Č. 10 686

Živnostenské právo: Trpění a podporování prostituce (v hotelu), jest činem, který je na újmu požadavku spolehlivosti podle § 18 živn. řádu.
(Nález ze dne 5. září 1933 č. 10 419)
Věc:Jaroslav J. v B. (adv. Dr. Kar. Novotný z Brna) proti zemskému úřadu v Brně o výstrahu podle § 139 živn. řádu.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: 1. Výměrem z 20. prosince 1929 městská rada zem. hlav. města Brna jako živn. úřad 1. stolice udělila Jaroslavu J. výstrahu podle § 139 živn. řádu s upozorněním, že mu bude odňata koncese hostinská a výčepní se všemi oprávněními, jestliže se dopustí po opětné výstraze činů, které jsou na újmu spolehlivosti. Výměr jest odůvodněn tím, že st-1 pronajímá cizinecké pokoje ve svém hotelu prostitutkám, a to týž pokoj vícekrát za noc a nedbá při tom předpisů o hlášení cizinců; tím se dopustil činu, který jest na újmu spolehlivosti jakou předpisuje § 18 živn. řádu.
Nař. rozhodnutím ze 16. června 1930 zamítl žal. úřad odvolání st-lovo. —
II. Rozhodnutím z 12. května 1930 měst. rada v Brně udělila Jaroslavu J. druhou výstrahu podle § 139 živn. řádu s upozorněním, že mu bude koncese odňata, dopustí-li se po této výstraze činů, které jsou na újmu spolehlivosti, poněvadž st-1 poskytuje v cizineckých pokojích svého hotelu příležitost k souloži, neboť pronajímá pokoje několikrát denně známým prostitutkám, které se u něho zdržují celé dny a noci, nutí je k útratě s hosty a nadto dokonce podporuje a sám provádí kuplířství; rovněž nedbá předpisů o policejním přihlašování cizinců; tyto činy a okolnosti jsou opětně dokladem o jeho nespolehlivosti pro provozování živnosti hostinské a hotelové, který požadavek předpisuje § 18 živn. řádu.
Nař. rozhodnutím ze 16. listopadu 1931 zamítl žal. úřad odvolání.
III. Rozhodnutím z 2. července 1931 měst. rada v Brně jako živn. úřad I. stolice udělila Jar. J.-ovi třetí výstrahu podle § 139 živn. řádu s doložením, že mu bude odňata koncese, dopustí-li se opětně činů, které jsou na újmu jeho spolehlivosti. Důvody výměru jsou tyto: »Měst. radě bylo oznámeno polic. ředitelstvím v Brně, že nenastala náprava v příčině pronajímání pokojů, a policejního hlášení hostů ve Vašem hotelu. Provedenými policejními revisemi posledně dne 20. února 1931 bylo zjištěno, že u Vás noclehují prostitutky s muži a nejsou přihlášeni, ani zapsáni v knize cizinců. Z toho jest zřejmo, že zneužíváte své živnosti k přímé podpoře prostituce, kteréžto poměry ohrožují mravnost a zdraví hostů a jsou dokladem Vaší úplné nespolehlivosti k vykonávání této živnosti (§ 18 živn. řádu)«.
Nař. rozhodnutím ze 4. února 1932 zamítl žal. úřad odvolání .
Do tří uvedených rozhodnutí stěžuje si st-l třemi stížnostmi, o nichž nss takto uvažoval:
ad I.
Stížnost tvrdí, že prostituce není zakázána a že proto, kdo ji trpí a poskytuje příležitost k jejímu vykonávání, není ještě nespolehlivým ve smyslu živn. řádu. Námitce té nelze přiznati oprávnění.
Trpění a podporování prostituce, tak, jak je má žal. úřad za zjištěné, jest po názoru nss-u činem, který jest na újmu zákonnému požadavku spolehlivosti požadované předpisem § 18 živn. řádu. Pojem spolehlivosti není ovšem v zákoně vymezen, ale z obyčejného významu toho slova dlužno míti za to, že jsou to takové osobní vlastnosti a chování majitele živnosti, které budí důvěru u úřadu, že dostojí zvláštním povinnostem, spojeným s tou kterou živností (srov. § 23 živn. řádu) z důvodů veřejného zájmu. Skutečnosti, které se staly při provozování živnosti a které mohou tuto důvěru úřadu zneužiti, jsou na újmu spolehlivosti živnostníka. Podle § 18 odst. 2 živn. řádu jest odepříti koncesi hostinskou, je-li oprávněno podezření, že ten, kdož se o koncesi uchází, zneužije jí mezi jinými i k podpoře nemravnosti. Je to další požadavek, který živn. řád na uchazeče o koncesi hostinskou klade, který jde dále, než požadavek bezúhonnosti stanovený v odst. 1 § 18 a je i z toho vidno, že obava zneužití koncese a tedy ztráta spolehlivosti nepředpokládá vždy, že uchazeč, resp. majitel koncese dopustil se činu zákonem zakázaného, po případě trestného. Že provádění prostituce podle nynějšího stavu zákonodárství samo o sobě není trestné, neznamená ještě, že by prostituce nebyla považována podle jistě převážného mínění za nemravnou. Podporuje-li a trpí-li tedy majitel hostinské koncese v místnostech, kde koncesi provozuje, provádění prostituce, zneužívá koncese té k podpoře nemravnosti. Je tedy skutečnost ta důvodem k písemné výstraze podle § 139 živn. řádu a je tato výtka stížnosti bezdůvodná.
Stížnost vidí další nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že st-li dána byla výstraha, ač prý odpovědným za to, jak a komu se pokoje pronajímaly, nebyl on, nýbrž jeho zřízenci. I tato výtka je bezdůvodná. Zákon žádá spolehlivost na žadateli, resp. na majiteli koncese (§ 18 živn. řádu), který má také zpravidla provozovati živnost sám osobně a jenom z důležitých důvodů povolí živn. úřad provozování živnosti zástupcem nebo pachtýřem, který však musí míti vlastnosti nutné pro samostatné provozování živnosti a při koncesovaných živnostech musí býti schválen živn. úřadem. Odpovědnosti vůči živn. úřadu nemůže se majitel živnosti vyhnouti tím, že svěří péči o provoz živnosti osobě jiné, která nebyla schválena živn. úřadem a které uloží, aby dbala o to, aby se živnosti nezneužívalo k podpoře činů uvedených v § 18 živn. řádu. Jest tedy mylným názor st-le, že odpovědnými jsou vrátní v jeho hotelu.
Nerozhodná jest st-lem tvrzená okolnost, že státní zastupitelství, ač mělo totéž oznámení od policejního úřadu jako živn. úřad, nestihalo st-le pro podporování prostituce. Na újmu spolehlivosti majitele živnosti mohou býti, jak svrchu již řečeno, i činy, které nezakládají skutkovou podstatu činu trestného podle zákonů trestních. Otázku, zda jest majitel živnosti spolehlivý a zda mu živn. úřad může důvěřovati, že bude svou živnost řádně provozovati, může rozhodovati jenom živn. úřad sám, neboť jde tu o různé osobní vlastnosti majitele živnosti, které nutno posuzovati podle předpisů práva živn., tedy s hledisek jiných, než jsou ona, která jsou rozhodná v oboru práva trestního.
Řízení živn. úřadu podle § 139 živn. řádu jest řízením samostatným, které nezávisí na soudním řízeni trestním a může vésti k jiným výsledkům než toto. Není tedy pro živn. úřad rozhodující okolnost, že řízení trestní nebylo zavedeno nebo neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Proto jest ovšem i bezdůvodná výtka vadnosti řízení, že řízení zůstalo neúplným a kusým, když úřad nevyžádal si trestní spisy, třeba st-l v odvolání jich rekvisici nenavrhl, ale dodatečně byv slyšen, na ně se odvolal.
St-l ovšem tvrdí, že netrpěl a nepodporoval provozování prostituce ve svém hotelu tak, jak to pokládá úřad za zjištěno, a brojí tak proti opačnému zjištění žalovaného úřadu. Zjištění to však jest výsledkem hodnocení všech rozhodných okolností, zjištěných ve správním řízení a nss nemůže zjištění to přezkoumati věcně, nýbrž toliko podle § 6 2. odst. zák. o ss —. Bezpodstatná je výtka, že žal. úřad nezabýval se námitkou odvolání, že st-l platí na dávce za přechodné ubytování paušál 35000 Kč, poněvadž skutečnost ta je pro otázku spolehlivosti st-le úplně bez právní relevance. St-l skutečnost tu uvádí patrně proto, že chce dovoditi, že neměl zájmu, nehlásiti své hosty. Ale nespolehlivost jeho nebyla shledána ve snaze zkrátiti dávku, nýbrž v tom, že podporoval prostituci. Bezpodstatné jsou i vývody stížnosti, že odnětím koncese st-li zbaveno bude 12 lidí existence a že činností st-le — i kdyby byl dělal to, co úřady mají za prokázáno, — nikdo neutrpěl škody, ježto vše to, nač stížnost poukazuje, je nerozhodné pro otázku jedině rozhodující, zda se st-l dopustil činu, který je na újmu jeho spolehlivosti, jak ji má na mysli § 18 živn. řádu.
Shledány proto námitky prvé stížnosti bezdůvodnými.
ad II. —
Stížnost vytýká především, že vyšetřování vedl, svědky i st-le vyslýchal neprávník, takže protokoly jím sepsané neskytají takovou záruku, jako kdyby je sepisoval právník. Poněvadž není předpisu, který by nařizoval, že protokoly v řízení správním má spisovati jenom právník, nelze nss-u ve vytýkaném postupu úřadu shledati ani vadu řízení, ani nezákonnost a jest proto námitku zamítnouti jako bezdůvodnou. Není také předpisu, který by úřednímu orgánu ukládal povinnost, poučiti stranu, že je oprávněna odepříti podpis protokolu s ní sepsaného. Je právem a povinností strany upozorniti, že protokol neobsahuje to, co vypověděla a může z takového důvodu i podpis odepříti. St-l však ani netvrdí, že by, podpisuje protokoly s ním sepsané, byl nějakou výhradu učinil. Proto je bezdůvodná i výtka, že st-l nebyl upozorněn na to, že může podpis odepříti.
Zmatečnost nař. rozhodnutí vidí stížnost v tom, že nař. rozhodnutí uvádí ve svém úvodě, že »městská rada považovala za zjištěno.... a udělila výměrem«, kdežto ve skutečnosti, výstraha v I. stolici udělena byla zemským hlavním městem referentem Drem K. a toto město považovalo činnost st-lovu, jak se mu klade za vinu, za prokázanou. Ale nehledě k tomu, že onen pasus je jen v naračním úvodu nař. rozhodnutí, nebylo by lze shledati v tom žádnou zmatečnost, když stížnost nepopírá, že orgán, který v I. stolici rozhodoval, byl k tomu kompetentní a nelze proto mluviti o zmatečnosti, jestliže taktéž kompetentní II. stolice rozhodnutí I. stolice potvrdila.
Výtka, že žal. úřad nepřihlížel k osvobozujícím rozsudkům trestních soudů, jest bezdůvodná, vzhledem k tomu, co bylo shora řečeno o tom, že živn. úřad může shledati nespolehlivost majitele živnosti (§ 18 živn. řádu) i tam, kde proti němu trestní řízení soudní nebylo zavedeno nebo neskončilo odsuzujícím rozsudkem.
V dalších vývodech popírá stížnost správnost skutkových zjištění, ze kterých žal. úřad vychází. Námitky ty jsou bezdůvodné. —
Z toho, co bylo uvedeno, shledal nss, že stížnost jest bezdůvodná, když brojí proti nař. rozhodnutí č. II., pokud toto spatřuje nespolehlivost st-le pro provozování živnosti hostinské v tom, že trpí ve svém hotelu provozování prostituce. Poněvadž pak tento důvod sám o sobě dostačuje k udělení písemné výstrahy podle § 139 živn. řádu (viz vývody tohoto nálezu pod I., pokud jednají o pojmu spolehlivosti), neměl nss příčinu zabývati se dalšími námitkami stížnosti, pokud směřují proti dalším důvodům nař. rozhodnutí o nespolehlivosti st-le, které spatřuje žal. úřad v tom, že st-l nutil prostitutky k útratě s hosty, že podporoval a sám prováděl kuplířství a nedbal předpisů o policejním přihlašování cizinců, ježto by nař. rozhodnutí nemohlo býti zrušeno ani tehdy, kdyby tyto posléze uvedené důvody neobstály. — —
ad III.
Usoudil-li žal. úřad na základě výsledků řízení, že st-l zneužívá své živnosti k podpoře prostituce, nemohl nss shledati, že by úsudek ten odporoval zásadám logického myšlení nebo, že by neměl opory ve spisech. Za toho stavu neměl nss příčinu zabývati se dalšími vývody stížnosti, kterými st-1 dovozuje, že v jeho hotelu nebyly porušovány předpisy o policejním hlášení hostů, neboť i kdyby tento důvod neobstál, nemohlo by nař. rozhodnutí, opírající se i o fakt podpory prostituce, býti zrušeno. Úvahy žal. úřadu o tom, za jakých okolností by snad bylo možno proti st-li nezakročiti, nelze pokládati za judikátní, právní moci schopný výrok žalovaného úřadu (§ 2 zák. o ss), nýbrž jen za pouhý projev úřadu, jak by na věc pohlížel, kdyby byly splněny určité podmínky. Pokud stížnost míří také proti těmto úvahám žal. úřadu, jest nepřípustná (§§ 5 a 2 zák. o ss).

Citace:

č. 10 686. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 206-210.