Č. 10858.

Obecní dávky: Bylo-li v domě, pro nějž bylo uděleno úřední povolení stavební před 28. lednem 1917, nájemné proti roku 1927 sníženo, dlužno podle pravidel upravených ve smyslu vl. nař. č. 15/1928 Sb., čl. I, II a VI, obecní dávky vyměřiti podle nájemného (nájemní hodnoty), které je základem daně činžovní pro ten který rok (§ 1 bod 1 cit. prav.), a nikoliv ve smyslu bodu 2 § 1 uvedených pravidel podle nájemného (nájemní hodnoty) z r. 1927.
(Nález ze dne 16. listopadu 1933 č. 15443.) Prejudikatura: srov. Boh. A 10295, 10444/33.
Věc: Firma »H.«, obchod se stroji, úč. spol. v B., proti zemskému úřadu v Bratislavě o obecní dávky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěžující si firmě byla důchodkovým oddělením města Bratislavy platebním rozkazem z 10. května 1930 vyměřena na rok 1930 dávka z nájemného, poplatek za používání stok a poplatek za odvážení smetí. V odvolání bylo namítáno, že tyto městské dávky byly neprávem vyměřeny ze základu státní daně činžovní na rok 1927, který činil Kč 37040.25. Na rok 1929 činil tento činžovní základ 23820 Kč, i žádala st-lka, aby dávky vyměřeny byly na tomto posledním základě. — Městské zastupitelstvo odvolání to zamítlo s odůvodněním, že ve smyslu bodu 2 § 1 pravidel o vyměřování dávky z nájemného jest u budov, pro které bylo uděleno úřední povolení stavební před 28. lednem 1917, základem pro vyměření dávky nájemné nebo nájemní hodnota, která jest základem daně činžovní na rok 1927. Vzhledem k tomu, že pro dům, o který se jedná, bylo uděleno stav. povolení před 28. lednem 1917 a že základ činžovní daně na rok 1927 byl fin. ředitelstvím stanoven v obnose 37040.25 Kč a při vyměření dávky tento obnos byl vzat za základ, jest výměr správný. Totéž platí o poplatku kanalisačním a poplatku za odvoz popele a smetí. — Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a napadený výměr potvrzen z důvodů v něm uvedených s poukazem na § 82 vl. nař. č. 8/28.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Stížnost namítá, že výklad ustanovení dávkových pravidel, který jim dává žal. úřad, jest neudržitelný, a že za základ obecních dávek má se vzíti činžovní výnos z posledního roku bezprostředně předcházejícího před rokem, pro který se dávky předpisují. Toto stanovisko je podporováno §em 1 dávk. pravidel. Stížnosti bylo nutno dáti za pravdu.
Pravidla dávková souhlasně s direktivou danou vl. nař. č. 15/28, stanoví v § 1 bodě 1 jako zásadu, že základem pro vyměření dávky je nájemné nebo nájemní hodnota jednotlivých nájemních objektů, jež je základem daně činžovní (po odečtení položek vyloučených podle § 151 zák. o přím. dan.). Jako výjimka stanoví se v bodu 2 pro budovy, pro něž bylo uděleno úřední stav. povolení před 28. lednem 1917, že základem pro vyměření dávky je nájemné nebo nájemní hodnota, jež je základem daně činžovní na rok 1927. K tomu se dodává: částky, o které bylo nájemné (nájemní hodnota) od 1. ledna 1928 zvýšeno, nejsou základem pro vyměření dávky.
Z 1. věty bodu 2 o sobě mohlo by se ovšem na první pohled zdáti, že pravidla petrifikují tu pro vždy základnu pro vyměření dávky na výši nájemného (nájemní hodnoty), které bylo základem daně činžovní na tok 1927. Zjišťuje-li se pravý smysl tohoto ustanovení, nelze však přehlížeti větu druhou, která s první větou je v nerozlučné spojitosti. Praví-li tu pravidla, že částky, o které bylo nájemné od 1. ledna 1928 zvýšeno, nejsou základem pro vyměření dávky, je zřejmo, že pravidla v první větě sledovala pouze úmysl zabrániti zvýšení dávkové základny nad niveau roku 1927, nechtěla však nájemné z tohoto roku petrifikovati jako základnu pro budoucnost i pro ty docela nepředvídané a nečekané případy, kdy nájemné později se sníží. Takovýto úzký výklad prvé věty byl by také v naprostém rozporu s tendencí vl. nař. č. 15/28, které — jak bylo vyloženo již v nál. Boh. A 10295 a 10444/33 — sledovalo úmysl, aby nájemníci ve starých domech, zbavení již ochrany nájemníku, nebyli při nájemném, dosahujícím výše nájemného v nových domech, obecními dávkami z nájemného zatíženi více nežli tito posléze uvedení. Jestliže tedy ve starém domě nájemné proti stavu z roku 1927 se nezvýšilo, naopak bylo sníženo, pak nelze použiti ustanovení bodu 2, nýbrž zásady bodu 1 § 1 pravidel.
Poněvadž žal. úřad v nař. rozhodnutí vychází z právního názoru, že u budov, pro něž bylo dáno povolení stavební před 28. lednem 1917, je podle bodu 2 § 1 dávk. prav. základem pro vyměření dávek v každém případě nájemné z r. 1927 i tehdy, když nájemné po 1. lednu 1928 se snížilo, tento názor však, jak dovoděno, je mylný, bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 10858. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 632-634.