Č. 10951.

Školství: * Správcem samostatné školky mateřské (§§ 5, 10, 11 odst. 2 min. nař. č. 108/1872 ř. z.) může být jen osoba, znalá vychovávacího jazyka této mateřské školky. Není vyloučeno, aby průkaz znalosti vychovávacího jazyka byl správcem podán i jiným způsobem, nežli zkouškou dospělosti, složenou před komisí příslušného jazyka.
(Nález ze dne 20. prosince 1933 č. 5049.)
Věc: Obec T. proti ministerstvu školství a národní osvěty o řízení městské školky mateřské.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na vyzvání zšr-y v Praze z 31. října 1929 sprostil okr. škol. výbor v Teplících-Šanově výměrem z 8. listopadu 1929 Maxe R., nadučitele německé obecné školy v T., správy mateřské školy s českou řečí vyučovací tamtéž, poněvadž nemá způsobilosti pro školy s českou řečí vyučovací a není tedy způsobilým zastávati místo správce této mateřské školy. O tom uvědomeny městská rada a míst. škol. rada v T., tato poslední s vyzváním, aby ve smyslu § 14 nař. býv. min. vyuč. z 22. června 1872 č. 108 ř. z. jmenovala správcem této mateřské školy jinou způsobilou osobu učitelskou. — Dodatečně byla uvědoměna míst. škol. rada v T., že inspektorát menšinových škol národních s českým jazykem vyučovacím v D. navrhuje za prozatímního správce mateřské školy ředitele obecné a měšťanské školy dívčí s českým jazykem vyučovacím v T. Jaroslava T.
Proti sproštění nadučitele Maxe R. správy mateřské školy podaly jak obec tak míst. škol. rada v T. odvolání.
Výměrem z 24. ledna 1930 zamítla zem. škol. rada odvolání z těchto důvodů:
Výnosem zšr-y z 27. října 1921 bylo schváleno zřízení a otevřeni mateřské školy v T. pro děti české národnosti. Po rozumu § 6 říš. zák. školního ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. má se tedy v této mateřské škole vyučovati českým jazykem, k čemuž je potřebí způsobilých osob. Způsobilost správce mateřské školy, o něhož tady jde, je předepsána v § 11 nař. býv. min. vyuč. z 22. června 1872 č. 108 ř. z., podle něhož správce mateřské školy, který je podle § 10 téhož nař. odpovědný za pedagogické řízení mateřské školy, má míti vedle jiných průkazů alespoň vysvědčení učitelské dospělosti pro obecné školy. Vysvědčení učitelské dospělosti podle § 64 nař. býv. min. vyuč. z 31. července 1886 č. 6031 poskytuje způsobilost k učitelství na obecných školách jen s určitým vyučovacím jazykem a nikoliv pro obecné školy vůbec a proto, kdo chce nabýti vysvědčení dospělosti pro školy s jiným jazykem vyučovacím, musí se podle zmíněného min. nař. podrobiti ještě zkoušce před komisí, zřízenou pro zkoušky dospělosti, v příslušném jazyce. Podobně musí pěstounka, která chce nabýti způsobilosti pro mateřské školy s jinou řečí vyučovací, vykonati podle § 101 vynesení býv. min. vyuč. z 3. července 1914 č. 3632, jímž byly vydány nové předpisy pro ústavy ku vzdělání pěstounek pro mateřské školy, ještě zkoušku před komisí příslušného jazyka. Max R., který byl městskou radou v T. ustanoven správcem všech městských škol mateřských, tedy také české školy mateřské, má toliko vysvědčení dospělosti pro obecné školy s vyučovacím jazykem německým a nemá tedy potřebné způsobilosti pro správce školy české. Zšr schvalujíc zřízení české školy mateřské v T. vzala sice také na vědomí ustanovení jmenovaného řídícího učitele správcem této školy, ale tenkrát jí nebylo známo, že zmíněný učitel má vysvědčení dospělosti toliko pro německé školy a žě tedy nemá potřebné způsobilosti pro místo správce české školy. Teprve později, když se ukázalo, že se na úřední spisy jako správce české školy mateřské podpisuje německy a užívá německého razítka, bylo dodatečným úředním šetřením zjištěno, že nemá vysvědčení dospělosti pro české školy a že tedy není způsobilý zastávati místo správce české školy. Bylo tedy úřední povinností školních úřadů postarati se o to, aby nezákonný stav, který ustanovením nezpůsobilého správce na české mateřské škole nastal, byl ihned z úřední moci odstraněn. Při tom bylo podle § 14 nař. býv. min. vyuč. z 22. června 1872 č. 108 ř. z. šetřeno práv zakladatelky školy — městské rady —, neboť městská rada i místní školní rada byly vyzvány, aby samy ustanovily za správce české školy mateřské osobu k tomu způsobilou, jak jsou podle § 14 zmíněného min. nař. povinny. Z úřední moci bylo jen učiněno opatření, aby v přechodné době, než bude zakladatelkou školy ustanoven způsobilý správce školy, byla správa české školy mateřské na dobu nezbytné potřeby zastávána způsobilou osobou.
Proti tomuto rozhodnutí podaly opět obec a míst. škol. rada v T odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů výměru zšr-y.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že předpisy o způsobilosti pedagogického správce mateřské školy byly nesprávně vyloženy, případně pominuty. Námitku tu odůvodnňuje stížnost takto: Žal. úřad vychází z § 6 říš. zák. školního jednajícího o řeči vyučovací, ale přehlíží při tom jednak, že podle § 2 odst. 2 min. nař. č. 108/1872 ř. z. jest na mateřských školách veškeré vyučování ve smyslu školy vyloučeno, a proto pojem řeči vyučovací na mateřské školy vztáhnouti nelze, jednak že §§ 11 a 12 tohoto nař. rozeznávají mezi správou, praktickou výchovou a stykem s dětmi. Praktickou výchovu a styk s dětmi označuje nařízení to jako úkol pěstounek, které samozřejmě musejí býti mocny jazyka dětí, kdežto tento požadávek není ani předepsán ani samozřejmý při správci školy, jest tedy východisko z § 6 říš. škol. zák. falešné. Dále může podle § 5 odst. 1 min. nař. č. 108/1872 ř. z. býti mateřská škola samostatná nebo spojena se školou obecnou a podle toho jsou pak ve smyslu § 11 různý požadavky kladené na správce mateřské školy. Jen pro správce samostatné mateřské školy se podle § 11 odst. 2 vyžaduje nejméně vysvědčení dospělosti pro obecné školy. Pro správce mateřské školy spojené se školou obecnou se dalšího průkazu vůbec nežádá a to z toho důvodu, poněvadž podle odst. 1 tohoto paragrafu správa mateřské školy náleží správci obecné školy a tento správce jest podle § 10 téhož nařízení zodpověděn jen za pedagogické řízení školy, k čemuž má způsobilost dosaženou na ústavě ku vzdělání učitelů. V daném případě jde o školu mateřskou, která jest spojena s obecnou školou a toto spojení bylo provedeno na nátlak okr. škol. výboru z důvodů pedagogických. Ustanovení § 64 organisačního statutu pro ústavy učitelské tu nepadá v úvahu, jednak proto, že na mateřských školách jest vyučování po způsobu škol vyloučeno, jednak že správa mateřské školy spojené se školou obecnou jest podle zák. svěřena správci školy obecné. Ostatek lze pochybovati o správnosti výkladu tohoto paragrafu žal. úřadem, že by totiž nestačila znalost druhého jazyka a bylo v každém případě potřebí ještě zkoušky před komisí z druhého jazyka. Předpisů pro učitelky mateřských škol nelze sem vůbec vztahovati, poněvadž věcná i právní situace těchto učitelek jest zcela jiná než situace správců těchto škol.
O této námitce uvážil nss toto:
Pokud se v této námitce zdůrazňuje rozdíl mezi školami mateřskými samostatnými oproti školám mateřským společným se školou obecnou a tvrdí se, že mateřská škola pro děti české národnosti v T. jest spojena s obecnou školou s vyučovacím jazykem německým, nemohl nss k tomuto tvrzení, byť i bylo snad správné, přihlížeti, poněvadž nebylo uplatněno v řízení správním. V řízení tomto naopak jak žal. úřad, tak i stěžující si obec stály na stanovisku, že mateřská škola pro děti české národnosti v T. jest školou samostatnou. Plyne to ze správních spisů. Jednak výměrem zem. škoh rady v Praze z 27. října 1921 bylo schváleno zřízení mateřské školy pro děti české národnosti jako školy samostatné, jednak i rozhodnutí téhož úřadu z 24. ledna 1930, kterým bylo zamítnuto odvolání obce proti opatření okr. škol. výboru, stoji na stanovisku, že jde o školu samostatnou, dovolávajíc se ustanovení § 11 min. nař. č. .108/1872 ř. z. potud, pokud toto nařízení předepisuje pro správce mateřské školy průkaz vysvědčením učitelské dospělosti a takový průkaz se požaduje pro správce mateřské školy samostatné. Také obec sama jednak ve svém odvolání proti opatření okr. škol. výboru jednak proti rozhodnutí zem. škol. rady právě citovanému se dovolávala ustanovení § 11 cit. min. nařízení potud, pokud toto předpisuje pro správce mateřské školy průkaz vysvědčením dospělosti pro školy obecně a tento průkaz — jak již řečeno — požaduje se pro správce mateřské školy samostatné. Teprve ve stížnosti na nss tvrdí stížnost, že škola tato jest spojena s obecnou školou s německým jazykem vyučovacím a vyvozuje z toho důsledek, že správce takové školy nemusí ve smyslu § 11 odst. 1 cit. min. nař. předkládati žádný průkaz, neboť mu stačí skutečnost, že je správcem obecné školy, se kterou jest mateřská škola spojena. Bylo proto námitku tuto, pokud uplatňuje okolnost, že jde o školu mateřskou, která jest spojena s obecnou školou, odmítnouti pro nepřípustnost podle §§ 5 a 6 zák. o nss a nss musil vycházeti z toho, že jde o školu samostatnou.
Pokud pak námitkou touto se uplatňuje, že podle min. nař. č. 108/ 1872 ř. z. jest na mateřských školách vyloučeno vyučování po způsobu škol a že nařízení toto rozeznává mezi pedagogickou správou školy na jedné a mezi praktickým vychováváním a stykem s dětmi na druhé straně, uvážil nss toto:
Podle § 2 odst. 2 cit. min. nař. nemá v mateřské škole vyučování jako ve škole naprosto místa. Z toho plyne, že na mateřské školy nelze vztahovati předpisy platné pro vyučování na školách obecných, tedy ani § 6 zák. č. 62/1869 ř. z. ani § 64 min. výn. z 31. července 1886 č. 6031 jednající o jazyku vyučovacím. Dlužno se tedy omeziti na předpisy jednající o školách mateřských, tedy jmenovitě na min. nař. č. 108/ 1872 ř. z. a předpisy toto nařízení doplňující, tedy zvláště na § 90 a násl. organisačního statutu pro ústavy učitelské (min. nař. z 31. července 1886 č. 6031, Věstník č. 50), ve znění podle min. výn. ze 3. července 1914 č. 3632, Věstník č. 32 a min. výnos z 30. března 1927 č. 23741-II, Věstník č. 40.
Podle § 10 zmíněného nař. jest správce mateřské školy zodpověděn z pedagogického řízení školy. V § 12 téhož nař. se staví proti této funkci správce školy funkce v mateřské škole dítky prakticky vychovávati a s nimi se stýkati a svěřuje se tato funkce pěstounkám. Jest tedy funkce správce školy odlišnou od funkce pěstounek. Také průkaz způsobilosti pro každou z těchto funkcí jest jiný. Pro správce školy samostatné předpisuje druhý odst. § 12 cit. nař. mimo jiné jako průkaz způsobilosti aspoň vysvědčení dospělosti pro školy obecné, pro pěstounky pak zvláštní způsobilost uvedenou v §§ 20—24 resp. v § 90 a násl. cit. org. statutu z r. 1886 a cit. min. výn. z r. 1914 a 1927 mimo jiné také na jazyk. Podle § 101 min. výn. ze 3. července 1914 č. 3632, kterým byly vydány předpisy pro vzdělávání pěstounek mateřských škol, musí pěstounka, která chce nabýti způsobilosti pro mateřské školy s jinou řeči, vykonati ještě zkoušku před komisí příslušného jazyka. Tato odlišnost funkce správce mateřské školy a pěstounky plyne zvláště zřejmě z odst. 2 § 12 cit. min. nař. z r. 1872, podle kterého správkyně školy může zastávati funkci pěstounky, má-li způsobilost pro pěstounky předepsanou, tedy také má-li způsobilost jazykovou. Jinak této způsobilosti nepotřebuje a stačí jí vysvědčení dospělosti pro školy obecné.
Jest dále otázka, zda v předpisu, že správce mateřské školy má prokázati způsobilost vysvědčením dospělosti pro školy obecné, není již obsažen předpis, že toto vysvědčení má býti vydáno komisí příslušného jazyka vyučovacího. Takový předpis jest vskutku obsažen nepřímo v § 6 zák. č. 62/1869 ř. z. a přímo v § 64 min. výn. z 31. července 1886 č. 6031, jichž se žal. úřad dovolává, ale úřad tento přehlíží, že předpisy tyto platí pro školy obecné, za jakou školu mateřskou považovati nelze, a že platí pro vyučování, které jest podle výslovného předpisu min. nař. č. 108/1872 ř. z. na školách mateřských vyloučeno, konečně že funkce správce školy mateřské nespočívá ani ve vyučování ani ve vychovávání, nýbrž v pedagogickém řízení školy.
Zbývá otázka, zda z funkce pedagogické správy školy mateřské neplyne již povinnost ovládati jazyk vychovávací. Aby pedagogická správa školy byla možná, jest zajisté nutno, aby správce školy se mohl s pěstounkou dohodnouti o způsobu výchovy a aby tuto výchovu mohl sledovati. Není předpisu, že by pěstounka byla povinna ovládati jazyk správce školy. Je proto zřejmo, že správce školy, má-li správa býti úspěšnou, musí ovládati jazyk pěstounky a dítek.
Že průkaz o znalosti vychovávacího jazyka nemusí správce mateřské školy podávati vysvědčením dospělosti pro školy obecné, vydaným komisí příslušného jazyka, bylo nahoře dovoženo. Není však vyloučeno, aby tento průkaz byl podán jiným způsobem. Stěžující si obec již v řízení správním namítala, že Max R. ovládá jazyk český na tolik, že může úřední styk s pěstounkou vyřizovati. Žal. úřad však k této námitce vůbec nepřihlížel stoje na stanovisku, že průkaz znalosti řeči vychovávací lze podati jedině vysvědčením dospělosti pro školy obecné vydaným komisí příslušného jazyka. Poněvadž však tento právní názor jest, jak dovoženo, nesprávný, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10951. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 884-888.