Č. 10906.Cesty (Slovensko): V řízení podle § 41 lit c) zák. čl. 1:1890 o repartici určitého nákladu na stavbu a udržování silnice mezi subjekty, které byly pravoplatným aktem dřívějším prohlášeny za interesenty povinné přispívati k nákladům na silnici podle stanoveného klíče, nemůže jednotlivý interesent vznášeti námitky týkající se otázek, které byly již pravoplatně rozhodnuly dřívějším výrokem podle § 36 cit. zák.(Nález ze dne 29. listopadu 1933 č. 19.446.)Prejudikatura: Boh. A 7176/28, 9796/32.Věc: Julius K. v Z. proti zemskému úřadu v Bratislavě o rozpočet vicinální cesty Z.—H. na r. 1930.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Vicinální silniční výbor (komise) cesty Z.—H. projednal a schválil ve své schůzi dne 25. září 1929 rozpočet této cesty na r. 1930. Celkovou rozpočtovou potřebu v částce 31.585 Kč rozvrhi na interesenty dosavadní skupiny a podle percent. klíče, stanoveného pravoplatně výměrem okr. úřadu v Prievidzi z 8. února 1928, podle něhož připadlo na obec Z. 27% (t. j. 8.527'95 Kč), D. 40% (t. j. 12.634'— Kč), H. 19% (t. j. 6.001'15 Kč) a na st-le 14,% (t. j. 4.421'90 Kč). Uvedené usnesení silniční komise intimováno bylo okr. úřadem v Prievidzi všem zájemníkům.Odvolání podané proti tomuto usnesení st-lem odmítl zem. úřad v Bratislavě nař. výměrem jako nepřípustné z těchto důvodů: V odvolání se nenamítá, že repartice udržovacího nákladu nebyla provedena číselně správně, ale brojí se proti dosud pravoplatnému výměru okr. úřadu, jímž je stanoven kruh interesentů a příspěvkový klíč. Ježto však otázka kruhu zájemníků a příspěvkového klíče je pravoplatně stanovena, je dotud závazná, dokud nedojde k nové úřední úpravě poměrů v řečeném výměru uvedených, což se může státi opět jen novým výměrem vydaným podle § 36 zák. čl. 1:1890. Námitky tedy, jež směřují proti pravoplatnému rozhodnutí vydanému podle § 36 cit. zák. čl., nemohou býti v řízení podle § 41 lit. c) cit. zák. čl. vůbec uplatňoványUvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musel nss především zamítnouti jako bezdůvodnou námitku stížnosti, že st-l dosud nebyl uvědoměn o tom, že by rozpočtová potřeba byla bývala rozvrhnuta na zájemníky a podle percentuelního klíče, neboť podle správních spisů bylo rozhodnutí okr. úřadu v Prievidzi z 8. února 1928, o tom vydané, doručeno st-li podle zpátečního lístku, jím podepsaného, dne 15. února 1928. Ostatními — in eventum přednesenými — námitkami brojí st-l stejně tak jako ve svém odvolání výlučně proti pojetí do kruhu interesentů, povinných přispívati k udržování řečené vicinální cesty a proti určení percentuálního poměru těchto příspěvků.K tomu bylo uvážiti, že v daném případě šlo o odvolání proti rozpočtu vicinálního výboru (silniční komise), v němž repartice příslušných nákladů dála se pouze podle dřívějšího pravoplatného výměru okr. úřadu z 8. února 1928, jímž stanoveny byly podle § 36 zák. čl. 1:1890 jednak subjekty (mezi nimi i st-l) povinné přispívati k udržování vicinální cesty, jednak percentuelní příspěvkový poměr mezi nimi. Šlo tu tedy o řízení podle § 41 lit. c) zák. čl. 1:1890 a tu nss již vícekráte (posledně v nál. Boh. A č. 9796/32 a 7176/28) projevil právní názor, že v řízení tom, jehož předmětem je pouhá repartice určitého nákladu na stavbu a udržování silničních objektů — a to repartice mezi subjekty, které byly dřívějším pravoplatným úředním aktem prohlášeny za interesenty povinné přispívati k nákladům na silniční objekty — provedená podle onoho percentuálního poměru, který byl v tomto dřívějším pravoplatném úředním aktu již stanoven, nemůže jednotlivý interesent, dokud pravoplatnost onoho dřívějšího výroku trvá, vůbec vznášeti námitky, které se týkají otázek, jež byly již pravoplatně rozhodnuty dřívějším úředním výrokem, vydaným podle § 36 zák. V řízení podle § 41 lit. c) cit. zák. může jednotlivý interesent pouze namítati, že repartice určitého nákladu nebyly provedeny číselně správně podle onoho příspěvkového poměru, který byl pravoplatně stanoven výrokem, vydaným o řízení podle § 36 téhož zák. Námitky toho druhu však st-l v odvolání z rozhodnutí silniční komise vůbec nepřednesl.Z toho tedy plyne, že ony shora uvedené námitky, které st-l uplatňoval též ve svém odvolání z rozhodnutí silniční komise, vydaného podle § 41 lit. c) cit. zák., jsou v tomto řízení vůbec nepřípustný a proto nelze shledati nezákonnost ani vadu řízení v tom, jestliže je úřad jako takové označil a nevyhověv odvolání st-lovu, odkázal ho na zvláštní řízení ve smyslu § 36 cit. zák. čl., k jehož provedení by sám stejně nebyl příslušným.