Č. 10 710.

Obecní dávky. — Řízení správní: Při odvoláních z rozhodnutí stížnostního sboru hlav. m. Prahy ve věci všeobecného vodného a kanalisačního poplatku nestačí podání na poštu k zachování odvolací lhůty.
(Nález ze dne 14. září 1933 č. 15 391.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9970/32, 10 164/32.
Věc: Ing. Antonín M. a Ing. Berthold M. v P. proti zemskému úřadu v Praze o včasnost opravného prostředku.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutími odmítl zem. úřad v Praze jako opožděná odvolání, jež st-lé podali z rozhodnutí Sboru hlavního města Prahy pro vyřizování stížností z 11. června 1930 ve věci předpisu všeobecného vodného a poplatku kanalisačního z domu ... v Praze za roky 1926 a 1927, poněvadž odvolání došlo do podatelny místní úřadovny na S. teprve 15tý den po doručení rozhodnutí Sboru pro vyřizování stížností.
Ve stížnostech, podaných na rozhodnutí zem. úřadu zastávají st-lé názor, že 14denní lhůtu k podání odvolání předepsanou v § 12 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. dodrželi, poněvadž v této lhůtě odvolání bylo odevzdáno poštovní dopravě. St-lé tudíž připouštějí, že v daném případě platila rekursní lhůta 14denní, ale dovozují, že v této lhůtě odvolání podali, neboť je odevzdali poslední den této lhůty k poštovní dopravě do podatelny místní úřadovny na S. Po stránce právní neopírají st-lé své stanovisko o určitý právní předpis, kterého by bylo možno použiti na sporný případ bezprostředně, nýbrž tvrdí, že tu nu/tno per analogiam aplikovati ustanovení § 75 vl. nař. č. 8/28 o tom, že odvolací lhůta je zachována, bylo-li odvolání v odvolací lhůtě podáno na poštu k dopravě úřadu, u něhož odvolání má býti podáno.
Tomuto stanovisku st-lů nemohl nss přisvědčiti.
Především bylo nss-u uvážiti, zda na daný případ nedopadá ustanovení § 75 vl. nař. čís. 8/28 o tom, že dni poštovní dopravy do lhůty odvolací se nevčítají, přímo; tu však dospěl nss k odpovědi záporné. Nss dovodil již v nál. Boh. A 9970/32 a Boh. A 10 164/1932, že podání opravného prostředku u první stolice není procesním úkonem, který se provádí u stolice odvolací, nýbrž úkonem, který se provádí u úřadu, jenž ve věci rozhodl ve stolici prvé; poněvadž se pak vl. nař. čís. 8/28 týká jen řízení před úřady politickými, nelze předpisu § 75 cit. vlád. nař., že dni poštovní dopravy se do odvolací lhůty nevčítají, použiti tam, kde — jako tomu bylo právě v případě dnešním — nebyl stolicí prvou úřad politický, nýbrž úřad samosprávný. — Analogického použití předpisu § 75 cit. vlád. nař. nemohou se st-lé dovolávati, neboť ustanovení to je povahy výjimečné, dané toliko pro řízení, které provádějí politické (státní policejní) úřady ve věcech náležejících do jejich působnosti (arg. § 1 cit. vl. nař.), a které na řízení před úřady a orgány obecní samosprávy rozšiřovati nelze.
Přímé, resp. analogické použití § 75 vl. nař. č. 8/28 nelze opříti ani o názor, že »obec ve svém kruhu činnosti přenesené státem na ni, není než politickým úřadem stejně, jako obec statutárních měst«, neboť jednak agenda obecních dávek — ani v městech statutárních — nespadá do přeneseného oboru působnosti obce, nýbrž je věcí její působnosti vlastní, jednak pojem úřadů politických je ve správním řádu § 1 přesně vymezen, a orgány obecní — mimo magistráty měst statutárních jako takové — pod pojem ten nespadají.
Bylo tudíž otázku včasnosti odvolání st-lů ve věci předpisu všeobecného vodného a poplatku kanalisačního posouditi podle ustanovení § 45 obec. fin. novely č. 329/21, neboť šlo o věc obecních dávek a poplatků, upravenou tímto zákonem. Tento zákon však ani v cit. § 45, ani na jiném místě neobsahuje ustanovení, že do odvolací lhůty dny poštovní dopravy úřadu podacímu se nevčítají. Rovněž v jiných platných právních normách není všeobecného ustanovení a st-lé se ostatně ani žádného takového ustanovení nedovolávají, podle něhož ve věcech obecní samosprávy vůbec nebo specielně v autonomních věcech obce pražské nemají se dny poštovní dopravy počítati do lhůty odvolací.

Citace:

č. 10 710. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 263-264.