Č. 10895.

Živnostenské právo: I. Lze živnost fotografickou provozovati po továrensku? — II. O pojmových znacích podniku továrního.
(Nález ze dne 28. listopadu 1933 č. 39/32.) Prejudikatura: ad II: Boh. A 4955/25.
Věc: Společenstvo fotografů pro obvod obchodní a živnostenské komory pražské proti ministerstvu obchodu o továrenskou povahu živnostenského podniku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním de praes. 10. března 1928 opověděla firma V. N. a synové v P. po továrensku provozovanou živnost fotografickou při svém grafickém závodě.
Zsp v Praze rozhodla výnosem z 5. října 1928, že opověděná živnost fotografická se provozuje po továrensku. K odůvodnění tohoto výroku bylo v podstatě uvedeno, že v daném případě jde o nový druh hromadné reprodukce t. zv. bromografie, jejíž podstatou je automatické a nepřetržité přetiskování fotografických negativů strojem bromografickým na volně postupující pás citlivého fotografického papíru. Konstatováno bylo, že firma sama nezabývá se portrétováním osob, fotografováním krajin nebo předmětů, nýbrž rozmnožuje snímky zhotovené fotografy nebo jinými osobami. Zákazníky dodané obrázky se retušují, čímž se zaměstnává až 8 retušérů, pak se obrazy znovu fotografují, vzniklé negativy se podrobují opět retušování, jímž jsou zaměstnáni 2 retušéři. Po této práci upraví preparatér desku pro stroj bromografický a tiskař s jedním pomocníkem provádí reprodukci zmíněným strojem, jenž je poháněn elektrickým motorem a pracuje automaticky za dozoru dvou dělníků. Ve stroji děje se postupné osvětlování negativu, vyvolávání positivu a jeho ustálení na postupujícím pásu citlivého papíru, jenž vychází ze stroje s hotovými obrázky a jest za účelem proschnutí zavěšován na zvláštní věšáky. Po uschnutí rozřeže jej knihař na díly tak velké, aby se hodily pro tiskací stroj. Na jednotlivých kusech čistí 4 dělnice skvrny a nečistotu. Kusy ty potiskují se případným textem. Dva sazeči upravují k tisku tiskací plotnu a tisk na tiskacím stroji provádějí dva strojmistři. Konečnou úpravu formátu provádí na řezacím stroji knihař; balení a expedici obstarávají 4 dělnice a 1 dělník. Celkem je při výrobě zaměstnáno přes 20 různorodých pomocných dělníků. Dodáno bylo, že výroba vyžaduje nákladného strojního zařízení, neobvyklého v řemeslné živnosti fotografické, a že majitelé podniku se manuelní práce při výrobě nezúčastňují.
Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno odvolání stěžujícím si společenstvem proti tomu podanému z důvodů výměru v odpor vzatého. K námitce odvolání, že fotografickou živnost nelze vůbec po továrensku provozovati, ježto zakládá se na manuelní zručnosti, že pořizování snímků a vyvolávání negativů nelze prováděti strojově po továrensku a že továrenská výroba předpokládá, aby celý výrobní proces, tedy také pořizování snímků a negativů dálo se po továrensku, bylo podotknuto, že toto tvrzení nemá opory v zákoně. Z toho, že firma V. N. a synové provozuje živnost fotografickou pomocí stroje automaticky poháněného, že při výrobě je provedena dělba práce, že majitel podniku nekoná manuelních prací, že v uzavřených dílnách je zaměstnán značný počet pomocných pracovníků a že firma je protokolována, dospěl žal. úřad k závěru, že podnik řečené firmy liší se podstatně od podniku po způsobu řemesla provozovaného.
Stížnost namítá, že fotografickou živnost nelze provozovati po továrensku, poněvadž je založena na odborné znalosti a manuelní zručnosti; zejména pořizování snímků a vyvolávání negativů nelze vykonávati stroji po továrensku. Stížnost tvrdí, že tovární výroba předpokládá, aby celý výrobní proces ve všech fázích prováděl se stroji. To prý se v daném případě neděje, nýbrž řada úkonů živnosti fotografické, a to právě hlavní a základní, se provádějí ručně, jako braní snímků a retušování, kdežto strojově se provádí jen hromadná reprodukce obrázků, práce tiskařské, jimiž jest výrobek dokončován (potiskování, automatické rozřezávání obrázků), což však s fotografickým procesem nesouvisí, nýbrž slouží toliko k úpravě obrázků. Stěžující si společenstvo usuzuje, že činnost firmy nelze považovati za jednotnou, neboť se skládá jednak z výkonu řemeslné živnosti fotografické (braní snímků, retušování), ze strojového vyvolávání a ustalování a konečně z tiskařských prací.
O těchto námitkách uvažoval nss takto:
Podle ustanovení § 1 odst. 5 živn. ř. jsou podniky po továrensku provozované vyňaty ze vřadění mezi živnosti řemeslné. Je-li pochybno, sluší-li některý živn. podnik pokládati za podnik provozovaný po továrensku, rozhoduje o tom podle 6. odst. zem. úřad. Předmětem rozhodování podle tohoto zákonného ustanovení je otázka, sluší-li živn. podnik považovati za podnik provozovaný po továrensku. Živn. podnikem jest rozuměti závod (etablissement) a pro rozhodnutí jest směrodatný způsob jeho celého zařízení a vedení. Naproti tomu je nerozhodno, kryje-li se činnost živn. podniku po továrensku provozovaného s obsahem jediného řemeslného oprávněni aneb náležejí-li jednotlivé úkony v podniku konané různým druhům živností.
Firma V. N. a synové má podle obsahu správních spisů oprávněni provozovati živnost knihtiskařskou, kamenotiskařskou, fotolitografickou, světlotiskařskou, chemigrafickou a zinkografickou a opověděla při tomto svém závodě provozování živnosti fotografické po továrensku. Na základě tohoto živn. oprávnění, totiž na základě oprávnění provozovati živnost fotografickou po továrensku, provozuje firma výrobu pohlednicových lístků a reklamních katalogů na podkladě t. zv. bromografického procesu, jenž je procesem fotografickým, ve zvláštním oddělení závodu. Živn. úřady řešily otázku, má-li se toto oddělení závodu firmy V. N. a synové považovati za podnik provozovaný po továrensku podle § 1 odst. 5 živn. ř. čili nic.
V nál. Boh. A 4955/25 vyslovil nss, že podnikem továrním ve smyslu živn. řádu je takový podnik výrobní, v němž se provádí výroba značnějšího rozsahu ve společných pracovních místnostech pomocí strojů; se značnějším rozsahem výroby souvisí používání většího počtu dělnictva, provedení detailní dělby práce uvnitř závodu, rozdělení pracovních místností na několik oddělení podle zvláštního účelu jejich, předpis vyšší sazby daňové, výroba zboží na sklad, jeho prodej ve velkém a pod. Na tomto názoru trvá nss i v daném případě. Při posuzování jednotlivého případu nutno ovšem vyšetřiti a vžiti v úvahu všechny ony rozhodné momenty a podle toho pak uvážiti, má-li dotyčný podnik povahu výroby tovární či nikoliv. Tím však není řečeno, že, schází-li některý z nich, nemůže již býti uznáno, že jde o podnik tovární, neboť i v takovém případě může nedostatek některého ze svrchu uvedených znaků býti vyvážen existencí znaků ostatních. Naproti tomu není vyloučeno, že určitý podnik vykazuje ten či onen znak živnosti tovární, přece však, posuzuje-li se ve svém celku, nebude lze jej uznati za podnik tovární, nýbrž za podnik pouze řemeslný.
Stížnost nenamítá, že by v daném případě nebyly dány znaky podniku po továrensku provozovaného ve shora uvedeném smyslu, nýbrž omezuje se na tvrzení, že živnost fotografickou vůbec nelze provozovati po továrensku, poněvadž je založena na manuelní zručnosti a jednotlivé úkony výrobní nelze vykonávati stroji po továrensku. Námitka tato je bezdůvodná.
Živnost fotografická jest živností výrobní, zabývá se výrobou živn. produktů a mohou tedy podniky tohoto druhu podle hořejší definice pojmu podniku továrního zásadně býti provozovány po továrensku. Pouhá okolnost, že jednotlivé úkony výrobní vyžadují určité zručnosti a že je nelze konati stroji, nevylučuje továrenské provozování podniku, neboť není zákonného ustanovení, podle něhož by byly podniky, v nichž konají dělníci úkony vyžadující zručnosti, vyloučeny ze zařádění mezi podniky po továrensku provozované. Vyloučení takových podniků neplyne ani z povahy živnosti fotografické. Znakem továrenského rázu podniku není, jak se domnívá stěžujícící si společenstvo, aby každý jednotlivý živn. úkon pracovní prováděl se stroji.
Tvrzení stížnosti, že v podniku firmy V. N. a synové nelze fotografii považovati ani za činnost pomocnou po rozumu § 3 zák. z 1. července 1926 č. 140 Sb., kterým byla prohlášena živnost fotografická ve všech svých oborech za řemeslnou, ani za práci směřující k dohotovení výrobku podle § 37 živn. ř., není v příčinné souvislosti s otázkou, o kterou jde, totiž s otázkou, má-li oddělení závodu firmy V. N. a synově, v němž se provozuje výroba pohlednicových lístků a reklamních katalogů na podkladě bromografického procesu, ráz podniku po továrensku provozovaného. Tvrzení to se otázky této vůbec nedotýká a proto nelze se jím zabývati.

Citace:

Č. 10895. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 731-734.