Č. 10 688.

Jazykové právo. — Policie: * Na legitimacích pro pohraniční styk (čl. 72 odst. 3 jaz. nař.) musí býti užito pečeti vyhovující předpisu čl. 82 odst. 2 věty 2 jaz. nařízení.
(Nález ze dne 5. září 1933 č. 14 916.) Prejudikatura: srov. Boh. A 8072/29, 8074/29, 10 145/32.
Věc: Obec J. proti zemskému úřadu v Praze o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Když byly pozastaveny obcí J. vydané dva pohraniční průkazy, vyhotovené sice jak co do předtisku, tak i v části rukopisné podle předpisu v jazyku státním a v jazyku německém, avšak opatřené úředním razítkem pouze s německým textem, byla obec J. v postupu stolic správních posléze zem. úřadem v Praze nař. rozhodnutím uznána povinnou, aby užívala při vystavování průkazů pro pohraniční styk vždy úřední pečeti, obsahující slovní výplň stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním tak, jako v menšinovém (německém), ježto tato povinnost odpovídá ustanovení čl. 82 odst. 2 věty 2 vzhledem k čl. 72 odst. 3 vl. nař. ze 3. února 1926 č. 17 Sb., kteréžto články byly vydány v základě a v mezích zmocňovací doložky § 8 odst. 1 ústav. zák. jaz.
Proti tomu podána jest stížnost, o níž nss uvážil toto:
Žal. úřad svůj výrok opřel o čl. 82 odst. 2 větu 2. se zřetelem k čl. 72 odst. 3 jaz. nař. Jen ustanovení prvé jest na sporu a má toto znění: »Také v jiných obcích, jejichž jednací jazyk jest jiný než československý, musí býti užito pečeti, obsahující slovní výplň stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním, jde-li o listiny, spisy nebo vyhlášky, které vydává obec v jazyku státním, anebo v jazyku státním a menši- novém«. Ustanovení druhé (čl. 72 odst. 3 jaz. nař.) předpisuje: »Legitimace pro pohraniční styk buďtež vždy vydány také s textem v jazyku státním na prvním místě, i když jazyk čsl. není jednacím jazykem obce«. Že stěžující si obec má řečené legitimace vydávati s takto upraveným textem, není vůbec na sporu a také listiny, jež daly podnět k řečenému výroku, byly vyhotoveny na prvním místě v jazyku státním a dále v jazyku německém, a to jak v předtisku, tak i v části rukopisně vyplněné.
Poukazujíc k tomu, že jaz. zák. neobsahuje předpisu o jazykové úpravě obecní pečeti, zahrnuje stížnost tuto úpravu do práva obce stanoviti si jednací jazyk a dovolává se sebeurčovacího práva obce, jež podle stížnosti je založeno v § 28 ob. zříz. a uznáváno i ve zprávě úst. výboru k § 3 jaz. zák., jakož i v judikatuře ss-u a nss-u. Z citace § 3 v § 8 odst. 1 jaz. zák. stížnost v této souvislosti dovozuje jako jedině možný smysl, že vláda, upravujíc podle § 8 odst. 1 jaz. zák. užívání jazyků pro úřady samosprávné, nesmí vybočiti z mezí vytčených v § 3 téhož zák. Zabývajíc se pak duchem jaz. zák. a zásadou preponderance státního jazyka z jaz. zák. odvozenou, dospívá stížnost k závěru, že cit. předpis čl. 82 odst. 2 věty 2 jaz. nař. nedá se odůvodniti mimo zásadou preponderance státního jazyka žádným dalším důvodem z jaz. zák. odvozeným, to že však již podle judikatury nss-u k odůvodnění platnosti cit. ustanovení jaz. nař. nestačí.
Než stížnosti nelze přisvědčiti.
V nál. Boh. A 8070/29 dovodil nss, že jazyková úprava obecní pečeti spadá do rámce užívání jazyků úřadů samosprávných a že proto vztahuje se na ni také zmocnění § 8 odst. 1 jaz. zák. Pokud jde dále o věcný obsah úpravy té, dovodil nál. Boh. A 8072/29 o domovských listech, že tyto jsou nejen veřejným osvědčením listinným o obecní příslušnosti svého majitele, nýbrž i nepřímo vyjadřují také příslušnost jeho k čsl. státu a konečně, že jsou do jisté míry listinami legitimačními. Vzhledem k tomuto významu domovského listu, který nezůstává omezen toliko na území obce, která jej vydala, nelze podle téhož nál. předem určití, že list ten dostane se do rukou toliko úřadům, které jsou oprávněny a povinny přijímati podání v dotyčném jazyku minoritním. Proto jakož i v úvaze, že jaz. zák. ukládá vládě vydati předpisy k usnadnění styku stran neznalých jazyka, v němž se při tom kterém soudě atd. úřaduje, a k ochraně stran před právními škodami z takové neznalosti jazykové (§ 8 odst. 2 jaz. zák.), hoví — uzavírá cit. nález dále — duchu jaz. zák. ustanovení jaz. nař., že domovské listy jest vždy vydávati i v jazyku čsl. V nál. Boh. A 8074/28 dovodil dále nss pro domovské listy, že předpis čl. 82 odst. 2 věty 2 o jazykové úpravě obecní pečeti není nezákonný.
Na těchto právních názorech trvá nss i v tomto případě.
To, co shora uvedeno o domovských listech, platí tím spíše o legitimacích pro pohraniční styk, které svou zevní formou, určením i účelem, jak již sám jejich název naznačuje, jsou průkazem osob, jimž se vydávají, a tedy legitimačním papírem, jehož platnost a účinnost není — jak patrno již z toho, že jest řízen na pohraniční úřady domácí i cizí — omezena jen na území obce, v níž jest vystaven.
Při této právní povaze legitimace pro pohraniční styk a její jazykové úpravě nelze pak ani shledati, že by předpis čl. 82 odst. 2 věty 2 jaz. nař., pokud ukládá všem obcím s jednacím jazykem jiným než čsl., aby na řečené legitimace, vydávané v jazyku státním a menšinovém užívaly pečeti, obsahující slovní výplň stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním, neodpovídal duchu jaz. zák. a že by tudíž byl neplatný.
Na tomto stanovisku nemohou změniti nic ani další námitky stížnosti, neboť jejich bezdůvodnost uznal nss opětně. Tak posléze v nál. Boh. A 10 145/32 vyvrátil námitku, založenou na § 28 ob. zř., zprávě ústavně-právního výboru k § 3 jaz. zák. a judikatuře nss-u, dále námitku budovanou na významu citace § 3 v § 8 odst. 1 jaz. zák. Také na těchto právních názorech trvá nss i v tomto případě. Že cit. předpis čl. 82 odst. 2 věty 2 jaz. nař. jest odůvodněn nejen zásadou preponderance státního jazyka, bylo shora již dolíčeno.

Citace:

č. 10 688. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 211-213.