Č. 10879.

Zaměstnanci veřejní: Ustanovení § 139 odst. 2 věty 3 zák. č. 103/1926 Sb. o dni, od kterého náleží nové činovné při změně služebního působiště, má na mysli netoliko změnu služebního působiště při přeložení, nýbrž i při povýšení státního úředníka.
(Nález ze dne 24. listopadu 1933 č. 7630/31.) Věc: Jaroslav K. v Bratislavě proti ministerstvu spravedlnosti o úpravu činovného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Jaroslavu K., soudci druhé skupiny pro obvod vrchního soudu v Bratislavě, přikázanému službou tomuto soudu, propůjčila vláda usnesením z 28. května 1930 služební místo okresního soudce v VII. stupnici funkčního služného u okresního soudu v T. O tom byl jmenovaný uvědoměn výměrem presidia vrch. soudu v Bratislavě ze 14. června 1930 a byl zároveň tímto výměrem přikázán službou presidiu vrch. soudu v Bratislavě. Výměrem téhož úřadu z 18. června 1930 bylo jmenovanému zastaveno vyplácení dosavadního činovného koncem května 1930 a poukázáno mu od 1. června 1930 počínajíc podle ustanovení § 40, 41, 46 a 139 plat. zák. funkční služné VII. stupnice 2400 Kč a činovné pro skupinu míst C 3576 Kč. Při tom podotknuto, že základní služné 15300 Kč a výchovné 3000 Kč zůstává nedotčeno.
Proti tomuto výměru, pokud jím bylo zastaveno dosavadní činovné dnem 31. května 1930 a poukázáno nové činovné dnem 1. června 1930 podal jmenovaný námitky tohoto obsahu: Vládním usnesením mu vzešel nárok na funkční služné VII. stupnice, což dekret správně přiznává, dnem 1. června 1930. Toto usnesení však nezakládá současně změny činovného. Podle ustanovení 3. věty, 2. odst. § 139 plat. zák. nastane změna činovného prvým dnem měsíce, který následuje po zproštění služby zaměstnance v dosavadním působišti. Služebním místem st-lovým byla a jest Bratislava, kde i bydlí. Bratislava patří do skupiny míst »A«, služby v Bratislavě zproštěn nebyl a patří mu tedy stále činovné podle skupiny míst »A«. Nejsou tedy splněny podmínky pro změnu činovného.
Výměrem z 12. července 1930 zamítlo presidium vrch. soudu tyto námitky s tímto odůvodněním: »Usnesením vlády z 28. května 1930 bylo st-li uděleno služební místo okr. soudce systemisované v VII. stupnici funkčního služného u okr. soudu v T. Tímto jmenováním dosáhl trvalého služebního místa u okr. soudu v T. a vznikl mu právní nárok jednak na funkční služné VII. stupnice, kterého dosud nepobíral a — vzhledem na striktní znění § 41 v souvislosti s ustanovením § 12 zák. č. 103/26, podle kterých se činovné vyměřuje podle stupnic funkčního služného a obce, ve které jest trvalé úřední působiště — na činovné skupiny míst »C«, do které jsou T. podle počtu obyvatelstva zařazeny. Nabytím nové součástky služného (funkčního služného, § 40 plat. zák.) a změnou činovného jsou zde dány podstatné znaky změny služebního platu (§ 39 plat. zák.); v důsledku toho byl mu ve smyslu 1. věty 2. odst. § 139 plat. zák. poukázán příslušející nový služební plat správně od 1. června 1930, t. j. od prvého dne měsíce, který bezprostředně následoval okolnost změnu služebního platu přivodivší, v tomto případě usnesení vlády z 28. května 1930. Ustanovení 3. věty 2. odst. § 139 plat. zák., kterého se st-1 v námitkách dovolává, upravuje — jak z kontextu celého 2. odst. § 139 plat. zák. jest patrno — jen výplatu změněného činovného v případě přeložení. Jest tedy okolnost, že st-l dosud koná službu v Bratislavě (skupina míst A) jako přidělený — tedy jen dočasně — dále že v Bratislavě bydlí, pro posouzení nároku na činovné nerozhodnou.«
Proti tomuto výměru podal st-1 odvolání, ve kterém dovozoval, že tvrzení, jako by 3. věta § 139 plat. zák. se vztahovala jen na případy přeložení, nemá v zákoně opory, naopak, že tato věta se podle doslovného znění vztahuje na všechny případy změny služebního působiště, tedy i na případ, že změna nastane vedle povýšení.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad tomuto odvolání, připojiv se, jak praví ve svém výroku, úplně k správným důvodům napadeného výměru a dodav: »Ustanovení prvých dvou vět odstavce 2 § 139 plat. zák., které užívá důsledně pojmu »služební plat« (čímž jest rozuměti služné, činovné a výchovné), postihuje veškeré skutečnosti, které nejsou postiženy předpisem třetí věty téhož odstavce. Přísluší tedy nový plat, t. j. nové služné a činovné při povýšení, pokud v dekretu není jinak ustanoveno, ihned od prvého dne měsíce následujícího po povýšení, po případě spadá-li povýšení na prvý den v měsíci, již tímto dnem. Třetí věta druhého odstavce zmíněného paragrafu omezuje se však výslovně jen na změnu činovného nastavší v důsledku změny služebního působiště. Tento specielní předpis míří tedy jen na případy přeložení na jiné místo, které patří do jiné skupiny míst činovného, jestliže při tomto přeložení hodnostní zařazení zaměstnance, t. j. jeho příslušnost k určité platové stupnici se nemění.«
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, která vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a odůvodňuje ji takto:
Stanovisko žal. úřadu, že st-li počínajíc 1. červnem 1930 náleží činovné jen ve výměře pro skupinu míst »C«, odporuje ustanovení odst. 2 § 139 plat. zák., jmenovitě větě 3 tohoto odstavce. Podle této věty náleží zaměstnanci při změně služebního působiště, se kterou jest spojena změna činovného, nové činovné prvním dnem měsíce, který následuje po zproštění zaměstnance služby v jeho dosavadním působišti. Aplikuje-li se toto ustanovení na případ st-lův, nebylo možno poukázati mu 1. červnem 1930 nové činovné z toho důvodu, poněvadž služby v Bratislavě zproštěn nebyl. I st-1 tvrdí, že předpis věty 3 je speciální, jenže má za to, že postihuje všechny skutečnosti, které jsou důvodem ke změně činovného, tedy i změnu služebního působiště, která nastane současně s povýšením, resp. se zvýšením služebního platu a vedle něho, a ne jen případy přeložení, při kterém ostatní složky služebního platu se nemění, jak tvrdí žalovaný úřad. Nelze totiž — dovozuje st-1 — v udělení systemisovaného místa v VII. stupnici funkčního služného v T. obvodovému soudci, jehož služební místo jest Bratislava, spatřovati jen změnu služebního platu nebo zvýšení služebního platu podle 1. a 2. věty cit. odstavce, ale i změnu služebního působiště ve smyslu třetí věty téhož odstavce. O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zda směnou služebního působiště ve smyslu 3. věty odst. 2 § 139 plat. zák. sluší rozuměti toliko a výhradně změnu, způsobenou přeložením zaměstnance na jiné služební místo při zachování nezměněného služného, jak míní žal. úřad, či také změnu služebního působiště, která nastala v důsledku povýšeni, jak míní st-1. Nss dal st-li za pravdu z těchto úvah:
Podle § 139 odst. 2 věta 3 zák. č. 103/26 náleží při změně služebního působiště, s níž jest spojena změna činovného, nové činovné prvním dnem měsíce, který následuje po zproštění zaměstnance služby v jeho dosavadním působišti. Předpis tento upravuje otázku nápadu práva na nové činovné v těch případech, kdy dojde ke změně činovného v důsledku změny služebního působiště. Zákon neuvádí blíže služební opatření, jež mohou přivoditi takto kvalifikovanou změnu služebního působiště. Sluší proto míti za to, že chce postihnouti všechny služební disposice příslušných personálních úřadů, jež podle svého obsahu mají v zápětí, že státní zaměstnanec zamění dosavadní služební působiště za takové, s nímž je spojena podle zákona jiná výměra činovného. Činovné soudce je podle § 39 zák. č. 103/26 součástí služebního platu jeho. Výše jeho řídí se ve smyslu §§ 41 a 12 cit. zák. podle obce, ve které je úřední působiště soudcovo a u soudců prvé skupiny vedle toho podle stupnice funkčního služného. Je tedy výše činovného úzce spjata mimo jiné i s obcí úředního působiště soudcova a dotýká se změna jeho služebního sídla i výměry činovného. Podle předpisů §§ 94, 97 a 99 úst. listiny č. 121/20 ve spojení s §§ 43 a 46 zák. č. 103/26 a §§ 6, 43, 44 zák. č. 46/1868 ř. z. může soudce nabýti služební působiště při prvém neb opětném ustanovení soudcem, při povýšení nebo přeložení. Poslední dva druhy z uvedených personálních opatření mohou zahrnovati v sobě podle své povahy změnu služebního působiště soudcova jako úředního sídla jeho, a to změnu, s níž může býti spojena změna ve výměře činovného. Může proto dopadati ustanovení § 139 odst. 2 věty 3 cit. plat. zák. jak na přeložení, tak i povýšení soudce, a nelze je omezovati toliko na případy přeložení.
Správnost tohoto výkladu potvrzuje srovnání ustanovení toho s předcházejícími dvěma větami téhož odstavce § 139. V prvé z nich mluví zákon zcela všeobecně »o změně služebního platu« a »o okolnosti změnu služebního platu přivodivší«. Tento doslov zahrnuje jak všechny změny služebního platu, ať zvýšení či snížení, tak veškeré okolnosti, jež mohou působiti změnu služebního platu ať ve všech jeho složkách, či v některé z nich. V druhé větě má zákon na mysli jen zvýšení služebního platu a klade počátek nároku na zvýšený plat, nastala-li okolnost zakládající nárok ten prvního dne v měsíci, již na tento den. Služební plat soudce je odstupňován co do výše ve svých dvou hlavních složkách podle zásady hodnocení významu, odpovědnosti a obtížnosti služebního místa (§§ 36, 39, 40 plat. zák.) a pokud jde o činovné také podle obce, ve které soudce působí (§§ 12 a 41 cit. zák.). Nelze tedy vylučovati ani změnu služebního působiště z řady oněch okolností, jež mohou zakládati nárok na změnu služebního platu ve smyslu prvých dvou vět 2. odst. § 139 plat. zák., a měl by důsledně soudce při změně služebního působiště, jež má v zápětí změnu činovného jako součásti služebního platu, nárok na činovné prvním dnem měsíce, který bezprostředně následuje po okolnosti, jež přivodila změnu služebního působiště, resp. prvním dnem v měsíci, spadá-li okolnost ta na tento den. Jak bylo již uvedeno shora, může způsobiti změnu úředního sídla (služeb, působiště) soudcova a změnu činovného jak povýšení, tak přeložení, a vznikl by tedy nárok na nové činovné dny, určenými v prvých dvou větách. Tyto důsledky byly by však v jistém rozporu s myšlenkou differenciace činovného podle velikosti úředního sídla a přiměly patrně zákonodárce, aby zvláštním předpisem vyloučil dostavení jich. To stalo se v 3. větě 2. odst. § 139 plat. zák.
Z předeslaného vysvítá, že ustanovení § 139 odst. 2 věty 3 plat. zák. nelze omezovati toliko na změnu činovného při přeložení na jiné služební místo (sídlo), nýbrž že se vztahuje i na případy změny služebního působiště při povýšení. Opačný názor žal. úřadu nemá tedy opory v zákoně.

Citace:

č. 10879. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 690-694.