Č. 10 655

Samospráva obecní. - Řízení správní (Slovensko): I. * Předpis 3. odst. § 6 zák. čl. XX:1901 o nevčítání dnů poštovní dopravy do lhůty odvolací platí pro odvolání z rozhodnutí teritoriálních samosprávných orgánů na Slov. i za účinnosti vl. nař. č. 8/1928 Sb.
Stavební právo (Slovensko): II. * Valné shromáždění (městský zastupitelský sbor) v Bratislavě bylo podle § 63 stav. statutu pro město Bratislavu z r. 1872 příslušno rozhodovati o návrzích na regulační úpravy v druhé části 1. odstavce tohoto paragrafu uvedené bez spolurozhodování magistrátu; na tom nebylo nic změněno § 1 doplňku k stav. statutu z r. 1881. - III. O právní povaze regulačního plánu.
(Nález ze dne 27. června 1933 č. 10.045/32)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 8648/30.
Věc: Markéta F. a spol. v Bratislavě (adv. Dr. Imre Gombai z Bratislavy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o regulační a zastavovací plán.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla odmítnuta stížnost Karoliny N. pro opožděnost, se zrušuje pro nezákonnost. Stížnosti ostatních st-lů se zamítají pro bezdůvodnost. Důvody: K upozornění Ing. J. L. na nutnost změny regulace, provedené v území »R.«, a k žádosti firmy J. P. a synové o povolení parcelace pozemků, ležících v území »M.«, usnesl se měst. zastupitelský sbor v Bratislavě na předložený mu návrh výboru regulačního poradního sboru a měst. rady dne 15. dubna 1929 na další regulační a zastavovací úpravě pozemků v území »B.«, »M.« a »R.«. O tomto usnesení vydán byl výměr, v němž určen byl rozsah regulovaného území, vyznačený v přiloženém k němu plánu, a uvedeny byly předpisy týkající se regulačních a stavebních čar a generelní zastavovací podmínky regulovaného území s tím, že podrobná úprava a zastavovací předpisy budou vydány zvláštním usnesením měst. zastupitelského sboru. V usnesení bylo uvedeno, že má býti po dobu 15 dnů veřejně vyhlášeno na úřední tabuli a po jejím uplynutí s případnými odvoláními předloženo ke schválení zem. úřadu.
Nař. rozhodnutím odmítl žal. úřad odvolání st-lky Karoliny N. jako opožděné a zamítl odvolání ostatních dnešních st-lů jako bezdůvodné v podstatě proto, že neshledal odvolateli vytýkaných formálních vad řízení, a že usnesená regulace, která byla provedena podle §§ 1 a 7 měst. stav. statutu a § 1 doplňku k němu vydaného ve veřejném zájmu, byla nutná, ježto se má při ní novými cestami učiniti přístupným a stav. ruchu otevříti území u samého města, jež zůstalo nezastavěno jen proto, že tu chybějí komunikace, ač vzdálenější oblasti městského obvodu jsou už zastavěny; v usnesení obsažené zastavovací podmínky jsou podle posudku odborných znalců nutné, a má jimi býti docíleno bezvadných zdravotních a estetických požadavků území, které je svým svahovitým rázem pro zastavění přímo předurčeno. Zatáčka na konci R.-ské cesty, zasahující do parcely st-le Dra G. č...., je bezpodmínečně nutná, aby se na ní mohly povozy obraceti a její poloměr je minimální. Rozdělení pozemku st-lky Markéty F. a spol. vyžadují komunikační požadavky stejně jako zboření jejich domku na parcele č.... Pokud se týče povinnosti odevzdati pozemky na ulice a odškodnění za ně, poukázal žal. úřad na §§ 5 a 10 měst. staveb. statutu. Z tohoto obsahu nař. rozhodnutí je zřejmo, že žal. úřad rozhodl o odvoláních st-lů dvěma výroky, svou právní povahou od sebe podstatně se lišícími. 1. Výrokem prvním odmítl žal. úřad odvolání dnešní st-lky Karoliny N. jako opožděné, tedy z důvodu čistě formálního, aniž se pustil do jeho meritorního zkoumání. Předmětem kognice nss-u může býti proto výhradně otázka, zda toto odmítnutí odvolání z uvedeného formálního důvodu stalo se právem. Veškeré námitky meritorního obsahu, jež vznáší stížnost Karoliny N. proti nař. rozhodnutí, jdou tedy mimo obsah výroku nař. rozhodnutí, kterým rozhodnuto bylo o jejím odvolání. Z toho důvodu jsou námitky ty nepřípustné a jako takové nutno je odmítnouti, aniž nss může se jimi věcně zabývati. Žal. úřad odůvodnil odmítnutí odvolání jmenované st-lky tím, že usnesení měst. zastupitelského sboru bylo jí doručeno dne 6. srpna 1929, odvolání pak podáno bylo u rady města dne 23. srpna 1929, tedy opožděně. Stížnost proti tomu namítá především, že zjištění, jako by řečené usnesení bylo st-lce doručeno dne 6. srpna 1929, jest nesprávné. Námitka tato jest bezdůvodná, neboť podle doručovacího lístku, založeného ve správních spisech, st-lkou podepsaného a osobním razítkem doručovatele potvrzeného, bylo jí ono usnesení doručeno dne 6. srpna 1929. Takto řádně vyhotovená doručenka, proti jejíž správnosti nevznikaly žádné pochybnosti, poskytovala žal. úřadu formální průkaz o dnu doručení a bezpečný podklad pro skutkové zjištění dne doručení, z něhož vycházel. Stížnost namítá dále, že st-lka podala svoje odvolání ve lhůtě 15 dnů, počítané ode dne 6. srpna 1929, dokládá správnost svého tvrzení podacím lístkem poštovního úřadu v Bratislavě, podle něhož podána byla u něho dne 21. srpna 1929 doporučená zásilka pod adresou »Zastupitelský sbor města Bratislavy«, a dovozuje, že u města Bratislavy je stálou praksí a zvykem, že město přijímá jakékoli podání a opravný prostředek, daný na poštu v preklusivní lhůtě jako včas podané, a že proto nemůže býti ani její odvolání považováno za opožděně podané. Z námitky takto formulované jest zřejmo, že stížnost má za to, že nesporná 15denní lhůta odvolací byla zachována tím, že odvolání st-lčino bylo odevzdáno poštovní dopravě ještě před jejím uplynutím, t. j. dne 21. srpna 1929, čili že dny poštovní dopravy se do lhůty odvolací nevčítají. Žal. úřad vychází naproti tomu v nař. rozhodnutí zřejmě z právního názoru, že pro posouzení otázky včasnosti opravného prostředku jest rozhodnou jen doba, kdy opravný prostředek došel k příslušnému podacímu místu, nehledíc k tomu, kdy podán byl na poštu. Názor tento jest správný jen potud, pokud positivním právním předpisem není ustanovena výslovně úchylka. Takovýto positivní předpis, stanovící úchylku, jest obsažen ve 3. odst. § 6 zák. čl. XX: 1901 o zjednodušení adm. řízení. Ustanovuje se v něm, že v případě, bylo-li odvolání (apelace, revisní žádost a rekurs) podáno na poštu, jest rozhodnou tato doba jeho podání, čili že dny poštovní dopravy do lhůty odvolací se nevčítají. Tato norma jest všeobecnou a platí proto také pro podávání odvolání z rozhodnutí teritoriálních samosprávných orgánů, jak o tom svědčí zejména předpis § 2 odst. 2 lit. a) cit. zák. čl. a contrario. Vyplývá to i z instrukce o opravných prostředcích, vydané nař. pres. min. z 18. prosince 1901 č. 4600 k provedení zák. čl. XX: 1901, kde se praví, že předpisy §§ 1—12 vztahují se na všechny záležitosti správní všeho druhu, vyjímajíc záležitosti berní a poplatkové a ty přestupkové, jež spadají do oboru působnosti úřadů správních (srv. také Boh. A 8648/30). Z toho plyne, že také při posuzování otázky včasnosti odvolání st-lčina z usnesení měst. zastupitelského sboru slušelo se hleděti k předpisu 3. odst. § 6 zák. čl. XX: 1901 o nevčítání lhůt poštovní dopravy, který i zde platil. Otázkou, zda a kdy odvolání to bylo odevzdáno na poštu, žal. úřad se nezabýval, pokládaje zřejmě tuto skutečnost za nerozhodnou. Ježto však podle toho, co bylo uvedeno, tato skutečnost má pro posouzení, zda odvolání bylo podáno včas, právní relevanci, nutno v tom shledati podstatnou vadu řízení. Vada tato byla zaviněna tím, že žal. úřad nehleděl k cit. zákonnému ustanovení a domníval se, že rozhodnou jest jen doba, kdy odvolání došlo k měst. zastupitelskému sboru jako k příslušnému podacímu místu. Názor tento není však ve shodě se zákonem. Nař. rozhodnutí, pokud jím byla odmítnuta stížnost Karoliny N. pro opožděnost, bylo proto zrušeno podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost. II. Druhým výrokem zamítl žal. úřad odvolání ostatních st-lů jako bezdůvodné z důvodů věcných.
Se zřetelem na obsah formálních a meritorních námitek, které tito st-lé proti této části nař. rozhodnutí uplatňují, pokládá nss za účelné, aby si zjistil především jeho právní povahu a věcný obsah.
Nař. rozhodnutím potvrzeno bylo usnesení měst. zastupitelského sboru v Bratislavě o regulační a zastavovaci úpravě tří městských území v něm uvedených, učiněné podle §§ 1 a 7 měst. stav. statutu z r. 1872 a § 1 doplňku k němu z r. 1881. Podle těchto předpisů má měst. stav. komise vyhotoviti regulační plán, který po jeho schválení valným shromážděním má poskytovati směrnice pro novostavby a přístavby a býti směrodatným pro udělení stavebních povolení v budoucnosti. Účelem tohoto plánu podle § 1 cit. doplňku k měst. stav. statutu jest, aby se v budoucnosti předešlo nepravidelnostem, jež se staly při stavbách již existujících budov v ulicích, cestách a předměstích, a aby tyto nepravidelnosti postupem času byly urovnány, a ulice a cesty města staly se čím dále pravidelnějšími, dále, aby při dalším rozšiřování města, při prodloužení cest a ulic a při zakládání nových spojovacích cest a otevření křižujících se ulic bylo možno postupovati podle předem určeného plánu. Plán takový může býti pořízen buď jako generální pro celý obvod města, nebo jako partiální pro jednotlivá území, neboť ve stav. statutech nelze najíti oporu pro mínění, že by regulace částečná, t. j. jednotlivých území, nebyla přípustná. Z cit. ustanovení plyne, že právní charakter tohoto regulačního plánu jest ve své podstatě stejný jako charakter plánu polohy podle českého stav. řádu. Jeho obsah a účel jest, jak nss již opětně vyslovil (srv. na př. Boh. A 1492/22, 5866/26 a j.) v podstatě dvojí, totiž evidenční a programový. Má jím býti jednak zjištěno a uvedeno v patrnost všechno to, co se vztahuje na způsob zastavění a na regulaci v dotčeném teritoriu tak, jak to v době pořízení regulačního plánu skutečně jest, jednak má tento plán podati pokud možno obraz o tom, jak se má co do způsobu zastavění v budoucnosti postupovati, zejména jak má býti to které území do plánu pojaté v budoucnosti regulováno, zvláště pak, které veřejné ulice a prostranství a jak mají býti zřízeny. Po stránce první jest regulační plán toliko osvědčením skutkových poměrů, kdežto po stránce druhé jeví se jako generelní opatření úřadu, obsahující směrnice pro příští postup jak úřadů stavebních, povolaných vyřizovati konkrétní stavební záležitosti, tak i majitelů pozemků do plánu zakreslených, kteří budou vykonávati svá subjektivní práva stavební. Při sdělávání regulačního plánu poskytují cit. ustanovení stav. statutů příslušným úřadům velmi širokou volnost, jež omezena jest jen tím, že disposice v něm obsažené musí se díti podle účelu regulačního plánu se zřetelem na veřejné zájmy zdravotní, požární, komunikační, bezpečnostní a estetické, jimž individuelní soukromé zájmy majitelů pozemků musí ustoupiti, takže majitelé pozemků, zamýšlenou regulací tangovaných, budou míti možnost vystupovati na ochranu svých vlastnických práv fakticky měrou jen omezenou. Při disposicích regulačního plánu, pro něž jest takto dáno jen velmi málo závazných direktiv, budou rozhodovati většinou jen ohledy účelnosti a vhodnosti, jichž posouzení a hodnocení tvoří sou- část skutkové podstaty, kterou oceniti náleží výhradně úřadům správním. Nss může ji podrobiti své kognici toliko s hledisek vytčených v § 6 odst. zák. o ss.
Pokud se týče řízení o zhotovení regulačního plánu, vyplývá z § 1 doplňku k měst. stav. statutu, že povinnost tato uložena jest měst. stav. komisi jako její povinnost úřední, takže předpokladem pro zhotovení plánu toho není zakročení stran, a dále, že plán schvaluje valné shromáždění, t. j. měst. zastupitelský sbor. Ani měst. stav. statut ani doplněk k němu nebo jiná norma nepředpisuje, že by majitelé pozemků, jichž regulace se týká, měli býti před zhotovením regulačního plánu nebo před usnesením měst. zastupitelského sboru o jeho schválení slyšeni, že by mělo býti konáno nějaké šetření za účasti jejich nebo býti provedeno nějaké komisionelní jednání.
Pokud st-lé Dr. J. G., Dr. St. a spol. vytýkají, že jako jedině kompetentní úřad měl provésti řízení v první stolici měst. notářský úřad v Bratislavě, a shledávají v tom, že se tak nestalo, vadnost řízení a zmatečnost, stačí k vyvrácení této výtky poukázati na uvedená kompetenční ustanovení § 1 dodatku k měst. stav. statutu z r. 1881. Že by stav. komise, resp. regulační poradní sbor města regulační plán nevyhotovil, st-lé netvrdí. Tvrdí-li, že jako prvostupňová vrchnost pokračovala rada města Bratislavy, jest tvrzení to nesprávné, neboť v usnesení měst. zastupitelského sboru se jen konstatuje, že přijat byl návrh výboru regulačního poradního sboru a měst. rady (srov. § 9 zák. č. 243/22), rozhodnuti samo však jako prvostupňové vydal měst. zastupitelský sbor. Poukazují-li st-lé dále na předpis § 63 měst. stav. stát. a na nál. Boh. A 4677/25, jest poukaz tento nevhodný. V daném případě šlo o schválení návrhu, podaného stav. komisí magistrátu podle cit. §, jehož předmětem bylo schválení regulačního plánu pro určitá území podle § 1 doplňku k stav. statutu. Tento regulační plán není žádným konkrétním stavebním nebo parcelačním povolením, a jest proto neodůvodněná také námitka, že jako stav. úřad nerozhodoval magistrát, resp. měst. notářský úřad. Měst. notářský úřad jest arci podle § 10 zák. č. 243/22 a § 6 vl. nař. č. 335/22 povolán, aby vyřizoval stavební záležitosti v I. instanci, t. j. ony záležitosti, jež jsou vypočteny v § 64 měst. stav. stát. a náležely dříve ke kompetenci magistrátu. K záležitostem těm však zhotovování regulačního plánu a jeho schvalování nenáleží. Zhotovování tohoto plánu patří do působnosti stav. komise, resp. měst. regulačního poradního sboru, a jeho schvalování do kompetence měst. zastupitelského sboru podle § 1 doplňku k stav. statutu. Výkladem ustanovení § 63 měst. stav. statutu zabýval se nss v zasedání svého odborného plena z 15. května 1933, které vyslovilo právní názor, že valné shromáždění (měst. zastupitelský sbor) v Bratislavě bylo podle § 63 stav. statutu pro město Bratislavu z r. 1872 příslušno rozhodovati o návrzích na regulační úpravy v druhé části 1. odstavce tohoto paragrafu uvedené bez spolurozhodování magistrátu; na tom nebylo nic změněno § 1 doplňku ke stav. statutu z r. 1881. Opíraje se o toto usne- sení odborného plena, setrvává nss na právním názoru v něm vysloveném i v daném případě. Při tom uvážil, že záležitosti, jež jsou přikázány do kompetence magistrátu (měst. notářského úřadu), jsou vypočteny taxativně v § 64 pod č. 1. až 4. měst. stav. statutu, mezi nimi však rozhodování o regulacích uvedeno není. Z předpisu § 63 pak takovou kompetenci magistrátu dovoditi nelze. Zde se upravuje jen postup při podávání návrhů tam uvedených. Ustanovuje-li se tam, že magistrát před svým usnesením jako stav. úřad veškeré návrhy týkající se veřejných pozemků, zřízení nových, regulace starých ulic, silnic, náměstí a rovinných poměrů, má předložiti valnému shromáždění ke schválení, nutno tomu rozuměti tak, že jen tento orgán jest povolán, aby ony návrhy schválil, t. j. o nich sám rozhodl. Na to teprve rozhodne magistrát v oboru své působnosti podle § 64, jde-li o vyřízení některé ze záležitostí jemu v tomto § přikázaných, jsa při tom vázán rozhodnutím valného shromáždění o regulaci. Z toho plyne, že magistrát při regulacích spolu nerozhoduje, nýbrž jest podle § 63 jen průběžným orgánem, který u něho navržené regulační opatření toliko připraví, zejména po technické stránce, pro usnesení valného shromáždění, které jako jediný k tomu povolaný orgán samostatně rozhodne.
Bezdůvodně namítají st-lé dále, že před doručením usnesení měst. sboru nebyli vyrozuměni o tom, že řízení je v běhu, a že nebyli pozváni k jednání ani na místě samém ani v úřadě, neboť, jak řečeno, není předpisu, který by to nařizoval. Pro analogické použití ustanovení obsažených v §§ 16 - 19 měst. stav. stát., jehož se st-lé dovolávají, není tu místa, poněvadž jimi jest upraven postup pro vyřizování žádostí za stavební povolení, resp. ostatních záležitostí, o nichž rozhoduje magistrát podle § 64 měst. stav. stát., tedy pro řízení předepsané za jiných předpokladů a pro jiné účely, a proto podstatně různé. Analogické použití předpisů těch pro řízení regulační jest z toho důvodu vyloučeno. Rovněž tak ani předpisů §§ 31—42 zák. čl. XLI:1881 obdobně užiti nelze, neboť předpisy ty dány jsou pro řízení vyvlastňovací, při regulačním plánu však o nějakou expropriaci nejde, nýbrž o projekt do budoucna a jeho schválení, který právní povahy vyvlastňovacího nálezu nemá.
Pro zhotovení a schválení regulačního plánu nevyžaduje cit. stav. statut návrhu stran. Působnost tu vykonávají příslušné orgány jako část své úřední kompetence a úřední moci bez zakročení strany. Jest proto rovněž bezdůvodná námitka st-lů, že regulační řízení bylo předsevzato bez legitimace a oprávnění, resp. že osoby, jež o úpravu tu žádaly, nebyly k tomu legitimovány. Uvádí-li se v úvodě usnesení měst. zastupitelského sboru, že bylo třeba přikročiti k ustálení další regulace »na podkladě žádosti fy P. a Ing. L.«, nevyjadřuje tento pasus v něm patrně nic jiného, než že se tak stalo z podnětu těchto podání, z nichž ostatně první bylo žádostí učiněnou u měst. notářského úřadu v Bratislavě o povolení parcelační jen v území »M.«, druhé pak toliko upozornění městské rady na nutnost změny regulace v území »R.«. O žádosti první však nař. rozhodnutím vůbec ani rozhodnuto nebylo.
Pokud stížnosti vytýkají dále, že nař. rozhodnutí neoznačuje přesně, na jakém zákonném podkladě jest vydáno, odporuje výtka ta spisům, ježto nař. rozhodnutí poukazuje výslovně na ustanovení §§ 1 a 7 měst. stav. stát. a § 1 doplňku k němu, která poskytují úřadu pro regulační disposice, zejména pokud jde o směr, šířku a úpravu ulic, jakož i způsob zastavění pozemků, tak všeobecné a široké oprávnění, že nelze právem tvrditi, že by regulační opatření měst. zast. sboru, nař. rozhodnutím potvrzená, náležející podle své povahy k podstatě regulačního plánu, z rámce onoho zákonného oprávnění vybočovala. K věcným námitkám jednotlivých st-lů budiž uvedeno především všeobecně, že lze jim se zřetelem na ustanovení §§ 2 a 5 zák. o ss přiznati legitimaci k uplatnění jich jen potud, pokud jako majitelé určitých pozemků, tangovaných zamýšlenou regulací, brání se jimi z titulu svého vlastnického práva a z něho plynoucího subj. práva na zastavění jich proti tomu, aby v tomto svém právu nebyli protizákonně zkracováni. Namítá-li stížnost Markéty F. a spol., že projektovaná regulace jest na újmu města, jest námitka tato nepřípustná, ježto se st-lům nedostává legitimace k tomu, aby hájili zájmů města. Pokud pak poukazuje na veliký náklad, jehož realisace schválené regulace bude vyžadovati, nemůže býti tato okolnost zákonnou překážkou schválení regulačního plánu.
Regulační plán dotýká se st-le Dra G. jako vlastníka pozemkové parcely č. ... jen potud, že projektovaná zatáčka na konci R.-ské cesty zasahuje do této parcely. Nutnost této zatáčky odůvodnil žal. úřad tím, že R.-ská cesta končí tu slepě asi 11 m nad Hlubokou cestou, takže všem povozům až sem došlým musí býti umožněno, aby se mohly obrátit a vrátit. Poloměr zatáčky 10 m je minimální, ježto po odpočtení chodníku zbude užitkový poloměr pro obrácení povozů jen 7,5 m. Zatáčka musila býti projektována jen z části na pozemku st-lovu, ježto jest volný, kdežto protější pozemek jest již zastavěn. St-1 nutnosti takovéto úpravy řečené cesty nepopírá. Namítá jen, že nař. rozhodnutí neudává výměry dotčené části jeho pozemku ani neuvádí, jakým způsobem chce jí městská rada získati a jej odškodniti. Poukazuje dále k tomu, že použití sebe menší částky jeho parcely, která je podlouhlá a má poměrně malou hloubku, k rozšíření cesty by ji naprosto znehodnotilo, neboť by znemožnilo její zastavění.
Námitky tyto nepostihují především obsahu nař. rozhodnutí, ježto jím stanoví se toliko projekt budoucí úpravy regulovaných území a rozšíření uvedené cesty, do něhož naleží zajisté také podle § 1 doplňku ke stav. stát. určiti z důvodů komunikačních rozšíření cest a ulic. Poněvadž však nejde ještě o skutečné již rozšíření R.-ské ulice řečenou zatáčkou, a st-li se z jeho parcely k tomu účelu ještě nic neodnímá, jsou uvedené jeho výtky předčasné a proto bezpodstatné. O odškodnění za část parcely č.... bude jednáno teprve v budoucnosti ve zvláštním řízení podle § 10 měst. stav. statutu, až dojde k realisaci projektovaného rozšíření cesty.
Výměru části pozemku st-lova, regulací dotčenou, mohl st-1 seznati z regulačního plánu, jenž byl k nahlédnutí veřejně vyložen, a nelze proto uznati nař. rozhodnutí vadným z toho důvodu, že v něm udána není.
Markéta F. a spol. si mylně vykládají nař. rozhodnutí, když dovozují, že nejsou povinni popustiti svoji půdu k účelům uličním bez odškodného. Nic takového žal. úřad v nař. rozhodnutí nevyslovil. Poukázal-li na §§ 5 - 10 měst. stav. stát., učinil tak jen za tím účelem, aby zdůraznil, že o povinnosti odevzdati pozemky na ulice a odškodnění bude se teprve jednati ve zvláštním řízení podle cit. §§ stav. statutu.
Namítají-li tito st-lé dále technickou nevýhodnost, nákladnost a neúčelnost projektované regulace, která rozděluje jejich pozemek, bude vyžadovati zboření jejich domku na parcele č. ... a znemožní využití jejich pozemku k účelům zemědělským, nepopírají těmito námitkami, že by projektovaná úprava z veřejných zájmů byla potřebná, a neuvádějí žádné okolnosti, z níž by plynulo, že tu není veřejného zájmu, který by vyžadoval učiněného regulačního opatření. Otázka tato jest otázkou skutkovou, kterou nss po stránce věcné přezkoumati nemůže. Odůvodnil-li žal. úřad projektovanou úpravu podle odborného posudku komunikačními požadavky se zřetelem na směr, šířku a stoupání cesty, tedy důvodem veřejným, jemuž soukromý zájem st-lů na zachování dosavadního stavu musí ustoupiti, není možno shledati, že by v této příčině bylo nař. rozhodnutí nějak vadným nebo nezákonným.

Citace:

č. 10 655. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 111-118.