Č. 10.692.

Obecní dávky: Povinnosti platiti dávku z přepychových bytů není majitel bytu s příslušným počtem místností zbaven tím, že některých z místností těch fakticky neužívá.
(Nález ze dne 7. září 1933 č. 14 936.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 5526/25 a 5627/25.
Věc: Rudolf R. v Ch. proti okresnímu úařdu v Chebu o dávku z přepychových bytů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, majitel domu v Ch., bránil se proti předpisu dávky z přepychových bytů na rok 1928 námitkou, že z bytu sestávajícího z jedné kuchyně a 7 obytných místností obývá pouze dvě místnosti, kdežto ostatní jsou prázdné z důvodu, že st-l míní dům prodati. Odvolání jeho bylo v konečné instanci nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu, že námitka st-lova netvoří ve smyslu výběrčích pravidel důvod pro osvobození těchto místností od dávky. O stížnosti uvážil nss toto:
Je pravda, jak stížnost namítá, že dávku lze vybírati pouze z místností, které patří k bytu poplatníka. Ale st-l sám v adm. řízení uvedl, a také ve stížnosti doznává, že veškeré sporné místnosti — totiž kuchyně a 7 pokojů v II. patře jeho domu — tvoří jediný byt. Okolnost, že majitel bytu některých místností k jeho bytu patřících fakticky nepoužívá, o sobě nebéře oněm místnostem ještě povahy součásti bytu. Na nál. Boh. A 5525/26 nelze se odvolávati, neboť tam se jednalo o otázku, zda může majiteli domu býti předepsána dávka z prázdného bytu v jeho domě, a byla zodpověděna záporně v úvaze, že z okolnosti, že nějaký byt v domě je prázdný, nelze dovozovati, že byt ten je bytem majitele domu. V daném případě nebyla však st-li předepsána dávka jako majiteli domu, nýbrž jako držiteli bytu nacházejícího se v II. patře jeho domu. Okolnost, že držitel bytu fakticky nepoužívá některých místností tvořících technicky součást jeho bytu, sama o sobě nestačí ještě k tomu, aby souvislost těchto prázdných místností s místnostmi držitelem bytu používanými rušila a oněm prázdným místnostem odnímala povahu součásti tohoto bytu. Že by pak st-l ony prázdné místnosti byl od místností jím používaných nějak oddělil, ani v adm. řízení, ani ve stížnosti není namítáno (srov. také Boh. A 5627/26).
Domnělé tendence zákona, vyvozované z názvu dávky jako dávky z bytů »přepychových«, nelze se dovolávati, když platná dávková pravidla předpoklady dávkové povinnosti sama jasně stanoví a tím onen pojem »přepychu« vymezují.

Citace:

č. 10 692. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 224-225.