Č. 10 681

Dávka ze zábav: Podléhá předvádění kulturně-výchovného filmu s doprovodem hudby dávce ze zábav (za platnosti vl. nař. č. 15/1928 Sb.).
(Nález ze dne 1. července 1933 č. 11 565.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 4040/24, 9362/31, 10 041/32.
Věc: Tělocvičná jednota »Sokol« v M. proti rozhodnutí okr. úřadu v Mor. Ostravě (za zúč. obec M. vrch. práv. r. Vlad. Šrenk) o dávku ze zábav.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad v cestě instanční plat. výměry měst. úřadu v M., jimiž stěžující si Jednotě předepsána byla dávka ze zábav z kulturně-výchovných filmových představení »Pori« a »Dolomitský majestát«, předváděných 21. až 23. května 1929, »Hrdinná cesta Krasina a Malygina« s přidaným filmem »Šroubek«, předváděných 4. - 6. června 1929, »Simba« a »Mezi opicemi a palmami«, předváděných 6. - 9. prosince 1929, a »Plukovník Švec« a »Osmdesátiny presidenta republiky T. G. Masaryka«, předváděných 4. - 20. března 1930, neuznav je za představení od dávky osvobozená v podstatě proto, že byla předváděna s doprovodem hudby.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil: Stížnost namítá především, že vl. nař. č. 15/28 Sb. byly filmy prohlášené censurou za kulturně-výchovné z důvodů kulturních naprosto osvobozeny od dávky, že nařízení mělo tu nepochybně na mysli předvádění filmů obvyklé, totiž s doprovodem hudebním, a že nelze proto v rozporu s ratio legis ustanovení ono vykládati restriktivně v ten smysl, že doprovod hudební osvobození kulturně-výchovného filmu vylučuje. Než stížnost vychází v této námitce z mylného výkladu pravidel o dávce ze zábav. Není správno, že podle vl. nař. č. 143/22 všechny filmy bez rozdílu obsahu a účelu podléhaly dávce ze zábav. Již podle tohoto nařízení také filmy byly osvobozeny za předpokladů § 3 bodu 1 prav., jestliže sloužily výhradně účelům vědeckým, vzdělávacím nebo vyučovacím, neboť výpočet podniků tam uvedených (arg. »na př.«) je pouze demonstrativní a nevylučuje tedy osvobození filmů, mají-li obsah tam uvedený. Vl. nař. č. 15/28 v podstatě na tomto stavu nic nezměnilo, vsunuvši pouze do demonstrativního výpočtu § 3 bodu 1 pravidel vl. nař. č. 143/22 slova »filmy, jež jsou censurou prohlášeny za kulturně-výchovné«. Tím bylo řečeno toliko, že filmy censurou takto kvalifikované jest pokládati bez dalšího za filmy sloužící »výhradně účelům vědeckým, vzdělávacím nebo vyučovacím« ve smyslu § 3 bodu 1 dávk. pravidel, nebyly však filmy kulturně-výchovné jako nějaká zvláštní kategorie představení od dávky osvobozeny za všech okolností. Z uvedeného plyne, že se čl. V. vl. nař. č. 15/28 nedotkl také nijak předpisu § 2 dávk. prav. č. 143/22, podle něhož zásadně každá hudební produkce — s výjimkou tam uvedenou — podléhá dávce ze zábav.
Z toho, že vl. nař. č. 15/28 nevyloučilo z osvobození kulturně-výchovné filmy s doprovodem hudebním, nedá se vyvoditi, že i takové filmy jsou od dávky osvobozeny, neboť jen výslovný předpis, že i takové filmy jsou od dávky osvobozeny, byl by mohl stanoviti výjimku z pravidla § 2, že každá hudební produkce je podrobena dávce. Ježto tedy doplněk čl. V. vl. nař. č. 15/28 nic nezměnil na dosavadním právním stavu co do zásady § 2 o zdanění produkcí hudebních, mohl nss i za platnosti tohoto doplňku setrvati na právním názoru, který vyslovil v nál. Boh. A 4040/24 a 9362/31, že totiž hudební doprovod, který má toliko úlohu, aby dojmy a požitky zrakové byly doplněny a zesíleny dojmy zvukovými, nutno s hlediska dávk. pravidel posuzovati samostatně jako hudební produkci podle § 2 dávce podrobenou, která spojena s představením kinematografickým působí, že celý podnik podléhá dávce (viz Boh. A 10 041/32).
Za tohoto stavu jest však bezpředmětná i námitka stížnosti, že žal. úřad vnáší do výkladu zákona subj. prvek zábavy obecenstva. Neboť, prohlašují-li dávková pravidla v § 2 zásadně — s výjimkou tam uvedenou — hudební produkci za zábavu dávce podrobenou, pak nesejde na tom, zda subjektivně, t. j. s hlediska posluchačů, lze v ní spatřovati zábavu, čili nic, a je lhostejno, zda žal. úřad na tento moment kladl, či nekladl váhu.
Otázkou, jaký význam by měla pro osvobození filmu kulturního okolnost, že jest spojen s hudbou, která obsahově tvoří integrující součást jeho, takže by bez této hudby provedení filmu nebylo možno, nemusel se nss zabývati, neboť stížnost takového těsného spětí hudby se spornými filmy netvrdí. Není tomu tak ani co do filmu »Plukovník Švec«, neboť tvrzená okolnost, že hudba tento film doprovázející, byla proň zvlášť skomponována, nedokazuje ještě, že tato hudba jest integrující součástí filmu.
Posléze je nerozhodnou i okolnost, že některé obce filmy, o něž jde, od dávky osvobodily. Jde tu pouze o různý výklad jedné normy různými úřady povolanými normu tu v konkrétních případech aplikovati, zjev to, který se vyskytuje téměř při aplikaci každé právní normy. Z okolností, že některé z těchto úřadů vykládají normu onu určitým způsobem, neplyne ještě, ani že výklad opačný je nesprávný, ani že jiné úřady nemohou ji vykládati jinak.

Citace:

č. 10 681. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 197-199.