Č. 10888.

Zaměstnanci veřejní: Při určení služebního pořadí úředníka podle § 20 zák. č. 103/26 zůstává služební doba legionářská mimo úvahu.
(Nález ze dne 25. listopadu 1933 č. 19741.)
Věc: Ondřej F. v K. a spol. (adv. Dr. Fr. Kopáč z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti (okr. soudce Dr. Boh. Kofroň) o služební pořadí se zřetelem ke službě legionářské.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Žal. úřad vyhověl instančním stížnostem soudních kancelářských úředníků Antonína B. a Antonína V. stran služebního pořadí v podstatě z důvodu, že po rozumu předpisů § 20 plat. zák. č. 103/1926 Sb. jest pod služební dobou »ztrávenou ve vlastnosti. . .« vyrozumívati pouze služební dobu »skutečně« ztrávenou ve vlastnosti definitivního úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice —, není-li ovšem žádných období, která by podle platných předpisů byla vyloučena ze zápočtu do doby rozhodné při určování služebního pořadí (§ 20 odst. 2 plat. zák. č. 103/26), že tudíž předpisem § 20 plat. zák. byla zrušena jinaká ustanovení v tomto směru platná, tedy i předpis čl. I. vl. nař. č. 151/20 stran zápočtu služby legionářské.
Naproti tomu namítají stížnosti nezákonnost nař. rozhodnutí, tvrdíce, že st-lům jako legionářům přísluší nárok na to, aby jim podle zák. č. 462/1919 Sb. a vl. nař. č. 151/1920 Sb. byla započtena služba legionářská trojnásobně i do doby rozhodné pro určení služebního pořadí ve smyslu § 37 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., ježto předpis § 20 plat. zák. č. 103/26 nezměnil nic na tomto právu st-lů-legionářů, nýbrž jen přizpůsobuje § 37 služ. pragm. nové terminologii platového zákona a okolnosti, že byly odstraněny dřívější hodn. třídy a zavedeny platové stupnice, a že dřívější služ. kategorie byla nahrazena služební třídou. Jinak však prý plat. zák. zásady, vyjádřené v § 37 služ. pragm. nechtěl omeziti a také je neomezil ani nerozšířil. Dále nutno prý vzíti zřetel k tomu, že ustanovení zák. č. 462/19 a vl. nař. č. 151/20 jsou leges speciales a že nemohly býti zrušeny všeobecným předpisem a obzvláště nikoliv ustanovením § 214 plat. zák., kterýž ostatně cit. zákonná ustanovení o legionářích neruší ani výslovně ani implicite. Též z ustanovení § 7 odst. 4 a 7, § 142 odst. 1 a § 210 odst. 2 a 3 plat. zák. nelze prý naprosto dedukovati, jak to činí nař. rozhodnutí, že by výrazem »služební dobou ztrávenou ve vlastnosti . . .« v § 20 odst. 1 plat. zák. byla míněna jen doba skutečně ztrávená ve vlastnosti... v protikladu k době započítatelné. Předpisy tyto, jichž se žal. úřad dovolává, normují docela jiné otázky, jež s ustanovením § 20 plat. zák. nesouvisejí; konečně platový zákon tam, kde má na mysli »skutečně« odslouženou dobu, to též výslovně stanoví, jako v § 7 odst. 4 a 7, § 8 odst. 6, § 25 odst. 3, § 67 odst. 3, § 89 odst. 2 a 3, § 99 odst. 3 plat. zák.
Nss neuznal námitku nezákonnosti stížnostmi uplatňovanou důvodnou. Není sporné, že jde v daných případech o určení služebního pořadí st-lů jako soudních kancelářských asistentů podle stavu z 31. prosince 1928, z 31. prosince 1929, pokud se týká z 31. prosince 1930. V době té platil již plat. zák. č. 103/26. Jest proto ustanovení plat. zák. č. 103/ 26 aplikovati na všechny poměry, jež svými předpisy zachycuje. A tu stanoví § 214 odst. 1 plat. zák. č. 103/26, že »dnem účinnosti tohoto zák. pozbývají platnosti, pokud tento zákon výslovně jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává, kromě ustanovení již v předchozích paragrafech zrušených všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně«. Otázku služebního pořadí státních úředníků pragmatikálních (§ 1 odst. 1, § 3 plat. zák. č. 103/26 a čl. I odst. 1 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z.), k nimž nesporně náležejí jak st-lé, tak i zúčastněné strany, upravuje platový zákon č. 103/26 jednak v § 20, jednak v §§ 201 a 202 plat. zák.
§ 20 odst. 1 plat. zák. praví, že »ustanovení služební pragmatiky o služebním pořadí platí se změnou, že se služební pořadí úředníků určuje délkou služební doby ztrávené ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice . . .« a v odst. 2, že »k době, která není započítatelná pro zvýšení služného (adjuta) se nepřihlíží«. Z tohoto předpisu § 20 plat. zák. a z derogačního ustanovení § 214 odst. 1 plat. zák. plyne, že byla dnem 1. ledna 1926 změněna ustanovení § 37 odst. 1 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. (§ 3 odst. 3 plat. zák.) o služebním pořadí státních úředníků pragmatikálních novým ustanovením § 20 odst. 1 a 2 plat. zák.
A tu mluví § 20 odst. 1 plat. zák. výslovně toliko o době »ztrávené«, nikoliv »o době ztrávené nebo téže době na roven postavené, nebo do doby té započítatelné«. Podle obecného smyslu slov »doba ztrávená« nutno usouditi, že míněn tím jest čas, po který určitá činnost, určitý stav, určitá služba skutečně trvala a tedy, na předpis § 20 odst. 1 plat. zák. aplikováno, po kterou služba v určité vlastnosti byla konána, skutečně konána, odsloužena, tedy služba efektivní, proti službě v této vlastnosti skutečně nekonané, skutečně neodsloužené a tedy pouze ideální, fiktivní, pokud se týká službě skutečně konané, avšak ve služebním poměru neb postavení jiném než ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice. Ustanovení § 20 odst. 1 plat. zák. používá týchž slov: »délkou služební doby ztrávené . . .« při určení služebního pořadí státních úředníků pragmatikálních, jako předpis § 48 odst. 1 plat. zák. při určení služebního pořadí soudců. V tomto směru vyslovil pak nss v nál. Boh. A 9132/31, že jest pod »služební dobou ztrávenou« v § 48 odst. 1 plat. zák. rozuměti zřejmě jen dobu skutečně ztrávenou na místech tam uvedených. Rozumí-li však předpis § 20 odst. 1 plat. zák. pod »služební dobou ztrávenou« služební dobu skutečně ztrávenou ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka . . . ., nemohou při určování služebního pořadí těchto státních pragmatikálních úředníků přijíti v úvahu jinaká časová období, kteráž nebyla konána, odsloužena, skutečně ztrávena ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka, tudíž ani služba legionářská po rozumu zák. č. 462/19 a vl. nař. č. 151/20, ježto stran služby legionářské neobsahuje § 20 ani § 214 ani jinaké ustanovení platového či jinakého zákona předpis, že by při určování služebního pořadí státních pragmatikálních úředníků podle § 20 plat. zák. bylo přihlédnouti k službě legionářské, ať již skutečně konané či ideálně zvýšené, ježto tato služba legionářská ať skutečná, ať nadlepšená nebyla konána, odsloužena, ztrávena ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice. Ale pak byla předpisem § 214 odst. 1 a 20 odst. 1 plat. zák. výhoda výhodnějšího zápočtu služby legionářské ve smyslu zák. č. 462/19 a vl. nař. č. 151/20, pokud ovšem jde o otázku určení služebního pořadí úředníků-legionářů podle norem § 20 plat. zák., zrušena.
Závěr tento nemůže zvrátiti námitka stížností, že zákon č. 462/19 a vl. nař. č. 151/20, jako leges speciales, nemohly býti změněny neb zrušeny zákonem platovým, jenž jest zákonem všeobecným, lex generalis. § 214 odst. 1 plat. zák. ruší — zcela bez omezení a nerozeznávaje zrušené předpisy zákonné na leges speciales nebo generales — všechna ustanovení obsažená v jiných předpisech o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně a pokud platový zákon nestanoví v tomto směru výslovně úchylku nebo se z něho jinak nepodává.
Předpis § 214 odst. 1 plat. zák. nepraví, že pozbývají dnem účinnosti platového zákona platnosti ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně, nýbrž sesiluje význam a rozsah derogační klausule tím, že praví, že dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všechnav jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně. Ze znění a smyslu tohoto předpisu nutno tudíž usouditi, že zákonodárce ruší ustanovení taková v rozsahu nejširším a to nejen ona ustanovení, která odporují úpravě provedené předpisy plat. zákona, nýbrž i ustanovení o předmětech, které jsou v zákoně platovém upraveny zcela shodně s dřívějším právním stavem.
Nějakou výslovnou výhradu ve prospěch účinnosti ustanovení zák. č. 462/19 a vl. nař. č. 151/20 stran služebního pořadí státních pragmatikálních úředníků-legionářů i za éry platového zákona, zákon platový neobsahuje a také z jiných ustanovení jeho se nepodává, že by případnou výsadu legionářů stran služebního pořadí obsaženou v § 1 odst. 1 zák. č. 462/19 a v čl. I vl. nař. č. 151/20 byl býval zamýšlel uchovati v platnosti. Nebylo proto třeba, aby § 214 plat. zák. výslovně prohlásil, že se předpis § 1 odst. 1 zák. č. 462/19 a čl. I vl. nař. č. 151/ 20 stran služebního pořadí zrušuje. Naopak, kdyby zákon platový č. 103/26 byl chtěl zachovati v platnosti shora uvedenou výsadu legionářů stran služebního pořadí i za své platnosti, byl by tak musil výslovně prohlásiti a to již vzhledem k znění § 214 odst. 1 plat. zák.: »pokud ... se z něho jinak nepodává.« To se však nestalo. Z úvah těchto plyne, že zákonodárce výsadu stran služebního pořadí danou legionářům před 1. lednem 1926 po 1. lednu 1926 více přiznati nechtěl.
Na tomto závěru nemůže nic měniti poukaz stížnosti k tomu, že ustanovení § 20 odst. 1 plat. zák. mluví pouze o »době ztrávené«, nikoliv však o době »skutečně« ztrávené, jak to týž zákon činí v § 7 odst. 4 a 5, § 8 odst. 6, § 25 odst. 3, § 67 odst. 3, § 89 odst. 2 a 3 a § 99 odst. 3, má-li, jak v předpisech právě citovaných, na mysli dobu skutečně odsloženou, ztrávenou.
Jest sice pravda, že v cit. předpisech mluví platový zákon o době »skutečně« ztrávené, pokud se týká v § 89 odst. 2 a 3 o 4leté či osmileté celkové službě asistentské, než, přihlédne-li se blíže k těmto ustanovením, je patrno, že nevyjadřují předpisy ty v zásadě naprosto nic jiného, než kdyby předpisy tyto zněly prostě doba »ztrávená v určité vlastností«, jak tomu jest v § 20 odst. 1 a § 48 odst. 1 plat. zák. Používá-li zákon příslovce »skutečně« ve shora uvedených předpisech u slova doba ztrávená, tu podává se z norem citovaných, že činí tak ve snaze, aby veškeru pochybnost o tom, co rozumí dobou »ztrávenou«, vyloučil, ježto v předpisech shora citovaných již z důvodů praktických požaduje, aby služba čekatelská, asistentská atd. byla skutečně konána, poněvadž jen takovým způsobem lze dosáhnouti cíle zákonem stanoveného, to jest řádné průpravy čekatele, asistenta atd., čehož by v zásadě nebylo, kdyby se přihlíželo k obdobím se službou tou vůbec nesouvisejícím, která nejsou předběžnou průpravou pro službu definitivního úředníka.
Naproti tomu tam, kde plat. zákon míní nikoliv dobu ztrávenou či skutečně ztrávenou, nýbrž toliko dobu započítatelnou, praví to výslovně jako na příklad v § 15 odst. 2 a 3 (postup do vyššího služného), § 17 odst. 5 (stran úpravy služného při povýšení), § 31 odst. 1 (zvýšení služného zřízenců), § 38 odst. 4 (zvýšení adjuta soudcovských čekatelů), § 44 odst. 1 (zvýšení služného soudců), § 52 odst. 1 (úprava služného při přestupu správního úředníka do stavu soudcovského), § 61 odst. 1 (zvýšení služného vysokoškolských profesorů), § 79 odst. 2 (zvýšení služného profesorů a učitelů), § 107 odst. 2 (zvýšení služného vojenských důstojníků), § 117 odst. 1 (zvýšení služného gážistů vojenských mimo služební třídy), § 125 odst. 3 a § 126 (zvýšení služného četnických důstojníků), § 136 odst. 1 (zvýšení služného gážistů četnických mimo služební třídy), § 142 (započtení určitého období služby či zaměstnání pro zvýšení služného, při čemž zrušuje předpis tento zásadně všechny předpisy, jimiž se přiznával nárok na započtení určité doby do vyšších požitků, vyjímajíc předpisy o započtení služby v čsl. legiích, avšak jen pro zvýšení služného a nikoliv i v jiné relaci), dále § 210 odst. 2 (stran přeměny kancelářských oficiantů v soukromoprávním poměru v pomocné kancelářské úředníky v poměru veřejnoprávním) atd.
Že platový zákon používá výrazu služební »doba ztrávená ve vlastnosti ve smyslu služební »doby skutečně ztrávené v této vlastnosti« v protikladu ke službě započítatelné, patrno také z genese ustanovení § 210 odst. 2 plat. zák. Podle vlád. návrhu č. 100 posl. sněm. Nár. Shrom. z roku 1926 k § 210 zněl odst. 2 původně v tom smyslu, že přihlédnouti jest k 10leté službě ztrávené ve vlastnosti kancelářského oficianta atd., kdežto sociálně-politický výbor této sněmovny tisk č. 333 z roku 1926 pojal do § 210 odst. 2 slovo: »započítatelné«, což odůvodňuje tím, že, »pokud jde o kancelářské oficianty, výbor nepřehlíží výhod, kterých se jim proti dosavadnímu právnímu stavu (nař. č. 21/1914 ř. z. a č. 275/24 Sb.) dostává. Přes to rozhodl nahraditi slovo »ztrávené« slovem »započítatelné«, aby takto byly zachovány dosavadní výhody, kterých oficianti nabyli započtením služební doby podle vl. nař. č. 666/20 a zejména dob ideálních, čímž zajištěno jest vedle započtení válečných pololetí zvláště i započtení let legionářských do lhůty § 210 odst. 2«. Tato odchylná normace ustanovení § 210 odst. 2 navrženého zák. došla pak schválení zákonodárného sboru a stala se zákonem. Z toho plyne, že zákonodárce, tvoře ustanovení § 210 odst. 2 plat. zák., vědomě odstranil v tom případě z vlád. návrhu užší pojem doby »ztrávené« a tedy doby skutečně ztrávené a dosadil zaň výraz doby »započítatelné«, aby tím uchoval v platnosti dosavadní »výhody« a obzvláště i výhody dané legionářům. V § 20 plat. zák. však nepoužil výrazu služební doby »započítatelné«, nýbrž právě výrazu užšího »ztrávené ve vlastnosti...« a tedy doby skutečně ztrávené ve vlastnosti zákonem požadované.
V tomto směru jest ještě uvážiti:
§ 20 plat. zák. nezrušil ustanovení služební pragmatiky o služebním pořadí vůbec, nýbrž praví, že ustanovení služební pragmatiky (to jest podle § 3 odst. 3 plat. zák. služební pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z.) platí se změnou, že se služební pořadí určuje délkou služební doby ztrávené ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka (to jest podle § 3 odst. 1 plat. zák. státního úředníka pragmatikálního, na něhož se vztahují ustanovení části prvé a tedy i předpis § 20 plat. zák.) v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice. Sedes materiae tkví tedy v ustanovení základním, to jest v § 37 odst. 1 věty 1 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., ovšem se změnou provedenou v § 20 odst. 1 plat. zák. § 37 odst. 1 služ. pragm. normuje pak, že služební pořadí se určuje trváním služební doby ztrávené v témže služebním odvětví v příslušné hodnostní třídě nebo s charakterem této hodnostní třídy (Úřední český překlad tohoto ustanovení zní poněkud nepřesně: »Služební pořadí určuje se dobou služebního času ztráveného v témže služebním odvětví v příslušné hodnostní třídě nebo s charakterem této důstojenské třídy«). Předpis § 37 odst. 1 služ. pragm. používá tudíž téhož výrazu doby »ztrávené« jako předpis § 20 plat. zák. Ježto však zákon platový odstranil dosavadní hodn. třídy a udělování charakteru určité hodnostní třídy, nezbývalo, než aby uvedl v soulad ustanovení § 37 služ. pragm. se zřetelem k platovým zákonem nově zavedeným služebním třídám po rozumu § 4 plat. zák. a platovým stupnicím po rozumu § 5 plat. zák. a přihlédl k terminologii zákona platového. Další důvod pro úpravu § 20 plat. zák. byla okolnost, že nss v nál. Boh. A 3993/24 a jiných vyslovil, že za počátek služebního roku, rozhodného pro určení služebního pořadí úředníka dle § 37 služ. pragm. pokládá se den nástupu prozatímní služby v té které hodnostní třídě, předcházela-li tato bezprostředně definitivnímu ustanovení (§ 9 a 61 služ. pragm.). Naproti tomu vylučuje norma § 20 plat. zák. zápočet služby prozatímní a vyžaduje, aby služební doba rozhodná pro určení služebního pořadí úředníka byla ztrávena ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka. A konečně i zásadní nazírání platového zákona na honorování funkce, tedy služby v takovéto funkci skutečně ztrávené (viz hoření vývody), vede k tomu, že v § 20 plat. zák. »služební dobou ztrávenou« sluší vyrozumívati »služební dobu skutečně ztrávenou«. Mluviti výslovně o »skutečně ztrávené« služební době, nebylo v § 20 plat. zák. třeba, ježto významu a požadavku, že jde o službu skutečně ztrávenou, dosaženo bylo v předpisu § 20 odst. 1 plat. zák. již tím, že »služební doba ztrávená« jest zpřežena s dodatkem, vyjadřujícím požadavek skutečnosti, to jest, že služební doba musí býti, má-li býti dobou rozhodnou ve smyslu citovaného paragrafu, ztrávena ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice. Služba taková může býti po rozumu § 4, 5 a 6 plat. zák. zásadně toliko služba skutečně ztrávená ve vlastnosti zákonem platovým požadované.
Do rozhodné doby pro určení pořadí služebního lze proto zásadně čítati jen služební dobu skutečně ztrávenou ve vlastnosti tam určené. Jiná období a obzvláště služební doba legionářská mohla by býti vzata v úvahu, kdyby tu byl předpis, který by postup takový připouštěl. Tomu však tak není, jak bylo shora již zevrubně dovoděno. Úchylky, jež stanoví §§ 201 a 202 plat. zák. stran služebního pořadí úředníků pragmatikálních pro případ převodu, nepřicházejí v daných případech v úvahu.
Z důvodové zprávy k vl. návrhu tisk posl. sněm. Nár. shrom. z 1926 k §§ 19 až 23 nelze pro dnešní spory nic vyzískati, ježto důvodová zpráva tato pouze praví, že ustanovení o kvalifikaci, služebním pořadí . . . bylo nutno pojmouti do zákona vzhledem k tomu, že se v novém platovém zákoně odstraňují hodnostní třídy; neobsahuje však nic stran výkladu výrazu: »doby ztrávené« v § 20 plat. zák.
Marně dovolávají se stížnosti nálezů Boh. A 1631/22 a 2091/23, ježto nálezy tyto měly na zřeteli právní stav před platovým zákonem č. 103/26, kdežto dnešní spory mají na zřeteli právní stav za účinnosti plat. zákona a tedy právní poklad zcela jiný.
Shrnuv tyto vývody dospívá nss k právnímu názoru, že při určení služebního pořadí úředníka podle § 20 plat. zák. č. 103/26 zůstává mimo úvahu služební doba legionářská.

Citace:

č. 10888. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 709-714.