Č. 10 674

Obecní notáři (Podk. Rus). — Řízení správní: * Rozhodnutí okresního úřadu o výši normálních (statutárních) pensijních požitků bývalých obecních a obvodních notářů na Podk. Rusi, kteří nebyli trvale ustanoveni úředníky státu čsl. (§ 7 odst. 2 vl. nař. č. 71/1921), není za účinnosti zák. č. 125/27 a vl. nař. č. 96/28 konečné.
(Nález ze dne 30. června 1933 č. 11.502.)
Prejudikatura: opačně Boh. A 10 107/32.
Věc: Fedor P. v K. proti zemskému úřadu v Užhorodě o pensijní požitky.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá pro nepří- pustnost, jednak zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Rozhodnutím z 22. dubna 1927 zamítl župní úřad v Mukačevě žádost st-le, obvodního notáře, posléze službou v Z. na Podk. Rusi, z 5. října 1925 o pensionování z důvodu, že rozhodnutím býv. župního úřadu v Mukačevě z 26. ledna 1920 byl propuštěn ze služeb čsl. státu, a to bez všelikých nároků na pensi nebo na jiné zaopatření se strany státu, kteréžto rozhodnutí nabylo již právní moci.
Nss zrušil toto rozhodnutí nál. z 10. dubna 1929 č. 7239 podle § 6 zák. o ss. Poté přiznal zemský úřad v Užhorodě nař. výnosem ze 16. června 1930 st-li za souhlasu hlav. fin. ředitelství výslužné s příslušnými přídavky na dobu života dnem 1. ledna 1920 počítajíc podle notářského pensijního statutu býv. župy marmarošské. Při tom vzal za základ služební dobu započítatelnou k poslednímu dni měsíce prosince 1919 v rozsahu 17 let 11 měs. 22 dní.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Po stránce procesní uvážil nss, že nař. výnos datovaný dnem 16. června 1930 byl vydán zem. úřadem v Užhorodě jako úřadem 1. stolice již za účinnosti předpisu čl. 8 odst. 1 zák. o organisaci politic. správy č. 125/27, podle něhož lze se odvolati, pokud opravný prostředek není vyloučen, z rozhodnutí (opatření a nálezů) okresního úřadu k zemskému úřadu a rozhoduje-li tento úřad sám v prvé stolici, z jeho rozhodnutí (opatření) k příslušnému ministerstvu.
Nss vyložil tento předpis opíraje se o usnesení adm. plena z 22. května 1933 v nál. Boh. A 10 597/33 v ten rozum, že cit. předpisem je normována nejen zásada, že pořad instanční v oboru politické správy je principielně omezen na 2 stolice, nýbrž že je jím stanoveno positivně, že ve věcech vnitřní správy, svěřené úřadům politickým, je proti rozhodnutí, která v první stolici učinil úřad okresní nebo úřad zemský, zásadně připuštěno odvolání k úřadu vyššímu. Tato zásada platí ovšem pouze potud, pokud »opravný prostředek není vyloučen«. Opravný prostředek je však v tomto smyslu vyloučen pouze tam, kde jej — ač by o sobě možný byl — zákon positivně vylučuje, dávaje zřejmě najevo, že v tom kterém případě opravný prostředek o sobě možný připustiti nelze. Co do podrobností se odkazuje podle § 44 jed. řádu na důvody cit. nál.
O pensionování a výměře výslužného obvodních notářů rozhodovaly — jak je dovoženo v nál. Boh. A 4242/24 a 10 107/32 — podle předpisů uherských jako jediné stolice municipální výbory, jejichž pravomoc přešla podle ustanovení § 6 odst. 1 lit. b) z. č. 126/20 na župní úřady a s těchto podle § 5 org. zák. č. 125/27 na úřady zemské resp. podle § 2 vl. nař. č. 96/28 na úřady okresní.
Nss ovšem v cit. nál. Boh. A 10 107/32 vyslovil, že rozhodovati o výši normálních požitků býv. obec. a obvod, notářů na Podk. Rusi, kteří nebyli trvale ustanoveni úředníky státu čsl., náleží za účinnosti zák. č. 125/27 okr. úřadům jako jediné stolici správní. Nález tento opíral se o usnesení odborného plena z 25. dubna 1932, leč nss usnesením svého nahoře citovaného adm. plena z 22. května 1933 od tohoto právního názoru ustoupil.
Bylo tedy podle předeslaného přípustno za účinnosti § 8 odst. 1 zák. č. 125/27 z rozhodnutí okr. úřadu ve věci normálních pensijních požitků nepřevzatých býv. obvodních a obecních notářů odvolání k zem. úřadu jako stolici druhé, pokud by nebylo positivního ustanovení, že další opravný prostředek je vyloučen. Předpisu, podle něhož je z rozhodnutí okres, úřadu ve věci pensionování a normální výměry výslužného obvodního notáře další odvolání vyloučeno, nss neshledal, zejména nespatřoval takového ustanovení v § 27 zák. čl. XXVI: 1896, podle něhož byla z rozhodnutí municipálního výboru ve věcech nároku obvod, notáře na výslužné a výši výslužného přípustná stížnost k uher. ss, neboť předpis ten neupravuje otázku instančního pořadu z rozhodnutí úřadů okresních a kromě toho konečnost rozhodnutí municipál. výborů plyne z něho jen nepřímo. Měl tudíž za účinnosti zák. č. 125/27 a vl. nař. č. 96/28 instanční pořad v daném případě býti ten, že v I. stolici měl rozhodnouti úřad okresní a ve stolici II. úřad zemský, a neměl, jak se v daném případě stalo, rozhodnouti zem. úřad jako stolice jediná. Leč stížnost v tom směru námitky nevznáší a nss neměl důvodu, aby k uvedené skutečnosti přihlédl z povinnosti úřední, poněvadž tato procesní vada nezakládá zmatečnosti nař. rozhodnutí (srov. usnesení odbor, plena Boh. A CCCXCIV/30).
Nss přikročil proto k projednání jednotlivých námitek stížnosti.

Citace:

č. 10 674. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 176-178.