Č. 10861.

Obecní volby (Slovensko): Podle volebního řádu do obcí č. 75/1929 Sb. není přípustno voliti náhradníky členů městské rady a komisí; to platí také podle § 2 zák. č. 243/1922 Sb. pro město Bratislavu a Košice.
(Nález ze dne 17. listopadu 1933 č. 18488.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 8096/29.
Věc: Město Bratislava proti ministerstvu vnitra o volbu náhradníků členů městské rady a komisí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 9. října 1929 vyslovil zem. úřad v Bratislavě, že na základě § 83 vl. nař. č. 8/28 z úřední moci dozorčí zrušuje jako protizákonnou onu část usnesení zastupitelského sboru města Bratislavy z 28. listopadu 1927, jíž se sbor usnesl, aby všechny volební skupiny volily do měst. rady a do všech měst. komisí náhradníky za řádné členy těchto korporací, kdyby tito řádní členové nemohli své funkce byť jen dočasně vykonávati, a aby tito náhradníci byli povoláni do měst. rady a komisí na místo omluvených řádných členů.
V důvodech uvedl zemský úřad, že ani zákon č. 75/19, jímž byl vydán volební řád do obcí, ani zák. č. 243/22 ani vůbec jiné zákony neznají instituce náhradníků měst. rady a měst. komisí, kdežto při jiných orgánech obce, u starosty a členů obecního zastupitelstva, takovou instituci znají. Zákon č. 75/19 obsahuje ve svém § 66 jen předpis o doplňovacích volbách pro případ, že se uprázdní za volebního období místo starosty, starostova náměstka, člena měst. rady nebo komise. Kdyby volební zákon byl měl úmysl zříditi instituci náhradního členství v radě a komisích, byl by to výslovně provedl, jako to provedl u jiných orgánů obce. Poněvadž tedy ani volební zákon ani jiné zákonné předpisy neznají instituce náhradního členství v obecní radě a komisích, jednalo městské zastupitelstvo, zaujalo-li opačné stanovisko, proti intencím volebního zákona.
Odvolání, jež z tohoto rozhodnuti podalo město Bratislava, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodů rozhodnutí zem. úřadu. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Na sporu jest otázka, zda do měst. rady a komisí měst. zastupitelstva v Bratislavě mohou či nemohou býti zároveň s řádnými členy těchto orgánů voleni také náhradníci, kteří by řádné členy oněch orgánů zastupovali v případech, kdy tito členové nemohou svého úřadu, byť jen dočasně vykonávati, jako tomu jest při náhradnících členů obecního zastupitelstva podle ustanovení §§ 50 a 57 obec. řádu vol. Žal. úřad odpověděl k otázce té záporně, stížnost pak hájí stanovisko kladné. Leč činí tak neprávem.
V § 2 zák. ze 13. července 1922 č. 243 Sb. o prozatímní úpravě zřízení obcí na Slov. se stanoví, že v Bratislavě a v Košicích provádí se volba měst. zastupitelstva, rady a všech komisí podle ustanovení zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. o volebním řádu do obcí a zákonů doplňujících s odchylkami v tomto zákoně obsaženými. Pokud jde o volbu měst. rady, stanoví § 8 tohoto zák., že měst. rada se skládá ze 16 volených členů, a že volenými členy měst. rady je pět členů měst. předsednictva (o jehož volbě jedná § 3), kteří se včítají těm volebním skupinám, kterým náležejí. Zbývajících 11 volených členů měst. rady volí se podle 2. odst. cit. § 8 volenými členy zastupitelstva podle § 64 zák. o vol. řádu do obcí. V 3. odst. se určuje, že kromě těchto volených členů jsou dalšími členy měst. rady hlavní notář (jeho zástupce) a jím určený jeden člen měst. notářského úřadu. Konečně jest řečeno v odst. 4, že odborníci, uvedení v § 14 jsou oprávněni účastniti se zasedání měst. rady s hlasem poradním a jeden z nich, kterého určí městský hlavní notář, je dalším členem měst. rady. Jiných ustanovení o volbě měst. rady v tomto zákoně není. Co pak se týče komisí, neobsahuje tento zákon o jejich volbě vůbec žádného předpisu.
Z ustanovení, jež nahoře o volbě měst. rady byla citována, jde, že obsahem jejich jest pouze určení, kolik členů má měst. rada, kolik členů měst. rady patří tomu kterému elementu (volenému, úřednickému, odbornickému) a jak se tito členové volí případně určují. Tento obsah zákona se ovšem otázky, zda se členy měst. rady mají či nemají býti voleni i náhradníci, v žádném směru nedotýká, ponechávaje otázku tu zcela neřešenou. Právě tak zůstává zákonem tím neřešena otázka náhradníků v měst. komisích, kdyžtě — jak již řečeno — o volbách těchto institucí zák. č. 243/22 speciálního ustanovení vůbec nemá.
Ale pak v obou případech, totiž jak u měst. rady tak u měst. komisí, jest přihlédnouti k tomu, jak jest otázka náhradníků obou uvedených institucí upravena obsahem vol. řádu do obcí č. 75/19, k němuž jako k normě základní odkazuje zák. č. 243/22 v § 2, určujícím pro Bratislavu a Košice úpravu jinakou jen v případech, kde tento zákon sám stanovil odchylku, která však pro nedostatek jakéhokoli ustanovení, jež by se dotýkala otázky náhradníků obou institucí, shledána nebyla.
Z obsahu zák. č. 75/19 o řádu volení do obcí jest pro stanovisko, jaké jest zaujmouti ke sporné otázce, poukázati k těmto skutečnostem:
Podle § 21 vol. řádu musí kandidátní listina pro volbu obecního zastupitelstva obsahovati mimo jiné seznam kandidátů, jejichž počet smí býti o polovici vyšší, než počet osob, jež mají býti voleny do obecního zastupitelstva. Podle § 25 rozmnoží se kandidátní listiny ve formě hlasovacích lístků, jimiž se pak podle § 38 koná volba obecního zastupitelstva. Již z těchto předpisů, a dále pak zejména i z ustanovení § 40, 43 a 44 jest zjevno, že při volbě obecního zastupitelstva neodevzdávají se hlasy pro jednotlivé kandidáty, nýbrž hlasuje se pro kandidátní listiny soupeřících stran volebních. Důsledkem toho pak jest, že v řízení podle hlavy šesté přikazují se podle výsledků hlasování mandáty jednotlivým volebním skupinám, v nichž pak za zvolené členy obecního zastupitelstva prohlašuje ustanovení § 50 kandidáty podle pořadí, jak jsou uvedeni na kandidátní listině podle počtu na tu kterou skupinu připadajícího. Dodává pak právě cit. předpis, že ostatní kandidáti jsou v témže pořadí náhradníky.
Zde tedy při volbě obecního zastupitelstva uznává zákon instituci náhradníků, povolaných k této funkci již prvotní volbou, což ovšem jest jen přirozený a logicky nutný důsledek základní zásady, že při volbě obecního zastupitelstva nedovoluje zákon voliti jednotlivé kandidáty, nýbrž jen kandidátní listiny se všemi na ni pojatými kandidáty.
Zcela jinak jest tomu při volbě obecní rady a obecních komisí.
Při volbě těchto orgánů podle hlavy deváté vol. řádu nehlasuje se pro kandidátní listiny jednotlivých skupin uvnitř obecního zastupitelstva podle analogie voleb prvotních, nýbrž volí každý hlasující člen určitého kandiáta nebo určité kandidáty nominatim buďsi z plena nebo uvnitř volebních skupin nebo zvláštních skupin podle toho, konala-li se volba zastupitelstva podle zásady relativní většiny, či podle zásady poměrného zastoupení s případnou modifikací vzhledem k tomu, že byly uplatněny nároky na úřady náměstků. Za zvolené pak prohlašuje zákon ty, kteří dosáhli při tom kterém způsobu volby, případně v užší volbě, zákonem stanoveného počtu hlasů, nebo byli za určitých předpokladů zvoleni losem. Z volby takto provedené nemohou ovšem, na rozdíl od voleb do obecního zastupitelstva na základě kandidátních listin, eo ipso jako do budoucna určení náhradníci vyplynouti kandidáti, kteří při volbě sice na sebe nějaké hlasy soustředili, přece však zvoleni nebyli, a vol. řád také takové kandidáty za náhradníky neuznává.
Bylo by proto, měli-li by pro zvolené členy býti náhradníci vůbec opatřeni, třeba zvláštního volebního aktu, jímž by určití členové zastupitelstva byli přímo k funkci náhradníků povoláni. Takového aktu volebního však zákon nezná, neboť jak v § 63 (volba podle zásady relativní většiny), tak v § 64 (volba podle zásady poměrného zastoupení) má jen ustanovení o volbě členů obecní rady a komisí, kdežto o volbě náhradníků se vůbec nezmiňuje.
Jestliže však zákon o volbě náhradníků žádného ustanovení nemá, ač instituce jejich při členech obecního zastupitelstva jest mu známa, a náhradníci při volbách měst. rady a komisí nevyplynou již eo ipso z provedené volby členů oněch orgánů jako při volbě obecního zastupitelstva, jest závěr z těchto skutečností logicky možný jen v ten smysl, že si zákonodárce institutu náhradníků vedle členů měst. rady a komisí nepřál a že proto také zvláštní volbu oněch náhradníků nedovoluje. Že tomu tak skutečně je, vyplývá i z této další úvahy:
Podstatou funkce náhradníkovy, vzato zcela obecně, jest, aby již předem byla opatřena náhrada za řádného člena některého orgánu nejen v tom případě, že tento člen nemůže svoji fukci vykonávati dočasně, nýbrž i tenkráte, jestliže řádný člen vůbec a trvale odpadne. Tak také na funkci náhradníků členů obecního zastupitelstva pozírá vol. řád, jenž stanoví v § 57, že náhradníci zastupují členy obecního zastupitelstva té skupiny, za niž byli kandidováni, když oni členové nemohou úřadu svého, byť jen dočasně vykonávati, nebo uprázdní-li se za volebního období mandát trvale.
Kdyby ze skutečnosti, že vol. řád volbu náhradníků členů měst. rady a komisí výslovně nezakazuje, mohlo býti, jak se stížnost domnívá, usuzováno, že volbu jich dovoluje a tedy funkci náhradníků připouští, nemohla by oprávnění těchto náhradníků býti pojímána v jiném rozsahu, než v onom, v jakém je pro náhradníky členů obecního zastupitelstva stanoví cit. § 57, jediný to předpis, v němž vol. řád úkoly a postavení náhradníka určuje. V rozsahu takto určeném byl by pak náhradník nejen oprávněn zastupovati člena měst. rady nebo komise, kdyby tento člen nemohl svého úřadu vykonávati dočasně, tedy jej dočasně zastupovati, nýbrž byl by na jeho místo již jako řádný člen povolán trvale, kdyby se mandát člena některého z oněch orgánů trvale uprázdnil. Takový nástup na uprázdněné místo příčil by se však ustanovení § 66 vol. řádu, jenž pro případ, že se za volebního období uprázdní místo člena obecní rady nebo komise, nařizuje obsaditi uprázdněné místo zvláštní doplňovací volbou.
Podle toho nemohl by náhradník předem zvolený nastoupiti na uprázdněné místo již mocí svého zvolení za náhradníka, a vyčerpávala by se pak jeho oprávnění jen ve funkci zástupčí při dočasném zaneprázdnění řádného člena. Tím došlo by se k pojmu náhradníka, podstatně odchylnému od obecného nazírání na pojem ten a také podstatně zkomolenému proti onomu, jejž si vol. řád v § 57 v souhlase s obecným nazíráním sám vytýčil.
Aby takováto funkce mohla býti při měst. radě a komisích uznána za připuštěnou volebním řádem, musila by býti volebním řádem výslovně konstituována. Není-li tomu tak — a že tomu tak není, bylo řečeno již nahoře —, nemůže ani jako vol. řádem nedovolená býti vytvářena usnesením měst. zastupitelstva.
Na tom nic nemohou změniti úvahy stížnosti, poukazující k tomu, že měst. rada a komise jsou důležitými orgány měst. správy a zasedají častěji než měst. zastupitelstvo, a že proto tím spíše i u nich jest připustiti náhradníky, neboť úvahy účelnosti nemohou míti význam proti výkladu, jenž se podává přímo z obsahu zákona, jenž úpravou, jak byla nahoře vyložena, dal jasně najevo, že doplňování zvolených členů obecní rady a komisí přeje si jen v případech trvalého uprázdnění místa v oněch orgánech, nikoli také již tenkráte, jestliže úřad některého jejich člena nebude moci býti vykonáván jen dočasně, nechť již důvod zákonodárcův pro takovouto úpravu otázky té byl jakýkoli. Pokud se stížnost snaží stanovisko, jež zaujalo zrušené usnesení měst. zastupitelstva, odůvodniti tím, že zastupitelstvo jednalo v intencích směrnic, jež vytýčil nss v nál. Boh. A. 8096/29, jest k tomu jen tolik poznamenati, že nález ten řešil otázku náhradníků jen potud, pokud šlo o náhradníky odborníků, jmenovaných vládou za členy měst. zastupitelstva, a že se již proto nál. toho nelze dovolávati v dnešním sporu, kde jde o otázku náhradníků měst. rady a komisí, pro něž zákon upravil otázku tu způsobem odchylným.

Citace:

č. 10861. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 639-643.