Č. 10628.Stavební právo (Bratislava). — Řízení správní: I. Rozhodnutí zem. úřadu v Bratislavě o odvolání z výměru měst. notářského úřadu v Bratislavě ve věci stavební je konečné (čl. 8 odst. 2 zák. č. 125/27 Sb). — II. Okolnost, že o stav. pozemek se vede soudní spor soukromoprávní, není na překážku udělení stav. povolení. — III. Odkaz soukromoprávních námitek v zřízení stavebním na pořad práva.(Nález ze dne 16. června 1933 č. 7572.)Věc: Zuzana S. v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o ohražení pozemku.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.Důvody: Výměrem z 29. května 1929 udělil měst. notářský úřad v Košicích jako stavební úřad I. stolice firmě B. a syn, pivovar a sladovna v Košicích, na její žádost povolení k ohražení pozemku č. pare... . v ulici... mezi jiným s podmínkou, že před započetím stavby plotu má se uliční a stavební čára vytýčiti městským technickým úřadem. Proti tomu podala st-lka odvolání, v němž namítala: Prostor, na němž je plot postaven, byl dosud v šíři asi 12 m odvolatelkou a majitelem sousedního domu Bartolomějem G., resp. jejich právními předchůdci, jakož i jinými osobami od nepaměti (více jak 70 roků) užíván pokojně a nepřetržitě za cestu, a firma B. a syn byla na žalobu odvolatelčinu rozsudkem okr. soudu v Košicích ze 4. ledna 1929 uznána povinnou postavený tam plot odstraniti. Z rozsudku toho se firma odvolala. Poněvadž podle toho je o řečený prostor spor před soudem a ježto stavební povolení může býti uděleno jen tehdy, nejsou-li soukromoprávní poměry mezi interesovanými stranami sporné, je výměr notářského úřadu omylný. Odvolatelka brání se proti postavení plotu i proto, že by tím byl její majetek znehodnocen a také z ohledu na komunikaci a event. elementární neštěstí, v kterémžto poslednějším případě by její dům byl vysazen největšímu nebezpečí. Povolila-li svého času městská vrchnost postaviti domy čp. . . ., které bez uvedeného celého volného prostoru nemohou existovati, převzala tím povinnost, že stav ten nelze změniti.Nař. rozhodnutím z 2. října 1930 zem. úřad v Bratislavě odvolání st-lky zamítl a s námitkami rázu soukromoprávního ji odkázal na řádný soud. V důvodech uvedl:Podle knihovního výtahu je firma B. a syn v Košicích majitelkou pozemku, jehož ohražení bylo povoleno. Tento pozemek knihovně žádnou služebností obtížen není. Jeho ohražení bylo povoleno jen pod tou podmínkou, že se před započetím stavby ohrady má uliční a stavební čára technickým úřadem města vytýčiti. Vytýčení to bylo dne 29. května 1929 měst. úřadem provedeno tak, že ulice, vedoucí k domům A. N. a S., má míti šířku 6 m. Ulice H. je slepá a její prodloužení podle zprávy města z důvodu výškových poměrů terénu není možné, poněvadž by se v případě tom musila přemoci výšková diference 27.6—28%, kdežto při ulicích je povoleno maximální stoupání 7—10%. Slouží a bude proto tato slepá ulička i v budoucnosti sloužiti jen pro přístup k uvedeným domům, a proto možno i z veřejnoprávních a bezpečnostních důvodů její šířku 6 m považovati za dostatečnou. § 13 měst. stav. statutu určuje šířku jen pro případy, kde se parceluje a když se v souvislosti s parcelací otvírají nové ulice. V tomto případě se nejedná ani o parcelaci, ani o otevření nové ulice. I kdyby se však jednalo o zřízení nové ulice a určení regulační čáry pro ni, bylo by třeba uvážiti, zda možno celou ulici bez každého odškodnění projektovati jen na pozemku jediného vlastníka. Názor, že obec povolením staveb v uvedené ulici poblíž prostoru dříve volného převzala povinnost zachovati tento prostor nezastavitelný, nemá ve stav. statutu opory. Pokud by mezi stranami ohledně šířky pro ně použivatelného prostoru anebo po jiné stránce existoval spor rázu soukromoprávního, není adm. úřad příslušný, aby o něm rozhodoval, a bylo proto třeba v příčině té strany odkázati na řádný soud.Maje rozhodovati o stížnosti na toto rozhodnutí podané, pokládal nss se zřetelem na ustanovení § 5 odst. 2 zák. o ss, podle kterého je stížnost na tento soud přípustná teprv, když věc byla v pořadu správním s konečnou platností vyřízena, za potřebné, aby v souhlase s usnesením adm. plena z 22. května 1933 konstatoval, že předpoklad tento je v daném případě splněn. Jdeť o rozhodnutí, jež zem. úřad vydal jako úřad odvolací, a takové rozhodnutí je podle čl. 8 odst. 2 zák. č. 125/1927 Sb. vždy konečným, tedy nejen v případech, kde v nižší stolici rozhodl úřad okresní, nýbrž i, když rozhodl úřad jiný, zejména i orgán obce. Mohl tedy nss přistoupiti ke zkoumání námitek stížností uplatňovaných.Stížnost především vytýká porušení předpisu § 7 stav. statutu, které spatřuje v tom, že bylo uděleno stav. povolení přes to, že o prostor, který má býti ohražen, vede se mezi st-lkou a stavebníkem soudní spor. Námitka tato není důvodná, poněvadž v § 7 stav. statutu města Košic, schváleného vynesením min. vnitra z 2. června 1885, se nestanoví, že by stav. povolení nesmělo býti uděleno, byly-li proti stavbě vzneseny námitky rázu soukromoprávního, nýbrž toliko, že s námitkami takovými, nepodaří-li se odstraniti je přátelskou dohodou, mají býti strany odkázány na řádný pořad práva. To se v daném případě stalo, a neprávem proto stížnost vytýká, že cit. předpis byl porušen.Proti zjištění žal. úřadu, že firma B. a syn je podle knihovního výtahu majitelkou pozemku, jehož ohražení jí bylo povoleno, a že pozemek ten není knihovně žádnou služebností zatížen, stížnost namítá, že knihovní výtah může dokázati jen tolik, že žadatelka o konsens je od roku 1918 majitelkou místopisné parcely č. .. ., nikoli však, že do podstaty této parcely patří sporný prostor, ani že tento nesloužil od nepaměti výlučně za cestu, ježto podle materielniho práva může býti cesta nabyta i vydržením.Pokud by se námitce této v prvé její části mělo rozuměti tak, že firma B. a syn není vlastnicí sporného prostoru a že proto jí stav. povolení nemělo býti uděleno, byla by výtka tohoto obsahu bezdůvodná, ježto ve stav. řízení příslušejí interesentům obranné prostředky pouze za tím účelem, aby stavbou, jež neodpovídá předpisům stav. řádu, nebyly dotčeny jejich zájmy, jež stav. řád chrání, nikoli však nárok na to, aby nikdo nepovolaný v jejich sousedství nestavěl, ježto s hlediska jejich zájmů, stav. řádem chráněných, je lhostejno, kdo o stavební povolení zažádá a je sobě vymůže (Boh. A 8513/30). Chtěla-li by však st-lka uvedenou námitkou snad — jak by se dalo souditi z dalších vývodů stížnosti o tvrzené stejné úrovni sporného prostoru a domu st-lčina a z toho dovozovaném příslušenství prostoru toho k domům postaveným na břehu — vindikovati pro sebe vlastnictví dotčeného prostoru, nešlo by, stejně jako, namítá-li, že cesty lze nabýti i vydržením, o obrany vyvěrající z poměru sousedského, nýbrž o nároky z titulů práva soukromého, jež bylo by možno uplatňovati toliko pořadem práva civilního, nikoli však v řízení před nss, který jest povolán chrániti pouze subj. práva veřejná.Bezpodstatná je také další námitka, že stav. úřady nedbaly ustanovení § 13 stav. statutu, když určily šířku ulice místo 12 pouze 6 m. V § 13, obsaženém v částce II., jednající o rozdělení pozemku na více stavebních míst, se ustanovuje, že v rozdělovacím plánu mají býti ulice podle možnosti projektovány v rovné čáře, a to ulice do délky 100 m v šířce 12 m, ulice delší a s čilejší dopravou nejméně v šířce 15 m. Ustanovení toto, jak je z jeho obsahu nepochybně zřejmo, platí jen tehdy, když se pozemek rozděluje na stavební místa. V daném případě jde však pouze o ohražení pozemku, a nelze se proto již z tohoto důvodu předpisu § 13 dovolávati. Tvrdí-lí stížnost, že pozemek st-lčin č. . . . vznikl rozdělením původní parcely č. . . . v roce 1867, je okolnost ta pro dnešní spor bez významu, ježto požadavek ohledně šířky ulice, vyvozovaný z § 13, bylo by bývalo možno — ovšem kdyby předpis ten byl již tehdy platil — uplatňovati nejvýš v parcelačním řízení, prováděném v roce 1867, nikoli však zde, kde o žádnou parcelaci nejde.Posléze se stížnost obrací proti závěru žal. úřadu, že šestimetrová šířka ulice před domem st-lčiným může se pokládati za dostatečnou, a označuje závěr ten za mylný, ježto pro jízdu vozem je — zvlášť se zřetelem na topografické poměry v daném případě — šířka 12 m minimální. — Úsudek úřadu o tom, jak musí býti ulice před domem st-lčiným s hlediska komunikačního a bezpečnostního široká, jest úsudkem skutkovým, který nss nemůže přezkoumávati věcně, nýbrž jen v mezích § 6 odst. 2, zák. o ss. — — —