Č. 10644.

Učitelstvo: I. * Rodinnými poměry, k nimž jest podle ustanovení čl. IV. zák. č. 306/20 hleděti při obsazování definitivně systemisovaných míst učitelských, rozumí se rodinné poměry, které jsou tu v době obsazování onoho místa, nikoliv v době dřívější. — II. K výkladu pojmu »kvalifikace« podle čl. IV. cit. zák.
(Nález ze dne 20. června 1933 č. 11.003.)
Věc: Antonín Vilém N. v M. proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. Adolfa N. adv. Dr. Eduard Zahn z Prahy) o obsazení místa ředitele při občanské škole.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Na uprázdněné místo ředitele na občanské škole chlapecké v M. presentoval ošv v M. podle usnesení z 23. ledna 1930 st-le, kteroužto presentaci zšr v Praze výnosem z 21. března 1930 potvrdila. Odvolání spoluuchazeče o uvedené místo ředitelské Adolfa N. min. škol. nař. výnosem vyhovělo, uznavši rodinné důvody odvolatele (2 nezaopatřené dítky), vykazujícího stejně hodnotné služební stáří a kvalifikaci, za dostatečně závažné, aby jimi při vzájemném hodnocení skutečností, mluvících pro jednotlivé uchazeče, mohla býti po rozumu čl. IV zák. č. 306/20 resp. § 15 odst. 1 věta 3 prov. nař. k němu z 31. prosince 1920 č. 40.897 odůvodněna přednost odvolatelova před uchazečem Ant. N. — V důsledku tohoto rozhodnutí bylo pak ředitelské místo obsazeno Adolfem N.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
St-l nepopírá správnost předpokladu žal. úřadu, že jak st-l tak i Adolf N. vykazují s právního hlediska stejné služební stáří, ale namítá, že pak měla pro obsazení ředitelského místa, o něž jde, býti směrodatnou kvalifikace. V té příčině poukazuje pak stížnost na to, že sice jak st-l tak i Adolf N. měli kvalifikaci »velmi dobrý«, ale že st-l vykazoval kromě toho ještě posudek o zvláštních okolnostech ve smyslu § 4 odst. 2 výn. min. škol. z 31. prosince 1920 č. 40.897, totiž o své dlouholeté působnosti jakožto redaktor odborného časopisu pro německé školy občanské a byl podle § 6 téhož výnosu po této stránce kvalifikován známkou »velmi významné«, naproti tomu Adolf N. takové kvalifikace vůbec nemá. Z toho po názoru stížnosti plyne, že st-l je lépe kvalifikován než Adolf N., a také tím, že st-l byl pro ředitelské místo, o něž jde, presentován, byla st-li přiznána ještě zvláštní kvalifikace ve smyslu § 9 cit. min. výn. To bylo uznáno i zšr-ou potvrzením presentace. Hodnotí-li tudíž žal. úřad kvalifikaci Adolfa N. stejně jako kvalifikaci st-lovu, porušil zákon.
Námitce té nemohl nss přisvědčiti.
Podle ustanovení čl. IV zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb., platného i za účinnosti učitelského zákona č. 104/26 a služeb. pragmatiky učitelstva národních škol č. 162/28 (arg. § 55 odst. 2 této služ. prag.), jest při jmenování učitelů na místa definitivně systemisovaná na prvém místě vžiti zřetel ke služebnímu stáří a kvalifikaci uchazeče pro služební místo, o jehož obsazení právě jde; na druhém místě jest přihlédnouti k rodinným poměrům uchazečovým, k obtížím jeho posavadní služby a jeho zdravotnímu stavu. Co jest rozuměti »kvalifikací pro služební místo, o jehož obsazení právě jde«, vyložil nss v nál. Boh. A 2984/23 v ten smysl, že se řečenou kvalifikací rozumí v Čechách dobré zdání, podané okr. škol. inspektorem ve smyslu §§ 5 a 6 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. česk. V daném případě byli jak st-l, tak i Adolf N. kvalifikováni okresním inspektorem v kompetenční tabele co do způsobilosti o místo, o jehož obsazení šlo, stejně, t. j. velmi dobře.
Dovolává-li se proti tomu st-l té skutečnosti, že jeho kvalifikace všeobecná ve smyslu § 3 a násl. výnosu min. škol. z 31. prosince 1920 č. 40.897 byla proti kvalifikaci Adolfa N. lepší z toho důvodu, že u něho se vyskytovaly ještě příznivě posouzené zvláštní okolnosti, významně pro posouzení učitele a jeho činnosti, kterých u Adolfa N. nebylo, jest k tomu poznamenati toto: Podle ustanovení § 18 odst. 1 vl. nař. ze 14. září 1928 č. 162 Sb., které v době obsazování ředitelského místa, o něž jde, bylo již v účinnosti (arg. čl. III. odst. 1 cit. vl. nař.), jest při stanovení kvalifikace učitelovy mezi jiným míti na zřeteli u učitelů, kteří jsou na vedoucích místech, anebo při kterých může jíti o to, aby na takové místo byli povoláni, způsobilost pro ně. Bvlo-li tudíž podle čl. IV zák. č. 306/20 v daném případě přihlédnouti ke kvalifikaci uchazečů pro služební místo, o jehož obsazení šlo, t. j. pro místo ředitele občanské školy, pak při svém dobrém zdání mohl okr. škol. inspektor právem považovati za směrodatnou způsobilost uchazečů pro zastávání místa ředitelského, tedy kvalifikační moment shora uvedený, a nemusil vžiti v úvahu příznivý posudek o zvláštních okolnostech, jakouž u st-le byla dlouholetá jeho působnost jako redaktora odborného časopisu pro občanské školy, jako moment, jenž by pro posouzení způsobilosti k funkci ředitele občanské školy byl významný. Nelze tudíž uznati, že by dobré zdání okresního školního inspektora o kvalifikaci st-lově na ředitelské místo, o jehož obsazení šlo, bylo založeno na neúplném souboru premis pro dobré zdání okr. škol. inspektora v úvahu přicházejících.
Jestliže tedy žal. úřad nedal st-li při obsazování ředitelského místa, o něž šlo, přednost z toho důvodu, že st-l vykazoval příznivou kvalifikaci také po stránce zvláštních okolností ve smyslu ustanoveni § 18 odst. 2 vl. nař. č. 162/28, nelze v tom nalézti ani porušení zákona, ani nelze uznati, že by žal. úřad byl rozhodoval na podkladě vadné skutkové podstaty.
Dále dovozuje stížnost, že ani po stránce rodinných poměrů nepřísluší Adolfu N. přednost před st-lem, poněvadž s hlediska předpisu čl. IV. zák. č. 306/20 jsou rodinné poměry u obou stejné, neboť také st-l má dvě děti, ovšem zaopatřené, ale zaopatření jich docílil za obtížných poměrů v mladších letech jakožto odborný učitel. Toto dřívější zaopatření nemůže po názoru st-le býti důvodem, aby byl nyní jako uchazeč o místo ředitelské postaven hůře než ten, kdo má děti ještě nezaopatřené. Ani v tom nelze dáti st-li za pravdu.
Praví-li se v ustanovení čl. IV. zák. č. 306/20, že na druhém místě má býti přihlédnuto k rodinným poměrům uchazečovým, možno tím rozuměti rodinné poměry současné, t. j. rodinné poměry, v nichž uchazeč je v době, kdy se provádí řízení za účelem obsazení služebního místa, nikoli rodinné poměry, v nichž snad uchazeč kdysi býval, ale které se od té doby již změnily. Tomu výkladu nasvědčuje také intence onoho ustanovení, totiž že při předpokladech jinak stejných má obdržeti při obsazování místa přednost ten z uchazečů, jemuž propůjčení toho kterého služebního místa přinese usnadnění obtížnějších rodinných poměrů, než jaké má uchazeč druhý, na příklad tím, že maje více nezaopatřených dětí nebo děti studující na středních neb odborných školách nebo nemocné členy rodiny, má nutkavější zájem na tom, aby obdržel služební místo lépe honorované, nebo v sídle střední (odborné) školy, nebo v místě s hlediska zdravotního (klimaticky, se snazší příležitostí k léčení) příznivějším, než kompetent jiný, u něhož těchto momentů v době obsazování místa není, třeba by se snad někdy v dřívější době i u něho byly vyskytly rodinné poměry podobné.
Nelze proto uznati, že si žal. úřad nesprávně vykládal ustanovení čl. IV. zák. č. 306/20, uznal-li, že s hlediska rodinných poměrů jest Adolfu N. dáti při obsazováni ředitelského místa, o něž jde, přednost z důvodu, že má dvě nezaopatřené děti, proti st-li, který nezaopatřených dětí v době obsazování onoho služebního místa již neměl.

Citace:

Č. 10644. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 82-85.