí silniční policie, ba ani pozdější usnesení okr. zastupitelstva ze 7. srpna 1930, nehledě k tomu, že došlo k němu teprve po podání st-lově z 2. listopadu 1928, označeném v nař. rozhodnutí jako »odvolání«, a teprve bezprostředně před vydáním nař. rozhodnutí, jež zřejmě chtělo býti rozhodnutím druhé stolice, a nehledě k tomu, že ani nař. rozhodnutí nespatřuje v tomto usnesení nějaké prvostupňové rozhodnutí o st-lových stížnostech a námitkách a nevyřizuje snad nějaké odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí snad podané.
Není věcí nss-u, aby v nynějším stadiu zkoumal, které ze zmíněných protestů uplatňují soukromá práva vlastníka pozemku, zejména zdali a kterými brání se proti přímým zásahům do svého pozemkového vlastnictví a kterými brání se proti nepřímým immissím ve smyslu § 346 odst. 2 event. ve smyslu § 364 b) o. z. o., a které z protestů jeho uplatňují snad zkrácení st-le v užívacích právech, jež příslušejí adjacentu veřejné komunikace. Nemůže proto také býti dnes úkolem tohoto nss-u zabývati se otázkou, zda a které z těchto protestů sluší uplatniti soudními žalobami a které z nich lze vznésti na spor veřejnoprávný ve smyslu čl. 7 zák. o organisaci politické správy č. 125/27 Sb.
V dnešním stadiu musel se nss omeziti na otázku procesní a zkoumati zejména, zdali žal. úřad byl povolán rozhodovati jako úřad odvolací, za jaký se ve svém rozhodnutí výslovně označuje.
Všechny písemné protesty st-lovy, označené promiscue jako »žádost« neb »stížnost«, domáhají se disposic podnikatelčiných na ochranu proti újmě jimi tvrzené a žádné z podání jeho není formulováno jako instanční odvolání. To platí zejména také o podání st-lově z 2. listopadu 1928, v nař. rozhodnutí dovolaném, neboť ani ono nejeví se jako »odvolání« proti nějakému autoritativnímu rozhodnutí, nýbrž — jsouc stejně označeno jako pouhá »žádost« — jeví se právě svým obsahem opět pouhou stížností, domáhající se zásahu, aby dřívější podání st-lova byla konečně osk-í vyřízena (st-l se tu tedy teprve domáhal autoritativního rozhodnutí o svých námitkách).
Žal. úřad neměl také před sebou ani žádného výroku úředního, který by bylo lze uznati za rozhodnutí prvé instance. Zejména není takovým prvoinstančním rozhodnutím ani připiš osk z 26. října 1928, jenž nemá ani vnější formy rozhodnutí, a presentuje se jen jako pouhý vnitřní pokyn daný nadřízeným úřadem úřadu místní policie k dotazu starosty obce, jak si má tento počínati ve věci silniční policie (ponechání vozu st-lem na silnici). Na tom se nic nemění ani tím, že podle téhož pokynu měl býti st-l upozorněn, aby, dokud nebude v záležitosti jeho vjezdu pravoplatně rozhodnuto, podobných nepřístojností pod následky vlastní zodpovědnosti nečinil, naopak svědči právě tento pasus o tom, že i v tomto přípisu byla si osk sama vědoma toho, že o zmíněných již protestech st-lových nebylo dosud rozhodováno. I skutečnost, že zmíněný připiš osk dostal se v celém svém znění — patrně se strany obecního úřadu, chtějícího provésti ono »upozornění« — k vědomosti st-lově (jak by plynulo z jeho podání z 2. listopadu 1928), nemění nic na povaze tohoto přípisu, který není instančním rozhodnutím o protestech st-lem vznášených.
Pustiv se tedy ve zřejmém rozporu se stavem spisů do rozhodování jako stolice odvolací, aniž byly dány základní pojmové předpoklady řízení odvolacího, porušil žal. úřad předpisy procesní tak vážným způsobem, že bylo nutno nař. rozhodnutí pro vadnost zrušiti a tím vyhověti petitu st-lovu, aby věc byla vrácena k novému projednáni.