Č. 10850.

Pozemková reforma. — Řízeni před nss-em: I. Obec, která se ucházela o přiděl části zabrané půdy (rybníka), není legitimována ke stížnosti na nss do výměru stpú-u, schvalujícího směnnou smlouvu uzavřenou majitelem zabrané půdy s osobou třetí. — II. Rozhodnutí podle § 2 zák. o ss či pouhé sdělení stpú-u?
(Nález ze dne 14. listopadu 1933 č. 6448/32.)
Věc: Obec K. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o schválení směnné smlouvy.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 4. září 1929 udělili stpú podle § 7 zák. záb. souhlas k směnné smlouvě, uzavřené mezi Drem Klementem knížetem M. a akciovou společností Dolové a průmyslové závody dříve Jan St. v D., jíž Dr. kníže M. předává cestou výměny parcelu č. k. ... rybník v kat. obci K., zapsanou ve vložce č. ... čes. desk zem., zmíněné firmě za jiné parcely jí náležející. Tomuto rozhodnutí předcházelo místní jednání ze 6. června 1929, nařízené obvodovou úřadovnou stpú-u v Plzni. Při jednání tom žádala st-lka, která se ucházela o příděl onoho rybníku, aby vzhledem na pokus o smírné vyřešení otázky, komu vlastník rybník onen postoupí, bylo rozhodnutí odsunuto do konce září 1929. Výměrem obvodové úřadovny z 19. července 1929 bylo vysloveno, že odkládá se rozhodnutí o této záležitosti do konce září 1929, do kteréžto doby nutno oznámiti, zda bylo dohody docíleno čili nic.
Podáním z 11. října 1929 protestovala stěžující si obec proti schválení směnné smlouvy, jež označila za zmatečné, ježto odporuje shora, uvedenému ujednání a trvala na přídělu rybníka. V dalším připíše z 29. října 1929 žádala pak zrušení schvalovacího výměru a zavedení přídělového řízení, jakož i, aby stpú si od obvodové úřadovny vyžádal veškeré spisy a teprve na základě nich znovu rozhodl. — Přípisem z 5. listopadu 1929 vyžádal si stpú od obvodové úřadovny doplnění spisů. V připíšu tom jest mimo jiné uvedeno toto: »Ačkoliv zdejší úřad již pravoplatně rozhodl o tomto rybníku výměrem ze 4. září 1929, žádá tamní úřadovnu o dodatečné zapůjčení výše uvedených spisů, atd.« Opis tohoto připíšu byl dán právnímu zástupci stěžující si obce na vědomí vzhledem k žádosti z 29. října 1929. — Podáním ze 13. listopadu 1931 urgovala pak obec vyřízení svých žádostí.
Na to vydal stpú nař. výměr tohoto znění:
»K dotazu ze 13. listopadu 1931 ve věci směny pozemků mezi velkostatkem P. a firmou David S. se sděluje: V dotazu cit. protest z 29. října 1929 obsahoval jednak návrh na zrušení výměru stpú-u ze 4. září 1929 pro zmatečnost, jednak návrh na vyžádání spisů od obvodové úřadovny v Plzni. Stpú ovšem nezrušil vlastní výměr pro zmatečnost, avšak vyhověl návrhu na vyžádání spisů a dopis toho obsahu také poslal Vám na vědomí (výměr z 5. listopadu 1929). Další korespondenci již Vám zdejší úřad na vědomí nezasílal. Ze zaslaných sem spisů obvodové úřadovny posoudil stpú správnost výměru ze 4. září 1929 a spisy obvodové úřadovně vrátil s dotazem z 27. prosince 1929, byly-li strany ve smyslu protokolu z 6. června 1929 vyrozuměny o tom, že rozhodnutí o žádosti za směnu pozemků se odkládá podle jejich návrhů v tomto protokolu uvedených. Obvodová úřadovna dosud sem nesdělila, bylo-li stranám dáno vyrozumění tohoto obsahu. Ježto ve výměru z 5. listopadu 1929 Vám zaslaném uvedeno, .že rozhodnutí ze 4. září 1929 je pravoplatné, nejednal stpú dále o Vašich návrzích, resp. protestu z 29. října 1929.«
O stížnosti uvážil nss:
Nss musel se nejprve jak z moci úřední, tak i k námitce odvodních spisů státního pozemkového úřadu a strany zúčastněné zabývati otázkou, zdali vůbec lze v nař. výměru spatřovati rozhodnutí nebo opatření správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss, zodpověděl ji však kladně.
Byť by bylo i lze uznati, že dikce nař. výměru by mohla svědčiti tomu, že jde o pouhé sdělení stpú-u stěžující si obci, jak žal. úřad na spornou záležitost pohlíží, resp. o vysvětlení, proč stpú svého času předloženou směnnou smlouvu podle § 7 zák. záb. schválil, jeví se nař. výměr podle svého obsahu zamítnutím žádosti st-lčiny, aby byl zrušen souhlas, udělený výměrem ze 4. září 1929 a vydáno v této věci nové rozhodnutí. Ježto pak jde o věcné vyřízení dotyčné žádosti stěžující si obce, nutno ve výměru vyřízení to obsahujícím spatřovati rozhodnutí ve smyslu § 2 zák. o ss, proti němuž zásadně je stížnost na nss přípustná.
Nss dospěl však k zamítnutí stížnosti z těchto úvah:
Rozhodnutím ze 4. září 1929 udělil stpú souhlas podle § 7 zák. záb. ke směnné smlouvě, uzavřené mezi vlastníkem zabraného velkostatku a zúčastněnou stranou. V řízení o udělení souhlasu podle § 7 zák. záb. jsou stranami toliko osoby, které uzavírají smlouvu o zcizení, resp. směně pozemku záboru podléhajícího a jen tyto jsou legitimovány proti případnému neudělení souhlasu se brániti stížností na nss; jiné osobě zásadně postavení strany nepřísluší a nemá proto třetí osoba možnosti, aby proti udělení nebo neudělení onoho souhlasu k hájení nějakých svých práv vystupovala.
Stěžující si obec domáhala se v řízení správním zrušení uděleného souhlasu a vydání nového rozhodnutí, dovozujíc, že dotyčné rozhodnutí bylo zmatečné. Podle shora řečeného však jí vůbec ingerence na rozhodování stpú-u nepříslušela a jako by se jí byla nedostávala legitimace ke stížnosti na nss proti udělení souhlasu, tak ani nemohla se domáhati zrušení tohoto souhlasu u stpú-u, neboť v řízení tom nebyla stranou a jen postavení strany by jí dávalo možnost, uplatňovati za určitých okolností nárok, aby stpú znovu o věci uvažoval a případně nové rozhodnutí vydal.
Toto postavení strany nemůže založiti ani okolnost, že stěžující si obec se domáhala přídělu rybníka, o který šlo, neboť dle ustálené judikatury nss-u (viz kniha judikátů č. 6496—6499) nemá nikdo právní nárok na příděl zabrané půdy. Je pak jedině věcí stpú-u, aby, rozhoduje o souhlasu podle § 7 záb. zák., posoudil, zda zamýšlená transakce nevadí cílům pozemkové reformy. Uchazeč o příděl nemůže proto, že se o příděl uchází, brániti se proti směně pozemku, o jehož příděl se uchází. Taktéž poukaz na to, že veřejný zájem brání udělení souhlasu, neposkytuje stěžující si obci postavení strany, neboť hájení veřejných zájmů přísluší v této relaci výlučně stpú-u.
Konečně nelze ani z toho, že při místním jednání dne 6. června 1929 bylo mezi zúčastněnou stranou a st-lkou smluveno, že mezi nimi bude jednáno o dohodě a že rozhodování o podané žádosti za schválení směnné smlouvy bude odloženo až do určitého termínu, vyvoditi, že st-lka tím nabyla postavení strany, neboť okolnost, že s někým, kdo zásadně není stranou, bylo jednáno a nějaká úmluva s ním byla sjednána, toto postavení s hlediska právního založiti nemůže.
Vyřídil-li proto žal. úřad podání stěžující si obce, která, nemajíc vůbec postavení strany, se domáhala zrušení rozhodnutí, které se jejích práv týkati nemohlo, věcně, aniž toto podání pro nedostatek legitimace odmítl, nemohlo tímto postupem býti zasaženo do právní sféry st-lčiny a bylo proto stížnost, tvrdící opak, zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

Č. 10850.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 610-612.