Č. 10938.

Samospráva obecní: I. * »Peněžitým výtěžkem lesa« za určitý rok ve smyslu § 4 zák. č. 421/1919 Sb. rozumí se peníz docílený za těžbu toho kterého roku bez ohledu na to, v kterém období do obecní pokladny došel. — II. K peněžitému výtěžku lesa ve smyslu § 4 zák. č. 421/1919 Sb. dlužno počítati i výtěžek z těžby dříví mniškového.
(Nález ze dne 14. prosince 1933 č. 21.200.)
Prejudikatura: ad II Boh A. 10.225/32.
Věc: Václav O. a spol. v T. (adv. Dr. Ant. Svoboda z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o podíl na výtěžku bývalého obecního statku.
Výrok: Stížnost — — — — se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ve schůzi obecního zastupitelstva v T., konané dne 31. října 1927, bylo usneseno ve věci upotřebení výtěžku býv. obecního statku lesního, že starousedlým nebudou vyplaceny podíly po 500 Kč z aktivního nedorilatku z r. 1923, zaplaceného v r. 1924 v částce 37.472.77 Kč, poněvadž podle znovu sestaveného účtu z r. 1924 byla přeplacena částka 3.004.60 Kč na podíl starousedlých z obecního statku. Z tohoto usnesení podali dnešní st-lé odvolání, v němž namítali, že účet lesního hospodářství za r. 1924, původně sestavený, byl správný a byl pravoplatně schválen. Podle tohoto účtu činil čistý výnos z lesního hospodářství celkem 24.253.65 Kč, z čehož podle zák. jedna polovina, t. j. částka 12.126.82 Kč připadá na starousedlé, tudíž na každého z 20 podílníků částka 606.34 Kč.
Osk ve Zbirohu výnosem z 18. dubna 1928 odvolání vyhověla a usnesení obecního zastupitelstva z 31. října 1927 změnila v ten smysl, že starousedlým nutno vyplatiti z výtěžku za r. 1924 částku 10.000 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podali dne 6. května 1928 rozklad event. stížnost Josef D. a ostatní nejmenovaní starousedlíci, namítajíce, že osk neprávem omezila nárok starousedlých pouze na částku 10.000 Kč, t. j. jednotlivé starousedlé na částku 500 Kč, neboť touto částkou se chtěli starousedlí spokojiti jen pod podmínkou, že by došlo mezi nimi a obcí k narování, obec však na ně nepřistoupila. V účtech lesního hospodářství obce T. za léta 1923 a 1924 nebyla vůbec uvedena částka 37.472.77 Kč. Částka tato v účtech za r. 1923 nebyla v příjmu uvedena proto, poněvadž tvořila nedoplatky, tedy položku, která ve skutečnosti přijata nebyla, ale měla býti pojata do příjmu účtu za r. 1924, neboť v tomto roce byla přijata a tudíž byl o ni docílený příjem z lesního hospodářství zvýšen, a má proto býti rovněž tato částka mezi obec a starousedlíky podle zák. rozdělena.
Z řečeného rozhodnutí podala též obec T. odvolání ze 3. května 1928.
Zem. úřad v Praze nař. výměrem zrušil k odvolání obce T. rozhodnutí osk ve Zbirohu z 18. dubna 1928 .pro nezákonnost, odvolání Václava O. a spol. z usnesení obecního zastupitelstva v T. z 31. října 1927 pak zamítl jako bezdůvodné. Tím zároveň prohlásil za vyřízené odvolání Josefa D. a spol. z rozhodnutí osk ve Zbirohu z 18. dubna 1928.
V důvodech uvedeno, že se zřetelem k předpisu § 4 zák. ze 17. července 1919 č. 421 Sb. jde v daném případě o otázku, zda v roce 1924 bylo docíleno nějakého a jak velikého výtěžku z hospodaření lesního, z něhož by starousedlí měli nárok na podíl podle zák. Podle předložených účtů lesní pokladny činil výnos lesního hospodářství v r. 1923 celkem 314.572.85 Kč, což je hrubý výnos lesního hospodářství za tento rok, poněvadž za výnos lesů nelze považovati to, co bylo z prodaných hmot v tom kterém roce zaplaceno, nýbrž to, co bylo k náležitosti předepsáno. Les dal v dotčeném roce určité množství hmot, jež mohou býti prodány, nebo jiné užitky (trávu, hrabání, stelivo, nájemné z honitby atd.), jež byly pronajaty nebo prodány, a okolnost sama, zda hmoty a užitky ty byly skutečně ještě v témže roce zaplaceny, nemá vlivu na výsledek hospodaření. Nemůže pak býti podle zásad správného hospodaření a bilancování rozhodno ani to, že část lesních hmot zůstala v roce vytěžení neprodána, poněvadž by se muselo s cenou zásob neprodané těžby počítati v příjmu příslušného roku těžby, ovšem jen v ceně odhadní, ježto cena prodejní není jista, když v době prodeje se mohou ceny změniti podle poměrů na trhu hmot lesních. S tohoto stanoviska nelze pak souhlasiti s názorem starousedlých, uznaným osk-í, že by výnosem lesního hospodářství v r. 1923 bylo pouze to, co bylo v roce 1923 inkasováno, a že by to, co doplaceno bylo až v r. 1924, tvořilo výnos lesního hospodářství za r. 1924. Sluší tedy za hrubý výnos v roce 1923 považovati částku v účtech obce vykázanou v běžné náležitosti, t. j. 314.572.85 Kč, předpokládaje, že výnos ten neměl býti zvýšen ještě o hmoty v r. 1923 vytěžené, ale neprodané, jejichž cena není tedy zahrnuta v běžné náležitosti výše uvedené.
»Za výdaje lesního hospodářství sluší účtovati podle účetní závěrky: — —, takže za výnos lesního hospodářství obce T. za rok 1923 sluší považovati peníz 244.678.09 Kč.«
»Z tohoto čistého výnosu mají pak starousedlíci ve smyslu § 4 shora cit. zák. nárok na polovici, jež jim byla do zákonné výše skutečně vyplacena a vyrovnán tak plně jejich nárok. Pro nárok starousedlých na podíl z výnosů lesů za rok 1924 jest pak jedině rozhodný výnos lesů za rok 1924, vyšetřený týmž způsobem. Naprosto však nelze do výtěžku lesů za rok 1924 počítati doplatky za hmoty vytěžené a prodané v roce 1923. Okolnost, že zákon mluví o »polovici peněžitého výtěžku lesa« neznamená, že by za výtěžek lesa bylo považovati v tom kterém roce prodané a také zaplacené, tedy peněžně zrealisované výtěžky lesa ve hmotách, nýbrž výtěžky lesa ve hmotách v tom kterém roce získané a převedené na peněžní hodnotu. Toto ustanovení chrání totiž starousedlé před tím, aby event. obec nenechala v roce, za který mají ještě starousedlí nárok na podíl, neprodané, tedy nezpeněžené, a neodložila zpeněžení hmot do roku následujícího, kdy již starousedlí nárok na podíl nemají. Nejen tímto způsobem by mohli býti starousedlí poškozeni při výkladu znění zákona, jak jej zaujala osk, nýbrž i tím, že by ve 2 letech vytěžené lesní hmoty byly prodány a zpeněženy v roce třetím, při čemž by opět byli poškozeni starousedlí tak, že by se ve 3. roce nakupily peněžní výtěžky tří let; starousedlým sice patří polovina výtěžku, avšak pro omezení na maximum 2.000 Kč by této poloviny nemohli využiti a přebytek by připadl k dobru obci. Výsledek lesního hospodářství v roce 1924 byl pak tento: , skončilo tudíž lesní hospodářství v r. 1924 schodkem 6.381.90 Kč a nepřipadá proto starousedlíkům za r. 1924 na podílech nic.«
»Jestliže však obec provedla vyúčtování takovým způsobem, že přiznala starousedlým nárok na polovinu ve výši 12.126.82 Kč, nemohla se dotknouti subj. práv st-lů. Jejich požadavek, aby do účtů za rok 1924 byl pojat skutečně v tomto roce přijatý peníz 37.472.77 Kč, postrádá pak v důsledku toho, co shora uvedeno, opory v zákoně.«
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvážil nss toto:
V § 4 zák. ze 17. července 1919 č. 421 Sb., kterým se mění obecní statek v kmenové jmění obecní, se stanoví: Podílníkům, kteří dosud mají nárok na braní stavebního neb palivového dříví z pasek lesa obecního statku, přísluší po dobu 6 let, počínajíc dnem 1. ledna 1920, polovice peněžitého výtěžku tohoto lesa po odečtení veřejných dávek a potřebných nákladů na řádné hospodaření, udržování a správu lesa, v dotčeném roce skutečně učiněných.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí zastává názor, že za peněžitý výtěžek lesa nesluší považovati to, co bylo z lesní těžby v tom kterém roce prodáno a zaplaceno, nýbrž výtěžky lesa v tom kterém roce ve hmotách získané a převedené na peněžní hodnotu. Stížnost naproti tomu hájí stanovisko, že peněžním výtěžkem lesa v prošlém roce je to, co za produkty lesní v tomto roce skutečně bylo na penězích utrženo, a z toho pak dochází k závěru, že nedoplatky za hmoty vytěžené na rok 1923, inkasované až v roce 1924, jsou peněžním výtěžkem lesa za rok 1924.
Nss nemohl dáti za pravdu žal. úřadu, pokud ke zjištění peněžitého výtěžku lesa za ten který rok bere za základ bilanční hodnotu neprodaných produktů. Proti takovému výkladu obratu »peněžitý výtěžek lesa«, použitého v cit. § 4 zák. č. 421/19, mluví důvodová zpráva úst. výboru k cit. zák. (tisk 1317 zasedání Nár. Shromáždění z r. 1919), kde se při § 4 mluví o »peněžitém výtěžku z prodeje dříví«, a dále úvaha, že v předpisu § 4 odst. 1 věty 2 jednajícím o rozdělení polovice čistého peněžitého výtěžku mezi podílníky, zákon má na mysli rozdělení hotovosti peněžité, což ovšem předpokládá, že tu jest hotovost peněžitá k disposici, čemuž by však nemuselo býti, kdyby podkladem pro určeni částky, jež má připadnouti podílníkům, byl pouhý odhad event. ještě neprodaných zásob lesních produktů.
Ale nss nemohl dáti za pravdu ani stížnosti. Zákon č. 421/19 intendoval poskytnouti starousedlým peněžitý ekvivalent za naturální užitky lesa za léta 1920 až 1925 inclusive. Z této základní myšlenky zákona ve spojení s omezením práva starousedlých na určitou řadu let plyne po názoru soudu, že slovy »peněžitý výtěžek lesa« za ten který rok dlužno rozuměti peníz, který byl získán za skutečnou těžbu v tom kterém roce docílenou, bez ohledu na to, kdy tato těžba byla zpeněžena. Z toho plyne dále, že peněžitým výtěžkem lesa za r. 1923 je všechen peníz, který — ať již v kterémkoliv období — došel do obecní pokladny za těžbu z roku 1923, a že tudíž i nedoplatky za tuto těžbu, inkasované teprve v roce 1924, dlužno počítati k peněžitému výtěžku za rok 1923. Podle toho je základní názor stížnosti nesprávný a stížnost v této hlavní námitce bezdůvodnou.
V ostatním svém obsahu namítá stížnost na prvém místě, že ve vydání v roce 1924 se uvádí též vyplacené podíly za rok 1923 částkou, kterou nelze z číslic na str. 6 nař. rozhodnutí bezpečně zjistiti. Tam se uvádí ve vydání položka 36.839.20 Kč, která nebyla úřadem řádně zjištěna a nepatří vůbec do vydání na rok 1924, a bez této položky by byl i podle číslic, uvedených v nař. výměru, čistý příjem kolem 30.000 Kč. Úřad prý neměl ve spisech nejmenší opory, aby položku tuto zařadil do vydání.
K tomu stačí připomenouti, že nař. rozhodnutí uvádí ve vydáních za r. 1924 položku »na různé« 107.577.20 Kč, od níž odečítá 40.000 Kč na vyplacené podíly za r. 1923 (jakož i další položku »uložené vklady« 30.738 Kč) a dochází tak k položce 36.839.20 Kč. Položka 40.000 Kč za vyplacené podíly se tedy od různých vydání odečítá, což je ve prospěch st-lů, a jest tedy uvedená jejich námitka bezdůvodná.
Dále namítá stížnost, že i jinak pod pol. VII. ve vydání za rok 1923 je zcela všeobecně účtováno do výdajů lesního hospodářství: různé výdaje (219.959.98 — 210.000 — vklady) 9.959.97 Kč, kterážto položka není blíže vysvětlena ani specifikována. Námitka tato týká se účtu za rok 1923 a je tedy pro otázku dnes spornou, totiž, jaký je výtěžek lesa za rok 1924, irrelevantní. Že by tato položka měla nějaký vliv na účet za rok 1924, stížnost nenamítá. Jako nezákonnost vytýká stížnost v dalším svém obsahu, že peníz 314.572.85 Kč, který žal. úřad považuje za hrubý výnos lesního hospodářství za rok 1923, neplynul z řádného hospodaření, jaké má na mysli zák. č. 421/19, nýbrž z kácení lesa zničeného mniškou; jde tedy o výtěžek mimořádný, normálnímu hospodářství lesnímu neodpovídající. K této námitce možno poukázati na právní názor, vyslovený v nál. Boh. A 10.225/32, že k peněžitému výtěžku lesa ve smyslu předpisu § 4 zák. č. 421/19 dlužno počítati i výtěžek z těžby dříví mniškového.
Konečně stížnost vytýká, že z účtu za rok 1924 byla protizákonně vyloučena částka, zaplacená v r. 1924 Leopoldem St. jako doplatek trhové ceny za brusné dříví, zakoupené v roce 1923, a že částka ta nebyla zahrnuta ani do účtu za rok 1923, ani za rok 1925. Ani této výtce nemohl nss přisvědčiti, neboť podle názoru svrchu uvedeného peníz za brusné dříví, zakoupené z těžby roku 1923 Leopoldem St., nepatří do peněžního výtěžku lesa za rok 1924. Byl-li či nebyl-li tento peníz účtován v roce 1923 a 1925, je pro otázku dnes spornou, totiž, jaký byl peněžitý výtěžek lesa v roce 1924, irrelevantní.

Citace:

Č. 10938. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 849-853.